Pokud vás baví jídlo, tak jste o produktech české značky Živina už jistě slyšeli. Její zakladatel Martin Kudera začínal výrobou kimči, postupně ale přidal nejrůznější asijské a další omáčky a našel si cestu mezi vyznavače kvalitní domácí kuchyně. Sám neskrývá ambiciózní plány a do čtyř let chce v tržbách pokořit miliardu korun. Loni byl přitom ani ne na desetině. A pokud nahlédneme pod pokličku Živiny, najdeme vysoce rizikový model financování, v rámci kterého firma jede závod s časem.

„Naše mise je od začátku pořád stejná,“ říká Martin Kudera, který Živinu rozjel v roce 2020. „Chceme zjednodušit přípravu jídel tak, aby si každý dokázal doma uvařit stejně jako ve skvělé restauraci,“ dodává s tím, že většinu portfolia tvoří nejrůznější omáčky, které si řada domácích kuchařů skutečně oblíbila. „Jsou to ty na přípravu nejsložitější součásti jinak oblíbených pokrmů. Práci na nich bereme na sebe a lidem chceme dodat produkt s jednoduchým použitím a perfektním složením,“ vysvětluje.

Od původního kimči se nabídka Živiny dnes rozrostla na desítky dalších výtvorů a v posledních letech na jejich výrobu dohlíží bývalý šéfkuchař Bistra Šodó a Esky Ondřej Dufek. Vedle populárních dochucovadel, jako jsou omáčky pad thai, teryiaki, hoisin nebo kung pao, připravuje dnes už třeba i základy na polévku pho nebo ramen, indické směsi na kari či kormu, pesto z hub shiitake, ale i italské klasiky nebo českou rajskou a svíčkovou.

Foto: Živina

Kimchi od značky Živina

„Rozkročili jsme se hodně a máme dostatek dobrých produktů. Teď je ale musíme dostat víc mezi lidi,“ říká k tomu Kudera, který sebevědomě mluví i o tom, že za čtyři roky udělá onu miliardu v obratu. Z průzkumů, které si firma nechala v minulém roce zpracovat, prý vyšlo, že Živinu lidé sice znají, vnímají ji ovšem jako prémiovou značku. Tedy takovou, kterou si koupí pro speciální příležitost, ale že by si s ní dělali běžně večeře, je nenapadne.

Právě do téhle pozice by se ale Kudera, který je zkušeným marketérem, rád dostal. „Jednoduše se musíme z menšího gastrobrandu stát škálovatelným potravinářským byznysem,“ hlásí. V jeho podání to přitom není jen obyčejná fráze. Pětatřicetiletý podnikatel se kvůli zvolené strategii dostal do situace, kdy si de facto nemůže dovolit žádný jiný scénář, než že ze své firmy udělá skutečně velkého hráče.

Pro akceleraci dalšího růstu totiž zvolila Živina dluhopisy, což je sice legitimní nástroj financování, jenže u malých a teprve rostoucích firem, obzvlášť pokud jsou ve ztrátě a mají záporný vlastní kapitál jako Živina, obrovsky rizikový. A pokud se Kuderovi nepodaří byznys dostatečně rychle zvětšovat, nebude mít své závazky z čeho platit.

V dluhopisových prospektech a odpovědích pro CzechCrunch Kudera stran financování nijak nemlží. Plasticky popisuje finanční kondici Živiny a přiznává, že současný model není bez velkého růstu udržitelný. „Našim investorům otevřeně komunikujeme, že v současné době ještě nejsme schopni závazky splatit a větší část závazků, které jsou splatné například tento nebo příští rok, potřebujeme refinancovat,“ říká.

Foto: Živina

Martin Kudera, zakladatel značky Živina

Důvod je jednoduchý: předloni firma při tržbách 45 milionů korun prodělala přes 30 milionů, loni ztrátu stáhla při 90 milionech v tržbách na necelých 10 milionů. Zvyšování efektivity, tedy snížení poměru ztráty k tržbám, podle Kudery potvrzuje validnost „živinového“ byznys modelu. V letošním roce plánuje v tržbách vyrůst o dalších 150 procent na 230 milionů korun a také se již přetočit do černých čísel v rámci provozního hospodaření.

Pokud vše klapne, zisk EBITDA, tedy před daněmi, odpisy a amortizací, má činit pět až sedm procent, což by bylo zhruba 11 až 16 milionů korun. To by ovšem pokrylo maximálně úroky z dluhopisů. Na splácení jistiny, tedy vypůjčeného kapitálu, nic nezbude. Živina už přitom podle svého vyjádření prodala v několika emisích dluhopisy za 100 milionů korun s tím, že její aktuální zadluženost má být 70 milionů korun.

Úroky jsou u jednotlivých cenných papírů nastaveny na 10 nebo 12,5 procenta. S dalšími náklady na distribuci a správu se nominální úroková míra pro Živinu podle Kudery zvyšuje zhruba na 12 až 15 procent ročně. Ve finanční hantýrce tak bude v nejbližších letech „vytloukat klín klínem“, tedy jeden dluhopis bude splácet vydáním nového. Kudera má však podle svých slov vše pod kontrolou.

„Nepovažujeme to za znak finančních problémů, ale za řízenou operaci. Je to dáno faktem, že budujeme potravinářskou výrobní firmu, která je zčásti i distribuční firmou s hlavní sezonou ve čtvrtém kvartálu, tedy nutností každoroční přípravy na hlavní peak, rozšiřování výroby, technologií, skladů, předvýroby zásob. Budovat takovou firmu je opravdu náročné, nejen procesně, ale také kapitálově, a investice, které děláme, mají delší návratnost, než je splatnost našich dluhopisů,“ říká.

Ze současných plánů zakladatele Živiny prý vyplývá, že v horizontu pěti let dosáhne dostatečné ziskové marže, aby všechny aktuální závazky splatila z vytvořeného zisku. Argument náročnosti škálování výrobního byznysu, který Kudera využívá, by nicméně proti němu mohli otáčet investoři a ptát se, zda lze skutečně s jistotou tvrdit, že se mu v tak složitém byznysu podaří už během letošního roku nejen více než zdvojnásobit tržby, ale ještě se přitom přehoupnout do provozního zisku.

Největší potíž nakonec může být v tom, že ti, co si koupí dluhopisy Živiny, se zřejmě na tak velký detail ptát nebudou. Kudera totiž zvolil prodej výhradně prostřednictvím reklamy na sociálních sítích (i proto jsou jeho náklady na distribuci tak nízké). Jeho videa již delší dobu vyskakují na Facebooku nebo Instagramu a zpravidla cílí na takzvaný „nepoučený retail“. Jde často o lidi, kteří investují své vlastní úspory, ale nemají v této oblasti žádné zkušenosti.

Foto: Živina

Asijské omáčky od značky Živina

Takoví investoři do dluhopisových prospektů, kde se píše o tom, že firma v současné době není své závazky schopná z vlastních peněz splácet, obvykle nenahlíží. Kudera a spol. je na to ve videích neupozorňují, a co hůř – v některých příspěvcích dokonce slibují „jistý 10% výnos“. A právě tady je chování Živiny problematické. Je to totiž pokus, jak nepoučené investory, často fanoušky značky, které nabídka podílet se na příběhu svého oblíbeného produktu zaujme, tak trochu obelhat.

Nic jako jistota v tomto případě neexistuje, obzvlášť pokud jde o nezajištěné dluhopisy firmy se záporným vlastním kapitálem, přestože se Martin Kudera snaží tento přístup obhájit. „Již několik let, od počátku emise našich dluhopisů, platíme všechny naše závazky včas, nikdy jsme nezmeškali úhradu úrokových výnosů a ani jistin. Naše dluhopisy si již vyzkoušelo více než 1 500 investorů a orientačně polovina s námi zůstává a své investice při splatnosti prodlužuje. Jsme přesvědčeni o tom, že výnos je u nás z tohoto pohledu jistý,“ říká Kudera.

Jestli si přitom můžete být ve světě investic něčím opravdu jistí, je, že nic není jisté. A že platí hláška, že minulé výnosy nejsou zárukou výnosů budoucích. A to se týká i Živiny. „Logika, že pokud byl emitent dosud schopen dostát svým závazkům, tak může vůči investorům o svém dluhopisu tvrdit, že má i do budoucna jistý výnos, je úplně nesmyslná. Stačí se podívat na příběhy padlých firem z posledních let – ty také dlouho platily, až jednou přestaly,“ říká Martin Dočekal, zakladatel serveru Dluhopisář.

Na něm s kolegy pravidelně analyzuje dluhopisové emitenty a v případě Živiny upozorňuje, že už jen při pohledu na dosavadní finanční výsledky je její dluhopis velmi rizikový. „V Česku se zažilo, že firmy vydávají dluhopisy na financování svého rizikového podnikání, ale řada z nich končí neslavně. Lákají na o něco vyšší úrok, než nabízí větší a zabezpečenější hráči, ale v případě projektů, jako je Živina, by byl adekvátní úrok vůči riziku alespoň 20 až 25 procent,“ doplňuje Dočekal.

Šéf Živiny navíc přiznává, že jeho firma pracuje i se záložním plánem, pokud by se byznys nezvětšoval tak rychle a nedařilo se generovat dostatečnou hotovost. „V současné době jsme v jednání s našimi největšími dluhopisovými investory a připravujeme pro ně možnost stát se spolumajiteli, postoupit minoritní podíl a tím diverzifikovat kapitálovou strukturu,“ uvedl Kudera, který prý dosud investory výměnou za podíl ve firmě odmítal.

Dlouhodobě ve svých výhledech operuje s tím, že se dostane Živina na ziskovou marži na úrovni deseti až patnácti procent. Aby toho dosáhl, stopl teď například vývoj nových produktů a soustředí se na propagaci těch stávajících. S velkými retailovými řetězci jedná o zařazení produktů do jejich prodejen. Aktuálně prodává ve vlastním e-shopu, na Rohlíku, ve vybraných prodejnách zdravé výživy a v několika pobočkách Kauflandu na Moravě a ve Slezsku, což vychází z toho, že firma připravuje své výtvory v Přerově.

Foto: CzechCrunch

V reklamách Živina láká i na „jistý 10% výnos“ ze svých dluhopisů

Kudera se také pooohlíží po možných akvizicích a opakovaně zmiňuje i plány na expanzi. Na podzim si Živina pořídila majoritu ve firmě Reborn Food, od níž odebírá kombuchu. Její akvizici financovala právě z dluhopisů, ale prodejní cenu prozradit nechce. „Z pohledu skupiny nepředstavovala významnou kapitálovou zátěž,“ říká k tomu Kudera. Už na jaře by se podle něj mohla uzavřít první dohoda se známým supermarketem.

Co se vykročení do zahraničí, o němž také dříve mluvil, týče, je zatím daleko. Kromě Česka je Živina jen na Slovensku, kde je podle svého zakladatele ve „standby módu“, a další země by měly přijít na řadu až příští rok. „Připravit se na expanzi není jednoduché,“ říká. Ve firmě nicméně pořád není jasné, do kterých zemí by měla dál směřovat, byť dříve její majitel mluvil o tom, že by šel rád do Německa a Polska.

„Na Slovensko jsme vstoupili před rokem a půl a dost narychlo a prošli si snad všemi možnými porodními bolestmi. Momentálně tamní e-shop příliš nepodporujeme a necháváme ho růst organicky. Hodně spolupracujeme s influencery, kteří mají přesah přes hranice, a to nám zatím stačí,“ doplňuje Kudera. Právě ve spolupráci s osobnostmi sociálních sítí, jako jsou Adam Rundus, Chili Ta, Marek Pavala nebo Vintage Kitchen alias Pavla Nia, je Živina silná.

Marketing tedy mají Kudera a spol. zmáknutý dobře. Jenže pod ním se skrývá rizikové finanční inženýrství, u nějž může být jen máloco vzdálenější realitě než tvrzení o „jistém výnosu“. „Jako člověk, který dluhopisovou scénu už roky bedlivě sleduje, bych si přál, aby to Živině vyšlo. Zakladatelé své vizi evidentně věří, jenže to ne vždy stačí. Pokud si někdo chce uložit své vydělané peníze do dluhopisů, je v Česku k dispozici jednoznačně mnohem atraktivnější nabídka,“ doplňuje Martin Dočekal z Dluhopisáře.