Francii a Španělsko letos trápí devastující požáry. Shořely tisíce kilometrů čtverečních a zprávy o nich se dostaly do médií celého světa. Jana Kočaře svrběly při čtení o plamenech ruce. „Chtěl bych i pomoct, ale to samozřejmě nešlo, nestojí o nějaké nazdárky,“ říká. A tak se vypravil: odletěl do Paříže, půjčil si motorku a jel se na vlastní oči přesvědčit, jak vypadá krajina zničená ohněm, jaký v podstatě nikdo nepamatuje. „Bylo to šílené. Zároveň jsem tam potkal ohromně milé lidi, až mě to v jejich situaci překvapilo,“ vypráví.

Nápad, rozhodnutí, akce – tedy odjezd do Francie. Přesně takhle dvaatřicetiletý Kočař funguje, ačkoli když o sobě mluví jako o nazdárkovi, není to tak úplně pravda: řadu let je dobrovolným hasičem ve vísce u Brna, kde žije. Do Francie nicméně nejel v rámci evropského mechanismu civilní ochrany, přes který tam pomáhaly i profesionální české jednotky. Jel sám za sebe, protože ho to prostě lákalo.

Právě rychlost a impulzivnost ho provází celý život – a teprve nedávno na ni dostal i lékařské potvrzení. Brněnskému podnikateli, který stojí za oděvní značkou GoldBee, odborníci diagnostikovali ADHD. K tomu dyslexii, dysgrafii a dysortografii, a do toho i nadprůměrné IQ. „Jsem takový pestrý mix,“ směje se.

Cesta k diagnóze ale nezačala v byznysu. Odstartovala ji úzkostná porucha, která se u něj rozvinula po vážných zdravotních problémech blízkého člověka. Terapie pak vedla k odbornici, jež mu doporučila klinickou diagnostiku. „Je dobré, že člověk vidí ty věci černé na bílém,“ říká.

Že má sklony k neposednosti, si člověk všimne už po pár minutách rozhovoru. Neustále mění pozici, vrtí se, těká hlavou, ruce nejsou déle než pár desítek vteřin v klidu. „Já s tím v dětství bojoval, ale teď, když to finálně vím, se mi tím řada věcí zpětně vysvětlila, dostala logiku,“ vypráví s tím, že to je i důvod, proč se rozhodl o svém handicapu promluvit: „To abych jiná děcka inspiroval, že svou slabinu můžou využít ve svou superschopnost.“

Ve škole to vypadalo takto: diktát s padesáti chybami, zapomenuté úkoly, zkratkovité jednání a zároveň dítě, které rychle spojuje souvislosti. Zkrátka kombinace, která vytvářela řadu komplikací. „Dospělí to nepochopí a takové děti se pak setkávají s tím, že nemají v okolí moc bezpečných vazeb,“ míní Kočař.

Kompenzoval si to po svém, třeba tím, že se na sebe snažil za každou cenu upozorňovat. Vykřikoval, choval se extravagantně, barvil si vlasy… Chtěl prostě šokovat. Takže to výrazné tetování a piercing, které jej zdobí i dnes, je jakýmsi přirozeným pokračováním toho, když zlobil ve školních lavicích? „Určitě je. Akorát už si to nekompenzuji nedospělým chováním.“

Při pohledu na kampaně jeho značky GoldBee, která v Brně vyrábí pohodlné legíny nebo plavky, by ale jeden o tom nedospělém chování mohl pochybovat – firma se na sociálních sítích nebojí šokovat, pohybuje se hraně, chce být hodně jiná. Ostatně záběry samotného Kočaře v plavkách ala Borat v podání Sashy Barona Cohena jsou dost výmluvné. Nebo lehce sexistický styling kolegyň ve sportovních outfitech. „Taková je naše DNA,“ usmívá se.

Jeho byznysový životopis je podobně pestrý jako barevná výzdoba jeho těla. Provozoval kavárnu na plaveckém stadionu, který měl na starost jeho otec, dovážel a distribuoval po Česku žvýkací tabák. Pak přišly italské džíny, po kterých zatoužila jeho přítelkyně, jemu se ale zdály drahé, tak jich objednal víc a zbytek prodal, z čehož vyrostla distribuce sportovní módy.

Když covid srazil expedici z dvou set balíků denně na patnáct, začal s týmem šít roušky. A od roušek pak přešel k legínám. Značku GoldBee dostal jako první Čech na Zalando, drží ji na obratu kolem 70 milionů korun a zaměstnává zhruba čtyřiadvacet lidí. Posledním přírůstkem je BoboGym, brněnské fitness centrum otevřené nonstop.

Kočařův případ není ojedinělý, jen dlouho neviditelný. Podle globální metaanalýzy má přetrvávající ADHD zhruba 2,6 procenta dospělých, symptomy vykazuje bezmála sedm procent, tedy více než 366 milionů lidí. V Česku počet dospělých s touto diagnózou v posledních patnácti letech vyskočil ze zhruba třiceti na padesát tisíc.

On sám nedokonalost nakonec povýšil na firemní princip. Před pěti lety vzal například do marketingu rodilého Vietnamce, který neumí perfektně česky. „Jelikož sám neumím gramatiku, našrouboval jsem na to příběh, kde pravopisné chyby nevadí. A funguje to dodnes,“ uzavírá Kočař.

A právě tohle chce předávat mladým. Že vnitřní kompenzační mechanismy se dají otočit k dobrým cílům: „Místo abychom podporovali to, v čem dítě vyniká, drilujeme s ním to, z čeho má čtyřky. Vedlejší efekt ale je, že má v hlavě pocit, že selhává. Chci jim ukázat, že to jde vnímat i jinak.“