Zahrada „pana Kouzelníka“ se otevírá. Vila na Břevnově chystá i sousedské akce nebo komunitní bar
Dům na první pohled působí střídmě, uvnitř je ale plný detailů, vlastních řešení, nábytku na míru či předmětů z Pražského hradu. Ty jsou i na zahradě.
Slovinský architekt Jože Plečnik se u nás proslavil hlavně úpravami Pražského hradu nebo ikonickým kostelem Nejsvětějšího Srdce Páně na náměstí Jiřího z Poděbrad. Neméně zajímavá je ale i jeho lublaňská vila Stadion, kterou se později inspiroval jeho nejmilejší žák a pravá ruka Otto Rothmayer. Ten si v roce 1928 navrhl pro sebe a svou rodinu dům na Břevnově – s výrazným točitým schodištěm, velkorysou střešní terasou i romantickou zahradou, která se teď nově zdarma otevře veřejnosti.
„Zahrada bude volně otevřená pro kohokoliv,“ říká Matěj Sladký z Muzea Prahy, které objekt spravuje. Režim se ještě dolaďuje, počítá se nicméně s tím, že přístup bude navázaný na otevírací dobu Rothmayerovy vily – tedy v úterý, ve čtvrtek a o víkendech. Otevření tajuplné zahrady, kterou mnohokrát zachytil slavný fotograf Josef Sudek, je naplánované na 27. května a doprovodí ho slavnostní program. „Chceme, aby tu návštěvníci mohli v klidu rozjímat, i když nepůjdou na prohlídku vily,“ doplňuje Sladký.
Zahrada je pro příběh vily stejně důležitá jako její interiéry. Dům sice na první pohled působí střídmě, uvnitř je ale plný detailů, vlastních řešení, nábytku na míru i předmětů, které si Rothmayer coby architekt Pražského hradu nosil z práce domů. Takové artefakty jsou k vidění také na zahradě, jež byla původně geometricky přísnější a časem zarostla do dnešní romantické podoby. „Rothmayer sem navíc nosil i kameny z cest a další drobnosti, takže mu Sudek dal přezdívku ‚pan Kouzelník‘,“ usmívá se Sladký.
Samotná vila ve stylu klasicizující moderny má jednoduchý půdorys a místnosti, které nejsou nijak okázalé. Ve spodním patře se nachází kuchyně, která dříve fungovala jako místo setkávání, nahoře pak pracovny a ložnice. Mnoho prvků zůstalo původních – od korkové podlahy až po některé kusy nábytku, které si Rothmayer jako vyučený tesař vyrobil sám. Autenticitu interiéru pomohl zachovat fakt, že dům po desetiletí spravoval architektův syn Jan. Městu ho prodal v roce 2007 pod podmínkou zpřístupnění veřejnosti.
Ve vile se teď navíc chystají i další novinky. „Nechceme, aby šlo jen o sterilní muzeum. Plánujeme víc sousedských akcí, fotografické workshopy navazující na odkaz Josefa Sudka nebo přednášky o architektuře. Rádi bychom tu vybudovali modernější návštěvnické zázemí a přemýšlíme třeba i o komunitním baru na dobrovolnické bázi,“ nastiňuje Sladký.
Kromě samotného Rothmayera hrála ve vile důležitou roli i jeho manželka Božena. Byla textilní výtvarnicí a pedagožkou, která se věnovala návrhům novodobého ženského oděvu – včetně kalhotových kostýmů. „Šlo o výraznou osobnost, která v podstatě vymyslela v české módě styling a přemýšlela i o funkčnosti oblečení, pracovních oděvech nebo o tom, jak má vypadat moderní žena ve veřejném prostoru. Na tomto projektu spolupracovala s Alicí Masarykovou, později dostala příležitost podílet se na dotváření interiérů Pražského hradu textilními prvky,“ líčí Sladký.
Syn Otty a Boženy Jan pracoval jako technik v Československé televizi a zároveň se u Josefa Sudka učil fotografovat. Ve vile, kde po něm zůstaly zabudované dřevěné reprobedny, bydlel až do zmíněného roku 2007. Současná expozice vzpomíná na všechny zmíněné obyvatele objektu. Jeho návštěva dnes vyjde na 250 korun, snížené vstupné činí 180 korun.
