Fanoušci Zbrojovky Brno se k dnešnímu dni, 26. dubnu, upínali jako k málokterému datu za dlouhou dobu. Právě dnes totiž mělo být podle původních příslibů oznámeno nové majetkové uspořádání, které by znamenalo, že do dlouhodobě tápajícího fotbalového klubu vstoupí noví akcionáři v čele s Pavlem Svoreněm a nahradí dosavadního majitele Václava Bartoňka. Právě jemu kvůli neutěšené situaci Zbrojovky nemohou fanoušci často přijít na jméno. K překvapení všech ale již včera došlo k úplně jinému rozuzlení. Pavel Svoreň byl z transakce vyšachován a v exkluzivním rozhovoru pro CzechCrunch vysvětluje, co stalo.

„Z kraje týdne mi bylo jen oznámeno, ať odprodám zpátky svůj minoritní podíl, jinak se nehneme z místa,“ popisuje překotné dění posledních dnů ve svém prvním veřejném vyjádření Pavel Svoreň poté, co ztroskotala jeho jednání o převzetí brněnského fotbalového klubu, který nakonec míří do rukou majitele Komety Libora Zábranského. Přitom bylo vše nalajnované od loňského července, kdy se šéf investiční skupiny Portiva na všem domluvil s Václavem Bartoňkem.

Stávající majitel Zbrojovky mu nejprve odprodal minoritní podíl a letos na jaře se měl vzdát díky opci majority a přenechat řízení novým akcionářům. „Situace se začala komplikovat někdy v průběhu podzimu, kdy se ukázalo, že od transakce a fungování klubu máme odlišná očekávání,“ říká čtyřiatřicetiletý Pavel Svoreň a dodává, že tento rozhovor bere jako své jediné oficiální vyjádření k celé věci a rád by s ním udělal za svým působením v klubu tlustou čáru.

Sám prý viděl ve Zbrojovce velkou příležitost tradiční klub z druhého největšího města v zemi nakopnout a vrátit do první ligy. Avšak poté, co její majitel nerespektoval podepsané smlouvy a vydal se jiným směrem, rozhodl se Pavel Svoreň svou fotbalovou misi ukončit a z klubu zcela odejít. Ve čtvrtek si pak stejně jako všichni ostatní přečetl oficiální klubové vyjádření, o kterém sám věděl jen několik dní – Václav Bartoněk se ho rozhodl předat do rukou brněnského podnikatele a zastupitele Libora Zábranského.

Po včerejším, pro veřejnost zcela nečekaném, prohlášení Zbrojovky zavládlo v táboře jejích fanoušků dost velké zklamání, či dokonce rozčarování. Jak je to u vás?
Já už jsem své emoce z větší části vstřebal, protože první informaci o novém kurzu jsem dostal v neděli večer, kdy ke mně doputovala zpráva, že se poněkolikáté sešli pan Bartoněk s panem Zábranským. Tentokrát to bylo relativně veřejně při zápase Vsetína s Kladnem, který se hrál v brněnské hale Rondo. Zároveň vím, že se sešli i v průběhu týdne. A jelikož se ke mně začaly dostávat také náznaky, že pan Bartoněk preferuje jinou variantu, než je dokončení transakce se skupinou kolem mě a Regionální hospodářské komory (RHK) Brno, pochopil jsem, odkud vítr vane. Obecně ale pro mě toto řešení bylo velmi překvapivé.

V neděli jste tedy vůbec poprvé zjistil, že by se mohlo něco takového stát, a oficiálně jste se to dozvěděl jako všichni ostatní až ve čtvrtek?
Oficiálně jsem se to dozvěděl včera (ve čtvrtek), ale jak jsem už zmínil, signály se množily delší dobu. Od února jsme měli ústní dohodu, že se pokusím vytvořit širší podnikatelskou skupinu, která by odkoupila výraznou majoritu, nebo dokonce sto procent v klubu. Deadline na vytvoření této skupiny byl do 26. dubna, což je dnes. S kolegy z RHK Brno jsme na tom intenzivně pracovali. Chystali jsme dokonce dvě varianty a předpokládal jsem, že tento týden budeme mít možnost diskutovat s panem Bartoňkem, ale ukázalo se, že hra už skončila. Prodávající preferuje jiného kupujícího.

Fanoušci do vás a vašeho vstupu do Zbrojovky vkládali velkou důvěru. Co byste jim teď vzkázal?
Nemám žádný velký konkrétní vzkaz, ale samozřejmě jsem zaznamenal, že mě řada lidí vnímala jako spasitele brněnského fotbalu. Já sám jsem se tak nicméně nikdy necítil a bylo to definováno spíše nějakým kontrastem mezi mojí komunikací a vizí, kterou jsem přednesl, a komunikací, která ze Zbrojovky jde nyní. Pokud bych přece jen měl zbrojovácké komunitě něco vzkázat, určitě bych poděkoval za masivní podporu a ujistil je, že není možné, aby Zbrojovka nebyla jednou znovu úspěšná. Ta chvíle jednou přijde, jen nesmí ztrácet naději. Upřímně jsem k tomu chtěl přispět bez vedlejších úmyslů.

Pojďme si to zrekapitulovat. V červenci se domlouváte, že vstoupíte do klubu, získáte minoritní podíl a na jaře díky opci nabudete majoritu. Jakou jste si tehdy dával možnost, že to nakonec nedopadne?
Tehdy jsem si žádnou takovou možnost absolutně nepřipouštěl. Nikdy bych do transakce nešel takto po hlavě a neohlašoval vstup, kdybych si nebyl velmi jistý, že dopadne. Navíc toto očekávání umocňovala celá řada politických i podnikatelských kruhů, která změnu iniciovala.

Loni v červenci jste ostatně říkal, že je důležité, že jste všichni na jedné lodi – starý vlastník, noví vlastníci i management. Kdy se situace začala komplikovat?
Předpokládám, že se začala komplikovat někdy v průběhu podzimu, kdy se ukázalo, že od transakce a fungování klubu máme odlišná očekávání. Současně se ukázaly osobnostní rozdíly mezi mnou a stávajícím vlastníkem v tom, jakým způsobem chceme komunikovat a jak strategicky směřovat klub, a bohužel jsme na sebe v tomto ohledu začali narážet.

Kdybych v létě věděl, že nebudeme mít volnou ruku ve změnách, tak bych tyto srážky očekával a transakci předem přehodnotil. Každopádně jsem očekával, že na podzim bude docházet pouze k předávání moci, jak jsme zvyklí u standardních transakcí. Musím ale podotknout, že minimálně z mé strany neshody nevnímám osobně, prostě máme jiná nastavení.

Mnoho lidí z fotbalového prostředí mluví o tom, že takzvanou žábou na prameni je Václav Bartoněk, který klub nechce prodat, ale zároveň ho dlouhodobě nerozvíjí, a klub tak ekonomicky i výsledkově strádá. Jaká je vaše zkušenost?
To je zjednodušené tvrzení a nechtěl bych to takto explicitně říci. Myslím si, že ve Zbrojovce je celá řada problémů pramenících z faktu, že klub prakticky na žádné úrovni neusiluje o excelenci a kvalitu a nepracují v něm profesionálové. Mimo sportovní oblast, pokud vezmeme provozní, ekonomický, obchodní a marketingový úsek klubu, chybí znalost, strategie a snaha se učit a věci posouvat. A to se samozřejmě projevuje na výkonnosti klubu. Problémů je významně více. Ukazovat na osobu majitele, to by bylo zjednodušené a neférové vyjádření.

Vaše původní domluva každopádně zněla, že Václav Bartoněk po tranzici odejde z exekutivní role, což se ale nestalo, je to tak?
Ano. Dohodli jsme se, že v této roli již nebude působit. Ale neměl jsem tam působit ani já. Měl jsem sestavený tým, který jsme chtěli do klubu instalovat, konkrétně výkonného ředitele, finančního, obchodního a marketingového manažera, ale bohužel v průběhu podzimu začala vznikat vzájemná nedůvěra mezi akcionáři. Začaly se objevovat pochybnosti ohledně mé ekonomické připravenosti a začalo být zpochybňováno, zda jsem klub schopen financovat a řídit.

Jednalo se o uměle vyfabulované téma, které ale začalo být v posledních měsících jedním z hlavních komunikačních vektorů protistrany. Přiznám se, že mě tato argumentace místy až urážela, protože svým partnerům v transakci, obchodním partnerům i nejbližšímu okolí jsem opakovaně a jasně představil udržitelný plán a společnosti, které by do klubu přinášely kapitál. A všichni dotčení s tímto řešením byli více než komfortní. Kdo chce ale psa bít, hůl si vždy najde. A někteří lidé hledali intenzivně.

Vy jste pak v březnu utnuli spekulace prohlášením, že jste nakonec našli nový model a domluvili jste se, že vše finálně dotáhnete a oznámíte 26. dubna. Tehdy jste věřil, že to celé dopadne?
Ze strany prodávajícího jasně zaznělo, že nevěří tomu, že jsem dostatečně bonitní, a chce, aby se skupina investorů rozšířila. Já jsem požadavek akceptoval s tím, že pokud se skupina investorů rozšíří, bude se odkupovat téměř sto procent. Několikrát jsem zdůraznil, že mým cílem nebylo mít Zbrojovku jako hračku a one man show, ale naopak preferuji širší akcionářskou skupinu. A dostali jsme se do situace, kterou jsem již zmínil – že jsme s našimi partnery z RHK Brno vyjednali dvě uskupení, která měla o vstup do Zbrojovky zájem spolu s námi. Ke stolu jsme si už ale nesedli.

Jaké byly parametry vaší kupní smlouvy? Šla takto snadno změnit a obejít vás?
Nešla. Kupní smlouvu jsme po dalších vyjednáváních podepisovali v listopadu, měla jasné parametry a ty parametry prostě nebyly dodrženy. Já jsem se k tomu možná dobře, možná špatně postavil tak, že jsem se snažil hledat východisko, smlouvu klidně renegociovat, ale ukázalo se to jako nešťastný krok. Nebo minimálně jako krok, který pouze o dva měsíce posunul ztroskotání celé transakce.

Zbrojovka zatím teprve oznámila záměr, že 80 procent převezme Libor Zábranský, ale finálně dotažené to není. Platí tedy, že je klub dál v jakémsi vakuu?
Zbrojovka je ve vakuu poslední rok a půl. Samozřejmě nevím, v jaké přesně fázi je transakce a jak zní dohoda s Liborem Zábranským, ale pokud bych měl vycházet pouze z oficiálního oznámení, tak de facto jsou v tuto chvíli ve stejné fázi, v jaké jsme byli my v létě. Je nějaká dohoda, která je možná podepsaná v rámci term sheetu, a teď se vyjednává zbytek.

Vám to rozhodnutí oznámil přímo Václav Bartoněk nebo tato komunikační linka už nefunguje?
Funguje. Pozdravíme se a podáme si ruce. Nicméně z kraje týdne mi bylo jen oznámeno, ať odprodám zpátky svůj minoritní podíl, jinak se nehneme z místa. A já nemám žádný zájem blokovat Zbrojovku. Zbrojovka v současné chvíli potřebuje jít nějakým směrem, ať už jakýmkoliv, hlavně nebýt zakonzervovaná. Pokud bych se tu měl dohadovat další týdny o tom, jestli mi ji někdo prodá, nebo ne, tak s ohledem na stav klubu a také toho, že potřebuji řídit celou skupinu Portiva, jsem se rozhodl z transakce odstoupit a ve čtvrtek, tedy včera, svou minoritu prodal. Z osobního hlediska jsem zklamaný. Z byznysového pohledu je svaté právo prodávajícího neprodat. Ideálně by to ale mělo být řečeno dříve než v situaci, ve které se nacházíme.

To znamená, že jste z klubu ke včerejšímu dni definitivně odešel?
Ano, vše jsme vypořádali. Myslím, že to byl poslední krok k tomu, aby bylo zveřejněno oznámení o dohodě s Liborem Zábranským, protože vyšlo pár minut po zpětném prodeji akcií.

Víte, jak má vypadat nová vlastnická struktura klubu? Vy jste do Zbrojovky vstupovali společně s RHK Brno. Ti zůstávají?
Nechci mluvit za RHK Brno, ale myslím si, že svou situaci budou intenzivně řešit. Využil bych zde prostor, abych se zastal hlavních představitelů komory v transakci, tedy pánů Absolona a Havlíka, kteří jsou nyní pod veřejným tlakem. Musím konstatovat, že jsme vždy postupovali jednotně, dohodnuté slovo platilo a jsou to lidé, se kterými budu vztahy rozvíjet i v budoucnu. Každopádně jestli situaci dobře čtu, tak vlastnická struktura by měla být v následující podobě – 80 procent Libor Zábranský, necelých patnáct procent Václav Bartoněk, pět procent RHK Brno a malý podíl drží dlouhodobě drobní akcionáři. Upřímně doufám, že klub nastartují.

Kolik vás celé tohle dobrodružství stálo peněz?
Více času a nervů než peněz.

Litujete, že jste do toho vůbec šli? Ptám se ze dvou důvodů. Jednak proto, že jste sám říkal, že to bylo jedno z nejsložitějších rozhodování, které jste kdy vedli. A navíc mnoho lidí už předtím říkalo, že Zbrojovka je prostě sebevražedná mise.
Já bych do toho šel znovu. Nebyla to sebevražedná mise. Ve Zbrojovce je takový potenciál, že komu se podaří klub skutečně uchopit, ten nemůže prohrát. Nelituju toho a udělal bych to znovu, i když jsem šel proti přání rodiny i blízkého okolí – a o to více děkuji za podporu. Určitě jsem si nepomohl svou otevřeností, která speciálně v Brně není úplně vítána. Koneckonců včera mi to třeba svým vyjádřením ukázal pan Švancara (Petr Švancara, bývalý fotbalista, pozn. red.). Ten je jistě rád, že transakce nedopadla, protože by byl z klubu odejit jako jeden z prvních. Zbrojovce sice nic nepřináší, ale dlouhodobě na ní parazituje, a takových lidí je nezbytné se pro její dobro zbavit.

A může se v současných podmínkách vůbec někomu podařit Zbrojovku úplně převzít?
Myslím si, že jsem v příběhu přechodu k novému relevantnímu majiteli sehrál významnou roli, že se ledy opravdu hnuly. Jestli je tím majitelem pan Zábranský nebo v budoucnu klub získá ještě někdo jiný, nevím. Ale vím, že pokud se klub dostane do profesionálních rukou, bude mít obrovskou podporu a probudí spícího obra. Teď jsme jen v nějaké mezifázi a já jen doufám, že ta mezifáze neublíží i současné Kometě, protože skloubit fungování obou klubů nebude jednoduchá písemka.

Je to definitivní konec vašeho působení ve fotbale?
Z pohledu fanouška na fotbal určitě nezanevřu, ale nikdy jsem netoužil po tom, být fotbalovým bossem, který své peníze utrácí ve fotbalovém klubu. A ani bych to nedělal. Když se naskytla možnost získat výjimečnou značku v regionu, ve kterém žiju, a pozvednout ji, tak to byla lidsky i obchodně velká příležitost, která se podle mě nebude bude opakovat. Nikdy neříkej nikdy, ale ambici, že bych šel a usiloval teď o České Budějovice, Jihlavu nebo Hradec Králové, určitě nemám.

Zažil jste už v byznysu takovou transakci nebo způsob jednání?
Každá transakce, ať už dopadne, nebo ne, má svá specifika. Podobnou transakci jsem už skutečně zažil, nicméně jelikož nebyla tolik sledovaná, tak jsme jednání s protistranou ukončili poměrně záhy a nedostali jsme se do takové tenze jako teď. S těžkými transakcemi se v byznysu občas setkáte a musím říct, že to není nic, co by ve mně způsobovalo hořkost. Opravdu to neberu osobně. Každopádně jsme rádi, že tuto záležitost, i když ne v úplně veselém gardu, máme uzavřenou. Z pohledu člověka, kterému na klubu záleží, ale převládá zklamání.

Šlo takovému konci nějak předejít, nebo je dán hlavně nevyzpytatelným chováním stávajícího majitele, který se nakonec rozhodl jinak?
Možná s tím šlo něco dělat, ale asi bych porušil řadu vnitřních skupinových i byznysových pravidel a nechoval bych se jako řádný hospodář. Byl jsem v průběhu posledních měsíců napadán, že do klubu neposíláme kapitál nebo že nehradíme za akcie tak, jak bychom měli dle smlouvy, ale nebyla to tak úplně pravda. Postupovali jsme v souladu se smlouvu, která nebyla v pro nás klíčových bodech dodržována, a nic moc jiného jsem dělat nemohl. Nechoval bych se jako řádný hospodář a porušil i obchodní logiku. Je možné, že kdybych na tuto hru přistoupil, třecí plochy by se obrousily. Více asi říci nemohu, jsem vázán smluvní mlčenlivostí.

Ještě jsme se nedostali ke sportovní stránce věci. Počítám, že na to jste ani neměli pořádně čas?
Od začátku jsem avizoval, že nebudu mít zájem zasahovat do fungování klubu z hlediska sportovního řízení. Moje vize byla vždy taková, že se oddělí výkonná a vlastnická role, přičemž management bude mít zadání, se kterým bude pracovat. V tomto smyslu jsem se často setkával se Zdeňkem Psotkou, což byl v profesionální části klubu jediný odborník na svém místě. Diskutovali jsme, jakým způsobem chceme hrát od A týmu až po mládež, jaké by měly být rozpočty na přestupy a jak dlouhodobě koncepčně řešit přestupovou politiku dovnitř i ven. To mě z pohledu vlastníka primárně zajímalo.

V poslední době jsme pak bohužel museli v situaci Zbrojovky řešit také trenérskou otázku. Proběhly nějaké trenérské výměny, které úplně nebyly podle našich představ, ale z mojí strany byl opět především tlak na to, abychom definovali strategii, jaké trenéry chceme dlouhodobě přivádět, abychom je přiváděli do systému, podle kterého chceme dlouhodobě hrát, a neměnili ho v závislosti na trenérovi. Taková byla naše vize.

Oddechnul jste si po včerejším prodání svého podílu?
Je to tak vždycky, že když uděláte sebenepříjemnější věc, tak v tu sekundu vám odlehne. Ale mně ještě úplně neodlehlo. Mé fanouškovské já celou událost ještě nevstřebalo a ještě to asi chvíli potrvá. Mrzí mě promarněná příležitost. Ale věřím, že se Zbrojovce začne dařit ještě v průběhu této sezony, že začne lépe vnitřně fungovat a také komunikovat a že se ze strany fanoušků na tuhle situaci co nejdříve zapomene, ne kvůli mně, ale hlavně kvůli klubu a jeho budoucnosti.