Dřevo, adrenalin a sokolská tradice. Kolínská hala je moderním svatostánkem milovníků sportu
Sportovní hala v Kolíně byla navržena tak, aby některé její prvky navazovaly na tradiční sokolovny.
Baví vás CzechCrunch?
Vídejte ho na Googlu častěji.
Sportovní haly jsou pro komunitní život podobně důležité jako hostinec či kostel. Jedná se o místo k setkávání, kde se stírají veškeré sociální rozdíly, člověk tu snadno zapomene na svět tam venku, a navíc něco udělá pro své tělesné i duševní zdraví. V Kolíně je toto všechno k dostání ve zcela novém svatostánku sportu, kterému vévodí dřevo v kombinaci betonem.
Nová hala se nachází v Borkách, na severozápadním okraji Kolína. Stala se dalším střípkem skládačky místního ráje pro milovníky pohybu. V blízkosti pozemku, kde hala vyrostla, je i atletický stadion a areál tenisových kurtů. Z Kolína sem navíc vede cyklostezka podél Labe a zaběhat si lze i v místním lesoparku.
Architekti ze studia ov – a se rozhodli celou halu koncipovat jako jednopodlažní stavbu s dřevěnou převýšenou halou. Na jedno podlaží se musela vejít hrací plocha s tribunou a veškeré okolní zázemí sportovní haly, jako jsou šatny, bar s kavárnou a technické místnosti.
Dřevěná nadstavba nese velká okna, která architekti zvolili coby odkaz na klasické prvorepublikové sokolovny, ve kterých dříve sokolové tužili svá těla napříč republikou. Díky kombinaci dřevěného obkladu spolu s markýzou dokázal i tak velký objekt zapadnout do sousedské atmosféry místa. Přesah markýzi navíc slouží soupeřícím týmům pro jejich odpočinek mezi zápasy. Díky jedné úrovni je vše snadno dostupné a například recepce má přehled o veškerém dění v zázemí.
To je potřeba zejména ve chvíli, kdy se do haly navalí velké množství sportovců a fanoušků. Právě pro ně je uzpůsobeno velké vstupní foyer a prostor u recepce s občerstvením. Na oba tyto prostory navazují jednotlivé bloky šaten a sociální zázemí s toaletami.
Tím hlavním je však samozřejmě hala s tribunou v podobě železobetonového bloku s dřevěnými sedadly. Na tribunu se vchází rovnou od vchodu, aby měli sportovci a diváci mezi sebou co nejvíce prostoru. Na vyleštěné palubovce se odráží záře jednotlivých svítidel instalovaných na akustickém podhledu ze dřeva, které bylo využito i v případě obkladu stěn. Jedna z nich se však proměnila na umělou lezeckou stěnu.
Celá budova dosáhla pasivního standardu díky vytápění a částečnému chlazení pomocí tepelných čerpadel a fotovoltaické elektrárny na střeše. V letních měsících může být teplota regulována i pomocí velkých oken v hale, přičemž vše má na starosti automatický systém.
Nepřehlédněte:
