Jak stárnout pomaleji? Longevity má nečekaného pomocníka, vědci zkoumají DNA téměř dvousetleté želvy

Snaha zpomalit stárnutí a prodloužit lidský život se dnes točí kolem moderních technologií či drahých doplňků stravy. Recept na to, jak udržením buněk v dobré kondici předejít civilizačním chorobám, ale možná leží na odlehlém ostrově v Atlantiku. Vědci totiž detailně přečetli genetický kód želvy obrovské jménem Jonathan. S odhadovaným věkem 194 let jde o nejstaršího žijícího suchozemského tvora na světě, který pamatuje ještě dobu Charlese Darwina. A jeho tělo ukazuje, že stárnutí vůbec nemusí znamenat postupné selhávání organismu.

Vědci se snaží přijít na to, co Jonathanovi umožňuje žít tak dlouho a jak si jeho tělo dokáže udržovat funkční buňky i ve věku, kdy by u většiny živočichů už dávno převládaly známky stárnutí. V jeho DNA objevili 287 genů s variantami, které u srovnávaných želv nenašli. Některé souvisejí s opravami poškozené DNA, regulací inzulínu nebo ochranou před nádory.

Mimochodem, zajímavé bylo, jak vědci materiály zajišťovali. Aby se předešlo riziku infekce z odběru krve u takto vzácného tvora, prováděl se stěr z tlamy. Veterinář musel použít svářečské rukavice, opatrně rozepřít Jonathanovu pusu a během několika sekund odebrat vzorek slin, než želva stihla zareagovat. Jonathan totiž navzdory šedému zákalu a ztrátě čichu zůstává aktivní, má obrovský apetit a těší se výborné kondici.

Jonathan má navíc další kopie genu, který pomáhá vytvářet protein vyhledávající stárnoucí a nádorové buňky, kdy tělo průběžně opravuje poškozená místa a odstraňuje buňky, které už nefungují správně. Čím lépe tyto mechanismy pracují, tím snáze může organismus předcházet některým problémům spojeným se stárnutím.

Další stopu vědci našli při zkoumání takzvaného epigenomu, který určuje, které geny se v buňkách aktivují a které zůstávají vypnuté. S věkem se tento systém může narušovat, u Jonathana však v některých oblastech zůstává překvapivě podobný jako u mnohem mladších želv. Jde především o geny spojené s dlouhověkostí a správným fungováním buněk.

Pozoruhodné výsledky vědci zaznamenali také v oblastech DNA, které souvisejí s fungováním mitochondrií. Tyto drobné struktury uvnitř buněk vyrábějí energii, bez níž by tělo nemohlo správně fungovat. Jejich činnost se s věkem často zhoršuje a vědci ji spojují s řadou nemocí souvisejících se stárnutím. U Jonathana však části DNA, které řídí fungování mitochondrií, vykazovaly překvapivě málo změn spojených s věkem.

Souvislost mezi dobrou funkcí mitochondrií a dlouhověkostí vědci pozorovali také u lidí, kteří se dožili více než 110 let. Zatím však není jasné, nakolik tyto mechanismy skutečně přispívají k dlouhému životu, u Jonathana jde nicméně o slibnou stopu, kterou bude nutné dále ověřovat.

Co tedy může Jonathanův příběh znamenat pro člověka? Vědci doufají, že jim pomůže pochopit, jak zpomalit zhoršování funkcí buněk a prodloužit dobu, po kterou zůstává člověk zdravý. Nejde přitom o to dožít se dvou set let, ale spíše oddálit nemoci spojené se stárnutím a zachovat si co nejdéle dobrou kondici. Jednou z cest může být ochrana mitochondrií a mechanismů, jež pomáhají udržovat správné fungování genů.

Organizace Kallel, pod jejíž záštitou výzkum vznikal, se proto zajímá i o možnost využít léky, které už existují, ale mohly by mít širší uplatnění. Mezi zkoumané možnosti patří například rapamycin, který se dnes používá především k potlačení imunitní reakce po transplantacích. Pokusy na zvířatech naznačily, že by některé podobné léky mohly ovlivňovat také procesy související se stárnutím.

Stephen Clark, zakladatel Kallel, pro CNN uvedl, že organizace chce jejich účinky ověřovat v klinických studiích na lidech a při dostatečném financování by s nimi mohla začít už v roce 2027. Výzkumníci zároveň upozornili na limity studie. Protože zkoumali pouze jednoho extrémně starého jedince, zatím nelze s jistotou říci, zda jde o běžnou vlastnost, nebo o výjimečnou genetickou odchylku.

Svou roli hraje i stabilní tropické klima ostrova Svatá Helena a dostatek kvalitní stravy. Jonathanův příběh ale přesto přináší zásadní poselství: příroda už problém buněčného stárnutí a ochrany před rakovinou v mnoha ohledech vyřešila. Teď je na vědcích, aby tento genetický návod dokázali bezpečně použít pro lidské zdraví.