Každý rok v Česku přibude zhruba milion metrů čtverečních nových halových ploch a k tomu několikanásobně větší zaasfaltované okolí. Podél dálnic rostou logistické parky jeden za druhým. V přepočtu na obyvatele zaujímá Česko nezáviděníhodné místo, co se týče množství zastavěné plochy skladovacími prostory, jsme na špici Evropy.

„A právě střechy těchto hal jsou největší nevyužitá plocha, jakou dnes v krajině máme. Zároveň se ale rozpalují a vytvářejí tepelné ostrovy,“ říká architektka a urbanistka Tereza Nalezená, která stojí za projektem Salát na střeše. Ten na rozpálených střechách hydroponicky pěstuje saláty, čímž střechu stíní a odparem ochlazuje. Už stometrová plocha přitom vyprodukuje kolem sedmdesáti beden salátu týdně.

Tereza Nalezená předtím pracovala deset let v pražském ateliéru Jakuba Ciglera na projektech s udržitelnou infrastrukturou a chtěla se jí věnovat dál. Při tom zjistila, že kolem měst už se udělalo hodně, zatímco logistické haly zůstávaly stranou zájmu.

„Zjistila jsem, že je to obrovské téma, ale vlastně nikoho příliš nezajímá, protože architektura těchto parků je nulová, nikdo do ní nechce investovat, nemá žádnou přidanou hodnotu,“ vysvětluje, proč se rozhodla právě těmto místům věnovat.

Foto: Salát na střeše

V rámci doktorského studia na Fakultě umění a architektury Technické univerzity v Liberci, kde se zabývala udržitelností logistické krajiny, vymýšlela Tereza Nalezená se studenty futuristické vize, jak by logistika mohla vypadat. Vrstvit ji do věží, schovat pod zem, nad ní stavět nové městské čtvrti. Jenže cesta od vize k realizaci je dlouhá a především drahá. Hledala proto něco, co půjde postavit hned a nebude vyžadovat velké investice. Volba padla na hydroponické pěstování.

„Je to systém, který je velmi lehký, dá se instalovat úplně instantně, v rámci jednoho dne můžete takovou farmu postavit, protože je to soubor trubek a tu střechu to nijak nezatíží, nemusí se stavebně upravovat,“ popisuje.

Pilotní farmu postavila v roce 2024 na střeše staré univerzitní budovy určené k demolici, kterou jí univerzita nechala k dispozici. Jak ale sama dodává, začátky byly poněkud punkové. „Lezli jsme na střechu po žebříku přes strojovnu výtahu. V té době jsme měli ještě ručně ovládané panely, v kterých byl salát, takže jsem tam musela obden jezdit celé léto a doplňovat živiny a vodu,“ vzpomíná Nalezená.

Právě tento lidský faktor se ukázal jako slabé místo: manuální stojany fungují třeba ve školách, kde se o ně někdo denně stará, ale ne na velké komerční střeše. Proto se rozhodla pro spolupráci s firmou Gardenix, zabývající se plošnými systémy, které je možné řídit přes aplikaci a živiny i vodu si dávkují bez lidského zásahu.

Díky následné výhře v soutěži Startup TUL a mediální pozornosti, kterou pilotní farma přitáhla, se developeři začali ozývat sami. První komerční farma vznikla na logistickém terminálu v Liberci, dnes DSV, dříve Deutsche Bahn Schenker. Farmu mají i v liberecké ZOO nebo na střeše Jablotronu.

Firmy podle ní nemusí zajistit nic víc než přístup na střechu, zásuvku a vodu a o samotný chod farmy, včetně servisu, sklizně i distribuce salátu se stará sám Salát na střeše. „Podle našeho měření dokáže farma ochladit plochu střechy až o dvacet stupňů celsia. Když tam pak člověk přijde, tak cítí, jak je tam úplně jiné klima. Je tam vlhkost, létají tam včely, berušky… Podpora biodiverzity ve městech nemusí být jenom chiméra,“ doplňuje.

Foto: Salát na střeše

Jediným úskalím, které komerční farma ale přece jen ukázala, byl odbyt. I jedna stometrová farma vyprodukuje kolem sedmdesáti beden salátu týdně. „Původně jsme si mysleli, že saláty odevzdáme firmě a oni si s tím poradí, dají to do kantýny, rozdají zaměstnancům. Ale pak viděli, že to číslo je obrovské,“ vysvětluje Tereza Nalezená, proč se z architektky musela stát i zelinářka.

Loni produkci řešil místní zelinář, letos ji farma každý týden rozváží přímo do libereckých restaurací. Aby mohla saláty vůbec oficiálně prodávat třetím stranám, musela se Tereza Nalezená zaregistrovat jako prvopěstitel a projít kontrolou zemědělské a potravinářské inspekce, každá sklizeň se dnes šaržuje a je zpětně dohledatelná.

„Občas jsem se setkávala s námitkou, že zelenina, která se pěstuje v průmyslové zóně, bude určitě plná škodlivin. Rozeslali jsme proto vzorky na různé rozbory a ukázalo se, že nic špatného salát neobsahuje. Prach zůstává na zemi, žádné těžké kovy ani nic podobného v něm není,“ doplňuje zakladatelka projektu. Protože farma pěstuje i pro zoologickou zahradu, kde se hlídají dusičnany, je produkce podle ní analyzovaná do detailu.

Ekonomika projektu nestojí ale na tom, že farma prodává salát. „Salát je slabá komodita, sám investici do farmy nesplatí,“ říká otevřeně Tereza Nalezená. Stometrová farma vyjde zhruba na půl milionu korun, provozní paušál za šest měsíců sezony na dalších přibližně padesát tisíc. Pořízení farmy se dle Nalezené vyplatí především kvůli ESG a zelenému marketingu. Největší potenciál vidí pak u obchodních řetězců a jejich distribučních center.

„V zahraničí je to víc viditelné a stává se z toho trend, i ty supermarkety se snaží o vlastní pěstování. Cílem je pěstovat přímo v místě prodejny a salát nemusí urazit ani kilometr, jako třeba aktuálně teď na Rewe v Berlíně, nebo v USA, Kanadě, Belgii, Kataru,“ dodává.

Jak ale sama Tereza Nalezená přiznává, projekt byl praktickým výstupem jejího doktorátu, který již dokončila a nyní se chystá více zapojit do dění ve firmě svého otce Dalibora Dědka, v Jablotronu už nyní funguje na plný úvazek. Kapacita na to rozjíždět další farmy už se jí dle jejích slov úplně nedostává.

„Já jsem si svůj cíl splnila. Měla jsem za cíl svou vizi dovést k realizaci a prokázat, že to opravdu jde a že to může být  životaschopné i ekonomicky. Teď už je to čistě o tom byznysu, takže bych potřebovala najít někoho, kdo by si to rád podnikatelsky vzal celé na sebe a rozšiřoval farmy na další střechy,“ říká.

Za pět let práce podle ní vzniklo know-how, které spojuje tři světy: technický pohled na střešní krajinu, pěstební know-how a obchodní model. „Udělala jsem z toho takový balíček v mašličkách. Když mi řekne člověk z Chebu, že by tam chtěl farmu, tak mu to můžu dodat i s návodem: tady máš zařízení, odsud si objednávej hnojiva, sem dodávej produkci. Je to kopírovatelný model prakticky kamkoliv,“ doplňuje a upozorňuje, že člověk ale musí pochopit, že smysl není prodat salát co nejdráž, ale oslovovat firmy s nabídkou zelené střechy.