Z velkokapacitních baterií se stalo v posledních měsících nejen energetické téma, ale čím dál víc i investiční. Mnoho lidí uvěřilo, že když si na pozemek postaví akumulátor s kapacitou aspoň jedné megawatty, milionové náklady se jim během dvou, tří let vrátí a poté začnou lukrativně vydělávat poskytováním takzvané flexibility pro distribuční síť. Jenže jde o hodně optimistický scénář. „Vracíme se tam, kam energetika patří – návratnost 10 až 12 roků je v energetice standard,“ mírní nadšení Jakub Odložilík, šéf společnosti Tedom Energie. I za ním totiž chodí klienti z byznysové sféry a poptávají baterie jako investice. „Ten boom už ale končí,“ dodává v rozhovoru pro CzechCrunch.

Brněnský obchodník s plynem a elektřinou je od loňska podobně jako mateřská skupina Tedom součástí japonského koncernu Yanmar, kterému energetický holding prodala investiční skupina Jet Investment. Tedom Energie patří ke středně velkým hráčům, po Česku má přes 63 tisíc odběrných míst hlavně z řad menších firem a za loňský rok utržil 4,2 miliardy korun. Mezi klienty se jí aktuálně daří v celkem překvapivém směru – přibývá jí zakázek na instalace fotovoltaických elektráren, které jsou jinak v útlumu.

V rozhovoru pro CzechCrunch popisuje jak celkovou kondici trhu včetně obligátní otázky na další vývoj cen, tak přibližuje, jak se obor mění a jak se do něj víc a víc propisují technologické požadavky klientů i firem. A došlo samozřejmě i na emisní povolenky pro domácnosti známé pod zkratkou ETS2.

Už jsme si o výhledu energetického sektoru z pohledu zákazníků spolu povídali několikrát. Takže začnu obligátně: Jak byste popsal současnou situaci na trhu?
Velcí dodavatelé jsou teď velmi aktivní v nabídkách zákazníkům a snaží se získávat podíl na trhu. To je zvláštní, protože nikdy takhle aktivní nebyli. Pro menší hráče to není jednoduchá situace. Řešením už nemůže být konkurovat pouze cenou, protože narazíte na strop, kdy některé nabídky těch větších dodavatelů nedávají ekonomickou logiku.

Říkáte, že se dřív takhle agresivně nechovali, ale loni touto dobou přece nabízeli lidem dokonce peníze, když k nim přejdou.
To už není. Loni na podzim to byla vysloveně panika – získat za každou cenu do konce roku nějaké zákazníky. Po Novém roce se to uklidnilo. Trh je sice konkurenční, ale už to jde směrem, který dává smysl. My třeba vůbec cenou nebojujeme, rozumní zákazníci chápou, že nejde o těch deset korun, ale o službu, komplexnost a schopnost poradit.

Takže zákazníky získáváme dál, ovšem ne tempem jako předtím, a získáváme je v segmentech, které nás nejvíc zajímají – malé a středně velké podnikání a rodinné domy. Tihle zákazníci jsou erudovaní.

Pro ně je velkým trendem flexibilita a chytré řízení, ne?
Zákazníci to vyžadují. I naše domácí elektrárna je připravená na sdílení, zákazníci chtějí mít možnost sdílet energii, třeba s dědečkem. Je připravená i na obchodní flexibilitu, tedy vyrovnávání sítě, i když tam jsem zatím pesimistický, jak moc se to dá vytěžit. Nevidím v tom zatím ekonomiku pro zákazníka ani pro nás. Věcí, kterou zákazníci ale čím dál víc řeší, je kybernetická bezpečnost. Mluví se hodně o panelech z Číny, o střídačích. To je a hlavně bude zásadní věc. A teda krásně se nám rozběhl fotovoltaický byznys. Velmi jsem kritizoval chaos s dotacemi na začátku roku, ale u fotovoltaiky máme už několik měsíců po sobě skvělé výsledky.

Foto: Tedom Energie

Jakub Odložilík se na trhu s energiemi pohybuje přes 20 let

Přitom na trhu padá jedna fotovoltaická firma za druhou.
Právě proto z toho mám takovou radost. Tahle divize u nás byla dlouho spíš „do počtu“, ale postupně se probudila. Naše výhoda je, že jsme rozkročení, že máme dodávku energie a kolem dokola další služby. A jsme stabilní. Dnes padají spíš levné firmy, zákazníci už chápou, že když si kupují něco na 20 let, měli by se nad tím líp zamyslet.

Teď je na trhu s fotovoltaikami cítit ochlazení, ale do budoucna jich stejně bude přibývat, je to nevyhnutelné.
Vždycky lidem říkám, uvědomte si, co se stane za deset let. Distribuční náklady porostou řádově, možná o deset procent ročně. Za deset let budou poplatky za distribuci dvojnásobné a ten, kdo si elektrárnu postaví dnes pro vlastní spotřebu s chytrým bateriovým úložištěm, dělá cennou investici, i když nemá dotaci. Návratnost bude 10 až 12 let.

Mimochodem, jak funguje trh s velkokapacitními bateriemi? To je naopak blázinec, že?
Je zajímavé sledovat ten boom. Chodí za námi investoři, kteří nevědí nic o energetice, jen slyšeli, že teď je potřeba koupit baterii do portfolia. To se pak člověk děsí: je to další situace, která vyústí za pár let v to, co se stalo s fotovoltaikami. Budou krachovat firmy, které se chtěly svézt na mánii. A někteří lidé možná přijdou o peníze. Ale pozor, tím neříkám, že není potřeba budovat akumulaci, jen za tím musí být komplexnější úvaha, než že vydělám raketu na tom, že budu poskytovat flexibilitu pro ČEPS. Protože i platby od něj se dost snižují.

Když za námi přijde zákazník, který chce baterii, vždycky říkám, že člověk by měl mít nějaké další využití pro takový zdroj kromě flexibility. My máme v zásobě tři projekty, které by měly být v provozu nejpozději začátkem příštího roku. Celkem jde asi o 50 megawattů.

Takže ty už vznikají? Protože na papíře je spousta plánů, ale realizace vázne – stavební povolení trvají, distributoři nemají volné kapacity na připojení…
Poptávek k nám chodí řádově víc, ale většina z nich podle mého nikdy stát nebude. Nelze se tomu divit: když máte peníze a slyšíte, že návratnost může být tři až pět let, proč byste do toho nešel? Jenže to je nějaký ideál, který už mizí a vracíme se tam, kam energetika patří – návratnost 10 až 12 roků je zde standard.

Na trhu se teď dějí velké výkyvy. Ceny za poskytování rezervací výkonové rovnováhy šly o 70 procent dolů za poslední rok. Boom je pryč, jde to na dno, spousta lidí a firem ztratí iluze. Pak se to vrátí zpátky do normálu. Jak jsem ale říkal, síť tyhle věci potřebuje, musí se postavit, pokud chceme vypínat uhelné elektrárny a stabilizovat ji. Jen to nebude tak investičně bombastické, jak si někteří vysnili.

A nehledáte akvizice?
Prakticky každé dva, tři měsíce nějakou potenciální akvizici řešíme. Chtěli bychom kupovat, ale za cenu, která dává smysl. Bohužel představy budoucích a stávajících vlastníků se liší. Na trhu jsou firmy, které energetiku nedělají jako hlavní byznys, takže tomu nerozumí tak, jak by bylo potřeba. Mají nějak oceněná portfolia, ale energetika jim negeneruje to, co si představovali. A ani generovat nebude. Trh jde totiž směrem velkého tlaku na marže, mění se také situace s cash flow, protože zákazníci přecházejí na měsíční vyúčtování. Tenhle byznys bude jiný a zůstanou v něm jen ti, co jsou rozkročení a mají to konzervativně postavené.

Kam půjdou ceny energií?
Nic velkého bych nečekal, zásadní posuny ne. Určitě ne dolů. Co se plynu týče, teoreticky může skončit válka na Ukrajině, což by byl pozitivní signál, ale máme tu vybudované terminály na zpracování LNG za desítky miliard, které asi nehodíme z mostu. No a u elektřiny jsem vždycky říkal, že cena kolem 100 eur je dlouhodobá. Teď jsme na úrovni 80 až 90 eur, takže ani tady bych nečekal velké poklesy.

A ještě k tomu přijde ETS2, které bude tlačit ceny obecně spíš nahoru.
Osobně si myslím, že to má velký potenciál rozklížit celou EU. Mělo by se k tomu přistupovat velmi opatrně. U Green Dealu je sice sympatické, že za ním Evropská komise nadále stojí, ale je tam potenciál naštvat spoustu lidí. Přičemž Evropa je demokratický kontinent s volbami, ale ne všechny strany na politickém spektru bychom chtěli vidět u vlády.

Co expanze do zahraničí?
Díváme se na trh v Itálii. Ještě není nic koupené ani vybrané, jsme na začátku. Český trh nám začíná být malý a myslíme si, že to, co chceme dělat, děláme dobře. Tak proč to nedělat někde dál. V Itálii je mezi odběrateli 97 procent chytrých elektroměrů. To je ostatně něco, co nás čeká i tady a bude to velká změna na českém trhu.