Nechala advokacie a s vlastní značkou šatů se loni dostala na 35 milionů. Nejtěžší je nevyhořet, říká

Původně to vypadalo na komfortní, předem naplánovaný pracovní život. Kateřina Říhová vystudovala práva se sociologií a po škole ji čekala kariéra v advokacii. Předtím si ale odskočila na stáž do Španělska, kde potkala svého budoucího manžela a naplno nasála tamní atmosféru kreativních kaváren a malých nezávislých obchodů. Když se pak vrátila do Brna a sedla si ke smlouvám a paragrafům, zjistila, že ji rutina ubíjí.

„Rozhodla jsem se změnit směr a pustit se do vlastního projektu, u kterého rovnou uvidím užitek a výsledky,“ vzpomíná na dobu před dvanácti lety, kdy založila vlastní oděvní firmu Reparáda. Dnes je z ní značka lokální módy, která oblečení nejen navrhuje, ale i sama šije z udržitelných materiálů. Ročně odsud odejde k zákaznicím přes 27 tisíc kusů šatů, triček a dalšího oblečení a projekt loni utržil 35 milionů korun.

Zpočátku to přitom na velký byznys nevypadalo. Společně s kamarádkou se původně Kateřina Říhová zhlédla v myšlence sdílené ekonomiky a otevřely si takzvanou šatotéku. Fungovalo to jako knihovna: zákazníci si objednali předplatné a mohli si za něj půjčovat kvalitní oblečení. „Mělo to úžasný ohlas, jenže to bylo příliš náročné a moc peněz to nevydělávalo. Byly jsme tam od nevidím do nevidím a s mizivým ziskem,“ přibližuje Říhová. V rohu podniku tenkrát zřídila i malý koutek, kde nabízela několik vlastních ušitých kousků. Zákaznice jim začaly dávat přednost, a tak se šatotéka zavřela a zrodila se módní značka.

Foto: Reparáda

+1

Reparáda začínala jako koníček v malém sdíleném pokojíčku, postupně ale rostla, a proto si Říhová pronajala vlastní větší dílnu, kde už oblečení začaly stříhat a šít profesionální švadleny.

Od začátku se zaměřila na dámskou módu, hlavně na šaty, pohodlná trička či zavinovací sukně. „První kolekce měly spíše retro a vintage nádech, dnes šijeme pohodlné, nadčasové a univerzální kousky. Nechrlíme klasické sezónní kolekce, které bychom na konci léta zase vyprodávali. U nás se osvědčené střihy drží ve stálé nabídce dlouhodobě, jen je doplňujeme o nové barvy,“ vysvětluje zakladatelka.

„Máme spoustu zákaznic, které u nás najdou oblíbený střih trička a pak si jen dokupují další barvy. Když se nám podaří najít nějaký opravdu skvělý materiál, snažíme se ho využívat co nejdéle právě u věcí, o kterých víme, že perfektně sedí. Proč ho měnit jen proto, že uběhl rok či dva,“ vysvětluje Říhová. Velkou přidanou hodnotou Reparády je podle ní i to, že švadleny pracují v příjemném, světlém prostředí, a ne v zaprášených a neútulných halách, jak je v šicím průmyslu obvyklé, což se prý do výsledného oblečení podvědomě promítá.

Dnes je značka ve fázi, kterou její zakladatelka s úsměvem označuje za „tu strašně blbou velikost“. Už nejde jen o lokální garážový projekt, ale o firmu s patnácti stálými zaměstnanci a mnoha brigádníky, řadou externistů a vlastním kamenným obchodem v Brně.

„Máme spoustu tabulek, všechno musí sedět, aby nám vycházely procesy. Nyní přesně vím, jaké máme fixní výdaje a kolik zkrátka musíme každý měsíc vydělat. A jsem z toho občas dost nervózní,“ přiznává otevřeně. Z malého byznysu se v těchto číslech stává střední firma, což s sebou pro její zakladatelku nese tlak na psychiku. O to víc, že projekt roste organicky a ona odmítá vstup cizího kapitálu.

Spoléhá se raději na stálé zákaznice, pro které je lokální a udržitelná móda životním stylem. Právě samotný pojem udržitelnosti ale podle jejích slov u šicího stroje mnohdy naráží na zidealizované představy, které si někteří zákazníci zvyklí na nákupy v řetězcích přinášejí.

Značka používá materiály jako biobavlnu, vlnu nebo bambusovou viskózu, které se ale chovají jinak než běžná syntetika. „Lidé chtějí stoprocentně přírodní materiály, ale občas zapomínají, že takové oblečení vyžaduje jinou, šetrnější péči. Nemůžete ho prostě hodit do sušičky spolu s ostatním prádlem, pokud nechcete, aby změnilo tvar a barvu. A tak se nakonec u některých kusů rozhodnete pro polyester,“ popisuje podnikatelka, proč u některých materiálů došla postupem času ke kompromisům mezi přírodním původem a praktičností.

Zdravý selský rozum a schopnost dělat kompromisy musela Kateřina Říhová podle svých slov postupně aplikovat nejen do výběru látek, ale především do vlastního time managementu. Její manžel, se kterým se mimochodem svého času vystřídala na rodičovské dovolené, dnes pracuje s ní a je součástí týmu. „Společně jsme postupně museli najít způsob, jak z tlaku neustále rostoucího podnikání nevyhořet. A na to si dáváme pozor pořád,“ přiznává.

Jako spousta jiných zakladatelů a zakladatelek menších značek, i Říhová říká, že si prošla fází absolutního pohlcení, kdy firmu řídila v podstatě v každé volné vteřině. „Doby, kdy jsem odpovídala na zprávy nebo úkolovala dílnu ve tři ráno po nočním kojení, se teď už ale snažím neopakovat. S blížící se čtyřicítkou a rostoucí zodpovědností za patnáctičlenný tým jsem zjistila, že i já si potřebuji od firmy vědomě odpočinout a naučit se žít v přirozené byznysové nejistotě,“ vysvětluje.

„Úspěch pro mě neznamená jen hnaní se za čísly, nebo to, abychom za každou cenu a bezhlavě hned otevírali pobočky v Praze a ukusovali si víc, než dokážeme dlouhodobě unést. Úspěch je pro mě dnes svoboda,“ říká a doplňuje, že to pro ni znamená také odpoledne v klidu vyzvednout děti, večer a o víkendu nepracovat, nesledovat každých pět minut objednávky v e-shopu. „Zastavit se a nezhroutit se z toho, že třeba jeden měsíc nesplníme byznysový plán, je pro mě teď v podnikání to úplně nejdůležitější pravidlo,“ uzavírá.