Jeden hacker, 114 hříchů a pět bodů, jak rozumět největšímu fotbalovému skandálu moderní historie

Je to největší skandál v historii anglického fotbalu. Manchester City, jeden z nejúspěšnějších fotbalových klubů poslední dekády, byl po letech vyšetřování uznán vinným ze systematického obcházení finančních pravidel, v zákulisí podle nezávislé komise tvořil fiktivní smlouvy, lhal vyšetřovatelům a nelegálně si napumpoval rozpočet o skoro 26 miliard korun. Přinášíme praktický přehled toho, jak se ve složité a vrstevnaté kauze vyznat.

Na začátku října klub sice podal odvolání a dál trvá na své nevině, postoje vedení Premier League i nezávislé komise ale působí mimořádně neprůstřelně a přesvědčivě. V sázce teď není jen reputace arabských majitelů a trenéra Pepa Guardioly, ale i samotná existence klubu v elitní soutěži. Proto jsme sepsali pět bodů, které je dobré o kauze vědět.

O co vlastně jde?

Nezávislá komise uznala klub vinným ve 114 ze 115 případů porušení finančních pravidel Premier League v letech 2009 až 2018. V tomto období klub pod vládou arabských majitelů třikrát ovládl ligu, v zákulisí však podle verdiktu provozoval promyšlený a nezákonný systém maskovaného financování.

Pravidla mají zabránit klubům utrácet výrazně nad jejich reálné příjmy. Podstata podvodu spočívala v obcházení těchto limitů přes fiktivní sponzorské smlouvy. Klub v roce 2008 převzal šejk Mansúr, člen vládnoucí rodiny Spojených arabských emirátů, skrze svou investiční společnost. Aby mohl klub neomezeně utrácet za nejdražší posily světa, podepisoval papírově nadhodnocené smlouvy se sponzory z Abú Dhabí (jako Etihad nebo Etisalat).

Sponzor ale ve skutečnosti zaplatil jen zlomek sumy. Zbytek podle komise financovaly struktury zmíněné investiční skupiny a peníze byly přes sponzorské smlouvy prezentovány jako komerční příjem. Těmito tajnými finančními injekcemi si City uměle nafoukl příjmy a zkreslil náklady o více než 900 milionů liber.

Když například vedení v roce 2013 vyhodilo trenéra Roberta Manciniho a muselo mu vyplatit odstupné 20 milionů liber, chybělo klubu k dodržení finančních limitů téměř 10 milionů. Během několika dnů proto údajně vznikly zpětně upravené sponzorské smlouvy, které klubu vyplatily fiktivní bonusy i za prohrané finále poháru. Komise navíc v závěrečné zprávě uvedla, že někteří svědci vypovídali vědomě nepravdivě a nečestně.

Co všechno klubu hrozí?

Spektrum možných trestů, ze kterého může komise vybírat, vypadá podle pravidel Premier League následovně:

• Astronomický odečet bodů: Fotbaloví experti v Británii odhadují, že pokud komise sáhne po odečtu, nepůjde takříkajíc o drobné. Mluví se o srážce 40 až 60 bodů v jedné sezoně. Běžně přitom klubům stačí k záchraně v lize zhruba 35 až 40 bodů. Pokud by City dostaly například padesátibodový odpočet, musely by na hřišti vykopat h 85 až 90 bodů jen na to, aby se vůbec vyhnuly sestupovým příčkám.
• Vyloučení z Premier League: Nejzazším sportovním trestem je okamžité vyloučení ze soutěže. Pokud by k tomu došlo, City by nepadli automaticky do druhé ligy, protože tu řídí jiná organizace. Klub by si musel podat žádost o přijetí do nižších soutěží a kluby v EFL by o jeho přijetí musely hlasovat. Reálně tak hrozí, že by City museli začínat úplně od nuly.
• Pokuta a zákaz přestupů: Očekává se obří finanční trest, k tomu komise může zmrazit registraci nových hráčů na několik přestupových období dopředu.
• Odebrání titulů: Vedení ligy má v pravidlech i formální možnost „vydat jakýkoliv jiný příkaz, který uzná za vhodný“. V teorii tak je ve hře i odebrání mistrovských pohárů z let 2012, 2014 a 2018, i když řada expertů pochybuje, zda k tomuto kroku liga reálně sáhne.
• Exodus hvězd a vynucený prodej: Pokud by klub padl do nižších lig, jen stěží by udržel své superstar jako třeba Erlinga Haalanda či Enza Fernándeze. V zákulisí se navíc čím dál hlasitěji mluví o tom, že po takovém nálezu systematického podvádění nebudou moci arabští majitelé klub dále vlastnit a budou přinuceni City prodat.

Jak se na to přišlo?

Za odhalením skandálu stojí jediný člověk: sedmatřicetiletý portugalský hacker Rui Pinto, zakladatel projektu Football Leaks. Až úsměvně přitom působí způsob, jakým se k potřebným dokumentům dostal. V lednu 2017 mu k prolomení serverů Manchesteru City a získání tisíců tajných dokumentů a účetních tabulek stačil jediný podvržený e-mail s falešným odkazem, na který jeden z nepozorných manažerů kliknul. Získané podklady Pinto následně předal německému magazínu Der Spiegel, který kauzu v roce 2018 zveřejnil a přiměl ligu k zahájení vyšetřování.

Pinto byl za své aktivity a pokus o vydírání v Portugalsku sice odsouzen k podmíněnému trestu, od roku 2020 však po dohodě s policií žil v programu na ochranu svědků. Jenže jen pár hodin poté, co komise potvrdila vinu anglického klubu, mu portugalské úřady oznámily, že k 10. říjnu jeho ochranu ruší a zruší i jeho anonymní bydlení. Údajně proto, že riziko vyhodnotily jako nízké. A to i přesto, že byl Pinto ještě v dubnu fyzicky napaden v Lisabonu a dlouhodobě čelí výhrůžkám smrtí.

Pinto označil rozhodnutí státu za ohrožení života a vyhlásil sbírku na přežití v nuceném úkrytu a z obav před atentátem ze strany mocných figur fotbalového zákulisí se okamžitě přesunul na neznámé místo.

Co ostatní kluby?

Hněv ostatních týmů v Anglii je obrovský. Vzhledem k tomu, že City během vyšetřovaného období utráceli z nelegálních zdrojů, jejich rivalové cítí, že byli přímo obráni o úspěchy, evropské poháry i prémie. Kluby se podle zákulisních informací spojují a připravují společnou hromadnou žalobu, skrze kterou budou po City požadovat obří finanční kompenzace. V čele těchto snah stojí úhlavní rival Manchester United, který skončil za City na druhém místě v sezonách 2011/12 a 2017/18.

Střet na diplomatické i ekonomické úrovni

Představitelé Spojených arabských emirátů nenesou verdikt vůbec dobře a podle informací listu The Telegraph poslali britské vládě varování: kroky Premier League budou mít přímý dopad na vzájemné mezistátní vztahy. Emiráty již vyhrožují zrušením investic v hodnotě desítek miliard liber. Pikantní zajímavostí je, že předseda klubu Khaldoon Al Mubarak je chráněný od roku 2020 diplomatickým statusem, a má tak imunitu vůči jakémukoliv britskému trestnímu stíhání.