Jemu učarovaly Krkonoše, ji lákal svět. Po letech je znovu svedla dohromady dávná láska i horská bouda
Do hor jezdil od útlého dětství a postupně poznával jejich historii. Dnes se Václav Šafář kromě apartmánové boudy Urlas stará také o okolní krajinu.
Baví vás články CzechCrunche?
Vídejte je na Googlu častěji.
Cesta se vine lesem nad Velkou Úpou. Pod kořeny starých smrků zurčí potůček, kdysi uměle vybudovaný, aby přiváděl vodu k chalupám. Václav Šafář se zastavuje u mohutného stromu a ukazuje na kamenné hráze ukryté v porostu i na staré cesty, po kterých se z lesa odváželo dřevo. Ty dnes s dalšími nadšenci z místního okrašlovacího spolku ve volném čase čistí a prosekává. Právě do tohoto strmého koutu Krkonoš se rozhodl natrvalo přestěhovat a vybudovat horskou boudu s apartmány. A po letech tu znovu potkal i svou dávnou lásku z mládí.
Vztah k tomuto místu si jeho rodina předává po generace. Dědeček, nadšený lyžař, dorazil do Pece pod Sněžkou v roce 1946, krátce po odsunu původních německých obyvatel. Bylo mu 27 let, obcházel opuštěné chalupy a nakonec si vybral jednu v Javořím dole. „Nebyla nijak luxusní, měla ovšem krásný výhled a v okolí byly svahy vhodné k lyžování – a ty rozhodly. Z dědečka se stal chalupář a z hor místo, kam o víkendech jezdila celá naše rodina,“ líčí Šafář.
Zatímco si jeho spolužáci vyprávěli po víkendech o brusláku, plovárně a televizních seriálech, on nic takového neznal, protože trávil každou volnou chvilku v Javořím dole. „Tehdy mě to mrzelo, měl jsem pocit, že o hodně přicházím. Ale časem, když jsem začal vnímat historické souvislosti a chápat, proč zde všude leží kamenné snosy a v lese jsou cesty, které zdánlivě nikam nevedou, mi došlo, že tady jednou zůstanu natrvalo. Často říkám, že trpím stockholmským syndromem,“ vtipkuje.
Nastartujte svou kariéru
Více na CzechCrunch JobsPo maturitě zamířil do rodinné firmy v Trutnově, kde se takřka dvacet let zabýval prodejem autodílů vozů Škoda, Toyota a Peugeot. „Asi deset let jsem ale nosil v hlavě myšlenku, že už do Krkonoš nechci jezdit jen ve volném čase. Chtěl jsem tu žít i podnikat,“ říká. Postupně si ujasňoval, jak velké ubytování chce vybudovat, komu má sloužit a jak ho povede. Zároveň na svůj sen šetřil.
Původní chalupa v Javořím dole se však k podnikání nehodila, a tak se poohlédl na opačném břehu Úpy. Svah zvaný Zadní Výsluní mu svými udržovanými loukami a pasoucími se kravami připomíná malé Rakousko. Jméno svého horského ubytování ale odvodil od místa, odkud pochází jeho rodinný příběh. Javoří důl se totiž německy nazýval Urlasgrund – odtud název Urlas Apartments.
V roce 2021, když se Urlas blížil k dokončení, se po letech ozvala Eva Dreislar. Se Šafářem se znali od dětství v rodném Trutnově a jejich rodiny spojovala práce v koženářské firmě Kara. Oba navíc díky rodičům poznali jako děti život v cizině – Václav nějakou dobu pobýval s rodinou v Afghánistánu, Eva zase v Sovětském svazu.
Zatímco on po ní jako šestnáctiletý mládenec neustále pokukoval, ona prý nápadníky spíš odháněla. Nakonec spolu sice začali chodit, jenže vztah nevydržel a po střední škole se každý vydal jinam. „Už v šestnácti mi došlo, že tohle není místo pro mě,“ říká Dreislar s pokrčením ramen. Šafář jen poznamenává, že tehdy věřil, že už ji nikdy neuvidí.
Myslel jsem si, že mě Eva zve na rande. Jenže dorazila i se svými dětmi.
V roce 1997 odjela Eva pracovat do Německa, o dva roky později zamířila s jedním batůžkem do Spojeného království. Chtěla se především naučit anglicky. „Byla jsem posedlá cizími jazyky, protože jsem chtěla cestovat po světě. Zpočátku jsem si angličtinu procvičovala tak, že jsem volala na bezplatné linky, třeba výrobcům šamponů, a povídala si s operátory. Museli si myslet, že jsem cvok,“ směje se.
Na britských ostrovech nakonec strávila pětadvacet let – vystudovala moderní jazyky, založila vlastní hydroterapeutickou kliniku a pracovala jako letuška u British Airways, zejména na prázdninových linkách z londýnského Gatwicku do karibských letovisek. Pak přišel covid, aerolinky se s ní rozloučily a v té době skončilo i její manželství. Tehdy se ozvala Šafářovi.
„Myslel jsem si, že mě Eva zve na rande. Jenže dorazila i se svými dětmi,“ vzpomíná na jejich setkání Šafář s úsměvem. Několik měsíců předtím mu zemřela partnerka, s Evou se však jejich někdejší blízkost postupně proměnila v nový vztah a Dreislar se později na čas přestěhovala za ním do Krkonoš, aby mu pomohla s Urlasem a malou dcerou. Její zkušenosti ze zahraničí se navíc promítly i do fungování boudy. „Já znám jen české a rakouské hory. Evička má za sebou život v Anglii či Kolumbii a poznala různé přístupy ke službám. Je pro mě oknem do světa,“ popisuje Václav. Sám o sobě s oblibou žertuje, že vlastně nikdy neopustil okres.
Urlas má dnes čtyři plně vybavené apartmány a obejde se bez zaměstnanců, kteří se na horách shánějí jen těžko. Hosté si vyzvednou klíče ve schránce a poté se už obslouží sami. K dispozici mají lednice, mrazáky i bar se sýry, mlékem, limonádami, pivem, vínem, zmrzlinou, pizzou nebo domácím ghí. Ceny ubytování začínají na 4 500 korunách za dvě noci. S marketingem mu pomáhá konzultační společnost Nomce, jejíž vlastník Martin Venglář, který šéfoval hotelu na Zanzibaru, naučil se svahilsky a teď cílí na vlastní hotely, poskytl nedávno CzechCrunchi profilový rozhovor.
„Pro malého boudaře je dnes velmi důležité mít po svém boku zkušené parťáky, kteří za vás bojují v drsném virtuálním světě byznysu, kde se rozhoduje o úspěchu anebo neúspěchu vašeho ubytování. Je to bojiště, kterému těžko rozumíme, a proto musíme využít služeb specializovaných firem,“ vysvětluje Václav Šafář.
Hosté přijíždějí po celý rok, velkou část z nich tvoří Poláci. „Největší nápor bývá od prosince do března a pak od poloviny června do poloviny září,“ vyjmenovává. V méně vytížených měsících hledá další způsoby, jak ubytování naplnit. Ostatně vedle rodin a turistů láká také party přátel, sportovní skupiny a firmy. Jedním z taháků je venkovní sauna, druhým okolní příroda. „Nechceme tady z toho dělat opičárnu s vířivkami a tekoucím šampaňským,“ dodává majitel.
Podnikatelské prostředí v Peci pod Sněžkou a okolí se ale proměňuje. Zatímco dříve spolu boudaři a majitelé velkých hotelů téměř nekomunikovali a neznali se, nyní podle Šafáře spolupracují stále častěji a pod vedením Vengláře založili spolek Hoteliéři Krkonoše. „Společně vyjednáváme lepší ceny energií, sdílíme dodavatele potravin a koordinujeme velkoobchodní dodávky. Nedůvěra, která tu panovala v devadesátých letech, je pryč,“ pochvaluje si.
Víc se ozývají také místní obyvatelé a zajímají se o dění na radnici. Díky peticím a podpoře některých zastupitelů prosadili změny v parkování a zapojili se do přípravy nového multifunkčního hřiště. Šafář nám pak při procházce ukazuje louky, jež lidé kdysi srovnávali kvůli sečení a dnes je místy znovu pohlcuje les. Mezi stromy zůstávají kamenné hráze i staré cesty, které se s dalšími členy okrašlovacího spolku snaží čistit a obnovovat. „Rádi bychom je postupně propojili do delších tras, třeba až k vyhořelému zámku v Horním Maršově. Ten teď opravuje Tomáš Otruba, místní patriot a partner nejbohatší Češky Renáty Kellnerové,“ říká.
Eva Dreislar se mezitím vrátila do Anglie, kde se věnuje hydroterapii. S Urlasem ale zůstává v kontaktu na dálku: komunikuje se zahraničními hosty, pomáhá s provozem a pravidelně se vrací. O každodenní chod se proto stará především Václav Šafář. Přál by si, aby spolu mohli v horách trávit víc času, ví však, že k tomu nikoho nutit nemůže. Žena, již po letech znovu našel a jejíž zkušenosti mu pomohly dát Urlasu současnou podobu, je tak dnes zároveň jeho nejbližší spolupracovnicí i někým, kdo většinu času žije daleko od hor, které je po letech znovu svedly dohromady.
