Roky to fungovalo bez větších problémů… Postavili jste si e-shop, vybrali zboží u čínského dodavatele a k ceně jste si přidali marži. Když někdo objednal, dodavatel poslal balík rovnou jemu. Vy jste zboží nikde neskladovali a vydělávali jenom na rozdílu mezi nákupní a prodejní cenou.

Přesně na tom stál takzvaný dropshipping i celá vzrůstající vlna extrémně levných nákupů z platforem jako Temu, Shein nebo AliExpress. Podle Celní správy dorazilo v roce 2023 do EU 2,3 miliardy položek zboží v malých zásilkách, za rok 2025 už to bylo téměř 6 miliard. To znamená zhruba 16 milionů kusů zboží, které každý den doputovalo do EU.

Fungovalo to hlavně díky tomu, že drobné zásilky do 150 eur nepodléhaly clu. Tohle pravidlo ale od 1. července 2026 přestalo platit a spolu s ním přestala fungovat i jednoduchá matematika dropshippingu. Cílem změn je srovnat podmínky mezi zahraničními platformami a evropskými prodejci, lépe si pohlídat kvalitu a bezpečnostní rizika zboží.

„Poslední roky nám ukázaly jasný vzorec – firmy, které měly jen přeprodej cizího zboží, končí, jakmile se změní podmínky. Firmy s vlastním produktem a značkou tytéž změny přežijí a často z nich dokážou vytěžit konkurenční výhodu,“ říká Martin Janošík, zakladatel firmy SPLY, která pomáhá firmám vyrábět a dovážet vlastní produkty z Asie. Působí ve třech zemích, konkrétně v Česku, Číně i USA.

Foto: SPLY

+1

„Nejčastější chyba, kterou vidíme, je, že si lidi pletou nízkou vstupní bariéru dropshippingu s nízkým rizikem. Realita je opačná – bez vlastního produktu nemáte nic, co by vás odlišilo, a jakmile se změní podmínky na trhu, nemáte se o co opřít,“ doplňuje Radek Pavlík, obchodní a marketingový ředitel SPLY.

Od července se u drobných zásilek platí clo tři eura, neplatí se ale za balík ani za jeden kus, ale za každou tarifní položku podle celního sazebníku. Když si tedy do jedné zásilky dáte pět stejných triček, zaplatíte clo jednou, tedy tři eura. Jakmile ale do stejné objednávky přihodíte tričko, hodinky a kabel, jsou to najednou tři různé položky a clo vyskočí na devět eur.

U zboží za pár stovek korun to dokáže zdražit konečnou cenu klidně o desítky procent. Dropshipping žije z minimálních marží a velkého množství drobných zásilek, takže právě sem nová pravidla dopadají nejtvrději. Fixní tři eura na položku spolknou zisk, který se dosud počítal za kus.

Konec levného přeprodeje ale neznamená konec dovozu z Asie. „Alternativou, kterou nová cla naopak zvýhodňují, je vlastní produkt vyrobený v Číně nebo na jiném asijském trhu a dovezený pod vlastní značkou,“ doplňuje Janošík. Rozdíl oproti přeprodeji je podle něho zřejmý hned v několika ohledech.

Prvním je marže. U přeprodeje leží v ceně, kterou vám může kdykoli sebrat clo, pohyb kurzu nebo konkurent s levnějším dodavatelem. U vlastního produktu máte kontrolu nad výrobou, vyděláváte na produktu, ne na tom, kolik utopíte v reklamě, abyste přetlačili konkurenci prodávající totéž zboží.

Druhým je hodnota, která firmě zůstává. Vlastní produkt jde spojit se značkou, chránit ho duševním vlastnictvím a stavět na něm dlouhodobě, místo aby všechno stálo na dodavateli, kterého má k dispozici i kdokoli jiný. A nakonec, zboží dovezené najednou ve větším objemu se s novými cly vyrovnává úplně jinak než tisíce drobných zásilek, u nichž se tři eura nasčítají u každé položky zvlášť.

Že tento model funguje, ukazuje společnost SPLY na vlastním provozu. Na trhu je od roku 2012, za posledních pět let dovezla zboží zhruba za 800 milionů korun ve 130 kontejnerech. Nejde přitom jen o výrobu na zakázku pro klienty. Firma za dobu působení dostala na trh přes sto vlastních produktů, některé vznikly na míru podle vlastního návrhu, který pak vyrobila továrna, u druhých firma vzala výrobní základ, jenž už existoval, upravila si ho a vydala pod vlastní značkou.

„Kvalita zboží dovezeného z východní Asie prošla za poslední roky proměnou. Mýtus levné Číny končí,“ říká Janošík a dodává, že v portfoliu mají vlastní značky, jako jsou například RC modely RMT Models, magnetická stavebnice Magnetiq, hobby produkty IQ Garden nebo nově stavebnice Brixel.

„Čína je stále továrnou světa a ten trend není upadající, naopak roste,“ vysvětluje Janošík. „Dochází k tomu, že výroba produktů, které nevyžadují tolik pracovní síly nebo těch levnějších, se odsouvá do dalších zemí v Asii. V Číně naopak zůstává high-tech výroba a výroba s vysokou přidanou hodnotou,“ doplňuje.

Kdy tedy firmě dává smysl přejít od přeprodeje k vlastnímu produktu? Pár věcí je potřeba si vyjasnit hned na začátku a klienti je podle Pavlíka nejčastěji podceňují. „Časová a finanční náročnost. Klienti často přijdou s tím, že chtějí vyrobit produkt a uvést ho na trh příští měsíc. To ale nejde, protože průměrná doba od objednávky po doručení na sklad jsou tři měsíce,“ říká. U úplně nového produktu, tedy výroby na míru, navíc celý projekt trvá i řadu měsíců a klient musí počítat s objednávkou zhruba celého kontejneru.