Tvoří lampy z pomerančů a hortenzií, její instalace z papíru zdobí lofty i hotely. Teď dobývá zahraničí
Michaela Doležalová tvrdí, že papír může být stejně luxusní jako sklo, které studovala na UMPRUM. Ve svém studiu Jasna vyrábí originální svítidla.
„Máte tu krásné světlo,“ říká designérka Michaela Doležalová, když vchází do redakce CzechCrunche. Po chvíli už popisuje, jakými instalacemi by vyplnila prosklenou dvoranu kancelářské budovy v pražském Karlíně, do jejíhož šestého patra právě na rozhovor dorazila. „Vidím tu beton a sklo, což jsou krásné, ale chladné materiály. Papír by sem vnesl měkkost, umí prostor prosvítit a zahřát,“ rozvíjí svou představu o papírovém díle, které by mohlo mít i deset metrů na výšku a stalo by se dominantou prostoru mezi patry.
Světlo je ostatně pro Michaelu Doležalovou alfou i omegou všeho, co dělá. Odtud také název jejího studia Jasna. „Hledala jsem jméno, které bude ženské, slovanské, a přitom srozumitelné i za hranicemi,“ vysvětluje. Vystudovala sice prestižní UMPRUM v ateliéru skla, ale po několika letech se vydala na vlastní cestu s jiným materiálem – papírem. Z něj nyní vyrábí rozsáhlé světelné instalace na míru pro komerční prostory, minimalistická závěsná svítidla do soukromých interiérů, ale i stolní lampy či dostupné DIY sety, které si zákazník může sám složit.
Její cesta vedla nejprve přes sklářské giganty jako Preciosa či Lasvit a také přes monumentální instalace, na nichž se návrhářka podílela, jako například čtrnáctimetrový lustr v atriu budovy Aspira na Nových Butovicích nebo osvětlení v Sázavském klášteře. Přesto cítila, že v nablýskaném světě křišťálu není úplně doma. Sklo pro ni bylo příliš těžké – a to nejen fyzicky, ale i procesně.
„U skla projekt trvá roky. Řešíte váhu, statiku, obří týmy a absolutní závislost na dodavatelích. Chtěla jsem najít materiál, který bude odlehčený a technologicky nezávislý,“ popisuje designérka. Řešení našla v ručním papíru, který se v jejích rukou mění v originální instalace, jež v sobě navíc nesou kus lesa nebo zahrady. „Došlo mi, že médium, které je skutečně moje, není sklo, ale světlo jako takové. Papír mi dal svobodu. Můžu být pohotová, nepotřebuji jeřáby ani statiky. Stačí pár hmoždinek a kladívko,“ usmívá se.
Aby získala přesně takový materiál, jaký pro své návrhy potřebuje, pořídila si ruční papírnu v Podkrkonoší. Ve svém pražském ateliéru na Letné pak vyvinula unikátní technologii 3D tištěných sít. „Ruční papír by se musel nechat “razit” a laserovat, abych získala střih daného modelu včetně linek pro ohýbání. Já si ale tisknu speciální síta, která mají v sobě reliéf. Když pak papír v Podkrkonoší nabírám, arch už vzniká s předlisovanými linkami pro budoucí ohyb,“ popisuje designérka své know-how. V Praze se pak papír kompletuje s konstrukcemi do finálních svítidel. Tato nezávislost na externích dodavatelích je přesně to, co jí v těžkopádném světě skla chybělo.
Každý papírový arch už v naší ruční papírně vzniká s předlisovanými linkami pro budoucí ohyb.
Pro tvorbu Michaely Doležalové jsou stejně jako papír podstatné přírodniny. Její aktuální bestseller, kolekce Floralis Orange, například vzniká z rozemleté pomerančové kůry a konopné koudele, ale v její práci se najdou i instalace z jehličí, hortenzií nebo barvínků. Většinu „ingrediencí“ si přitom pěstuje sama na zahradě v Troji nebo je sbírá v lese.
„Přírodniny musím zpracovat čerstvé nebo je hned zamrazit, aby neztratily barvu. Čím méně procesů mezi loukou a lampou, tím lépe,“ vysvětluje. Často se také stává, že jí suroviny nosí sami klienti. Do papíru tak už zalévala sušené růže po babičce nebo stovku čtyřlístků nasbíraných za celý život, které se v rodině dědily po generace. „Na UMPRUM mi chyběl kontakt s realitou a komunikace se zákazníkem. Chci tvořit objekty, které lidem skutečně slouží,“ vysvětluje. Často se jí například ozývají majitelé kaváren s tím, že mají krásný, ale chladný prostor. „Moje objekty fungují jako krb nebo svíčka. Zklidňují, zútulňují a emočně hladí,“ říká Michaela Doležalová.
Za kolekci z pomerančů získala prestižní ocenění EDIDA (Elle Decoration International Design Awards) v kategorii udržitelný design. Nedávno také bodovala v grantovém programu Visa She’s Next, který podporuje české podnikatelky. Michaela Doležalová, která sama začínala s půjčkou 30 tisíc korun od otce, kterou poctivě splácela, k tomu říká: „Na umělecké škole vás podnikat nikdo nenaučí. Tam jste zaměření na vnitřní vyjádření tvůrce, ale už se neřeší budgety, účetnictví nebo marketing.“
Její díla dnes zdobí pražský hotel W Prague, restauraci Zátiší nebo branickou kavárnu Periferie. Zakázky přicházejí i ze Španělska či Velké Británie a letošní veletrh ve Stuttgartu, kde představila svou nejnovější kolekci Orange Drop, byl prvním krokem na německý trh.
