Na škole ji odmítli, tak pracovala v nádražní kavárně a doma se učila se šperky. Dnes je prodává za statisíce
Šperkařka Veronika Ďuricová tvoří pod pseudonymem Dick Wolf a v ateliéru na pražském Novém Světě vyrábí šperky za desítky až stovky tisíc korun.
Baví vás články CzechCrunche?
Vídejte je na Googlu častěji.
Když Veronika Ďuricová přijala svou první zakázku na výrobu šperku, ještě nevěděla, jak ji splnit. Měla ale čtyři týdny, aby se to naučila. Podobně fungovala i v začátcích svého podnikání. Dnes pod značkou Dick Wolf vyrábí šperky za čtyři až dvě stě tisíc korun, získala ocenění Czech Grand Design a připravuje expanzi do zahraničí. Přitom původně chtěla navrhovat nábytek. „Musela jsem se se šperkem naučit, abych přežila a zaplatila nájem,“ vzpomíná.
Ďuricová se narodila v roce 1990 v Bratislavě a na střední škole vystudovala obor dřevo a design. Následně studovala produktový design na bratislavské VŠVU a pražské UMPRUM. Postupně ale zjistila, že jí nevyhovuje práce v počítačových programech. „Jsem řemeslný a technologický člověk. Sedět u počítače je pro mě sebevražda, jsem dílenský typ,“ vysvětluje.
Zlom přišel, když ji nepřijali na navazující magisterské studium produktového designu. Pedagogové jí tehdy doporučili šperk, a tak nastoupila do ateliéru Evy Eisler. Věnovala se především volným sochařským objektům a část studia strávila v Barceloně. Klasické zlatnické řemeslo se ale ve škole nenaučila.
Po studiích se rozešla s partnerem, skončil také kreativní prostor, který Ďuricová vedla. Přemýšlela, co dál, a tak bez větších plánů odešla z Prahy pryč, konkrétně do moravského Štramberku. Práci v oboru tam nenašla a nakonec pracovala v nádražní kavárně. „Bylo mi skoro třicet a sledovala jsem, jak si všichni spolužáci budují kariéru. A já jsem byla někde ztracená na Moravě v nádražní kavárně,“ vzpomíná.
Právě tam se začala více učit se šperkem. Zřídila si vlastní dílnu a první zákazníky tehdy sháněla mezi známými. Zlatnické postupy se učila za pochodu, často až ve chvíli, kdy měla konkrétní zakázku. Za rok a půl se ale nakonec naučila většinu potřebných technik. Na Moravě také uspořádala první kurz výroby šperků, které dnes tvoří samostatnou součást jejího podnikání.
Kolem let 2019 a 2020 se pak Ďuricová vrátila do Prahy, kde zpočátku pracovala z domova a přivydělávala si brigádami. „První dva tři roky to byla fakt bojovka. Počítala jsem každou korunu, byla jsem chodící kalkulačka,“ říká. Zákazníci prý přicházeli především na doporučení, což podle ní platí dodnes.
Zakázková výroba dnes tvoří přibližně devadesát procent její práce. Vedle zásnubních a snubních prstenů vytváří šperky k osobním životním událostem. „Kromě snubáků se často dělají šperky na šťastné, ale i vážné události. Ty schůzky nejsou vždycky emočně jednoduché,“ popisuje šperkařka. Klienty přijímá ve svém ateliéru na pražském Novém Světě, který sdílí s parfumérkou Kateřinou Šantrochovou.
Některé věci ani nemůžu nacenit tak, jak kdybych si reálně spočítala hodinovku.
Její tvorbu přitom pod jejím jménem nenajdete, od začátku totiž budovala své podnikání pod pseudonymem Dick Wolf, který vznikl jako přezdívka mezi kamarády. Postupně z něj vytvořila fiktivní postavu sebevědomého muže, který se neohlíží na očekávání ostatních. Pod vlastním jménem tvořit nechtěla, protože ho měla spojené s produktovým designem. „V designu tě vedou k tomu, abys dělal věci pro lidi, aby si to koupili a aby si to vybrala firma. Člověk se pořád jen snaží zavděčit a ono to nefunguje,“ vysvětluje. Alter ego jí prý umožnilo tvořit svobodněji.
Do širšího povědomí se pak dostala díky Designbloku, kde byla v roce 2021 nominována na cenu za nejlepší šperk. O rok později vytvořila na chorvatském pobřeží kolekci Marina, za kterou získala titul Designér šperku roku 2022 v cenách Czech Grand Design. Kolekci 34, představenou na Designbloku 2024, pak financovala částečně i ze svého stavebního spoření a obsadila s ní třetí místo ve stejné kategorii.
Její šperky jsou charakteristické masivními tvary, surovými povrchy a kombinací drahých kovů s perlami či kameny. „I když moje věci vypadají masivně, surově a brutálně, hodně potřebují tělo,“ říká s tím, že výrazné objekty získávají jemnější charakter až při nošení.
Letos v říjnu pak Ďuricová představila kolekci La Palma Rosa, na které pracovala téměř dva roky. Inspiroval ji kanárský ostrov La Palma a vzpomínky na ženy v její rodině. Hlavním motivem se stala růže, kterou si spojuje s babiččinou zahrádkou, a tváří kolekce se stala slovenská influencerka Ema Müller. Při výrobě Ďuricová experimentovala s odléváním do sopečného písku, tenkostěnnými odlitky a barevnými povrchovými úpravami.
Právě nové technologie i ruční práce se promítají i do cen. Prsten Love prodává za 5 600 korun, prsten Růže za 39 tisíc a náhrdelník 34 Original za 95 tisíc korun. Individuální zakázky se pak podle ní pohybují od čtyř do dvou set tisíc. „Některé věci ani nemůžu nacenit tak, jak kdybych si reálně spočítala hodinovku, protože by se to vyšplhalo ještě mnohem výš,“ přiznává.
Šperky dnes Ďuricová prodává přes vlastní e-shop a pražský ateliér. Její značku primárně zastupuje Czechdesign, k dostání jsou také v Kunsthalle Praha a Ones Concept. Na začátku příštího března chce pak představit první svatební kolekci s originálními zásnubními prsteny a vedle toho připravuje kolekci šperků pro psy. „Děti nemám, do té sféry mě to úplně netáhne. Hodně zlatníků a šperkařů má šperky pro děti, ale já inklinuju víc ke zvířátkům, takže je to pro mě přirozenější,“ uzavírá.
