Covid jí zavřel půjčovnu nábytku. Dnes prodává vintage poklady z bazarů i zahraničním sběratelům

Když Kristýna Bělová před měsícem objevila v bazaru kovové zarážky na knihy, zaujaly ji především svým tvarem. Až později zjistila, že pocházejí z rakouské dílny designéra Carla Auböcka a jejich hodnota se může pohybovat až kolem dvanácti tisíc korun. Nakonec je prodala sběrateli z Rakouska. Podobné nálezy jsou ale v jejím pražském obchodě Komodi Vintage spíše výjimkou. Většinu nabídky tvoří dostupnější vintage sklo, porcelán, svítidla a nábytek, které sama vyhledává po bazarech a bleších trzích. „Od začátku jsem chtěla, aby to bylo hezké a aby to člověka nezruinovalo. Když je to přepálené, lidi se to pak bojí vůbec používat,“ vysvětluje.

Ke starým věcem měla Bělová blízko už od dětství. V jejích rodných Teplicích každoročně probíhal takzvaný Bílý týden, během kterého mohli obyvatelé odložit nepotřebné věci před domy a město je zdarma odváželo. Bělová tehdy s rodiči objížděla ulice a sbírala staré židle, kterým doma ještě dávali další využití.

Později vystudovala Arts Management na Vysoké škole ekonomické a nastoupila jako eventová manažerka do Footshopu. Právě tam ji napadlo založit vlastní půjčovnu nábytku a rekvizit. Nelíbilo se jí totiž vybavení, které bylo na trhu dostupné. „Všechno bylo hnusné. Na výběr byly jen takové ty plastové, svítící, šílené skládací věci,“ vzpomíná. Když z Footshopu odcházela, rozjela půjčovnu zaměřenou na vintage nábytek, který sama repasovala, a na designové doplňky.

Pak ale přišla pandemie koronaviru. Svatby a další akce se rušily, zatímco Bělová dál platila nájem skladu. Půjčovnu se proto rozhodla ukončit a její vybavení rozprodat. Právě tehdy ale zjistila, že je o vintage předměty zájem a že si je lidé rádi kupují. „Tak jsem si řekla: Dobře, najdu si další práci a budu to bokem prodávat,“ vzpomíná. A k tomu nastoupila na plný úvazek do dnes již neexistující carsharingové služby HoppyGo od Škody, aby měla stabilní příjem, než zjistí, zda ji nový projekt dokáže uživit.

Komodi, které Bělová rozjela v roce 2020, zpočátku fungovalo pouze přes Instagram, až později k němu přibyl také e-shop. Jak ale majitelka brzy zjistila, zákazníci si chtěli předměty prohlédnout osobně. „Nechtělo se mi je zvát k sobě do domu, kde byl tehdy i sklad, aby se tam hrabali ve věcech,“ říká se smíchem. Tím začalo pátrání po vhodném místě pro kamenný obchod.

Nakonec vybrala prostor v Oldřichově ulici v pražských Nuslích, kde sama bydlí. Prodejnu nechala zrekonstruovat a v červnu 2023 ji otevřela. Dnes v ní prodává především předměty z období od padesátých let do začátku nultých let. V nabídce se objevuje československé hutní sklo, porcelán Royal Dux, lampy z Rapotína nebo italské muránské sklo.

Jednotlivé kusy sama vyhledává na bleších trzích, v bazarech, zastavárnách i při vyklízení domů, a přitom často netuší, v jakém stavu skutečně jsou. „Ty věci jsou často tak špinavé, že ani sama nevím, co z toho nakonec vyleze,“ popisuje Bělová. Jejich čištění jí obvykle zabere půl dne, a zatímco silně poškozené kusy rovnou vyřazuje, ty s drobnými vadami prodává se slevou.

Protože zatím projekt řídí sama, začala před pár měsíci pochybovat, zda příjmy odpovídají množství práce, kterou do projektu investuje. „Měla jsem takový menší breakdown, že končím, že tohle nemám zapotřebí. Ale strašně by mě to mrzelo,“ přiznává. S partnerem následně začala hledat možnosti, jak obchod posunout. Pomohlo jí především větší zaměření na sociální sítě, kde se jí prostřednictvím krátkých videí podařilo oslovit nové zákazníky.

Dražší designové kusy přitom podle ní kupují spíš ti ze zahraničí. Například zmíněné kovové zarážky od Carla Auböcka prodala rakouskému sběrateli, zatímco talíř finského designéra Tapia Wirkkaly si přímo v obchodě pořídil návštěvník ze Švýcarska. „Tady ještě není kultura toho, že by do vintage věcí člověk pustil hodně tisíc,“ míní Bělová.

Komodi podle ní zůstává malým podnikáním s ročním obratem do milionu korun. Letos zatím meziročně roste přibližně o patnáct procent, za poslední tři měsíce se však tržby zvýšily téměř o polovinu. Začátek roku byl podle ní slabší a dva tradičně nejsilnější měsíce má obchod teprve před sebou. Další pobočky otevírat neplánuje, do budoucna by ale ráda našla větší prostor na frekventovanějším místě. Současná prodejna v Nuslích totiž podle ní není místem, kolem kterého by zákazníci běžně procházeli.

Dlouhodobě přemýšlí také o vlastní produktové řadě inspirované vintage designem. Na rozdíl od unikátních předmětů by bylo možné jednotlivé výrobky nabízet opakovaně, aniž by je musela pokaždé znovu vyhledávat, čistit a fotografovat. Výrobu chce zajistit kvalitně a ideálně v Evropě, počítá proto s vyššími náklady i delší přípravou. Jejím hlavním cílem ale prozatím zůstává finančně stabilní provoz. „Chci to pořád držet jako small byznys,“ uzavírá.