Žene je touha být v úrovni ostatních. Český exoskelet startupu Mebster staví ochrnuté na nohy a učí je znovu chodit

Stojí v rohu místnosti, a protože jde prakticky o dolní polovinu lidského torza, člověk má dojem, že tu prostě je ještě někdo další. Český exoskelet společnosti Mebster jako by jen čekal, až se bude moct rozejít. Zdravotní pomůcka pro lidi, kteří nemůžou ovládat dolní polovinu svého těla, ale není něco, co by provázelo člověka bez jeho vlastní aktivity. Práce s ním je daleko složitější.

„Musím se do toho opřít, abych ten krok udělal,“ říká Michal Gloger, zakladatel startupu MEBSTER (jde o zkratku slov move, eat, breath, sense, think, excercise a repeat označující potřebu užívat svoje tělo a smysly a cvičit s ním) a její výkonný ředitel. A hned přitom ukazuje systém toho, o čem mluví: pokud nakloní exoskelet trochu do strany a dopředu, zařízení jakoby samo vykročí. Udržuje člověka vzpřímeného díky tomu, že prostě drží nohy víceméně kolmo k zemi.

Ale k tomu dělá spoustu dalších na první pohled drobností, bez kterých by tu žádné kráčení nebylo. Chodidla jsou vždy rovnoběžně se zemí. Klouby vnější kostry jsou propojené tak, že na sebe reagují, a pohyb je provázaný a plynulý. Jakmile se postavíte na jednu nohu, ta druhá začne vykračovat kupředu. Přitom tu není žádný motor, nic, co by pohyb pohánělo. Pokud chce člověk s fyzickým omezením chodit, musí se snažit.

Člověk musí chtít sám

Exoskelet je vnější kostra, v překladu i doslova. Jeho materiály připomínají spíš vědeckofantastické filmy. Karbon, titanové kotníky, v případě verze na míru materiály vysoce odolné rzi, technologie spékání práškového 3D tisku a mnohaletý vývoj a výzkum na poli biomechaniky pohybu a biorobotiky – a přes to všechno, zařízení je překvapivě dostupná pomůcka.

To právě proto, že je pasivní a člověk se v něm musí snažit. Pohyb dělá on a gravitace. Pokud jde o jiné, konkurenční varianty, tedy vnější kostru vybavenou všemi možnými robotickými systémy a pohony, které za člověka kráčí sama, její cena se pohybuje obvykle v řádech jednotek milionů korun. Ve světě, kde ochrnutý člověk mnohdy ztratí práci, je představa, že jej získá, ještě víc vědeckofantastická než ta, že by mohl opravdu chodit.

Exoskelet s názvem Unilexa vyvinutý v České republice se však pohybuje mezi 200 a 300 tisíci korunami. Jeho velkým kladem totiž je právě to, že nic navíc neobsahuje. „Ale nezastírám, že někdy jsou to takové reakce, že čekali víc. Něco s pohonem, něco aktivního,“ říká Gloger. Jenže od konstrukce, která za člověka reálně sama kráčí, upustil z několika důvodů. Jednak finančně zkrátka nedává smysl. „Vyvíjejí se složité technologie pro ty, kteří si je nemohou finančně dovolit,“ diví se.

Druhým důvodem je skutečnost, že pokud se člověk při chůzi sám snaží, mění to jeho postoj. Fyzicky i v přeneseném slova smyslu, jak potvrzují sami lidé, kteří právě vstali z vozíčku. „Paráda se podívat z okna ve stoje,“ říká Pavel, který si v roce 2018 rozdrtil krční obratle při závodu v motokrosu. „Vyvolává to vzpomínky, jaké to bývávalo, vidět lidem do očí. Já jsem vysoký člověk, takže spíš konečně zase seshora,“ vysvětluje Honza, který před osmi lety ochrnul při pádu z výšky na obrubník.

Cílem této pomůcky, alespoň pro určitou část zákazníků, je to, aby se nakonec naučili chodit úplně bez ní. Zařízení působí poměrně jednoduše – ostatně kromě součástí, které mají udržet nohy ve správné poloze, jde o konstrukci spojenou jediným velkým kloubem. Ten nahrazuje člověku kyčle. Unilexa váží pod osm kilogramů a je sestavená tak, aby si ji vozíčkář mohl „obléct“ sám přímo ze sedu. Unese až 110kilovou osobu.

Člověk s takovým exoskeletem začíná s pomocí a u bradel, později s chodítkem a nejmenší formou opory jsou berle. Dál se zatím nikdo nedostal, jde totiž o dlouhodobý cvik. Unilexu přitom zákazníci zkouší přinejlepším několik měsíců, přičemž s berlemi a Unilexou lze chodit rychlostí zhruba poloviny klasické lidské chůze. „Ale není to na chození na autobus,“ popisuje Gloger – jde hlavně o to, cvičit svaly.

Přesvědčit mozek

V případě, že člověk nechodí, zhoršuje se dýchání, kardiovaskulární systém, zažívání a další systémy, nemluvě o psychické nepohodě. Když si z vozíčku stoupne, začínají pracovat svaly, které jinak významně ochabují. Posilují se vazy, a díky nim jsou kosti udržované dostatečně silné.

„Pokud vím, že se do toho opravdu musím položit, zapojuji hluboké i periferní svalstvo. Je to jiný pocit, jiný styl. Když je člověk uvázaný v motorem poháněném exoskeletu, je jako hadrový panák. Lepší než nic, ale aktivní pohyb je určitě vhodnější,“ popisuje zakladatel Mebsteru.

Vypráví u toho o jednom z těch hezčích zážitků: na vyzkoušení Unilexy přišel chlapec s dětskou obrnou, kterému se jeho běžná chůze hned po sundání exoskeletu narovnala do běžnější podoby. „Ono se to postupně vrátí k tomu stavu nejmenšího odporu pro tělo. Takže se zpět ‚zhroutil‘. Ale kdybychom intenzivně cvičili, chůze by se mu narovnala a začal by si osvojovat její zdravější variantu,“ říká pětatřicetiletý Gloger s tím, že přístup k vlastnímu tělu se mění.

„Nohy vnímám jinak. Je to jiný pocit. Cítím je jinak,“ popisuje ve videu při prvních zkouškách Veronika, která je na vozíku třetím rokem. Tady jde totiž i o to, jak přesvědčit mozek. „Pokud jde o nekompletní přerušení míchy, může si nervový systém hledat jiné dráhy, přes které by pustil informaci. Ale musí se to naučit. To jde jen tak, když mozek začne zase vnímat to, že noha může chodit. A to zas lze pouze pokud ta noha opravdu chodí a on to vidí,“ vysvětluje Gloger.

Společnost Mebster vstoupila s produktem na trh oficiálně v době pandemie, což jí příliš nepomohlo. První kupní smlouvu do rehabilitačního centra podepsali její zástupci v srpnu 2019. Předání prvního kusu pro konkrétní osobu pro domácí použití proběhlo před rokem. Namísto veletrhů a velkých představení v rehabilitačních centrech teď firma zaučuje po několika jednotlivcích lidi v Ostravě a Praze.

Pravidelně exoskelet používá asi sedm lidí, k dispozici je ve třech rehabilitačních centrech po republice a o dalších se jedná. Mebster se přestěhoval v rámci Moravskoslezského inovačního centra, kde Unilexu vyvíjí, do větších prostor. Tam má mimo jiné laboratoře biomechaniky pohybu s kamerovým systémem, který dokáže nasnímat chůzi člověka, ukazuje jeho parametry a měří takzvaný chůzový cyklus.

Díky tomu má zároveň místo na menší sériovou výrobu některých částí a řešení externích projektů. V oblasti rehabilitace, fyzioterapie nebo třeba sportu pomáhá s vývojem technologií dalším společnostem a plánuje další vlastní pohybové pomůcky ve zdravotnické oblasti. Firma si prošla také hodinami mentoringu a další pomocí od CzechInvestu, kde jim pomohli třeba s ochranou duševního vlastnictví nebo se získáním první certifikace produktu.

„S Michalem Glogerem a jeho týmem jsme pracovali od konce roku 2018 a musím uznat, že se za ty dva a půl roku neskutečně posunuli kupředu,“ hodnotí ředitelka Divize startupů a inovativních MSP CzechInvestu Markéta Přenosilová. „Věřím, že uspějí nejenom v Česku, ale i na dalších trzích, a podpora takových firem nám dává smysl,“ dodává.

Nejdřív bezpečný zdravotní produkt, pak růst

Gloger vystudoval v Ostravě robotiku a postupně se ocitl v průmyslové oblasti. „Jako každý robotik,“ doplňuje. Tedy u strojů a ramen, které svařují nebo třeba montují auta. Jenže na rozdíl od ostatních si všiml, že vedle téměř nekonečného zvyšování produktivity strojů zůstává mnoho skupin lidí, kterým pokrok prakticky nic nepřináší.

Začal řešit servisní robotiku a věnovat se asistivním technologiím, které přímo pomáhají lidem. Studoval ve Finsku, a když později objevil projekt vývoje exoskeletu v Brazílii, odletěl tam. V zemi ale nastal politický převrat a prakticky ze dne na den přestaly být na výzkum peníze. Tak se přesunul do Japonska, kde pracoval na návrhu rehabilitačních technologií pro lidi po mrtvici.

„To byl velmi zajímavý tým. Ve skutečnosti si myslím, že jsem tam byl nejslabší článek,“ pousměje se, ale myslí to naprosto vážně. Skupina lidí stávající z neurovědců a profesorů zvučných jmen z celého světa mu imponovala, a tak v zemi zůstal několik let a prošel několikerým stěhování. Využil řadu příležitostí, které se mu otevřely díky tomu, jak pokročilé technologie se v zemi rozvíjejí, i jako cizinci, kterých se v oboru příliš nepohybovalo.

„Ale chyběl mi upřímný přístup. Neřeknou vám ne, i když na něčem pracujete a nepostupujete správným směrem, neumějí ventilovat, když je něco špatně. To si zas kompenzují tím, že jsou v práci od rána do večera,“ popisuje. Přestože byl v zemi spokojený, nakonec kvůli rodině odjel zpět do Evropy. I přes původní plán návratu do Japonska ho nakonec zlákal místní startupový ekosystém, Moravskoslezské inovační centrum a další kolegové, se kterými nakonec firmu odstartoval.

Dnes ve společnosti Mebster pracuje deset lidí a další mají přibývat. Do startupu už opakovaně investoval Martin Radina, mimo jiné zakladatel a spolumajitel sítě diagnostických laboratoří Spadia Lab. Poslal ji dohromady už bezmála 20 milionů korun. „Měli jsme další nabídky, ale vzhledem k benevolenci a svobodě, kterou nám současný investor poskytuje, jsme ostatní odmítli,“ vysvětluje Gloger.

Jedním dechem dodává, že obvykle je ze strany potenciálních investorů první otázka na to, kdy bude zisk a kdy půjde firma na prodej. „My to s investorem ale vidíme střídměji. Ne, že bychom zisk nechtěli, ale chceme mít bezpečný zdravotní produkt. Pak přidat další moduly, možná další produktové řady, a pak růst,“ vysvětluje.

Nezanedbatelně velký trh

Firma má skutečně připravený plán pro expanzi: řeší vstup na francouzský, italský a španělský trh, dál spolupracuje s CzechInvestem, který ji pomohl prezentovat produkt v Singapuru, chystá se do Velké Británie a Glogerovy oblíbené Brazílie. „Tam mám hodně vazeb a kontaktů,“ vysvětluje. K tomu hned dodává, že velký potenciál vidí na asijských trzích – ostatně ortopedického chirurga a vynálezce Eiichi Gendu, se kterým Gloger spolupracuje právě od svého pobytu v Japonsku, uvádí jako jednoho ze spoluautorů Unilexy.

Trh je pro takové pomůcky nezanedbatelně veliký. Ročně si míchu poraní 750 tisíc lidí. Do skupiny, kterým by exoskelet mohl pomáhat, ale patří i lidé s různými formami obrny, roztroušené sklerózy i mnoha dalších. „Pokud započítáme všechny skupiny, to číslo je třeba stokrát vyšší,“ odhaduje Gloger.

Přesto nelze počítat s představou, že firma bude fungovat díky penězům od lidí, kteří typicky zažili úraz, prošli si měsíce rehabilitací a navrch ještě ztratili práci. Vyřešit to má certifikát zdravotnické pomůcky, kterou už Unilexa získala. Přesněji, u Státního ústavu pro kontrolu léčiv je schválená jako zdravotnický prostředek rizikové třídy I. Tím může 99 procent její hodnoty podle zákona proplatit pojišťovna. Pokud ji tedy o nezbytnosti takové formy rehabilitace ochrnutí lidé přesvědčí.