Virtuální realita skrývá mnoho využití. Po nasazení brýlí je možné nejen hrát hry, ale také digitálně cestovat po turistických destinacích, zkoušet různé trenažéry nebo si rozšiřovat obzory pohledem na objekty, které by nikdy nebylo možné prozkoumat ve skutečném světě. O tom je i nový zážitek, který byl spuštěn ve slavném muzeu Louvre v Paříži.

Celý svět si totiž letos připomíná pětisté výročí úmrtí Leonarda da Vinciho (1 452–1 519), jednoho z nejvlivnějších malířů všech dob. Louvre u toho samozřejmě nesmí chybět, a to hlavně z toho důvodu, že v jeho historických prostorách visí Da Vinciho nejslavnější portrét – Mona Lisa.

Ten za přísně střežených podmínek do Louvru láká v průměru až osm milionů lidí každý rok a není divu, že jde o jedno z nejvyhledávanějších uměleckých děl na planetě. Monu Lisu navíc zahaluje řada spekulací a konspiračních teorií o tom, co symbolizuje, proč ji Da Vinci v 16. století vůbec namaloval a jak by asi vypadala, kdyby byla opravdu „živá“.

Roušku tohoto tajemství se nyní snaží alespoň částečně odhalit samotné muzeum, které se v rámci největší umělecké exhibice s Da Vinciho dílem spojilo s HTC, konkrétně jeho divizí VIVE Arts, a vývojáři z Emissive, aby návštěvníkům nabídlo detailnější pohled na ikonickou sedící dámu, a to prostřednictvím sedmiminutového zážitku ve virtuální realitě.

Sklo prolomeno

Vše začíná samotným příchodem do Louvru, kde HTC nechalo vybudovat speciální stánek s jedenácti VR brýlemi HTC Vive Cosmos a přednastaveným titulem z dílen studia Emissive pod názvem Mona Lisa: Beyond the Glass. Součástí jsou i malé stoličky, na které se mohou zájemci posadit.

Po nasazení headsetu se návštěvníci objeví znovu před slavným Musée du Louvre, avšak pouze digitálně a ve virtuální realitě opět zamíří dovnitř. Po úvodním projití několika chodeb, na jejichž zdech se nachází řada dalších obrazů, následně spatří onu věhlasnou malbu. Ta se tyčí přímo uprostřed a čeká, než ji virtuální průvodce v celé kráse odhalí.

Ještě předtím, než se dostane na řadu samotné trojrozměrné zobrazení, je součástí i krátká historie ohledně vzniku Mony Lisy. Doprovodný komentář klidným hlasem popisuje Francii v 16. století v návaznosti na to, kde byl obraz v minulosti uchováván a jak přežil Velkou francouzskou revoluci, dvě světové války, krádeže a také časté cestování po světě.

Po stručné informaci o velikosti samotného obrazu, založeném na topolovém dřevě a několikaleté precizní malířské práci Da Vinciho, se následně Mona Lisa (nazývaná také jako Mona La Gioconda) rozplyne, aby se objevila jako „živá“ bytost přímo před očima pozorovatelů. V takové podobě, která by mohla replikovat skutečnou vizáž.

Nejde však pouze o jednoduchý trojrozměrný model. Během tohoto unikátního zážitku Mona Lisa dokonce interaguje, gestikuluje a neustále navazuje oční kontakt, který je pro ni tak typický. Mimo jiné reaguje i na komentátorský doprovod, který se snaží detailně popisovat její tajemný život a vysvětluje, proč má například založené ruce, a další Da Vinciho vytříbené techniky.

Mona Lisa pak tiše navozuje pocit, že vše vnímá a připomíná svou přítomnost. Dokonce se pak přemístí i do skalnatého přírodního prostředí, kde trávila nějaký čas, a pozoruje jeho dění. Po zhruba sedmi minutách zážitek končí a ti nejpozornější si po odložení headsetu zpět na stojan odnáší bohaté znalosti o tom, kdo tato dáma vlastně byla.

Umění v moderní době

Byť je tento zážitek profilován hlavně jako doplněk pro výstavu na počest Da Vinciho, Louvre jej vnímá mnohem komplexněji. Bere to jako nutný posun vstříc moderním technologiím, které dokáží umění jako takové více přiblížit mladším generacím, které si zkrátka nemusí potrpět na standardním postáváním u obrazů v naprostém tichu.

„Máme různá publika s různými otázkami, o které se musíme starat. To, že nabídneme několik typů tohoto vzdělávání, je pro nás klíčové,“ říká Dominique de Font-Réaulx, ředitel oddělení kulturních programů v Louvru.

Současně naráží i na skutečnost, že pokud by kdokoliv chtěl vidět Monu Lisu na vlastní oči, bude mít v průměru třicet vteřin na to, aby obraz mohl v klidu pozorovat. Denně má tuto malbu totiž navštívit až 20 tisíc lidí a je nereálné, aby si všichni odnesli co nejbohatší zážitek. Virtuální nahrazení v mnohem uvolněnějším a informačně bohatším provedení tak může být ideální cestou.

O to víc, když je Mona Lisa: Beyond the Glass dostupná nejen přímo v Louvru, ale také na platformě VIVEPORT a dalších službách, které zážitky ve virtuální realitě nabízejí. To se může hodit všem, kteří nyní do 24. února příštího roku (kdy výstava končí) nemají cestu do Paříže a spokojí se s tím, když se v interaktivní muzeum promění třeba obývací pokoj.