Juli Koli, vlastním jménem Julie Kolínková, se k hudbě dostala spíš náhodou. Od tří let hrála na klavír a jako malá krátce chodila na zpěv, sama ale nikdy nepřemýšlela nad tím, že by se zpěvačkou skutečně stala. Změnilo se to až ve chvíli, kdy Calin zaslechl její vokály na skladbách Radka Lajfra a pozval ji do studia. Vznikl hit Window Shopper a Julie postupně začala nahrávat vlastní hudbu, vydala debutové EP Konec prázdnin a stala se součástí labelu Rychlí kluci.

V rozhovoru s Evelínou Beníškovou mluví Julie o hledání vlastního hudebního stylu, začátcích, kdy nevěděla ani to, jak pracovat s mikrofonem, nebo o tom, jak jí v nich pomáhali ostatní hudebníci. Řeč přijde také na modeling, kterému se věnuje od patnácti let, ale nyní od něj postupně odchází.

Celý díl podcastu Režim nerušit si můžete pustit na YouTube, Spotify i dalších platformách. Jak se Juli Koli dostala až do O2 areny? A proč už nechce pokračovat v modelingu? Čtěte dál.

Sama bych asi hudbu dělat nezačala

Juli Koli: Vždycky jsem se pohybovala mezi lidmi, kteří dělali hudbu. Radek Lajfr je jeden z mých dlouholetých kamarádů a postupně se to propojovalo, lidi znají lidi. Calin pak slyšel moje vokály na dvou Radkových skladbách, zjistil, že jsem to já, a pozval mě do studia. Tak vznikl Window Shopper. Bylo to čistě z jeho strany, on mi dal popud k tomu, abych něco nahrála. Zjistila jsem, že mě to vlastně baví, a postupně z toho všechno vzniklo. Bylo to úplně náhodné.

Jako malá jsem chvíli chodila na zpěv a od tří let hrála na klavír, takže jsem s hudbou vždycky byla hodně spojená. Nikdy jsem si ale neřekla, že bych chtěla zpívat. Myslím, že jsem na to ani neměla dostatečné sebevědomí. Calin mi ho asi dodal. Sama bych pravděpodobně nikdy nezačala, protože bych z toho měla strach.

Pořád mám ale pocit, že jsem na začátku celého procesu. Zjišťuju, co mě baví a co mám ráda, zkouším různé žánry a pořád se hledám. Beru to jako něco, co je super, že můžu dělat, a uvidím, co z toho vzejde. Když jsem dělala EP Konec prázdnin, vůbec jsem nevěděla, co dělám. Odvíjela jsem se hlavně od nápadů a beatů, které se mi líbily. Bylo to moje první opravdové setkání s hudbou a hlavně zkoušení.

Modeling dělám od patnácti, ale už od něj odcházím

Juli Koli: S modelingem jsem začala v patnácti a v šestnácti jsem poprvé odletěla do Paříže. Po sedmnáctém roce jsem měla dlouhou pauzu, protože jsem se věnovala škole, a potom jsem se k němu zase vrátila.

Zjistila jsem ale, že to prostě není pro mě. Je to docela toxické prostředí a nechtěla jsem v něm zůstávat. Zároveň jsem zjistila, že mě modeling vlastně ani nebaví, takže jsem od něj přirozeně začala odcházet.

Pořád ale žiju i z peněz z modelingu a mám ho ještě otevřený jako vedlejší věc. Teď je to zhruba půl na půl: peníze z modelingu a k tomu hudba. Rozhodně bych neřekla, že mě v tuhle chvíli dokáže samotná hudba úplně uživit.

Být jediná holka mezi Rychlými kluky neřeším

Juli Koli: Vůbec nad tím nepřemýšlím tak, že jsem mezi Rychlými kluky jediná holka. Všechny jsem už nějak znala, ne úplně každého, ale většinu ano. Od začátku to bylo hodně kamarádské a přirozené.

Na scéně ale rozhodně vnímám, že je teď víc holek než dřív. Je to strašně hezké a myslím, že je to potřeba. Možná si toho všímám víc právě tím, že jsem teď sama součástí hudebního prostředí.