V Česku jsme na solární panely zvyklí především z rozlehlých luk a střech rodinných domů. Míst, kde může sluneční kolektor dávat smysl, je však mnohem víc. Třeba na střeše vozu, jak dokazuje i solární elektromobil nizozemské společnosti Lightyear. Její model Lightyear 0, který právě vstoupil do výroby, rozepisuje zcela novou technologickou kapitolu v dopravním průmyslu.

Byť projekt z Nizozemska působil na počátku až příliš odvážně, Lightyearu se nakonec podařilo na plán sluncem poháněného stroje získat dostatek investic – a celou ideu přetavit v realitu. Ta se bude se bude zhmotňovat v továrně ve Finsku, odkud by na počátku měl každý týden vyjet jeden automobil s nevídanými technickými schopnostmi.

Projektů, které pracují s koncepcí elektromobilu se solárními panely, se objevuje stále více, přesto je právě Lightyear 0 možné považovat za průkopníka, kterému se podařilo dojít zatím vůbec nejdál. Vůz by měl být totiž schopný za pomoci solárních kolektorů získat během jednoho dne dostatek energie k překonání vzdálenosti sedmdesát kilometrů.

Za rok by tak jen na sílu slunce mělo být možné překonat až jedenáct tisíc kilometrů, což je dostatečné množství pro odbavení každodenní agendy. Praktický dojezd vozu se pohybuje lehce nad 600 kilometrů, při překonávání vzdáleností po dálnicích průměrnou rychlostí 110 km/h pak zhruba 560 kilometrů.

Jedenáct tisíc kilometrů ročně je ovšem scénář platný za zcela ideálních podmínek, kdy se panely koupou ve slunečních paprscích od rána do večera. Největší smysl tedy bude Lightyear 0 dávat ve vyloženě slunných zemích, jako je Španělsko nebo Portugalsko.

Ostatně sama automobilka tvrdí, že dobíjet by nemělo být potřeba až sedm měsíců v roce, ovšem za předpokladu, že vůz ujede jen pětatřicet kilometrů denně. Pokud však tento ideální scénář nabouráme zamračenou realitou, schopnosti vozu se začnou zhoršovat.

Například v Amsterdamu, hlavním městě Nizozemska, kde rozhodně slunce nepraží každý den, by kolektory měly získat za den energii na zhruba padesát kilometrů. Dobíjet by tak mělo být nutné přibližně každý druhý měsíc, což ovšem stále není vůbec špatná hodnota.

S vozem by mělo být možné jet rychlostí až 160 km/h, přičemž z „nuly na sto“ dokáže zrychlit za deset vteřin. Lightyear 0 tak sice nebude ten nejsvižnější elektromobil (tento titul mimochodem nedávno získal model Nevera od Rimacu), může se však pochlubit nízkým aerodynamickým odporem, jehož součinitel činí 0,175. Maximální efektivitě pak nahrává také nízká váha vozu 1 575 kilogramů.

Lightyear má v plánu vyrobit pouze tisíc kusů tohoto auta. Vzhledem k ceně totiž nebude hledání zákazníků nic jednoduchého. Zájemci si musí připravit 250 tisíc eur, tedy přibližně 6,3 milionu korun, díky čemuž se jedná o hračku pro skutečné technologické nadšence s dostatečně bohatým kontem.

V Nizozemsku však myslí i na ty, pro které je tak drahý vůz zcela nedostupný. Společnost vyvíjí model Lightyear 2, který by měl vznikat v podstatně větší sérii. Jeho cena by se měla pohybovat okolo třiceti tisíc eur, tedy přibližně 750 tisíc korun.