Malými písmeny píšou studenti i šéfové firem. Nejde ale o lenost, lidé tím často vzdorují AI

napsat bezchybnou větu s velkým písmenem na začátku zvládne jakýkoliv jazykový model za zlomek vteřiny. o to, aby ji ale napsal schválně „špatně“, ho musíte výslovně požádat. právě proto v poslední době někteří lidé píšou jen malými písmeny. chtějí tím dát najevo, že zprávu napsal opravdu člověk. schválně, jak se vám tenhle odstavec četl?

Nejde ale o žádnou novinku rozšířenou výhradně mezi mladou generací, malými písmeny dnes píšou studenti i šéfové miliardových firem. Kritici v tom často vidí lenost, důvodů je přitom víc. „Lidé píšou malými písmeny proto, aby dali najevo, že nejsou AI,“ zmínil v článku magazínu Wired internetový lingvista Adam Aleksic, na sociálních sítích známý jako etymologynerd. Chatbot podle něj sice taky dokáže psát pouze malými písmeny, jenže nejdřív mu to musí někdo zadat.

Že to s leností nemá nic společného, dokazuje fakt, že u spousty zařízení to přidává kroky navíc. Například klávesnice v telefonu velké písmeno na začátku věty obvykle doplní sama, takže kdo chce psát výhradně malými, musí automatické opravy ručně přepsat, anebo funkci vypnout v nastavení.

Přesně tak to cíleně udělala i americká studentka Virgenya Zhu, která své důvody poté vysvětlila ve studentském listu The Spectator. „Automatická velká písmena mám v telefonu vypnutá. Když ale potřebuju poslat e-mail učiteli, přistihnu se, že je ručně zapínám,“ napsala v článku psaném pouze malými písmeny. Lidé se podle ní bojí, že by s velkými písmeny ve zprávách působili příliš důrazně nebo přehnaně nadšeně.

Kořeny má ale tenhle zvyk už v počítačích šedesátých let. Ken Thompson, třiaosmdesátiletý spolutvůrce operačního systému Unix, pro Wired uvedl, že malými písmeny píše ze zvyku, který začal u terminálu Teletype Model 33 z roku 1963. Tehdejší terminály zvládly jen 64 znaků, a tak uměly jen jednu velikost písmen.

Obě velikosti přinesl až Unix, který Thompson s kolegy z Bell Labs začal vyvíjet v roce 1969. Systém postupně převzaly přední univerzity i velké firmy a programátoři se museli domluvit, kdy která písmena používat. Malými se psaly třeba názvy proměnných, velkými konstanty, tedy hodnoty, které se v programu nemění.

Přemíra velkých písmen se pak mezi programátory stala prohřeškem proti etiketě a ta se později přenesla i do Usenetu, jedné z prvních internetových diskusních sítí. Slovník Jargon File, který sepisoval slang tehdejší počítačové komunity, nakonec velká písmena označil za ukřičená. Zato ta malá zůstala poznávacím znamením technicky zdatných lidí.

Počítače i umělci

Velkým písmenům se ale někteří vzpírali už mnohem dřív, než vznikly počítače a klávesnice. V červenci 1925 typograf Herbert Bayer přesvědčoval ředitele německé umělecké školy Bauhaus Waltera Gropia, aby škola začala psát jen malými písmeny. Nedávalo mu smysl mít dvě abecedy, když stejnou práci odvede jedna. Měli pro to i heslo: „Proč psát velká písmena, když velkými písmeny nemluvíme?“

Bayer kvůli tomu navrhl i vlastní písmo universal, které velká písmena vůbec nemá. Gropius prý nápad přijal trochu neochotně a označil ho za koníček studentů. Někteří učitelé i studenti Bauhausu ale malými písmeny psali po zbytek života.

V sedmdesátých letech si pak americká spisovatelka bell hooks dokonce zvolila pseudonym psaný pouze malými písmeny, aby se čtenáři soustředili na její texty, a ne na ni. „Jde spíš o myšlenky, které za dílem stojí, autoři jsou až na druhém místě,“ vysvětlila pak v rozhovoru. Za svým pseudonymem navíc schovala jméno prababičky z matčiny strany. Mnohé tehdejší feministky si braly jména svých předkyň, aby ukázaly, že nejsou výjimečné jednotlivě, ale coby pokračovatelky žen, které tu byly před nimi.

Politické poselství časem vyprchalo, ležérnost ale zůstala. Na internet přenesl tenhle styl kolem roku 2010 Tumblr, blogovací síť, na které lidé sdílejí krátké texty, fotky a gify. Blog justgirlythings tam proslavily krátké věty psané malým patkovým písmem přes vybledlé fotky. „Působilo to spíš, jako byste četli můj deník, a ne nějaký vyleštěný text. Bylo vidět, že jsem skutečný člověk, a ne korporace,“ vysvětlovala to pro Wired jeho autorka Becky Campos.

Nejdál tento přístup dotáhla kanadská básnířka indického původu Rupi Kaur, která se proslavila na Instagramu. Její sbírka Mléko a med z roku 2014 se prodala ve více než pěti milionech výtisků. Autorka píše zásadně bez velkých písmen a složité interpunkce, čímž vzdává hold svému mateřskému jazyku, paňdžábštině. „V písmu gurmukhí nejsou velká ani malá písmena. Myslím, že tahle vizualita dodává textům určitou rovnost,“ vysvětluje na svém webu.

Úplně jinou tvář malých písmen pak ukazuje technologická investorka Michelle Liang. Podle ní jsou dnes hlavně symbolem postavení. „Čím jste výš, tím méně formální máte e-maily,“ shrnuje. Letos v únoru to ostatně předvedl Jack Dorsey, zakladatel Twitteru a nyní šéf fintechové firmy Block. Na síti X oznámil, že firma snižuje stavy a z více než deseti tisíc lidí propustí zhruba čtyři tisíce. Krok zdůvodnil hlavně nástupem umělé inteligence – a celý příspěvek napsal malými písmeny.