Byl mezi prvními Čechy, kteří vařili na Instagramu. Z MasterChefa jsem slávu nevytěžil, říká Marek Pavala
Vaří na Instagramu, pořádá kurzy v přírodě, píše kuchařky – a prošel slavnou televizní soutěží. „A teď se chci hlavně přestěhovat,“ říká v rozhovoru.
Marek Pavala
Tu mramorovou desku umístěnou těsně pod oknem do zahrady jste už určitě někde viděli. Je to skoro až vlajkové místo, na kterém se odehrává kulinařina Marka Pavaly, jednoho z nejznámějších českých kuchařů na Instagramu, který svými recepty inspiruje skoro dvě stě tisíc fanoušků. Jenže to se teď změní – a Pavala pro CzechCrunch mimo jiné zmiňuje, proč už je čas natáčení o něco posunout.
Zatímco televizní diváci mohou Marka Pavalu znát z kulinářské soutěže MasterChef, které se zúčastnil v roce 2012 a odnesl si z ní pomyslnou bronzovou medaili, drtivá většina internetové generace ho zná jako toho kuchaře z Instagramu. „Nebyla za tím žádná důmyslná strategie, prostě jsem začal točit to, co se mi dělo pod rukama, když jsem doma vařil,“ říká v rozhovoru. A vesměs mu stačil jen iPhone.
Jen o internetovém vaření ale jeho život není – už několik let provozuje i vlastní gastronomické kurzy v přírodě, které ho napadly po jednom večírku v lese, připravuje další kuchařku a také se orientuje v módě, o které už pro CzechCrunch mluvil. A následující rozhovor je aktuálním průřezem všeho, co ho naplňuje a čím se živí.
Pamatujete si na první moment, kdy jste si oblíbil vaření?
Bylo to někdy okolo roku 2005. Díval jsem se na videa Gordona Ramsayho a prostě chtěl ochutnat to, co vařil.
To byl ten spouštěč, kdy jste se do vaření vrhl?
Dá se říct. Začal jsem si podle jeho videí vařit sám doma, učil se postupy, objevoval kuchařky a postupně se nějak zlepšoval. Zval jsem si i kamarády a zkoušel vařit pro více lidí, což pro mě byla vždycky největší výzva, ale zároveň způsob, jak se v domácích podmínkách vyhecovat k nějakému výkonu.
Marek Pavala
Dnes vás všichni znají hlavně jako kuchaře, ale dříve jste se živil fotografováním. Jak k takové změně kariéry došlo?
Bylo to přirozené, zkrátka jsem si jednoho dne řekl, že mě focení už nebaví (a že mi to vlastně nějak zásadně nejde) a raději bych vařil. Tak jsem zahodil jednu kariérní cestu a začal znovu od začátku.
Takže předpokládám, že jste šel do nějaké profesionální kuchyně?
Začínal jsem v podniku s kvalitním francouzským vínem a měl jsem tam svobodu vytvořit malé menu a servírovat svá jídla hostům. Byl to celkem hukot, navíc jsem za to bral asi jen devatenáct tisíc měsíčně a musel se vše učit za pochodu sám, ale měl jsem štěstí.
Proč štěstí?
Právě kvůli té svobodě. Kdybych se měl začlenit do kolektivu ostřílených kuchařů v nějaké dobré restauraci, dost možná se tam s někým poperu a na všechno se vykašlu během prvního týdne.
Důležité pro můj další vývoj bylo to, že mě začali označovat foodblogeři s tím, že podle mě vaří. A mně se ta pozornost líbila.
Domácí vaření ani práce v restauraci vás ale nedostaly do pozice, ve které jste dnes. Vnímám, že to byl právě MasterChef, kde se o vás začalo mluvit.
MasterChef byl nepochybně velká škola – a stále ho sleduji, když ho dávají –, ale spíš než zkušenosti s vařením mi to dalo něco jiného. Tehdy jsem toho moc neuměl, ale pronikl jsem díky tomu do světa televizních soutěží. A bylo zajímavé zjistit, jak to všechno funguje.
A pomohlo vám to ke slávě?
Sláva je silné slovo. Určitě bylo moje jméno díky tomu známější, přece jen to tehdy byla ojedinělá příležitost a moc televizních soutěží ve srovnání s dneškem nebylo, ale reálně jsem tu „dočasnou slávu“ vytěžit nemohl.
Zřejmě kvůli tomu, že Instagram ještě nebyl tak masivně rozšířený.
Přesně tak. Byl to rok 2012, takže už třináct let zpět. Vnímám, že to je největší rozdíl, když ten koncept srovnám dnes a dříve. Teď se do soutěží nechodí vyhrávat, ale nahnat si čísla a rozjet na nich byznys.
View this post on Instagram
Vás to ale teď zřejmě nemusí trápit, vaše tvorba na Instagramu je celorepubliková. Jak jste začal?
Nebyla za tím žádná důmyslná strategie, prostě jsem začal točit to, co se mi dělo pod rukama, když jsem doma vařil. Neuměl jsem stříhat v žádném profesionálním programu, tak jsem ty klipy sázel do stories. To bylo ještě před příchodem reelsek.
Jen do stories?
No, bylo to pěkně pracné a reálně ta videa nikdo neviděl, ale poprvé mi tím začala trochu stoupat čísla. Důležité pro můj další vývoj bylo to, že mě začali označovat foodblogeři s tím, že podle mě vaří. A mně se ta pozornost líbila.
Hádám ale, že zlom přišel až v momentě, kdy Instagram spustil formát Reels.
Když reelska přišla, hned jsem se chytil a pokračoval jsem v tom. Nebral jsem to moc vážně, nebyla to ani moje práce, pořád jsem se věnoval vaření i ve skutečném světě, ale bavilo mě to. Netušil jsem však, že se to rozjede až takovým tempem.
Dnes vás tam sleduje skoro dvě stě tisíc lidí, což na české poměry není vůbec špatné číslo. Proč si myslíte, že to u vás takhle funguje?
Určitě to má více důvodů, ale mně samozřejmě hraje do karet to, že to dělám už fakt dlouho a byl jsem mezi prvními v Česku, kdo na Instagramu začali vařit.
A ty další?
Myslím, že když někdo navštíví můj účet, zjistí, že to není jen kulinářský profil. Je to taková komplexní sonda do mého života a ukazuji tam všechno: od receptů přes rodinu a mojí školu vaření Fuego až po módu nebo hodinky. Asi bych to nazval jako autentičnost. Lidé rychle poznají, že nejsem jen internetový kuchař, ale skutečný člověk, který tam odepisuje i na otázky. Většinou.
I přes to, že to berete jako – podle vašich slov – komplexní sondu do života, máte zavedenou nějakou strategii, podle které kuchařský obsah tvoříte?
Strategie… A ještě také pravidelnost, že? To jsou ta slova, o kterých se mluví. Je to sice moc hezké, ale já mám trochu pocit, že to jsou jen dva z mnoha pojmů manažerů sociálních sítí, když si chtějí zasloužit svůj plat.
Marek Pavala
Nevěříte, že strategie i konzistentnost je při seriózní tvorbě potřeba?
To neříkám, určitě je, ale přijde mi, že se v těchto kruzích více řeší strategie, ale skutek utek. Z mojí zkušenosti nejvíc funguje dobrý recept, který je pěkně natočený a má super světlo i super zvuk. Jasně, někdy to netrefím a publikum neodhadnu, ale je potřeba vytrvat.
Takže na tom vizuálu vám hodně záleží?
To je za mě klíčové – a protože se teď stěhujeme do nového bytu, tak dostanu úplně nové možnosti, v jakém prostředí natáčet.
S tím aktuálním nejste spokojený?
Ve stávajícím bytě mám tragické světlo, k tomu jedno okno do zahrádky, kam nesvítí slunce, jak je rok dlouhý, a pár metrů před ním je hnusná žlutá zeď. Zároveň nemám rád umělé svícení, není to ono. Takže ano, mohlo by to být lepší.
Spolupráce jsou skvělá věc. Od začátku jsem si říkal, že mě štve, že mi za ty recepty nikdo neplatí. A teď jsem vážně vděčný, že to konečně funguje jako byznys model.
Jaký je váš natáčecí setup?
Jeden vyšší pracovní stůl s mramorovou deskou, který mám těsně pod tím oknem – a mám čas zhruba od devíti do tří, kdy tam dopadá jakžtakž použitelné světlo na natáčení. Točím pak iPhonem a dlouho jsem si ty věci stříhal přímo v rozhraní Instagramu, teprve nedávno jsem přešel na CapCut. A nestrávím nad tím déle než pět hodin.
Ale co musím říct, tak natáčet můj typ videí na iPhone je pain in the ass. Seká se, je příšerný v horších světelných podmínkách… Už si fakt musím pořídit nějaký kompaktní foťák, který je uzpůsobený na tento druh práce. Myslím, že Sony nějaký takový má.
Takže to celé chcete zase zprofesionalizovat.
Víte, já nikdy neřešil žádnou techniku. Pracoval jsem s tím, co jsem měl po ruce, a soustředil se na výsledek. Měl jsem to vždy na vedlejší koleji, ale už k tomu takhle přistupovat nechci.
Ono to posunutí o stupínek výš se může odrazit i na dalším růstu profilu. Nebo třeba nových spolupracích. Jak se vlastně stavíte ke spolupracím na sítích?
Spolupráce jsou skvělá věc. Od začátku jsem si říkal, že mě štve, že mi za ty recepty nikdo neplatí. A teď jsem vážně vděčný, že to konečně funguje jako byznys model a můžu točit pro lidi, poradit v nich dobrý produkt a ještě za to dostat zaplaceno.
Předpokládám, že ale neberete každou spolupráci jen proto, že z toho jsou peníze?
Samozřejmě, že odmítám velké množství nabídek, pokud se za tu značku nedokážu postavit nebo to není něco, co už sám používám.
Do čeho byste nešel?
Nebudu lidem doporučovat konzumaci brouků jako náhrady masa. Nebo elektronické cigarety.
A co byste naopak s klidem doporučil?
Třeba skvělou pánev, gril, stařené steaky, dobrý doutník… Prostě to, co mám sám rád.
View this post on Instagram
Instagramová tvorba ale zároveň není váš jediný zdroj obživy. Máte i kuchařky. A také kurzy vaření v přírodě.
K vaření v přírodě Fuego se pojí velký příběh.
Povídejte…
Byl to rok 2018, kdy Fuego vzniklo. Měl jsem tehdy obrovskou motivaci, protože jsem potřeboval nutně vymyslet něco, co mě bude živit a nemusím to dělat pro někoho jiného. A po jednom večírku v lese, kdy jsme s kamarády celou noc jedli, pili a bavili se, jsem se rozhodl, že takový koncept vytvořím pro veřejnost.
Takže vás k tomu motivoval lesní mejdan?
Šlo o to, že jsme tehdy jen neopékali buřty, ale připravovali jsme si podstatně zajímavější jídla, takže to vizuálně zaujalo i cizí lidi na internetu a začali se vyptávat. A tak proč to nezkusit.
Proč ale zrovna v přírodě? Neměly by kurzy vaření nápaditých jídel své kouzlo i vevnitř?
Vaření venku je pro nás mnohem přirozenější, jen si to neuvědomujeme, protože jsme zamotaní ve městech a konzumu. Jídlo si objednáváme, jíme v restauracích, kuchtíme doma nějaká jídla z pytlíků a uniká nám vše podstatné.
Fuego má hlubší význam, než se může na první pohled zdát. Považuji to za jedno z mála míst, kde je všechno ještě v pořádku. Je to oáza. Nejraději bych to tam celé oplotil a vyhlásil samostatnost!
Oplocená oáza je sice hezká vize, ale jak ty kurzy reálně probíhají? Nebo spíš v čem jsou unikátní?
V základu jsme škola vaření na otevřeném ohni. V principu k nám hosté dorazí na kurz, kde je uvítám na našem pozemku a ve stodole seznámím s programem i prostředím. Začíná se rozděláním ohně pomocí křesadla a potom se společně vaří několik chodů.
Já vždy ukazuji, krok za krokem, co je potřeba udělat, co ukrojit, co napíchnout, co hodit do ohně. A hosté to opakují. Po nějakých čtyřech hodinách je po kurzu a začíná volná zábava na baru. Ta často trvá do pozdních hodin, takže pro hosty jsou připravené podsadové stany, kam můžou složit hlavu. Tu si ráno opláchnou, dají si snídani (to bude letošní novinka) a pádí domů, do reality.
Hned se ve mně probudil typický zvědavec a chci znát nějaké nevšední situace, které se tam kdy staly.
Těch je, ale neřeknu vám je, protože je chystám do nové kuchařky. Podtitulek Sex, Drugs & Country music. A mlčím.
Všichni jsou venku, vzduch voní kouřem, kolem nic, ve stodole je bar s nejlepším alkoholem a profi barmanem, nad ohněm se pečou kusy masa, v křoví hrabou slepice.
Předpokládám, že se o to nestaráte jen vy?
Zdaleka ne, máme dva týmy. Jeden funguje nonstop celý rok a stará se o chod Fuega od počítače. Vyřizuje vše od komunikace po účetnictví. To je asi pět lidí. Pak je tým na bojišti, když běží sezóna. To je osm až deset lidí, kteří se různě střídají na kurzech a starají se o jejich reálný průběh.
A vydělává vám to dobře?
Chvíli to byl můj hlavní zdroj obživy. Nebo dokonce jediný zdroj. Ale teď si nepamatuji, kdy bych z Fuega měl nějakou výplatu. Spíš tam občas nějaké peníze pustím, abychom mohli kemp trochu vylepšit.
My jsme trpěli tím, že jsme kočovali, potřebovali jsme vlastní místo. Když se naskytla příležitost koupit pozemek se stodolou a vážně vybudovat tu základnu, tak jsem neváhal. Jsou to ale všechno velké náklady, nicméně důležité je, že fungujeme, přes léto si tam spoustu lidí vydělá hezké peníze, hosté jsou spokojení a já jsem zvládl diverzifikovat svoje příjmy natolik, aby mě to nemuselo moc trápit.
O kolika hostech za sezónu se bavíme?
Za minulou sezónu, která se táhla od poloviny května do začátku října, jsme měli něco přes dva tisíce hostů. Takže zájem je o to velký. Často naše kurzy fungují i jako teambuildingy pro firmy.
Chápu, že stmelování zaměstnanců v přírodě s dobrým jídlem a pitím může být vhodné.
Ono je to vážně zábavné. Všichni jsou venku, vzduch voní kouřem, kolem nic, ve stodole je bar s nejlepším alkoholem a profi barmanem, nad ohněm se pečou kusy masa, v křoví hrabou slepice. U rybníka jsou slyšet jen žáby. Nikam nespěcháte…
A jaké další plány s kempem vůbec máte?
Letos trochu experimentuju s koncepty kurzů. Například máme kurz, kde bude mnohem víc chodů, ale nikde nevysvětluji, co se vlastně bude dít, jíst nebo jak celá akce bude probíhat. Secret Fuego tomu říkám. Nebo máme jeden kurz, kde bude neopakovatelné menu a bude to i víc večírek, protože budu slavit narozeniny. Budou nové stany pro hosty, potřebujeme opravit střechu… Víc slepic, větší zahrada, skleník.
A jaké jsou vaše osobní plány?
Konečně dokončit stěhování.
Nepřehlédněte:
