Knihy od AI budou lepší než od lidí. Čtenáři už generují nové díly mých sérií, říká český autor bestsellerů
Leoš Kyša neboli František Kotleta je autorem úspěšných knih jako Syndikát a Nástupci, v nichž předpovídá budoucnost Česka. I svou vlastní.
Baví vás články CzechCrunche?
Vídejte je na Googlu častěji.
Jeho knihy patří k nejprodávanějším v Česku. Ať už je řeč o těch, ve kterých mrazivě a až příliš uvěřitelně popisuje, kam naše země směřuje, nebo o akčních dílech, kde se střílí a hláškuje ostošest. Jednu ze svých předpovědí budoucnosti teď dokonce přímo prožívá. Tu, ve které umělá inteligence šlape spisovatelům na paty. Ba co víc, předbíhá je. A někdy je nahrazuje.
„Je jedno, jak moc se tomu v myšlenkách bráníte, ale za pár let, možná už měsíců budou knihy od umělé inteligence lepší než osmdesát procent lidské produkce,“ říká pro CzechCrunch Leoš Kyša. Spisovatel, jehož jméno trůní na první příčce aktuálního žebříčku prodejnosti Svazu českých knihkupců a nakladatelů. Také v minulosti byste ho viděli vysoko na tomto seznamu, třeba i pod pseudonymem František Kotleta.
Kyša přitom dobře ví, o čem mluví. Nejenže se ve své tvorbě věnuje mimo jiné dopadům umělé inteligence na společnost, ale vliv AI na svou práci zná na vlastní kůži. „Psal mi fanoušek, že si nechává od umělé inteligence psát další díly z mých sérií. Takže co se dá dělat,“ říká. „Většina příběhů od AI bude nakonec lepších než od lidí. Ještě nejsou, ale budou,“ předpovídá.
„Když se podíváte na většinu produkce, a to se bavím nejen o nyní oblíbených dark romancích, ale i o takzvaně uměleckých knihách, jede podle jednoduchých šablon. Dramatický oblouk, postavy, vývoj vztahů, to se dá celkem snadno dokola kopírovat,“ vysvětluje. „A jestli dnes AI něco opravdu umí, tak je to brilantní analýza textu. Projde ho a dá zpětnou vazbu, co se logiky, faktů či emocionálního dopadu na čtenáře týče,“ dodává.
Výsledkem podle něj bude autorská umělá inteligence, která knihu napíše, a další AI agenti ji otestují, opraví a vylepší. „Dostanete dokonalé dílo během pár minut. Prostě to tak bude,“ říká Kyša. „Lidé budou vždycky tým člověk. Budeme chtít knihy od lidí. Ale také si budeme chtít psát knihy sami. V tom bude síla AI. Prostě si sednu a řeknu, že chci porno s trpaslíky létajícími vzducholodí. A dostanu ho. Lepší, než bych si sám napsal,“ míní.
„Bude to skvělé, ale samozřejmě i frustrující. Protože pak lidé uvidí, co dokáže AI a v čem je – nebo tedy brzy bude – lepší než oni. Ve všem,“ říká. Ale přidává i zrnko lidské naděje. Člověk totiž podle něj konkurenci v podobě stroje vždycky porazí. „Ale jen výjimečný člověk s výjimečným příběhem,“ věří. Ani tahle předpověď v něm však nevyvolává touhu svěřit svou vlastní tvorbu do rukou AI.
„Mě psaní baví. Je to něco, co je pro mě podstatné, co mě definuje. Já jsem spisovatel, tak píšu. Chápu, že jsou autoři, co chtějí mít hlavně tu knihu bez psaní, ale pro mě to není,“ popisuje. A to ani navzdory zmiňované skutečnosti, že lidé jeho tvorbu cpou do umělé inteligence a nechávají si generovat její pokračování. „Beru to tak, že je to nevyhnutelné. Dobrý příběh ve čtenáři vždy evokuje touhu po pokračování,“ hodnotí.
Umělá inteligence nás nezničí, můžeme se spíš rozpadnout z frustrace, že už není potřeba naše kreativita.
Přidává i jeden historický příklad. „My nerdíci vyššího věku pamatujeme, jaký úspěch mělo fanouškovské pokračování Cesty krve Jiřího Kulhánka, tedy Cesta krve 3 od Martina Moudrého. Četl to každý. Bylo to špatné? Jasně. Nemělo to prakticky nic z prvních dvou dílů? Jasně. Ale dalo to odpověď na otázku: ‚A co bylo dál?‘ A teď už nepotřebujete nadšeného fanouška, stačí vám AI a pár promptů,“ přibližuje lákavou možnost AI tvorby. Tu mimochodem plánuje sám použít – coby fanoušek.
„Osobně si počkám, až budou tyhle vyfikundace na jeden klik, a vygeneruji si další díly Firefly,“ přidává s úsměvem a odkazem na kultovní sci-fi seriál, který dodnes v oddaných divácích vyvolává srdcebol kvůli ukončení po jediné řadě. Právě v žánrech sci-fi a fantasy mimochodem spatřuje potenciál na větší vzdor AI vlně: „Jsou náročnější než červená knihovna nebo dnešní společenské romány. Jestli někde budeme pořád s poctivou prací porážet AI spisovatele, tak právě ve fantastice.“
Jinak ale o otázce umělé inteligence a jejího dopadu hovoří s větší vážností, ačkoliv to není s moc velkými obavami. „Bojím se jenom toho, jak se s tím společnost popasuje. Zvlášť mladí lidé, kteří budou přejímat ideály a touhy generací před nimi, ale ty budou kvůli AI stále hůře a hůře naplnitelné,“ míní autor knih Syndikát a Sudetenland či série Legie. A také románu Nástupci, v němž popisuje Česko roku 2060 a právě i strasti mladých.
„Umělá inteligence nás nezničí, můžeme se spíš rozpadnout z frustrace, že už není potřeba naše kreativita. Sám se nebojím toho, že by mě čtenáři vyměnili za AI spisovatele. Pokud se tak stane, bude to chyba moje nebo toho, že stárnu, blbnu a za chvíli budu psát koniny. Ale to je přirozený vývoj světa,“ uzavírá Leoš Kyša.
