V neděli odpoledne projel v kanadském Montrealu Andrea Kimi Antonelli cílovou čárou jako první – už počtvrté v řadě v letošní sezoně závodů Formule 1. Devatenáctiletý Ital je fenoménem, svými výkony táhne celý tým Mercedes AMG Petronas. Fanoušci jásali a záběry z paluby vozu ukazovaly přesně to, co diváci chtějí vidět: rychlost, souboj, drama. Co kamera nezachytila, je přibližně padesát terabajtů dat, které Mercedes zpracoval jen za poslední týden.

Formule 1 se dnes často označuje nejen za motorový, ale i za datový sport. Závodní týmy totiž řeší stovky proměnných najednou – telemetrii, aerodynamiku, degradaci pneumatik, strategii boxových zastávek. James Robertson, viceprezident ve společnosti Hewlett Packard Enterprise (HPE), to pro CzechCrunch popisuje takto: „Strojírenská excelence se do výsledků promítne jedině tehdy, je-li podpořena schopností simulovat, iterovat a přizpůsobovat se v reálném čase.“ Nevyhrává tedy jen nejlepší motor, ale nejlepší systém.

HPE je technologickým partnerem Mercedesu, takže o tom, jak sofistikovaná činnost za každým Antonelliho vítězstvím je, toho Robertson a spol. vědí dost. Monopost nese přes čtyři sta senzorů generujících více než milion datových bodů za sekundu. A výpočetní platformy a hybridní cloudová architektura tvoří páteř všeho, takže pomáhají i s rozhodnutími, která padají přímo v průběhu závodu. A těch padesát terabajtů dat týdně? To jsou primárně vstupy pro aerodynamické simulace.

„Inženýři už ale samozřejmě nehledají odpovědi ručním procházením datových sad,“ vysvětluje Robertson. Modely umělé inteligence a strojového učení identifikují parametry, které ovlivňují výkon. Výsledkem je zúžení prostoru pro hledání pověstné „desetiny sekundy“, jež v závodě rozhoduje – a která se mezi Antonellim a druhým Lewisem Hamiltonem v Kanadě protáhla na skoro 11 vteřin.

Podle Robertsona nejde jen o to, kolik dat máte, ale i jak rychle s nimi dokážete pracovat. Zkrácení simulačního cyklu ze čtyř dnů na méně než čtyřiadvacet hodin zní jako technická kuriozita, v praxi jde ovšem o strategický rozdíl. V sezoně, kde se závodí téměř každý druhý víkend, mohou týmy testovat více konstrukčních variant, rychleji reagovat na telemetrii z trati a omezit zbytečné výrobní procesy před dalším závodem.

Foto: Mercedes-Benz AMG Petronas

Mladý závodník formule 1 Kimi Antonelli

Roli hraje i finanční strop zavedený Mezinárodní automobilovou federací. V prostředí, kde je každá investice pod drobnohledem, je důležitý i způsob nákupu výpočetního výkonu. Model od HPE nazvaný GreenLake funguje na principu „platíte za to, co skutečně využijete“, takže týmy nemusejí investovat do fixní infrastruktury.

Klíčovou otázkou je ale konektivita s latencí pod deset milisekund mezi tratí a továrnou v anglickém Brackley, která funguje jako technologická základna. To umožňuje inženýrům analyzovat živou telemetrii a přispívat k taktice téměř stejně efektivně jako kolegové přímo v boxech. Pit wall – čili řídící centrum u trati – se fakticky rozšiřuje za hranice okruhu, zároveň ale závislost na datovém propojení klade mimořádné nároky na odolnost systémů a kybernetickou bezpečnost.

Samozřejmě to není jen Mercedes, kdo se ve Formuli 1 spoléhá na datový fundament, bez něj už to dnes ani nejde. Třeba McLaren, který podporuje i skupina Allwyn českého miliardáře Karla Komárka, ve spolupráci s Dellem analyzuje v reálném čase 1,5 terabajtů závodních dat. A právě příklady těchto dvou stájí ukazují, že data nesou výsledky. Mercedes dominuje letos, McLaren vládl v sezonách 2024 a 2025.

Data ale nehrají roli jen v kokpitech Formule 1, ale i v dalších sportech. HPE spolupracuje dokonce s golfovým Ryder Cupem, kde stojí před jinou výzvou: vybudování dočasného „chytrého města“ pro čtvrt milionu lidí na několik dní, po něž se turnaj koná. Robertson to označuje za „jeden z největších a nejsložitějších pop-up technologických projektů na světě“.

Ryder Cup se koná jednou za dva roky a soupeří v něm evropský a americký tým. Na posledním turnaji, který proběhl loni v americkém Long Islandu, HPE nasadilo 67 AI kamer analyzujících pohyb davů v reálném čase, sbíralo padesát milionů datových bodů z trajektorií míčků a provozovalo kompletní síťovou infrastrukturu celého areálu.

Navíc tyto technologie přesahují sport: principy řízení davů z velkých akcí jsou přímo přenositelné na letiště, nádraží nebo obchodní centra. Sportovní akce zkrátka slouží jako ideální stresový test pro řešení s mnohem širšími ambicemi.