Byl to ten nejtěžší úsek hřebenovky v Nízkých Tatrách mezi Donovaly a Chopkem. Milan Šimek, spoluzakladatel zlínské značky Equator Cycling, stoupal chladným dnem na vrchol Chabenec. Všem v práci před odjezdem na vytouženou dovolenou kladl na srdce jedno: „Dnes nebudu na mobilu, nevolejte mi.“ Když o několik hodin později dorazil do turistické útulny Ďurková a telefon zapnul, displej se rozsvítil záplavou osmdesáti nepřijatých hovorů a desítek zpráv.

Budova č. 34 ve zlínském baťovském areálu Svit, kde měla firma své kompletní zázemí, byla totiž v plamenech. Unikátní prototypy titanových kol, vybavení dílny, rozpracovaná kola i dresy mistrů světa podepsané pro Equator – to vše se během pár hodin proměnilo v popel. „Šestnáct let budování rodinné firmy bylo pryč, nemohl jsem to hlavou vůbec pobrat,“ líčí Milan Šimek první momenty šoku.

Jeden z mnoha dalších silných momentů přišel hned druhý den ráno. Majitel chaty Šimkovi bez váhání odpustil pět set eur za pobyt. „Říkal jsem mu, že v mém věku žádnou charitu nechci, že nám půjčí rodina. Boris ale trval na svém. V ten moment mi to došlo. Lidé nám chtějí pomáhat a já tu pomoc musím s pokorou přijmout,“ vypráví Šimek.

V prvních hodinách po tragédii se mu přitom honily hlavou černé myšlenky. Má v osmapadesáti letech vůbec sílu a energii začínat zase od úplné nuly? Nebude lepší to celé zabalit? „Pak ale přišel syn a řekl: ‚Jedeme domů, tati, jedeme makat.‘ A když jsem viděl, jak se k nám hned začala stahovat celá cyklo komunita a s podporou se nabízeli i neznámí lidé, pochybnosti zmizely,“ přiznává Šimek. Místo kapitulace mu bylo rychle jasné, že teď je naopak čas pořádně „šlápnout do pedálů“.

V cyklistickém světě se Milan Šimek pohybuje už čtyřicet let. V roce 1985 jezdil ve Středisku vrcholového sportu a později v Dukle Brno. Po deseti letech v české firmě na cyklistické pláště a galusky Tufo se rozhodl jít vlastní cestou a v roce 2010 spoluzaložil firmu Equinox Europe, dnešní Equator Cycling.

Foto Equator Cycling

Značka, kterou dnes Šimek vede spolu s manželkou Ludmilou, se mezi milovníky kol stala lovebrandem, jejíž specialitou jsou titanové rámy podle vlastních návrhů a ručně sestavovaná kola na míru. „Titan je v cyklistice Rolls-Royce. Je to nesmrtelný materiál používaný v letectví nebo kosmonautice – nezkoroduje, skvěle tlumí nárazy a vydrží navěky. Sám mám obě kyčle z titanu, takže vím, co ten materiál dokáže,“ usmívá se Šimek.

„S každým zákazníkem jsme se v showroomu doslova mazlili klidně tři hodiny. Zjišťovali jsme, jak jezdí, co ho na cyklistice baví, kolik tisíc kilometrů ročně dá a jaký má rozpočet,“ vysvětluje Šimek. Na základě toho pak ladili s mechanikem celé osazení kola šroubek po šroubku. Výsledkem byl precizní stroj na míru za 100 až 200 tisíc korun, pro který si zákazníci běžně jezdili z Prahy i z Košic. Ročně vyrobili stovky párů zapletených karbonových kol a vyšší desítky titanových speciálů.

Když se zlínský areál proměnil v ruiny, Milan Šimek musel jako první vyřešit hrozící noční můru každého e-commerce hráče: co s lidmi, kteří už měli zaplacené zálohy na kola, jež teď leží spečená na uhel pod troskami budovy?

„Okamžitě jsme těm lidem začali volat a na rovinu vysvětlovat situaci. Čekal jsem, že budou chtít logicky hned vrátit peníze, což by nás v té chvíli položilo. Ale reakce byla opačná. Drtivá většina z nich nám řekla, že počkají, až komponenty seženeme znovu. To vám v krizi zachrání nejen psychiku, ale hlavně okamžité cash flow,“ popisuje drsnou realitu Šimek.

Když se pak minulou sobotu ráno sešel nejužší tým u Šimkových doma, bylo potřeba vymyslet, jak firmu zafinancovat do doby, než pojišťovna vůbec začne likvidaci škod řešit. Vznikl nápad se speciálními poukazy na webu.

Nakonec se inspirovali odezvou na sítích a nabídli dva typy podpory. Ten první je klasický kredit na budoucí zboží – zákazníci si předplácejí své budoucí kolo, zapletená kola nebo servis. Pro firmu to znamená okamžitou, bezúročnou půjčku přímo od zákaznické komunity, kterou splatí výrobky na podzim.

Druhým typem jsou drobné peněžní dary. „Začaly nám chodit pětistovky a tisícovky od úplně cizích lidí. Často od těch, co na kole vůbec nejezdí a značku doteď neznali. Prostě jen chtěli podpořit rodinnou firmu v nouzi,“ říká Šimek a dodává: „Podpořili nás i kamarádi, primář, co mi před lety operoval kyčle…. Člověk v tu chvíli kouká na přicházející platby a dochází mu, že nejlepší investici v životě jsou vztahy s lidmi.“

Šimkovi aktuálně řídí celou firmu z obýváku svého zlínského bytu, kde Milan Šimek objednává od dodavatelů nové díly a vyřizuje stovky zpráv v mobilu i e-mailu a jeho žena Ludmila řeší provozní operativu a kontaktuje zákazníky.

Ani minutu mezitím neztrácí ani firemní mechanik Ivo Caudr. Doma na terase obklopený krabicemi na kolenou montuje první nová zapletená kola pro zákazníky, která plánují distribuovat už v září.

Restart je naplánovaný na dny. Do konce srpna chce Equator najít nové prostory o rozloze do 150 metrů čtverečních v okruhu Zlína a Otrokovic, aby mohl v září plnohodnotně otevřít sklad i kanceláře. Velkou pomoc navíc nabídli dodavatelé, kteří zkrátili běžné šestiměsíční dodací lhůty komponentů na dva měsíce. Nové titanové rámy tak do Zlína dorazí už v průběhu října.

„Zveme zákazníky, ať objednávají dál formou kreditů. Ty pak na podzim proměníme v hotová kola. Naším cílem je, aby v říjnu už naši lidé zase jezdili,“ vzkazuje odhodlaně zakladatel.

Na celé tragédii nakonec už teď po prvním týdnu dokáže zakladatel Equator Cycling vidět i pozitivní stránku. „Celý život poctivě pracujete, bojujete denně o každou objednávku a o dokonalost každého kola. A najednou přijde tohle a vy si uvědomíte, že jste možná celou tu dobu žili správně. Že to, jak se chováte k lidem, se vám vrací v ten nejkritičtější moment. Nejsme žádní miliardáři, ale vnitřně se teprve teď cítím opravdu bohatý,“ uzavírá s pohnutím Milan Šimek.