„Každý z našich analytiků vám poodhalí, jak přemýšlíme, a ukáže i konkrétní investici. Paul promluví o tom, jak se díváme na těžební společnosti. Eliška vás provede biotechnologickým světem. A Matěj se zaměří na bankovní sektor,“ lákal investor Jan Barta minulý týden. A tak je o týden později přednášková síň na Vysoké škole ekonomické v Praze zcela zaplněna, i když už je pozdě večer. Přinášíme přehled toho nejdůležitějšího, co přednášce zástupců Pale Fire Capital – Elišky Zlámalové, Matěje Zabadala a Paula Roeho – zaznělo.

Na akci Klubu Investorů vystoupil jako první Zabadal, který se v investičním podnikání pohybuje již deset let. K Pale Fire Capital se nicméně připojil teprve nedávno, aby zde přemýšlel o investicích do podniků souvisejících s finančními službami. „Banky pracují s něčím, co může nabízet v podstatě kdokoliv – s penězi. Když nad tím přemýšlíte, neměl by to být až tak dobrý byznys, protože kdokoliv s licencí může přijímat vklady a kdokoliv může půjčovat peníze. Proto se snažím najít ty banky, které jsou ziskové a mají nějakou výhodu oproti ostatním,“ uvedl.

Při hodnocení finančních domů se proto dívá na dva faktory. Zaprvé na takzvanou úvěrovou stranu, tedy to, komu banka půjčuje peníze, kolik na tom vydělává a jak rizikoví jsou její klienti. A dále na stranu služeb, tedy jaké další služby banka nabízí kromě půjček – typicky jde o různé poplatky nebo digitální produkty. Je však přirozené, že aby finanční dům vydělával, musí mít dostatečný rozdíl mezi úroky, které platí svým vkladatelům, a úroky, které dostává od svých dlužníků. Tomuto rozdílu se říká čistá úroková marže a je to jeden z hlavních ukazatelů ziskovosti banky. „V Evropě je tato marže obvykle kolem jednoho až dvou procent, což není moc, zvlášť, když musíte konkurovat dalším bankám. Nejlepší banky, které sledujeme, dosahují marže kolem tří procent,“ prohlásil Zabadal.

Podle něj se poslední dobou snaží banky vypadat ziskovější, než ve skutečnosti jsou. „V uplynulých letech jsme žili v době nulových úrokových sazeb, kdy banky moc nevydělávaly. Teď mají velký nárůst zisků, protože mohou vzít vklady klientů a uložit je u centrální banky za úrok pět až sedm procent. Je to vlastně bezrizikový obchod, ale tento trend už pomalu končí,“ připomněl.

A jako konkrétní příklad popsal dvě gruzínské banky, které společně ovládají 80 procent tamního bankovního trhu. Jsou prý digitálně velmi vyspělé, ovšem nesoutěží spolu o větší podíl na trhu – a naopak se snaží nepřekročit 40procentní podíl na vkladech. Gruzínské zákony totiž vyžadují, aby banky s vyšším podílem držely více kapitálu, což jim snižuje jejich ziskovost. „Je to vlastně chytrý duopol. Obě banky – TBC Bank a Lion Finance Group – se chovají velmi rozumně, udržují vysoké marže a nesnaží se agresivně útočit na tu druhou,“ doplnil Matěj Zabadal.

Eliška Zlámalová se v Pale Fire Capital specializuje na investice do biotechnologických firem. Sama vystudovala biologii, ne finance, a o možnosti stát se biotechnologickou investiční analytičkou se začala zajímat až později, když dělala doktorát na univerzitě v Cambridgi. Momentálně se zaměřuje na menší biotechnologické firmy, které jsou buď v „klinické fázi“, tedy testují své léky na lidech, nebo už začínají svá léčiva prodávat.

Při hodnocení těchto společností se Zlámalová dívá na to, jaké příležitosti daná firma nabízí (jaký zdravotní problém řeší a jak velký je trh) a jaká jsou vůbec rizika. Ne vždy je totiž jasné, že slibovaný lék bude fungovat nebo že ho schválí regulační orgány. „Vývoj léků je velmi dlouhý a rizikový proces. Vždy se díváme na nemoc nebo zdravotní problém, který se firma snaží řešit. Jaké jsou příznaky pacientů? Jak velká je skupina pacientů? Existují už na to nějaké léky? A v čem by ten nový mohl být lepší?“ vysvětlila.

Podle Zlámalové jsou totiž jedním z největších problémů u nových léků jeho vedlejší účinky. „Pokud lék nefunguje tak dobře, jak trh očekával, nebo má nečekané vedlejší účinky, cena akcií firmy může klesnout o 90 procent během několika minut,“ připomněla. Jako příklad potenciálně úspěšné firmy uvedla Aquestive Therapeutics, která aktuálně testuje v závěrečné fázi vývoje epinefrinový lék proti alergickým reakcím. Na rozdíl od tradičního EpiPenu se neaplikuje injekčně, ale formou malého filmu pod jazyk, což může být při silné reakci praktičtější.

Jako poslední řečník vystoupil Roe, který pochází z Velké Británie. Specializuje se především na investice do menších těžařských společností. „Přírodní zdroje jsou docela jednoduché na pochopení. Když začínáte s investováním, je dobré mít oblasti, které se snadno chápou. Navíc u specifických kovů často není mnoho firem, takže můžete rychle získat přehled o celém odvětví,“ líčil začínajícím investorům.

Roe používá přístup „shora dolů“ – nejprve zkoumá celkovou situaci na trhu s danou surovinou, teprve poté hledá konkrétní firmy. „Snažíme se naklonit váhy co nejvíce v náš prospěch. Díváme se na dvě věci: na situaci nabídky a poptávky u dané suroviny, a až pak na samotnou firmu,“ tvrdí. Na straně poptávky se Roe dívá na to, kdo danou surovinu používá a v jakém množství, a jaký je očekávaný vývoj. Na straně nabídky zkoumá, kolik se dané suroviny momentálně těží a jaké nové doly se chystají.

„Nejlepší příležitosti jsem v posledních letech viděl tam, kde byla poptávka stabilní nebo rostoucí, ale z nějakého důvodu byl problém s dodávkami. Často to bylo kvůli geopolitickým událostem, které narušily dodavatelské řetězce,“ dodal s tím, že nejraději investuje do společností, které zahájily těžbu teprve před jedním nebo dvěma lety.

Jako konkrétní příklad popsal investici do wolframu – kovu, který se využívá v obranném průmyslu nebo při výrobě elektroniky. „Wolfram je zajímavý, protože 80 procent světové produkce pochází z Číny. Další významní producenti jsou Rusko a Severní Korea. Poslední dva až tři roky se proto průmysl snaží najít dodavatele mimo tyto země – a je ochoten za to platit vyšší ceny,“ uzavřel a zmínil firmu Almonty Industries, která teď staví nový důl v Jižní Koreji. Ten má potenciál pokrýt velkou část celosvětové produkce tohoto strategického kovu.