Už při příchodu do nejvyššího podlaží budovy Filadelfie na pražské Brumlovce je zřejmé, že zdejší pan domácí je hluboce věřící člověk. Hned u recepce se skví verš z 5. knihy Mojžíšovy o tom, že lidé mají milovat Hospodina celým svým srdcem i duší. A sám Radim Passer, majitel developerské skupiny Passerinvest Group, během rozhovoru pro CzechCrunch nešetří zmínkami o Bohu, Ježíši Kristu nebo Bibli.

„Veškerý můj majetek patří Pánu. Když bude chtít, abych ho prodal a věnoval finance na Boží dílo, jsem připraven,“ říká vysoký a usměvavý byznysmen. Občas při tom shlédne na budovy, auta a malinké siluety lidí pod sebou. Ze 17. patra této budovy je totiž krásně vidět celá Brumlovka – celoživotní Passerovo dílo, jemuž se věnuje od konce 90. let a do kterého už investoval přes 17 miliard korun. Ani dnes ale ještě čtvrť není zcela dokončena. A nějakou dobu ani nebude.

Passerovi v začátcích pomohl jeho otec, který během privatizace získal firmu Pražská stavební obnova. Od ní pak dnes dvaašedesátiletý podnikatel koupil první pozemky na Brumlovce, které položily základ jeho budoucího impéria. Dnes ale Passer staví také na nedalekých Roztylech, kde se v průběhu příštích let chystá investovat až deset miliard. Na místě navíc počítá i s větším zastoupením rezidenčního bydlení, což pro firmu dříve nebylo typické.

Miliardář, který se mezi českou veřejností proslavil hlavně rychlou jízdou v Bugatti po německé dálnici, ale o tom, že by se teď začal věnovat hlavně nájemnímu bydlení, neuvažuje. „Byty na Roztylech míří primárně k prodeji. V Česku nemůže mít nikdo jako hlavní podnikatelskou činnost stavbu nájemního bydlení. S korunovým financováním je to naprostý nesmysl,“ tvrdí Passer, který je velkým fanouškem fotbalu, zejména toho brazilského a argentinského. Ve velkém rozhovoru proto odpovídá i na dotaz, zda si třeba nechce koupit některých z českých klubů.

Jak často se kocháte výhledem na Brumlovku?
Jsem Bohu vděčný, že na to kochání není moc času. Samozřejmě je vždycky příjemné podívat se seshora na výsledek několika dekád práce. Na druhou stranu – kdyby měl člověk příliš mnoho času na kochání, může to být i nebezpečné.

Je něco, co byste dnes udělal na Brumlovce jinak?
S tím, jak vypadá, jsem spokojen. Abychom ale mohli Brumlovku vůbec vybudovat, museli jsme vykoupit nemovitosti od více než stovky vlastníků. Čtvrť se tedy realizovala kousek po kousku podle toho, jak se dařilo řešit majetkoprávní vztahy. Urbanistický plán jsme měli, ale realita nás často nutila improvizovat. A stále ještě zbývá vykoupit mnoho dalších budov, pokud chceme Brumlovku skutečně dokončit.

Je to reálné ji dokončit v nějakém přijatelném časovém horizontu?
Zatím nejsou dokončené tři etapy. Jedna z nich se již staví, druhá má stavební povolení, třetí ho snad získá v první polovině příštího roku. Celkem by tak celá čtvrť měla obsahovat 350 tisíc metrů čtverečních užitných ploch, tedy kromě parkovišť a skladů. Stále tu ovšem jsou určité části lokality plné nesourodých budov, které můžeme časem – jak říkáme – zrecyklovat. Všechno ale záleží na postoji Prahy a na tom, jestli se chce město rozvíjet.

Recyklací myslíte zbourání?
Ano. Jsou to často i 100 let staré objekty, například staré haly, které je třeba vykoupit za tržní cenu plus prémii, zdemolovat je a na stejné ploše vystavět čtyř- až pětkrát větší objekty, aby to ekonomicky fungovalo. I tak jde pro nás spíš o srdcovou záležitost, protože běžný developer takovou ekonomiku neakceptuje.

Foto: Passerinvest Group

+5

Nedávno jste se pustil i do výstavby na Roztylech. Je to pro vás nová Brumlovka?
Je to trochu jiný projekt, protože na něj nemám celý profesní život jako u Brumlovky. A i ta lokalita má drobné odlišnosti – je tam například totálně nerozvinutá stanice metra, což vnímáme jako příležitost, a v okolí je také nádherný Krčský les. I proto zde počítáme s mnohem větším zastoupením bydlení než na Brumlovce, která je z asi 80 procent tvořena kancelářemi. Na Roztylech budou převažovat rezidenční projekty.

Nepustili jste se do bytů i proto, že klesá zájem o kanceláře?
Ani ne. Na Brumlovce již v nových projektech kombinujeme kanceláře s byty, které tvoří 20 až 30 procent budovy. V této skladbě to dává smysl, protože čistě korunové financování nájemních projektů dnes nefunguje – sazby jsou vysoké, proměnlivé a těžko předvídatelné. Nájemní bydlení proto vychází jen s eurovým úvěrem. Ten ale vyžaduje příjmy v eurech, což funguje u projektů, jejichž hlavní část tvoří kanceláře. Banky pak akceptují, že zbylých 20 až 30 procent příjmů bude v korunách.

Na Roztylech je to jiné, byty tam totiž míří primárně k prodeji. Menší část z nich si necháme na pronájem, což je možné díky odlišné akcionářské struktuře – vnímáme to jako dlouhodobou investici fyzických osob. A pokud úrokové sazby v korunách nebudou fungovat, nevezmeme si úvěr. Každopádně i tohle je ale důvod, proč zatím nikdo v Česku nemůže vykonávat jako hlavní podnikatelskou činnost stavbu nájemních bytů. V korunách je to naprostý nesmysl, který nemůže nikomu vyjít.

Foto: A8000

Pomohlo by přijetí eura?
Z byznysového hlediska určitě, odbourala by se kurzová rizika a nejistota. Například vyšší úrokové sazby ČNB poškozují export i ekonomicky ničí mimo jiné dostupnost hypoték pro bydlení. A tvrzení, že budeme mít větší nezávislost, když si ponecháme vlastní měnu, je naprostá iluze.

V minulosti jste finančně podpořil některé politické subjekty, naposledy Motoristy. Ti ale euro odmítají.
Zavedení eura v Česku pro mě není priorita číslo jedna. Tou je naprosto zoufalá demografie – Česko musí usilovat o to, aby cílilo alespoň na 15 milionů obyvatel v příštích dekádách, jinak je bankrot veřejných financí neodvratitelný. Z tohoto primitivně jednoduchého sdělení vyplývá vše ostatní, co se v této zemi musí začít dít. Od dopravní infrastruktury přes zdravotnictví či školství až po územní plánování. Tuto vizi sice nevidím u žádného politického subjektu, snažíme se ovšem relativně drobnými částkami podporovat ty, u nichž věřím, že mohou způsobit méně škod než ostatní.

A proč zrovna Motoristé?
Když se podívám na možné povolební uspořádání, je skutečně důležité, aby se Motoristé dostali do sněmovny, protože jsou přirozeným partnerem pro hnutí ANO. Společně se mohou snažit o udržitelný rozvoj Česka. (Rozhovor jsme nabírali ještě před volbami, Motoristé se o víkendu do sněmovny skutečně dostali – pozn. red.)

ANO a Motoristé mohou spolu vyřešit demografickou situaci?
Je rozhodně větší šance, že udělají méně špatných kroků než současná vláda.

Jak by podle vás měla podpora demografického růstu vypadat?
To má tři roviny. Zaprvé: lidé z kulturně spřízněných zemí, například z Ukrajiny, Filipín, Jižní a Střední Ameriky vykonávající práce, které Češi nechtějí dělat. Důležité ovšem je, aby přicházely celé rodiny, ne pouze svobodní chlapi. Zadruhé: profesionálové ze zahraničí pracující typicky pro globální korporace, za které náš stát neplatil ani vzdělání, ani zdravotní péči, a za které jejich zaměstnavatelé platí od prvního dne mzdové odvody. A zatřetí: smysluplná podpora rodin, například formou finančních bonusů za vychované děti bez zneužívání sociálního systému. Čím více potomků vychovaných nerozvedenými manžely, tím větší proporcionální odměna.

Daňové úlevy pro rodiny s dětmi se ale nedávno omezovaly v rámci konsolidačního balíčku…
Ano, protože máme častokrát hloupé politiky. Povím vám něco, co jsem ještě žádnému novináři neřekl: na institucionální úrovni je největším zlodějem v této zemi český stát. Způsob, jakým mnozí zaměstnanci veřejného sektoru okrádají tuhle republiku, ekonomicky překračuje meze jakéhokoliv mafiánství. Když se snoubí hloupost, nekompetentnost a arogance, dostáváme se k naprostému zneužívání veřejných rozpočtů, které jsou ze sta procent vždy tvořeny činností soukromého sektoru. A za to zaměstnance veřejného sektoru rozhodně neplatíme.

Nechci příliš zabrušovat do politiky, na jednu věc bych se ale ještě rád zeptal. Říkáte, že v rámci podpory populačního růstu by do Česka měli přijíždět Ukrajinci a další migranti. Andrej Babiš z ANO je tu ale nechce. Jak tedy jeho hnutí v tomto ohledu Česku pomůže?
O tom jsem s ním osobně mluvil vícekrát, když byl ještě v minulé vládě. Tehdy před covidem říkal, že se budou zvyšovat kvóty na lidi z Ukrajiny, ale především tehdejší sociální demokracie tomu bránila a kvóty se zvyšovaly nedostatečně.

Jenže mezitím vypukla válka a pan Babiš změnil na Ukrajince názor – i kvůli své voličské základně.
Ano, naše politika je často infikovaná populismem z různých stran. A tomu já ani rozumět nechci, protože jsem zvyklý říkat věci tak, jak jsou.

U recepce jsem si všiml citátu z Bible, který tam máte vystavený. Konkrétně jde o úryvek z 5. knihy Mojžíšovy, kde se píše o lásce k Hospodinu. Jak se vaše víra promítá do byznysu?
Nebyl jsem věřící celý život. Když jsem ale v roce 1998 přišel o svého prvního syna, začal jsem hluboce přemýšlet. A uvědomil si, že mám špatně poskládané životní priority. Proto jsem začal číst Bibli. Mou první otázkou bylo, zda jako nově věřící křesťan můžu vykonávat práci, kterou dělám. A Bůh mi poslal verš z Prvního listu Korintským: „Každý ať žije v tom postavení, které měl od Pána, když ho povolal k víře.“

Také jsem si uvědomoval, že jako křesťan nemohu podnikat v jakékoliv oblasti. Určitě bych nemohl dělat nic, kde jiný musí prodělat, abych já vydělal. Ani bych nemohl obchodovat s věcmi škodlivými z hlediska lidského života a zdraví – s alkoholem, cigaretami nebo dalšími drogami. A do křesťanského života nepatří ani korupce. Z toho vyplývá, že o mnohé pražské lokality, které se developerům nabízely mezi lety 2000 a 2010, kdy korupce dosahovala za primátora Pavla Béma největších rozměrů, jsme ani neuvažovali.

Sám pocházíte z katolické rodiny, vaši předkové ale byli Židé. Proč jste se nakonec stal adventistou? Neuvažoval jste o katolicismu nebo judaismu?
To je velmi dobrá otázka. Rodiče chodili do kostela, dnes však vnímám, že určitou nemocí katolicismu je, že jeho následovníci příliš nečtou Bibli. My jsme ji doma ani neměli. Každý věřící by si přitom měl budovat vztah s Bohem oboustranně – hovořit s ním skrze modlitbu a naslouchat mu čtením Bible. Pokud bych spoléhal jen na to, co mi o křesťanství řekne někdo jiný, nemůže z toho vzniknout opravdový vztah.

A co se týče mých židovských předků, ti přišli do Čech někdy v první polovině 19. století. Můj pradědeček si vzal katoličku a konvertoval. Když jsem uvěřil, měl jsem jasno v tom, že i já chci následovat Pána Ježíše Krista, který byl po celá tisíciletí tím Biblí zaslíbeným Mesiášem. Určitým neštěstím židovského národa je, že v drtivé míře Krista nikdy nepřijal.

Kolik máte u vás ve firmě věřících lidí?
Celkem zaměstnáváme asi 150 lidí, z toho zhruba 80 v našem hlavním byznysu. Z těch osmdesáti je asi deset adventistů, dalších zhruba deset lidí se považuje za křesťany. A teď si nevybavuji nikoho, kdo by měl problém s hodnotami, které zde vyznáváme a kterými se naše firma vyznačuje.

Foto: CzechCrunch/Lavin Nguyen

Radim Passer, majitel skupiny Passerinvest

Patříte mezi nejbohatší Čechy, časopis Forbes vás v posledním žebříčku umístil s hodnotou majetku 12,7 miliardy korun na 47. místo. Jak to jde dohromady s křesťanskou chudobou?
Bible nikde neodsuzuje majetek jako něco špatného. Říká, že kořenem všeho zla je láska k penězům – ne peníze jako takové. Velmi známé je podobenství o mládenci, jemuž Ježíš řekl, aby prodal všechno, co má, než by ho měl následovat. A problém nebyl v penězích, ale v tom, že ten mladík měl majetek na důležitějším místě než Boha. Když Pán bude chtít, abych vše prodal a prostředky použil na zvěstování evangelia, jsem připraven. Žiju s vědomím, že Hospodin je právoplatným vlastníkem všeho. Já jsem pouze správce. Hodnota jednoho jediného lidského života zachráněného pro věčnost nekonečně přesahuje všechny poklady tohoto světa.

Pokud se nevzdáte veškerého majetku, je možné, že byste ho v budoucnu předal nejstaršímu synu Radimovi, kterému je teď 24 let. Zajímá ho práce ve firmě?
Zajímá. Miluje firmu, miluje tu práci i naše projekty. Do pracovního procesu chtěl jít rovnou po střední škole, takže už tady několik let působí. Prošel všemi odděleními, nyní je součástí sekce leasingu. Ale všechno ukáže až čas. Je velmi vzácné, aby u někoho před třicítkou byly vidět kvality potřebné k řízení firmy. Takže dokud Radimovi nebude 30, není se o čem bavit.

Zároveň máte ještě dalších šest malých synů. Jak řešíte work-life balance?
Život věřícího podnikatele se skládá ze čtyř oblastí. Nejdůležitější z nich je služba Pánu Bohu – s nadsázkou říkám, že development dělám v podstatě na vedlejšák. Jsem laický kazatel a evangelista a také se věnuji naší křesťanské neziskovce Maranatha. Druhým aspektem je samozřejmě byznys. Aby firma byla užitečná, musí prosperovat. Třetím je rodina. Proto vše, co nemusím dělat přímo já, deleguji na další lidi, abych co nejlépe nakládal s časem. A čtvrtou, nejméně důležitou oblastí, je můj osobní život.

Strávený třeba jízdou v bugatti.
Ano, nedávno jsem se účastnil setkání necelých dvaceti majitelů Bugatti v Portugalsku, to bylo opravdu moc fajn. Ale takové akce tvoří jen nepatrnou část mého života. Každý den sportuji, což u kancelářské práce považuji za nutnost. Kdybych se nehýbal, mé tělo by zchátralo.

Foto: Archiv RP

Je o vás známo, že hrajete fotbal a že i rád sledujete zápasy brazilského nebo argentinského mančaftu. Poslední dobou si celá řada tuzemských miliardářů pořídila vlastní fotbalový klub – jako poslední Michal Strnad, jenž koupil Viktorii Plzeň. Neuvažoval jste o něčem podobném?
Napadlo mě to, když jsem byl ještě nevěřící. Tehdy jsem asi dvě sezony sponzoroval pražskou Bohemku, za kterou jsem jako kluk i hrával. Jako křesťan si však myslím, že mou úlohou není podporovat sport, nýbrž křesťanské projekty, které se logicky nefinancují z veřejných rozpočtů. Takže se žádný klub koupit nechystám. Je ale dobře, že ty klíčové skupuje tuzemský kapitál, který bude mít o jejich rozvoj daleko větší zájem, než kdyby je vlastnili třeba Číňané.

Pojďme se ještě vrátit k developmentu. Vybudovali jste Brumlovku, teď jste aktivní na Roztylech. Neplánujete expandovat i do jiných měst? Historicky jste měli jeden projekt v Ostravě…
Ano, to byl náš jediný mimopražský projekt. A museli jsme se obrnit velkou trpělivostí, protože ostravský kancelářský trh je složitější než ten pražský. Pán Bůh ale naši trpělivost odměnil – prodej dopadl výrazně lépe, než jsme původně očekávali. Do Ostravy bychom už s kancelářemi nicméně nešli. Navíc se teď všechny naše finanční a personální kapacity soustředí na Brumlovku a Roztyly. Pokud se tedy na trhu neobjeví nic zázračného, vystačí nám tato dvě místa na plus minus příští dekádu.

Co byste navrhoval pro zlepšení bytové krize a nedostatečné výstavby?
V oboru soukromého stavitelství je Česko bezkonkurenčně mistrem světa v tom, jak trestat samo sebe. A myslím, že nám v tom ani nikdo konkurovat nechce. Dobré by bylo, kdyby developeři, architekti a další odborníci vytvořili společnou organizaci, řekněme Asociaci českých stavitelů. Ta by jednotně bojovala s mnoha nesmysly, které poškozují tuto zemi. Jedním z nich je samozřejmě aktuální paskvil stavebního zákona.

Druhým problémem je nedostatek lidí ve stavebnictví, kterému se nikdo nevěnuje. A pak je to v obecné rovině nedostatek lidí v technických oborech. Česko se musí nutně rozvíjet a toto jsou jedny z klíčových limitů, které mohou republiku zavléci do stavu kolapsu celého stavebnictví. Například šikovní řemeslníci si dnes vydělají klidně i 200 tisíc korun měsíčně a uživí se za každého režimu. Práce rukama není žádná ostuda.

Co byste ještě chtěl v životě dokázat vy sám?
Tím největším smyslem lidského života, ať si to uvědomujeme či nikoliv, je neztratit věčný život, který nám jako dar nevýslovné ceny nabízí láskyplný Bůh. Proto mám jediné přání: stát vždy věrně na straně Pána Ježíše Krista.