Málo pravděpodobný úspěch. Tomáš Čupr ukázal, že i v Česku se dá vyrůst se službou pro každého
Ty nejgeniálnější nápady jsou ty nejjednodušší. Rohlík smetl ze stolu technologické projekty s valuacemi, které jsou často jen teoretické.
Tomáš Čupr, zakladatel online supermarketu Rohlik.cz
Slýcháme, že jsme národem šikovných ajťáků, programátorů a technologií. Že se u nás rodí skvělý software, vychovávají báječní inženýři a odborníci na strojové učení. A zatímco s velkým očekáváním a kryptoměnami v kapse hledíme k budoucnosti, co všechno tohle jednou způsobí, jeden podnikatel úplně mimo takovou sféru si – vlastně ne až tak potichu – došel pro nejvyšší investiční kolo, jaké kdy čistě český startup získal. Tomáš Čupr toho dosáhl tím, že se rozhodl lidem vozit tašky s nákupem.
Pro svůj nápad si vybral slovo, kterým uspokojí každého správného Čecha: rohlík. Tedy pečivo, které si nemálo lidí pro jistotu vozí s sebou na dovolenou. Paradoxně to přesně poukazuje na důvod, proč by uspět vlastně vůbec neměl. I tak ale online supermarket Rohlík v aktuálním kole vybral přes pět miliard korun.
Rozvážení nákupů je podnikání, ve kterém se dlouho nikomu nedařilo dostat do černých čísel. I odborníci jej považovali za oblast, kde si jde akorát tak vylámat zuby. Taky kdo by si chtěl otevřít obchod jen v online prostředí s dražším zbožím, než nabízejí kamenné prodejny. V zemi, kde se nakupující rozhodují o tom, do jakého supermarketu půjdou na základě informace, jestli v něm pečivo stojí o korunu víc, nebo míň. Jen tak na okraj – Česko je jedním z přeborníků v počtu vydávaných akčních letáků v regionu.
Čuprův online supermarket Rohlík uspěl na trhu, který nemíří na firmy, ale přímo na lidi. To je jedna z nejzásadnějších informací. Ať už vyjmenujeme téměř jakýkoliv další významný startup z Česka, jsou to firmy, které obsluhují jiné firmy – Productboard, Mews nebo třeba Rossum. Takzvaný B2C segment, tedy business-to-consumer, je pro nás Čechy těžší. Mohli bychom dlouho hovořit o kupní síle obyvatel, ale ta ve skutečnosti není až tak špatná. A tak se jen omezme na konstatování, že Češi prostě rádi šetří.