Zářil v Naganu, teď chce nakopnout hokejový Litvínov. Rádi u nás přivítáme miliardáře, říká Jiří Šlégr
Litvínov mu otevřel cestu do velkého hokeje. Nyní chce Jiří Šlégr klub znovu pozvednout a finančně ho stabilizovat. Jaké jsou jeho plány?
Baví vás články CzechCrunche?
Vídejte je na Googlu častěji.
Když ho matka poprvé přivedla na stadion, nelíbilo se mu tam. Byla mu zima, pořádné vybavení pro nejmenší hokejisty tehdy neexistovalo, a když uklouzl na ledě, odnesla to dětská kolínka i lokty. Jednou dokonce utekl přes ulici na pískoviště. Zatímco si v klidu hrál, doma jeho náhlé zmizení vyvolalo paniku. „Maminka mi pak ze zadku udělala sekanou,“ směje se Jiří Šlégr při vzpomínce na dětství. Z kluka, který bruslení nesnášel, se ale nakonec stala jedna z legend Nagana. A teď stojí před další výzvou – jako spolumajitel extraligového Litvínova se snaží klubu pomoci překonat finanční problémy.
Šlégrův biologický otec Jiří Bubla patřil k nejlepším československým hokejistům a získal tři tituly mistra světa. „Opustil nás, když jsem byl ještě malý. Když mi byly asi čtyři roky, maminka usoudila, že bych po něm mohl zdědit sportovní vlohy, a přihlásila mě do klubu,“ popisuje dnes pětapadesátiletý Šlégr. U hokeje ho udržela zdánlivá drobnost: obrázky postaviček z oblíbeného dětského seriálu Jen počkej, zajíci!, které jeden z trenérů kreslil a rozdával klukům za odměnu. „Chtěl jsem je tak moc, že jsem díky nim na hokej nezanevřel a postupně mě i začal bavit,“ usmívá se bývalý elitní obránce.
Natrefil přitom na partu podobně naladěných kluků, kteří se neustále ve všem předháněli a trávili spolu skoro všechen čas. „S Robertem Reichelem, Robertem Langem a Martinem Ručinským jsme chodili do stejné školy a pak na trénink. A když jsme zrovna nebyli na stadionu, hráli jsme hokej na ulici. Měli jsme tenisák, improvizované branky z kamenů nebo dřevotřísky a spoustu prostoru na zlepšování,“ líčí Šlégr. A vyzdvihuje také přísného trenéra Václava Černého, který dbal nejen na hokej, ale i na známky ve škole a pořádek v kabině. „Když jsme dostali pětku, poslal nás domů. Na trénink jsme nesměli, dokud jsme si nevylepšili známky.“
Nastartujte svou kariéru
Více na CzechCrunch JobsZ té doby mu zůstala i přezdívka Guma, kterou má dodnes. Jako kluk totiž neustále něco zapomínal a jednou dorazil na zápas do Ústí nad Labem jen s jednou bruslí. Otec Martina Ručinského tehdy utrousil: „Ty jsi ale opravdu Guma.“ Spoluhráčům se označení zalíbilo a už mu zůstalo. „Kamarádi mi tak říkají dodnes a vůbec mi to nevadí. Občas mi ale skřípou zuby, když mě takhle osloví nějací mlaďoši,“ směje se Šlégr, zatímco sedí v obleku s vyšitým nápisem „Síň slávy českého hokeje“.
Všichni čtyři kamarádi se později prosadili na nejvyšší úrovni – získali tituly mistrů světa, olympijská zlata nebo hráli v NHL. Že se mladíci z Litvínova ze stejné třídy dočkali takových úspěchů, nevnímá Šlégr jako náhodu. „Důležitou roli hrálo prostředí. Líhní hokejistů byla v té době průmyslová města jako Litvínov s Chemopetrolem, Kladno s Poldovkou a Pardubice s Teslou. Tyto státní podniky umožňovaly některým pracovníkům odcházet dřív z práce a věnovat se trénování mládeže. Tak tomu bylo i u nás,“ vysvětluje.
S privatizací tento model postupně zmizel – soukromé firmy podobné výdaje většinou nést nechtěly. Tehdejší zázemí každopádně pomohlo vychovat celou generaci hráčů včetně Jaromíra Jágra, s nímž se Šlégr potkával na turnajích už od dětství. „Byl sice mladší, ale natolik výjimečný, že nastupoval i proti starším ročníkům. A my k němu vzhlíželi, jak je dobrý,“ pokračuje. Oba dnes patří mezi pouhé dva české členy Triple Gold Clubu neboli Trojkoruny, prestižní skupiny hráčů, kteří dokázali vyhrát všechny tři významné kolektivní trofeje v ledním hokeji – zimní olympijské hry, mistrovství světa a Stanley Cup.
Během sportovní kariéry Šlégr vystřídal řadu klubů: Pittsburgh Penguins, Detroit Red Wings, Avangard Omsk, Vancouver Canucks, švédský Södertälje SK i švýcarský EHC Biel. Ačkoli vzpomíná rád na všechny své zahraniční štace, zvláštní místo v jeho srdci zaujímá Pittsburgh. „I když klub zrovna krachoval, bylo nás tam hodně Čechů a drželi jsme při sobě,“ vypráví. Nejsilnější zážitek ovšem přišel v Naganu, kde čeští hokejisté vybojovali v roce 1998 první a dosud jediné olympijské zlato v hokeji.
Takový triumf tehdy nečekal ani samotný tým, v němž vedle Šlégra a Jágra zářil i Petr Svoboda, Dominik Hašek nebo Robert Reichel. „Navíc jsme netušili, co se děje doma. Neměli jsme možnost sledovat zprávy jako dnes, jen nám občas přišel fax s gratulací,“ vybavuje si. Skutečný rozsah oslav si tak uvědomil až po návratu domů. „Lidé na nás čekali na letišti a doprovázeli nás na Staroměstské náměstí. Nejvíc mi utkvěla v paměti jedna stařenka, která držela vlajku větší, než byla ona sama, a křičela: ‚Hoši, děkujem!‘,“ dojímá se Šlégr.
Nagano podle něj spojilo celý národ a ukázalo, jakou sílu může mít sport. Záznam turnaje si občas pustí i dnes, třeba když se mu nedaří. Přestože zná výsledek, emoce ho pokaždé dostihnou. „Vždycky mám husí kůži,“ přiznává. A po letech v zahraničí se vrátil tam, kde s hokejem začínal. „Na Litvínov nedám dopustit,“ říká bez váhání. Táhne ho blízkost Krušných hor, místní lidé a chuť vrátit klubu část toho, co mu dal. „Ostatně právě Litvínov mi otevřel dveře do ciziny.“
Určitě nemůžeme jenom čekat s nataženou rukou na Orlen Unipetrol.
I proto se se svými bývalými spoluhráči Robertem Kyselou, Martinem Ručinským a Robertem Reichelem zapojil do jednání o převzetí HC Verva Litvínov. Bez rychlé dohody prý městu hrozilo, že přijde o extraligový hokej. Klíčový partner Orlen Unipetrol dlouhodobě zvažoval omezení finanční podpory i odchod z pozice majitele. Nakonec hokejisté polskou petrochemickou společnost přesvědčili, aby klub ještě nějakou dobu podporovala.
Šlégr s Kyselou, který v roce 1996 slavil s národním týmem titul mistrů světa ve Vídni, se tak stali majoritními vlastníky Vervy, přičemž akcie získali za symbolickou částku. Přesnou sumu prozradit nechtějí. Orlen Unipetrol nyní během tří let přispěje klubu celkem 120 milionů korun. Jenže roční provoz stojí zhruba sto milionů a poslední dvě sezony skončily několikamilionovým schodkem. „Čekají nás další jednání. Doufáme, že nás v tom Orlen po třech letech nenechá,“ věří nový spolumajitel Vervy.
Peníze začal hledat také mezi významnými podnikateli, kteří by mohli mít zájem dlouhodobě podporovat český sport. Koneckonců v posledních letech vstoupila do hokejových i fotbalových klubů řada miliardářů – například Karel Pražák (HC Sparta Praha a FK Pardubice), Petr Dědek (HC Dynamo Pardubice), Tomáš Chrenek (HC Oceláři Třinec), Slavomír Pavlíček (HC Dukla Jihlava), Daniel Křetínský (AC Sparta Praha), Pavel Tykač (SK Slavia Praha), Michal Strnad (FC Viktoria Plzeň), Ondřej Tomek (FC Hradec Králové) či Milan Kratina (FK Teplice).
„I my bychom rádi v klubu přivítali nějakého miliardáře, který by převzal část odpovědnosti za jeho fungování,“ připouští Šlégr. Než se ale takový mecenáš objeví, musí Verva postupně naplňovat rozpočet, případný zisk nechávat v klubu a tvořit rezervu pro horší časy. „Určitě nemůžeme jenom čekat s nataženou rukou na Orlen Unipetrol,“ podtrhuje. Klub chce zároveň rozjet komunikaci na sociálních sítích a nabídnout fanouškům obsah, který je skutečně zaujme.
Vlastnická struktura HC Verva Litvínov
- Akciová společnost Hokej Litvínov, za níž stojí Jiří Šlégr a Robert Kysela, vlastní 70,95 % klubu.
- Městu Litvínov patří 22,14 % akcií a také zimní stadion.
- Zbývajících 6,91 % drží mládežnický Sportovní spolek HC Litvínov. Ten vlastní rovněž registrační číslo, tedy licenci pro nejvyšší českou soutěž.
- Provoz řídí ředitel Kamil Burda, trenérskou lavičku vede Robert Reichel. Jiří Šlégr má na starosti sportovní a marketingovou oblast, Robert Kysela ekonomiku.
Noví vlastníci chtějí rovněž posílit obchodní tým, aktivně oslovovat firmy a využít potenciál místních podniků. Důležitá bude i spolupráce s radnicí a mládežnickým spolkem. „Nechci, aby rozdílné vlastnické struktury stavěly mezi jednotlivými stranami příkopy. Spojili jsme se, abychom klub zachránili. Teď potřebujeme vybudovat silné zázemí pro profesionální i mládežnický hokej,“ hlásí Šlégr.
Dalším problémem je zastaralý zimní stadion. Nová hala by podle odhadů stála dvě až tři miliardy korun, což je pro město s přibližně 22 tisíci obyvateli příliš velké sousto. „Taková investice by tvrdě zasáhla veřejný rozpočet. Dávám proto přednost rekonstrukci stávajícího areálu, především střechy a jedné z tribun. Konečným cílem je vybudovat multifunkční arénu s důstojným zázemím jak pro sportovce, tak pro diváky, včetně venkovního hřiště pro děti a mládež,“ vyjmenovává. Kromě toho by zde mohlo vzniknout parkoviště s autokinem.
Právě multifunkční aréna nás přivádí k dalšímu tématu. Tím je chystaný ambiciózní projekt miliardáře Petra Dědka, majitele HC Dynamo Pardubice a realitně-logistického impéria pod značkou D+D Real. „Postavíme jednu z nejmodernějších a největších arén na světě, která se stane ikonickou stavbou Pardubic a bude reprezentovat město, kraj i Českou republiku,“ plánuje v Pardubicích Dědek. Hala za 11 miliard má pojmout až 25 tisíc lidí a již získala stavební povolení. Hotova by mohla být v roce 2030.
„Nejsem si úplně jistý, zda se taková investice někdy vrátí. V každém případě je to velký kus odvahy, pokud do toho pan Dědek opravdu půjde,“ míní Šlégr. Oba dva jsou v současnosti angažovaní ve sporu o marketingová práva k českému hokeji v hodnotě miliard korun a o to, kdo je bude v příštím desetiletí prodávat. Dědek o ně projevil zájem a letos v dubnu navrhl, že by klubům přispíval 500 milionů korun ročně a dalších 100 milionů posílal hokejovému svazu. Za patnáct let by tak celková částka dosáhla téměř deseti miliard korun.
Asociaci profesionálních klubů ledního hokeje nicméně zvedla ze židle Dědkova upravená nabídka ze září. Její součástí bylo též soustředění marketingových práv a řízení extraligy pod Český svaz ledního hokeje. Podle asociace tím Dědek fakticky předjímal vypovězení dlouhodobé smlouvy, na níž stojí její vlastní existence. Spor se proto přestal týkat pouze prodeje práv a začal mířit k samotnému řízení soutěže.
Dušan Šenkypl, zakladatel investiční skupiny Pale Fire Capital a majoritní vlastník BYD Energie Karlovy Vary, v rozhovoru pro CzechCrunch nedávno tvrdil, že odmítnutím konkurenční nabídky se kluby připravují o peníze. Šlégr prosazoval společné marketingové balíčky. „Dokážu si představit, že marketing celé soutěže řídí jeden člověk. Nesmí to ale být někdo z nás,“ zdůrazňuje s tím, že není zdravé, aby jeden majitel extraligového klubu určoval podmínky všem ostatním. Asociace nakonec před několika dny prodloužila spolupráci se společností BPA sport marketing i pro období 2028 až 2032. Dědkovy plány tím prozatím padly.
Vedle klubových starostí ale musí Šlégr hlídat také vlastní zdraví. Trápí ho vážné problémy se zády, takže na led vyjíždí jen občas, například při bruslení s dětmi. Před několika lety mu záda dokonce vypověděla službu natolik, že nějakou dobu nemohl chodit. „Snažím se, aby se to už neopakovalo,“ říká muž, který kromě hokejové kariéry působil v politice, Radě České televize i jako manažer reprezentace. Zkušenosti nyní uplatňuje mimo jiné v představenstvu Dopravního podniku měst Mostu a Litvínova, do Prahy přijel na konferenci pořádanou v jednom z hotelů sítě Czech Inn Hotels. „Prostě neumím sedět doma,“ krčí rameny.
Velkou radost mu v poslední době dělá vyhlídka, že hokejová tradice rodin Bublů a Šlégrů bude pokračovat už třetí generací. „Můj šestiletý syn taky propadl hokeji,“ pochvaluje si. Do čtyř let ho přitom sport příliš nezajímal, zlom nastal až po návštěvě zápasu mistrovství světa v pražské O2 areně. „Pak za mnou přišel, že by chtěl taky hrát. Nebudu předstírat, že mě to nepotěšilo,“ uzavírá Šlégr s úsměvem.
