Díky motokrosu procestoval celý svět, pak koupil jeden neobvyklý stroj. A kolem něj rozjel stavební firmu
Řadu let působil jako „dvorní“ mechanik Libora Podmola. Dnes buduje obchvaty i dálniční úseky a snaží se změnit stavebnictví. Třeba autonomním válcem.
Baví vás CzechCrunch?
Vídejte ho na Googlu častěji.
Když mu bylo šest nebo sedm let, dostal od otce a dědy první motorku. O něco později závodil, pak se stal mechanikem freestyle motokrosaře Libora Podmola a následujících 12 let s ním projížděl svět. Žil ve Spojených státech, zimy trávil ve Španělsku, cestoval po Rusku, Číně, Austrálii, Brazílii, Namibii i Saúdské Arábii a dvakrát se vydal na Dakar. Nakonec ale přišel moment, kdy si uvědomil, že takhle už žít nechce. „Na tohle kašlu, jdu prostě dělat něco jiného,“ vybavuje si Petr Vesecký chvíli, kdy motokros vyměnil za vlastní stavební firmu.
Freestyle motokros podle něj začal stagnovat a Vesecký neviděl, kam dál se může posunout. Zároveň čekal dceru a stavěl dům. Představa, že bude většinu roku pryč a dítě bude vídat jen mezi jednotlivými cestami, pro něj byla horší než konec kariéry, kterou budoval dvanáct let. „Věděl jsem, že do budoucna mě to nebude živit na takové úrovni, jakou bych chtěl. Proto jsem se rozhodl, že je potřeba se posunout, abych mohl zabezpečit svou rodinu,“ vysvětluje.
Ostatně za dvanáct let na cestách řešil i situace, kdy šlo o zdraví. Na chodbách nemocnic od Melbourne po Basilej doprovázel Podmola po zlomeninách ramen, pánve nebo propíchnuté plíci. V Německu si závodník při jednom pádu roztříštil přes třicet kostí v nohách. A na Dakaru 2020 narazil hned v první etapě ve stokilometrové rychlosti do kamenů v suchém řečišti. Přestože utrpěl těžký otřes mozku a měl zlomená žebra, Vesecký jeho motorku – bez přední části – do tří ráno sešrouboval. Společně pak závod dokončili.
Do podnikání se Vesecký pustil v roce 2011, kdy jako osmnáctiletý přiletěl do Los Angeles. „Tak Ameriko, jsem tady,“ vzpomíná na chvíli, kdy vystoupil z letadla se dvěma igelitkami. Na benzínce koupil od místního prodejce starší auto za 1 500 dolarů a postupně začal do Česka vozit veterány a motorky. O několik let později si během cesty po Floridě všiml neobvyklého stroje – asfaltového finišeru.
Zaujal ho natolik, že ho koupil, nechal přepravit do Evropy a pustil se s ním do nabízení prací v Česku. Podobný stroj tu podle něj v té době prakticky nikdo nepoužíval. Co přesně s ním bude dělat, tehdy nevěděl ani on sám. Zakázek ale přibývalo, a s nimi i další technika. Přikoupil podvalník, k němu auto a později bagr. „A pomalu se to rozjíždělo,“ líčí osmatřicetiletý podnikatel.
Dnes má přibližně čtyřicet bagrů, třicet nákladních aut, deset buldozerů a osm válců. Jeho Stavosil zaměstnává kolem 80 lidí, loni utržil kolem 200 milionů korun a letos cílí na půl miliardy. K prvním větším zakázkám se Vesecký dostal jako subdodavatel. Výstavba v Olbramovicích mu pak přinesla reference, se kterými se mohl hlásit do dalších soutěží. Postupně doplnil certifikace, investoval do techniky i vlastního zázemí a nakonec začal přebírat celé zakázky na sebe.
Jednou z nich bylo dokončení obchvatu Lišova. Stavosil se podílel také na několika úsecích dálnice D3 v jižních Čechách. Aktuálně má rozjetých sedm staveb najednou. Vedle zemních prací pro Kaufland v Hradci Králové nebo developerského projektu ve Velkém Přítočnu u Kladna staví osmikilometrový úsek u Martinovic poblíž Mladé Boleslavi. Celý kontrakt vyjde na 1,2 miliardy korun, z toho asi 300 milionů připadá na Stavosil.
Firma dnes působí hlavně ve středních a jižních Čechách, Vesecký ji chce postupně rozšířit i na Královéhradecko a později do Rakouska. „Do pěti let bych chtěl každopádně fungovat po celé republice,“ věří si. Letos Stavosil investoval zhruba 80 milionů korun do nové techniky. Jedním z nových strojů je plně autonomní válec, který teď firma testuje u Martinovic. „Stroj se pomocí GPS pohybuje s centimetrovou přesností po předem určené trase. Sám zatáčí, jede vpřed i couvá. Překážky a osoby v okolí rozpoznávají AI kamery,“ popisuje šéf firmy.
Důvodem investice je mimo jiné nedostatek lidí ve stavebnictví. „Autonomní stroje mohou část tohoto problému řešit a současně pomoct být při práci rychlejší a efektivnější. U velkých staveb by už mělo být samozřejmostí, že jsou stroje vybavené různými digitálními technologiemi,“ míní Vesecký. Princip přirovnává k robotické sekačce nebo vysavači: člověk nastaví pravidla a stroj část práce zvládne sám.
Stavosil vedle toho používá GPS monitoring, drony, vlastní geodety a digitální modely. Vesecký v kanceláři vidí, kde se jednotlivé buldozery, válce nebo bagry nacházejí, kolik mají paliva a kolik hodin skutečně pracovaly. Drony pravidelně mapují staveniště a z nasbíraných dat vytvářejí prostorový model. Podle něj pak mohou stroje pracovat bez čekání na geodeta a zároveň lze kontrolovat objem materiálu nebo postup jednotlivých úseků. Vesecký tak má přehled o tom, kolik materiálu přibylo nebo chybí.
K motorkám se ale pořád vrací. O víkendech sedne na dvoutaktní dvěstěpadesátku nebo endurovou KTM 350 a vyrazí do lesa vyčistit si hlavu, občas i s Liborem Podmolem. Adrenalin freestyle motokrosu však vystřídaly bagry a válce a místo závodů dnes řeší chod staveb. A ačkoli ví, že stavebnictví bude ještě dlouho závislé na lidech, budoucnost vidí v technologiích. „Bez autonomních strojů a dronů už nepůjde vůbec stavět. Je to naprosto nereálné,“ uzavírá zakladatel Stavosilu.
Nepřehlédněte:
