Od investorů získali přes miliardu, teď bez vysvětlení končí. Neúspěšný projekt má poučení i pro Evropu
Nástroj Pulley chtěl v Americe porazit hegemona trhu, nyní mu své zákazníky přeposílá. Od prosince totiž zavírá své brány.
Baví vás články CzechCrunche?
Vídejte je na Googlu častěji.
Rejstříky majitelů firem v Americe fungují na jiném systému než v Evropě, respektive pro soukromé společnosti často vůbec neexistují a jejich evidence je tak odkázaná na vlastní tabulky nebo externí nástroje. Právě tento trh, a zejména u startupů s komplikovanou strukturou investorů či se zaměstnaneckými akcemi, ovládá Carta. Jejím vyzývatelem bylo posledních sedm let mimo jiné Pulley, které s cílem sesadit hegemona z trůnu získalo od investorů v přepočtu přes miliardu korun. Nestačilo to, firma teď zavírá své brány.
Svým uživatelům to dala vědět v září jednoduchým oznámením na svém webu: „Pulley ukončí svou činnost a k 8. prosinci zastaví veškerý provoz a poskytování služeb.“ Aby její klienti z řad společností nacházejících se ještě před vstupem na burzu (kdy už musí související dokumenty, rejstříky majitelů a podobně nahrát do oficiálního státního a veřejně dostupného registru) měli i nadále přístup ke správě akcií, uzavřela partnerství právě se společností Carta. Ta jim nabízí pomoc s migrací dat a na rok dorovnání cen.
Jde přitom o překvapivý krok. Ještě během léta Pulley na svém blogu publikovalo nový obsah, uvádělo produktové novinky a lákalo zákazníky. Důvod pro ukončení svého provozu přitom neuvádí vůbec žádný. V sekci často kladených otázek řeší jen migraci dat. Zakladatelka a ředitelka Yin Wu neodpověděla ani na související otázky portálu TechCrunch.
Yin Wu po vystudování prestižní Stanfordské univerzity založila několik startupů. Jeden z nich odkoupil Microsoft, v němž následně pár let pracovala jako softwarová inženýrka. Právě díky svým zkušenostem si uvědomovala problémy, na které zakladatelé startupů se správou takzvaných cap tablů, tedy tabulek s informacemi o majitelích, narážejí.
Začátkem roku 2020 tak rozběhla Pulley a v průběhu let projekt uzavřel několik investičních kol, poslední v roce 2022. Dohromady šlo o více než 50 milionů dolarů, v aktuálním přepočtu přes miliardu korun. Jaká byla jeho valuace, startup nekomunikoval, v zástupu investorů měl ale hvězdná jména jako Founders Fund, General Catalyst, Stripe a 8VC.
Nastartujte svou kariéru
Více na CzechCrunch Jobs„Ačkoli se uzavírá jedna kapitola, já ani mnozí z našich nejlepších členů týmu nemáme v úmyslu tiše zmizet. Nikdy nebyla lepší doba na řešení velkých problémů. V nejbližší době se soustředíme na spolupráci s týmem Carty, abychom se postarali o naše zákazníky. Kromě toho máme mnoho zkušeností, o které se můžeme podělit, a před sebou ještě spoustu práce,“ napsala Wu na LinkedInu. Ani na sociální síti však konkrétní důvody pro uzavření startupu neuvedla.
TechCrunch pak s odvoláním se na nejmenovanou bývalou zaměstnankyni spekuloval, že Pulley ani tak moc nekonkurovalo Cartě, ale tabulkám, respektive Excelu a Google Workspace. A na jejich správu, aktualizaci a údržbu dnes firmám stačí jednoduché AI modely, takže nemají motivaci platit za externí software, jako je Pulley. Nejde přitom o ojedinělý případ, trend nahrazování externích nástrojů interním řešením postaveným díky AI ovlivňuje celý zástup firem, které bojují s výraznými propady svých valuací.
Co nám konec Pulley říká o budoucnosti startupového vlastnictví v Evropě?
Pro CzechCrunch komentuje Štefan Šurina, advokát a zakladatel právně-technologické společnosti Eldison.
Případ Pulley je pro Evropu poučný především v tom, co odhaluje o americkém modelu. V Delaware (americký stát populární pro zakládání startupů – pozn. red.) neexistuje veřejný rejstřík akcionářů. Jediným zdrojem pravdy o tom, kdo firmu vlastní, je soukromá kniha akcionářů, kterou si vede firma sama. Právě proto mohly Carta nebo Pulley tuto roli převzít a právě proto je odchod jednoho z nich pro tisíce firem nucenou migrací primárního záznamu o vlastnictví, kterou si nevybraly a na kterou mají tři měsíce.
Právně zůstává kniha akcionářů záznamem firmy a dá se rekonstruovat z dokumentů. Prakticky ale neexistuje žádná vnější kotva, proti které by se dal soukromý záznam ověřit, tedy žádný rejstřík, jen databáze dodavatele a „šanon“ smluv. I na tomto nejvyspělejším trhu se zúžil výběr prakticky na jednoho hráče, který už bezpečně přesáhl 60procentní podíl na trhu pro startupy s kapitálovou investicí.
Evropa je v tomto ohledu strukturálně jinde a v něčem je na tom lépe. To, kdo vlastní českou s.r.o., německou GmbH nebo britskou Ltd., je zapsáno ve veřejném rejstříku vedeném státem. Převod podílu jde u těchto typů firem přes notáře nebo ověřené podpisy a zápis, ne přes kliknutí v aplikaci. Základní vrstva vlastnictví je tedy veřejná, dohledatelná a nezávislá na tom, jestli nějaký software přežije. To je důvod, proč v Evropě nikdy nevznikla závislost typu Carta a proč nás konec Pulley přímo tolik nebolí.
Jenže rejstřík zachycuje jen právní titul k dnešnímu dni. Nezachycuje nic z toho, co ve skutečnosti rozhoduje o tom, kdo kolik dostane při exitu: zaměstnanecké opce a jejich vesting, virtuální podíly, konvertibilní půjčky a mechaniky jejich konverze, likvidační preference, velikost a čerpání poolu, dohodnutá budoucí kola. To je vrstva, která zajímá investory v due diligence a zaměstnance při odchodu, a ta v Evropě dnes žije z velké části v Excelu a v e-mailech.
Z toho plyne i odpověď na otázku, jak má evropská infrastruktura vlastnictví vypadat. Ne jako kopie Carty, která by rejstřík nahradila soukromou databází, ale jako vrstva postavená nad ním, kde zdrojem pravdy o právním vlastnictví zůstává veřejný zápis a platforma spravuje to, co rejstřík neumí. V takovém modelu má firma při odchodu dodavatele vždy proti čemu svá data zkontrolovat, a to je něco, co americkým startupům dnes chybí.
Tímto směrem ostatně míří i první implementace soukromých platforem a jejich napojení přímo na státní evidenci, u nás konkrétně na Centrální depozitář cenných papírů. Jsou zatím na začátku, ale směr je jasný: veřejnou evidenci nenahrazovat, ale stavět na ní.
Česko i Slovensko posledních pár let řeší legislativu pro ESOP. Pulley připomíná, že zákon je jen polovina problému. Tou druhou je otázka, kdo a na čem bude tyto programy spravovat. A právě tady obchodní rejstřík nepomůže, protože opce ani další prvky moderních ESOP programů v něm evidované nejsou. U většiny českých a slovenských firem tuto roli dnes neplní žádná platforma. Plní ji Excel. A první, kdo to zjistí, bývá investor v due diligence nebo zaměstnanec při exitu.
