Když dotočí dokument, obvykle se jí nestává, že by se o něm ještě rok poté živě debatovalo. Ostatně to bývá výsadou jen hrstky těch nejzářivějších velkofilmů, ale režisérce Barboře Chalupové a jejímu kolegovi Vítu Klusákovi se povedlo mezi ně zařadit. Jejich dokument V síti ve společnosti zásadně zarezonoval, vyšplhal se na čelo hitparád a pořád je předmětem diskuzí. Sama Chalupová už ale nyní finišuje svůj další projekt, v němž opět otevře diskutované celospolečenské téma.

Celovečerní dokumentární film V síti o zneužívání dětí na internetu začal relativně nenápadně na crowdfundingové platformě Hithit, kde nakonec získal od diváků přes tři miliony korun. Snaha o zviditelnění dosud spíše tabuizovaného tématu se dvojici režisérů povedla na výbornou – V síti se stal prvním dokumentem v historii, který v českých kinech porazil všechny filmy, a lidé začali o sexuálních predátorech na internetu mluvit.

Dopad stominutového snímku, v němž se tři dospělé herečky, jimž je domnělých dvanáct let, přihlašují na sociální sítě a internetové seznamky, dokonce donutil tuzemskou internetovou jedničku Seznam zavřít kdysi velmi populární portál Lidé.cz. Z něj už sice mnoho uživatelů přešlo například na Facebook a další sociální sítě, ale právě zmínění sexuální predátoři na něm stále ve velkém fungovali.

Režisérka nyní ve velkém rozhovoru pro CzechCrunch přiznává, že si tak velký dopad nejprve nedokázali představit. „Na začátku jsme opravdu chtěli to téma hlavně ukázat,“ říká Chalupová. Když si ale v rámci rešerše založili profil, který se vydával za velmi mladou nezletilou dívku, a okamžitě měli řadu reakcí od starších mužů, bylo jasné, že to celé bude mnohem větší.

Sedmadvacetiletá dokumentaristka se již nicméně po veleúspěšném roce s projektem V síti, díky kterému se objevila v žebříčku Innovators 20, společném projektu CzechCrunche a Hospodářských novin, v němž jsme hledali osobnosti, jež byly v roce 2020 zdrojem největších inovací s touhou měnit nejen Česko, upíná ke svému dalšímu snímku.

Jelikož jde opět o dokument, který se zabývá celospolečenským tématem – a na takový není snadné sehnat peníze –, zamířila s ním Chalupová znovu na Hithit. Na dokumentární tragikomedii Zákony lásky o snaze prosadit v Česku stejnopohlavní manželství vybrala za necelý měsíc přes 650 tisíc korun a čím více peněz se v posledních dnech ještě vybere, tím větší šance je také na zajištění zahraniční distribuce.

V rozhovoru pro CzechCrunch hovoří filmová režisérka a scenáristka o bezprecedentním úspěchu V síti, o tom, proč sama nemá profil na žádné sociální síti, a také popisuje, proč si do svých dokumentů vybírá tak ožehavá témata, jako jsou právě sexuální predátoři či manželství homosexuálů.

Máme něco přes rok po premiéře dokumentu V síti. Jeho dopad byl obrovský, sledovanost bořila žebříčky. Jak to hodnotíte?
My jsme na začátku opravdu chtěli to téma hlavně ukázat, protože jsme byli konsternovaní statistikami, z nichž některé říkaly, že například 22 procent dětí vidí někoho online před sebou masturbovat. To je prostě šílené číslo. Šli jsme do toho, protože jsme chtěli rozkopnout tomu tématu dveře.

Pozitivní dopady teď po roce každopádně můžeme vidět i statisticky. Organizace, které s námi spolupracovaly, říkají, že nyní za nimi chodí mnohem více rodičů i dětí a že se o tom už nebojí tolik mluvit. Spolupracovníci z Národního ústavu duševního zdraví nám zase sdělili, že za nimi již přišlo několik lidí, kteří děti na internetu obtěžovali a chtějí se léčit.

Odkryli jste tím tedy nějaké společenské tabu?
Ano, dříve to bylo považované za malichernost, protože se přece nestalo nic doopravdy, bylo to „jen“ online. Děti se nesvěřovaly rodičům, případně rodiče to nechodili hlásit na policii. Natočili jsme zároveň i edukativní verzi pro školy a spoustu doplňujících materiálů, které slouží jako nějaká prevence, jak předejít tomu, aby se takové věci vůbec děly.

Velká část celého dokumentu se odehrává na seznamce Lidé.cz, kterou nakonec i v reakci na vaši tvorbu její provozovatel Seznam po 23 letech zavřel. Věděli jste, že právě tam se takové věci dějí?
Z rešeršní zkušenosti, kdy jsme si s kolegou zkušebně založili profil mladé dívky, jsme toto věděli. Právě na Lidé.cz se nám v podstatě okamžitě ozvalo několik desítek můžu, přičemž někteří se před námi začali okamžitě uspokojovat, i když jsme měli vypnutou kameru. Ani si nemohli být jistí, že na druhé straně opravdu sedí mladá dívka, přesto do toho šli.

Neskončilo to jen u toho a po pěti hodinách od založení profilu na Lidé.cz nás někdo pozval na parkoviště jednoho supermarketu. Tehdy jsme si ještě říkali, že to snad není možné, ale jeli jsme tam, a když jsme viděli, že tam ten člověk stojí, tak nám došlo, že se takové věci skutečně budou dít. Při samotném natáčení filmu jsme se ale přihlašovali i jinde, nejen na Lidé.cz, z největší části například na Facebooku.

Dokázala jste si představit, že díky svému dokumentu Lidé.cz pomůžete zavřít?
Vnitřně jsme si přála, aby s tím začali něco dělat. Pokud nejsou schopní odstraňovat všechny nevhodné příspěvky a nějak to kontrolovat, což je pochopitelně těžké, je to problém. Všechny podobné seznamky a servery fungují díky tomu, že je na nich reklama, takže je pro jejich provozovatele důležité, aby se na nich něco dělo, ale je potřeba se o to prostředí starat. A to je složité, pokud na to člověk nemá nebo nevynakládá dostatek prostředků.

Změnil dokument V síti nějak váš pohled na fungování na internetu?
U mě osobně se toho příliš nezměnilo, já sama ostatně ani žádnou sociální síť nepoužívám, ale překvapilo mě, že lidé netušili, jak snadno lze soukromí nabourat. Překvapila mě také iluze rodičů, kteří si myslí, že pokud je dítě zavřené doma a není na diskotéce, nemůže se nic stát. Rodiče by měli mít mnohem lepší přehled o tom, co jejich děti na sítích dělají. V mobilu by měl mít každý rodič stažené aplikace, které používají jeho děti, aby s nimi držel krok a pochopil, jak fungují.

Vy jste opravdu nikdy nepoužívala žádnou sociální síť?
Kvůli štábu jsem si jen založila Facebook, abych mohla komunikovat přes Messenger. Nikdy jsem se ale nikde jinde neregistrovala, nikam jsem nenahrávala svou fotku ani nesdílela polohu. Nemám potřebu něco o sobě sdílet se světem, soukromí je pro mě vysoká hodnota. Soukromé účty nemám žádné, ale v poslední době přemýšlím, zda bych si neměla přeci jen založit profesní účet, kde bych mohla ukazovat svou tvorbu.

Když zmiňujete svou tvorbu, tak vedle dokumentu o sexuálních predátorech točíte například o lidech, kteří si myslí, že je Země placatá, a aktuálně připravujete snímek o manželství homosexuálů. To nejsou úplně mainstreamová témata. Čím vás přitahují?
Každý z těch námětů ke mně přišel jinou cestou. Například plochozemce teď zpracovávám do vícero děl, je to mnohdy fascinující pohled do toho, jak někteří lidé přemýšlí. Obecně mě zajímají témata, která považuji za důležitá, ale jsou poněkud zapadlá. V roce 2016 jsem napsala scénář k dokumentu, který se zabýval digitální stopou. Nikdo mi na něj nedal peníze, protože to tehdy nikomu nepřišlo jako závažné, ale dnes už by to možná bylo jinak. Baví mě také témata spojená s dopady internetu, proto mě ostatně Vít Klusák oslovil k dokumentu V síti.

Takže byť třeba nemáte profily na sociálních sítích, technologie vás baví?
Technologie mě fascinují, protože se ohromně rychle vyvíjí a my na ně nedokážeme adekvátně reagovat. Máme tu generaci, která nic jiného nepoznala a která je technologiemi v podstatě zneužitá. Když jsem natáčela studentský film o ozbrojování v Česku, zkoumala jsem možnosti ilegálního opatření zbraní, což mě přivedlo k dark netu. Určitou zkušenost s temnější stranou internetu jsem tedy už měla. Je to taková moje vášeň.

Ve vašem novém dokumentu Zákony lásky se vydáváte zkoumat docela jiné téma. O co půjde?
Začal vznikat na přelomu let 2017 a 2018, kdy mě na ulici oslovili dobrovolníci z iniciativy Jsme fér a chtěli po mně, abych podepsala petici na uzákonění manželství pro všechny. Já se jich ptala, jaký je rozdíl mezi registrovaným partnerstvím a manželstvím, protože jsem asi jako každý, koho se to osobně nedotýká, vůbec netušila, že registrované partnerství vůbec nic neznamená. V tu chvíli jsem se o téma začala zajímat.

A nakonec o tom i natočila další velký dokument…
Od začátku jsem věděla, že chci točit časosběrný dokument, v němž jsem plánovala zachytit proces schvalování novely zákona. Myslela jsem si, že bude výzva zachytit něco tak zdlouhavého a nudného, jako je legislativní proces, ale nakonec jsme byli svědky opravdu vášnivé celospolečenské debaty, kterou jsme měli možnost tři roky zaznamenávat.

Příslušný zákon nicméně stále nebyl přijat. Zkomplikovalo vám to situaci?
Dramaturgie filmu se kvůli tomu měnila, protože místo toho, abych zaznamenávala proces přijetí nebo odmítnutí zákona, tak jsme místo toho byli svědky naprosto absurdní a nikam nesměřující debaty. V Poslanecké sněmovně se totiž tento návrh zasekl a leží tam už téměř tisíc dní. Jelikož se na hlasování stále čeká a v nejbližší době se ho nedočkáme, rozhodli jsme se s naším filmem jít ven už nyní. Nemělo smysl dál čekat, jestli se zákon schválí, nebo ne.

Takže to bude takové nahlédnutí do celospolečenské debaty o manželství stejnopohlavních párů?
Je to observační film. Některé situace jsou velmi živé a autentické, díky čemuž jsme mohli zaznamenat i poměrně dost komický potenciál některých účastníků debaty. Například na veřejných čteních, kde občané vyjadřovali své názory, mě zarazilo, že jsme se vlastně nebavili o sňatku a manželství jako takovém, ale spíše se homosexuálové přirovnávali k pedofilům nebo zoofilům s tím, že by se měli léčit. Myslela jsem si, že česká společnost už má tyto otázky v dnešní době vyřešené.

Uzákonění manželství homosexuálů je tedy stále pro některé třaskavé téma.
Baví mě, že manželství spojuje několik rovin – můžeme ho vnímat jako konzervativní hodnotu a zároveň jako prostředek emancipace. Zároveň je to i geopolitické téma, protože kdybychom manželství zrovnoprávnili a uzákonili, byli bychom první země východního bloku, která by tak učinila, a zařadili bychom se tím pomyslně do západního bloku. Je to tedy i o mapování české společnosti a toho, jak je odvážná a otevřená.

K čemu jste došla?
Myslím si, že společnost je odvážnější než poslanci ve sněmovně. Dle některých statistik jsou dvě třetiny Čechů úplně v pohodě s tím, aby měli homosexuálové stejná práva a mohli uzavírat manželství. Politici do teď neměli odvahu rozhodnout, takže teď před volbami už na to ani nikdo nečeká.

Očekáváte, že může mít tento dokument podobný dopad jako V síti? Pro koho je primárně určený?
Primárně to mělo být pro heterosexuály, kteří se o to téma běžně nezajímají, což je vlastně v pořádku, protože to není něco, co člověk běžně řeší. Já jsem to sama před třemi lety také nevěděla, a tak jsme na to téma chtěli upozornit. Jelikož se o zákonu ještě nehlasovalo, je to příspěvek do debaty, v rámci něhož odvyprávíme, jakým způsobem se ta debata vede.

Byla bych ráda, aby se nakonec zákon odhlasoval, ať už pro, nebo proti, ale je pro mě nejvíc frustrující vidět zákonodárce, jak nepracují, ať už jde o jakýkoliv zákon. Homosexuálové a jejich rodiny navíc kvůli tomu žijí v nejistotě.

Stejně jako s dokumentem V síti jste se také se Zákony lásky vydala na Hithit. Jak složité je vlastně financování takového projektu?
Já jsem dokument Zákony lásky začala točit ještě dřív, než jsme začali dělat V síti. První rok a půl jsme točili úplně bez peněz, protože to tak zkrátka funguje. Potřebujete nejprve vytvořit nějakou ukázku, se kterou můžete za někým jít, ať vám na to dá peníze. Lidskoprávní dokument je ale skutečně věc, kterou v České republice nezafinancujete, to je prostě nemožné. Žádný investor do toho nepůjde, protože na tom filmu nevyděláte.

Na Hithit jste vstupovali s minimálním cílem půl milionu korun. Pár dní před koncem máte vybráno přes 650 tisíc. Co to pro vás znamená?
Kampaň na Hithitu se rozjela skvěle, ale upřímně teď potřebujeme v řádech dnů vybrat posledních 40 tisíc korun. Blížíme se totiž částce, se kterou pak můžeme Zákon lásky distribuovat do zemí, jakými jsou například Polsko či Slovensko, kde debata o stejnopohlavních manželstvích ještě ani nezačala.

Zde je velkým problémem, jak asi víte, i samotná homosexuální orientace. Zahraniční distribucí chceme kultivovat diskuzi na toto téma a podpořit tím i komunitu lidí, kterých se Zákon lásky týká. Takže pokud se chcete připojit k našemu záměru, tak můžete ještě do 31. března přispět.

Míříte se Zákony lásky do kin, pokud to bude možné?
Do kin míříme a doufáme v srpnovou premiéru. Problém je, že kdybychom zvolili online distribuci, ještě ten samý den se film objeví na Ulož.to. Ale producent často potřebuje, aby se vám aspoň něco vrátilo, protože běžnou praxí je, že v českých dokumentech ještě po dokončení nejsou všichni lidé zaplacení, takže doufáte v nějakou návštěvnost v kinech.

Peníze z Hithitu využijeme na postprodukci, zároveň jsme získali podporu od Státního fondu kinematografie a koproducentem je Česká televize. Přestože šlo o velmi minimalistické nastavení, kdy jsme jezdili natáčet jen já, kameraman a zvukař, tak jelikož jsme to natáčeli tři roky a celkově na projektu pracovalo zhruba 30 lidí, je potřeba těch financí víc.

Dokážete si představit, že byste s takovým dokumentem šli třeba na Netflix?
Netflix odkupuje české filmy, ale zatím tu nedělá vlastní produkci. Každopádně všichni filmaři čekají, až k nám Netflix dorazí i se svou produkcí, protože to bude nová příležitost. Sama teď u samotné distribuce přemýšlím o jiných způsobech. Připravuji ještě jiný film a stejně jako další kolegové v současné situaci netuším, kdy ho vypustím a zda vůbec půjde do kin.

Je otázka, jestli není na čase, abychom se smířili s tím, že nebudou červené koberce a že to bude všechno online. Zejména u hraných snímků to ale autora bolí, protože točí pro velké plátno. Všichni víme, že divácký zážitek z kina je jiný, než když se na to kouká někdo v metru na telefonu.

Už víte, o čem bude váš další projekt?
Mám roztočený dokument o plochozemcích, který je teď ale i kvůli tomu, že se nemůže cestovat, pozastavený. Chci si každopádně trochu odpočinout od velkých společenských témat, a tak připravuji dobrodružný rodinný film. Mám pocit, že tu tento žánr velice chybí a že kromě vánoční nadílky pohádek nemají rodiče s dětmi na co českého do kina chodit. Půjde o příběh, který je sice zasazen do 18. století, ale místo magie tam budou technologie, takže budu zase tak trochu ve svém.

***

Inovace podporují také partneři Innovators 20. Hlavním partnerem projektu je ČSOB, dalšími podporovateli jsou technologická společnost Trask, logistická společnost Zásilkovna, softwarová společnost SAS a český startup Keboola zabývající se vývojem cloudové platformy.