Dva rivalové ve světě firemního softwaru spojují síly. Ostravská K2 hlásí nákup olomouckého Visionu
Ostravská softwarová K2 kupuje olomoucký Vision. Spojením vzniká tým o 340 lidech, který sází na silný region i spojený vývoj AI.
Baví vás CzechCrunch?
Vídejte ho na Googlu častěji.
Na české scéně podnikových informačních systémů dochází k tichému, ale významnému obchodu. Ostravská skupina K2, jejíž obrat loni překročil 700 milionů korun, rozšiřuje své působení a kupuje olomoucký Vision s padesátimilionovými tržbami. Spojením vzniká moravskoslezský tandem s 340 lidmi na palubě. Propojuje dva světy: K2, jejíž IT nástroje řídí kompletní byznys velkých firem od výroby po sklad i od obchodu po finance, a olomoucký Vision, který jde naopak do hloubky v detailním plánování výroby a továrních provozů.
Pro K2 jde o třetí velkou akvizici v řadě – po ostravských společnostech Sluno a Unibase software. Pro Vision byla hlavním motivem především potřeba elegantně vyřešit generační obměnu zakladatelů. „Místo prodeje neznámému finančnímu fondu jsme zvolili partnerství se silným hráčem z oboru, který zachová naše know-how, produkt i neformální firemní kulturu,“ vysvětluje jednatel Visionu Petr Klapka.
„Nemáme za cíl jen okamžitý obratový růst. Nejdřív musí být poctivá práce a hlavně chceme, aby toto spojení dávalo smysl i za deset let,“ doplňuje jednatel K2 Petr Schaffartzik. Důraz na regionální kořeny v Ostravě a Olomouci z nich dělá unikátní dvojici. V dvojrozhovoru pro CzechCrunch oba zakladatelé popisují, jak brzy propojí svoje vývojové týmy i AI asistentky nebo proč podle nich ve velkých českých firmách vládne prevážně obava ze změny.
Proč jste se rozhodli spojit a jak vysvětlujete vašim lidem, že jejich dlouholetý konkurent je teď jejich partner?
PK: Ve Visionu jsme hledali způsob, jak firmu bezpečně předat dál, a prodej anonymnímu investičnímu fondu nedával smysl. Spojením s K2 získáváme silné zázemí a naši lidé i klienti mají jistotu, že produkt pojede dál a bude se rozvíjet ještě rychleji.
Lidem jsme to rozhodně neoznámili e-mailem v pátek odpoledne. Pozvali jsme všechny na společný raut a řekli jim to z očí do očí. Vývojáři a konzultanti jsou hodně specifičtí. Nenechají si nakukat žádné prázdné marketingové claimy. Pro ně je nejdůležitější jejich „dítě“ – tedy kód a systém, na kterém 15 nebo 20 let pracují. Potřebovali jsme jim ukázat, že jim to dítě nebereme, ale naopak mu dáme šanci na obrovský technologický posun.
PS: Ajťáka nenadchnete líbivým slajdem v PowerPointu. Zatímco méně ambiciózní lidé hledají jistotu, ti dravější potřebují vidět výzvu. Musí vidět, že dostanou do ruky nové technologie a možnosti, ke kterým by se sami možná nedostali.
Co přesně ta výzva pro vývojáře a konzultanty znamená v praxi?
PK: Lidem se otevírá obrovský prostor k růstu. V rámci celku vzniká možnost migrace – pokud je někdo ve Visionu ambiciózní a chce si zkusit práci na velkých enterprise projektech v K2 nebo se specializovat na jiné technologie, má dveře otevřené. Stejně je tomu i naopak. Naši lidé tímto krokem získávají perspektivu i jistotu, že jejich kariéra neuvízne na místě.
Jak se vám mimo Prahu a Brno hledají vhodní IT specialisté?
PS: V lidech je podle mě naše největší výhoda. Mimo Prahu se z mé zkušenosti mnohem lépe hledají srdcaři. Lidé, kteří jsou ochotní s firmou doslova srůst, dát do ní kus ze sebe a nemají potřebu po půl roce koukat, kde jim dají o pár tisíc navíc.
PK: Podepisuji v plném rozsahu. Máme to nastaveno tak, že nejdřív musí být poctivá práce a až z toho jsou peníze. Když honíte jen okamžitý obratový růst a zisk, začne to být neosobní. K těmto hodnotám se nám zatím vždycky podařilo najít skvělé lidi. K2 i Vision vznikaly jako rodinné firmy. Tím, že jsme se spojili, jsme vyřešili generační obměnu našich zakladatelů, aniž bychom ztratili tuto osobitou DNA.
Vision se specializuje na výrobní firmy a jde hluboko do detailu. K2 řídí velké podniky do šířky. Co konkrétně to přinese zákazníkům? Nečeká klienty Visionu nucený přechod na K2 nebo skokové zdražení?
PK: Rozhodně ne. Vision zůstává samostatnou firmou. Z pohledu smluv, servisu, podpory ani verzí se pro naše klienty nic nemění. Stále jsou a budou zákazníky Visionu.
PS: Byla by hloupost přijít s nápadem, že chceme zítra zpátky peníze, které jsme do akvizice vložili, a všechno třikrát zdražit. Tak se dneska chová konkurence a my to kopírovat nechceme. Systémy budou fungovat dál odděleně. Ale nedává smysl v jedné skupině vyvíjet dvakrát to samé – účetnictví, mzdy, legislativu. Tam spojíme síly. Vision ale zůstane dravým specialistou pro výrobu, K2 komplexním řešením pro velké hráče.
Pojďme k technologiím. Klienti jsou s vašimi systémy ve spojení díky AI asistentkám Lise a Vianě. Budou se také spojovat do jedné?
PS: Technicky je nakonec skloubíme do jedné silné architektury na pozadí. Což nakonec z pohledu klienta považujeme za okrajové. Umělá inteligence v ERP není jen o chatovacím okýnku. My ji dnes stavíme na tři úrovně. První je, že učíme asistentku poskytovat data ze systému běžnou řečí. Mladá generace nebo top manažeři už nechtějí klikat v sestavách. Chtějí napsat: „Ukaž mi všechny faktury klienta X za poslední tři roky zaplacené po splatnosti.“ A systém to hned vytáhne.
Druhá úroveň je dotazování se „Proč?“ – tedy proč mi klesají tržby nebo kde vzniká zpoždění ve výrobě. A třetí level je okamžitá akce: „Přeplánuj výrobu“ nebo „Sama rozešli e-mail s nabídkou správným klientům.“
Mění umělá inteligence i samotný vývoj softwaru? Dřívější trend velkých korporací byl spíše v přizpůsobení se krabicovému cloudu bez úprav.
PS: Dnes zažíváme díky AI éru vibe codingu. Kódování a vývoj nástrojů na míru je dramaticky rychlejší než před deseti lety. Zahraniční hráči roky tlačili myšlenku unifikovaných cloudů, kde nesmíte jít ani vlevo, ani vpravo. My jsme se ale myšlenky, že software se má přizpůsobit firmě, a ne naopak, nikdy nevzdali. A díky AI se z vývoje na míru stává obrovská výhoda, protože jsme schopni přinášet funkční řešení téměř na vyžádání.
V lidech je podle mě naše největší výhoda. Mimo Prahu se z mé zkušenosti mnohem lépe hledají srdcaři.
Prý vám dokonce pětinu nových zákazníků dnes přivádí sama AI místo klasického vyhledávání. Jak to v praxi vypadá?
PK: Je to fascinující trend. Dřív si lidé zadávali klíčová slova do Googlu a procházeli placené odkazované pozice. Dnes management napíše přímo do ChatGPT nebo Gemini: „Potřebuji ERP systém pro středně velkou výrobní firmu v Česku, co mi doporučíš?“ A lidé té odpovědi věří víc než vyhledávačům, protože AI posuzuje širší kontext.
Oba tvrdíte, že nemalé množství velkých českých firem řídí klíčový byznys na starém kódu nebo v Excelu. Skutečně tomu tak je?
PS: Myslíme to úplně vážně. Zkušenost nám ukazuje, že v Česku pořád existuje obrovské množství úspěšných firem, které mají účetnictví jen proto, aby splnily legislativu, a zbytek podniku jedou na koleni v tabulkách. Nebo běží na softwaru, jehož vývoj před deseti lety skončil. Často mě překvapí, že desetihlavá firma má na moderní systém mnohdy větší nároky než společnost s miliardovými obraty, která je ráda, že jí to vůbec nějak drží pohromadě. Prostor pro růst je na trhu pořád obrovský.
Co je k tomu podle vás vede?
PK: Největší bariérou nejsou peníze, ale čistý strach. Strach managementu z toho, co změna udělá s firmou, jestli to nezastaví výrobu a jestli jim lidé raději neutečou ke konkurenci, než aby se učili pracovat v novém systému. K obměně pak často dojde až ve chvíli, kdy starý systém zkolabuje a nic jiného nezbývá. Naším úkolem mimo jiné je vysvětlit jim, že se vyplatí řešit digitální řízení procesů dřív než za pět minut dvanáct.
Jaké máte v novém spojení plány na příští tři roky?
PS: Přál bych si, abychom si za tři roky mohli říct, že to, jak jsme si to dnes namalovali, se skutečně stalo. Že jsme společně zvládli všechny provozní bolesti, které přirozeně přijdou, a kormidlo udrželi v původním směru.
PK: Přesně tak. Abychom seděli na stejném místě a věděli, že to bylo sakra dobré rozhodnutí.
Nepřehlédněte:
