Pavel Kacerle: Ze sklepa do Hollywoodu 4. díl

Pavel KacerlePavel Kacerle

0Zobrazit komentáře

Před několika měsíci, při cestě po Spojených Státech, jsem v New Yorku narazil na úžasnou skupinu talentovaných lidí, kteří mě obeznámili s projektem CzechCrunch. Po návratu do Londýna mě jeden z nich požádal o krátký rozhovor, popisující co dělám a jak jsem k práci tvorby digitálních efektů u filmů vůbec dostal. V tu chvíli jsem ani zdaleka netušil kolik dalších lidí se nachází v podobně palčivé situaci, jako jsem se nacházel já. Díky překvapivě velkému zájmu některých z vás, jsem se proto rozhodl několik vět ke svojí historii sepsat právě sem s vidinou, že někomu z vás moje zkušenost pomůže. Tady je čtvrtý díl.

Jsi zpátky na své vesnici v České Republice. Sebevědomí v oblacích, dluhy kam se podíváš, čtyři sta korun na bankovním účtu, v mínusu. Teď tedy zavolá někdo z Hollywoodu a nabídne ti práci, však jsi dorazil z New Yorku, jsi hvězda.

sklep_41

Počkáme…tak tedy čekáme…asi teď nemají čas, nevadí…vydržíme…ale už by měli volat…asi jim ještě pár dnů dáš…

Haló, vzbuď se. Zítra půjdeš na pracovní úřad, nebo nastoupíš k vyklízení půdních prostorů městské knihovny, které jsme ti našli. Doma tě živit nebudeme. Jsi dospělý, máš zodpovědnost za svoji budoucnost, tak koukej začít něco dělat.

IMAG0221

Přečtěte si takéPavel Kacerle: Ze sklepa do Hollywoodu 3. dílPavel Kacerle: Ze sklepa do Hollywoodu 3. díl

Kde jsou teď ty mrakodrapy Manhattanu a vysoké vlny oceánu, co? To ti řeknu přesně, šest tisíc kilometrů daleko, tak se koukej zvednout a mazat do práce. Dobře tatínku.

Montérky a pracovní rukavice. Tisíce špinavých beden plných starých knih. Jednu po druhé, z patra do patra, z budovy do budovy, celé týdny. Možná si to neuvědomuješ, ale tady tvoje kariéra končí. Lidé ti nevěřili když jsi odcházel do New Yorku, říkali, že jsi blázen, teď došlo na jejich slova. Nevíš co dál, nikdo o tebe nemá zájem, nikdo neví, že existuješ. Kamarád začíná tlačit, teče mu do bot, splácí tvoje dluhy a nemá na ně. Jsi tam, kam patříš. Vykašlal ses na střední školu, tak se přestaň divit.

S každým dalším dnem roste hněv, takhle ti život neslibovali. Televize, reklama, noviny. Říkali přece, jdi si za snem. Nesmysl, jsi jen číslo ve fabrice, založíš rodinu, ušetříš nějaké peníze. Když budeš mít štěstí, zaplatíš dluhy a vezmeš si hypotéku na byt. Co se to jen vkrádá do mysli tvé? Touha dokázat sobě i lidem kolem, že to jde jinak? Ale prosím tě, proč zbytečně nahráváš depresím? Soustřeď se na své knihy v krabicích, večer zajdi na pivo s kluka… Počkat, jeden člověk by mohl mít pochopení, půjčí ti další peníze? Na jednoho kamaráda už dýchá soud, nepřidělávej si další starosti. Jenže ty nemáš žádný počítač a bez toho se grafika těžko dělá.

Ahoj, jak se daří příteli? Moc se neznáme, ale slyšel jsem, že děláš v reklamní agentuře v Praze. Pojďme se sejít, rád bych o tom slyšel víc. Bože to je elegán, barvy sladěné, perfektní účes, lesklé boty a značková brašna s papíry, asi profesionál. Tak o co jde, ptá se? Peníze ti nepůjčím, ale mám na půdě jeden starý počítač co si můžeš vzít.

Startuje pomalu, není to žádná střela. Jenže to stéblo naděje, motivace je zpět.

Ráno v šest zase na nohy, bedny – bedny, pozdní odpoledne už jsi doma. Oživit o čem jsme se to v New Yorku ve škole učili. Bouchání na dveře, je jedna ráno, běž už spát. Jak jen nenávidíš ten zvuk ranního budíku, šest ráno a znova bedny, od odpoledne do noci sedíš opět za monitorem.

Bedny – monitor. Bedny – monitor. Co pořád na tom počítači děláš? Přestaň hrát ty hry, umyj nádobí, vyluxuj, ukliď si pokoj.

Takhle to nejde dál, nezlepšuješ se dostatečně rychle, příliš mnoho rozrušujících elementů. Rodiče tomu co děláš nerozumí. Hádka střídá hádku. Jejich jediný syn je zadlužený žabař se základní školou co se poflakuje doma a v jejich očích ztrácí svůj čas zíráním do nesmyslů na obrazovce. Bez radikálního řezu to nepůjde.

Jediné spojení na Prahu je bratr tvojí spolužačky, zachránce s počítačem. Nemůžeš si dovolit o něj přijít. Pošleš mu jeden e-mail s první grafickou prací, druhý, třetí, čtvrtý. Dobře, o co ti jde, ptá se? Musím z domu, zvýšit nasazení, zredukovat konflikty s rodiči.

Investuj do mě, jednou pro tebe budu pracovat. Zaplať štěrk, pár dlažebních kostek a štuk.

Cože?

Ano, na zahradě máme nepoužívaný sklep, postavím si v něm studio. Jsi blázen? Je leden, venku sníh, všechno zmrzlé. Není čas na zdlouhavé přemýšlení kolego. Žádáš o pomoc otce. Přece si tam nezničím zdraví, počkej do jara synu. Vyklidíme sklep a můžeme začít…ty už uklízíš? Co může dělat, syna má cvoka, ale přece ho v tom nenechá.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Tak jedeme dál.
Šest ráno, bedny – bedny, odpoledne – kolečko, lopata, zednická lžíce. Spát.
Šest ráno, bedny – bedny, odpoledne – kolečko, lopata, zednická lžíce. Spát.
Víkend!
Kolečko, lopata, zednická lžíce. Spát.
Kolečko, lopata, lux, nádobí, zednická lžíce. Spát.

sklep_2

Leden u konce a ty máš své sklepní studio ve kterém sedíš zabalený v zimní bundě, termoska s čajem, mrzneš na kost, ale jsi tam sám. Oddělený od reality. Plně soustředěný a motivovaný. Kontakt z Prahy oslovuje úsilí, které do svého cíle investuješ a začíná se zajímat víc. Tohle se ukazuje být klíčem. Nic na světě vás neposune v kariéře rychleji, než vaše práce a zájem. Že by další životní lekce?

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Bohatí a zkušení obchodníci investují do lidí, kteří jim v budoucnu přinesou nějaký zisk, nebo výhody pro jejich osobní potřeby. Přesvědčte je o tom, že vás potřebují a dostanete jejich pozornost.

Zvláštní, co je to za tmavé mapy na stěně? Nevíš, ale ve dvě hodiny v noci už to nezkoumáš, je čas jít spát. Ráno tě nezvykle brzy přijde vzbudit otec se slovy, měl bys vstát a jít se na něco podívat. Venku se evidentně oteplilo. Sníh slezl a studio je zatopené vodou.

Pardon, prosím. Co jsi to říkal?

Nad sklepem se nachází velké pole, voda z tajícího sněhu snadno pronikla přes neizolovanou stěnu do sklepa a zatopila veškerou techniku, zásuvky natažené z garáže zkratovaly a vypálily co se dalo.

Přišel jsi o všechno. Ta spoušť! Smrad z přepálené elektřiny se valí ze dveří a ty vplouváš v gumácích na místo, kde ještě včera stál tvůj sen.  Beznaděj. Data jsou zničená. Úspory z úklidu beden, vypůjčený počítač, investice. Všechno je pryč. Technika se suší, ale asi jen těžko ještě poběží. V tom volá první kamarád a vysvětluje v jak těžké životní situaci se nachází, protože neplatíš jeho zadlužení, za které jsi zodpovědný.

Dva týdny od potopy, prodáváš svůj chytrý telefon kvůli splátce. Rodiče se začínají ptát po příspěvku na domácnost. Chvíle, kdy tě nalezená deseti koruna donutí zápasit s víkem od kanálu, protože jí prostě potřebuješ.

Cink, nějaký mail z Prahy. Dokázal bys připravit krátkou prezentaci pro našeho klienta ve stereoskopii?

Odpověď : Jistě, to není problém, v tomhle se perfektně vyznám. Dobře, pošleme ti zadání.

Výborně, asi je na čase zeptat se vyhledávače, cože to ta stereoskopie vlastně je? Bratranec ti půjčí nějaké základní součástky do spáleného počítače, a pomůže s havarijní opravou.

Máš několik dní. Noc neexistuje. Jedním okem, hledáš informace o zobrazování se 3D brýlemi. Druhým stavíš svojí přednášku. Tuhle šanci nemůžeš pustit.

Den pravdy. Sako si půjčíš od kamaráda, který je o hlavu menší. Hlavně nikomu nepodávat ruku, ať se rukáv nevyhrne k loktům. Staré džíny k němu. Do stylu máš daleko, ale říkejme tomu móda Steva Jobse. Prezentace se povedla, nikdo tě sice moc nechtěl pustit ke slovu, ale v hlavách velkých ryb jsi zanechal myšlenku. Vidí v tobě levnou pracovní sílu, co nadšeně hltá každé jejich slovo a nejspíš na přání vyskočí z okna. Ideální zaměstnanec. Neuvěřitelné, lákají tě do Prahy, zdá se, že bys mohl dostat i nějaký plat. Kdo ví, co tě teď čeká, asi velké zakázky, spousty peněz, sláva a úspěch.

peugeot

Ah, ta naivita, ukazuje se záhy. Mají svých starostí dost. Bydlíš u jednoho z nich, celé dny se jen učíš novým grafickým technikám, ale opravdová práce nepřichází. Věříš v jejich zkušenosti a drahé kravaty, ale z nějakého důvodu je tvoje lednice prázdná, ty musíš prodat i svůj notebook na placení další splátky a práce je v nedohlednu. Táhne se to měsíce až přijde diskuze na téma co dál. Asi nám to nevyšlo, tak jestli chceš zůstat v Praze, sežeň si tu někde práci, nebo se musíš vrátit zpět do Plzně. Nemůžeš říct, že by tě morálně nepodporovali, to ne, ale bez peněz se jídlo špatně shání. U kamaráda, který ti na začátku pomohl se studiem nezřídka žebráš o sto korunu na chleba. Situace je kritická. Telefon nefunguje, není ho z čeho platit. Chycení od revizora by bylo poslední kapkou.

Přijde šance k pohovoru v reklamní agentuře jednoho z kolegů, nejde o grafiku. Hledají nějakého pomocníka k produkční práci. Chybělo kousek a šanci bys dostal, ale to se díky bohu nestalo. Mohlo být o produkčního více a jeden příběh méně.

Praha se brzy vybarví, není tak růžová, jak jsi si jí na začátku představoval. Mnoho velkých a sebevědomých hráčů, kteří nad tebou často lámou hůl, v domnění, že jim roste konkurence. Rádi ukazují, kdo je tady pánem. Složité prostředí pro dvacetiletého nezkušeného začátečníka. Ten paradox, že největší opory najdeš v lidech, kteří se v ČR nenarodili. Arab a Srb. Děkuji kluci!

Práci si nakonec v nějakém studiu najdeš. Anglicky neumíš, zkušenosti přicházejí pomalu a ty se začínáš spokojovat se svým průměrným pražským životem. Když se jednou potkáš se svým arabským přítelem, nadhodíš, že už jsi vlastně spokojený s tím co máš.

Tak to ne Pavle, kvůli tomu jsem ti nepomáhal. Investoval jsem do bagru, který svojí radlicí boří své cíle. O vozík zaparkovaný v garáži zájem nemám. Tohle v tobě pohne horou. Kde jsou ti slavní režiséři a herci? Šest tisíc kilometrů dále… ale no tak! Tohle už tady bylo, zpátky do práce.

Napnout plachty. Vyrážíme směr Hollywood!

O tom jak se dělá pohovor do jednoho z nejstarších filmových studií světa, v Londýně, bez angličtiny. O zkušenostech které jim slíbíš, ale nemáš na ně, ale i o tom jak je důležité pro svůj sen sahat na své životní limity zase až příště.

Pátý díl článku si můžete přečíst ZDE.

Český designer Honza Losert: Doma jsem oznámil, že se školou končím, tímhle způsobem života si vydělám víc.

0Zobrazit komentáře

Delší dobu jsem se snažil spojit s Honzou Losertem, aby nám trochu povyprávěl o tom, co ho přivedlo k designu, jakou cestou si za poslední roky prošel a na čem aktuálně pracuje. Jeho příběh může být inspirací nejen pro designery, ale kohokoliv, kdo tak trochu tápe, jak se dál posunout v kariéře a bojí se kroků, které by ho mohly vyvést z komfortní zóny.

Honza je momentálně designerem ve startupu Tapdaq, který byl založen v roce 2012 a nyní kompletně redesignován. Tapdaq v září minulého roku posbíral od Balderton Capital částku 1,4 milionů dolarů a chystá se změnit trh s výměnnou mobilní reklamou.

arr

Přečtěte si také„Upřímně, nemám slovo startup moc rád“, říká Jan Rambousek„Upřímně, nemám slovo startup moc rád“, říká Jan Rambousek

K této pozici ho dovedla dřina, kterou za posledních pár let nehodlal opouštět. Po ne úplně ideálních zkušenostech po českých firmách vyrazil za hranice a přijal svojí životní příležitost za svou – práci pro anglické Badoo, které je známé tím, že se designerů z CZ/SK vůbec nebojí.

Honzovi je momentálně necelých 23 let a už v tomto věku odmítl nabídky od společností jako Yahoo, Facebook nebo Skyscanner, i přesto, že absolvoval kolečka náročných pohovorů.

Co tě přivedlo k designu, co bylo prvním impulsem v životě?

Jako spousta jiných designerů jsem začínal na nejrůznějších diskuzních fórech a začal si hrát se signaturami, nebo-li obrázkovými podpisy uživatelů. Postupem času se záliba vyvíjela díky nespočtu tutoriálů, které jsou k dispozici. To ostatní už je jen cit a vypilovaná znalost programů. Kromě toho jsem ve škole potkal i několik podobně smýšlejících lidí, včetně Petra Brzka, kteří se momentálně věnují své vlastní firmě Source.

Je to jen něco málo přes jeden a půl roku co ses přestěhoval do Londýna díky nabídce z Badoo – co tě k tomu nakonec dokázalo přesvědčit a proč jsi odešel?

Dá se říct, že už výhradně v Londýně ani nebydlím. Momentálně střídám Prahu a Londýn kvůli kontaktu s týmem. Badoo mě vlastně oslovilo samo už docela dávno, když jsem pracoval ještě jako freelancer, to jsem nabídku ještě tak nějak odmítal. Potom přišlo Socialbakers a už jsem si nějak nedovedl představit stěhování do Anglie. Když ke mě o 2 roky později ale dorazila podruhé, začal jsem odchod z ČR zvažovat zcela vážně. Nic mě tu nedrželo, následující pozice v Bubble, kde jsem vydržel sotva 10 dní šla do kopru a já začal měnit svůj život.

Když přišla ta první nabídka, seděl jsem tou dobou asi třetím týdnem na vysoké škole s absolutní nechutí ztrácet X let čas učením a představa sedět dalších 5 let před Linuxovým černým oknem mě donutila k okamžitému odchodu. Doma jsem oznámil: “Se školou končím, tímhle způsobem života si vydělám víc.”.

Nejvíc mi asi v ČR vadily agentury, které si většinou diktují podmínky přesně podle svých dispozicí a i když člověk vidí před sebou známější klienty, nemá volnou ruku. Navíc musí vše stíhat v šibeničních termínech, čemuž zase u nás neodpovídá odměna, kterou za to dostane. A kromě toho, nechci tu lhát, v podstatě po celý život mi tu nevyhovuje mentalita lidí, ta se prostě od Anglie a zbytku světa diametrálně liší.

open-uri20141208-6-13xhd0t

Prošel sis pro někoho až neuvěřitelnou cestou, přisuzuješ to extrémnímu nasazení nebo spíš troše štěstí?

V některých chvílích jsem byl opravdu na správným místě ve správnou chvíli. Štěstí v životě hraje klíčovou roli, ale bez potřebných zkušeností je prakticky nemožný se dostat někam sám za sebe. Pokud člověk napíše do Facebooku, Twitteru, Yahoo nebo podobných firem sám, většinou mu neodpoví nebo ho rovnou zamítnou.

Podobný společnosti si svoje designery pečlivě vybírají a těm, co opravdu chtějí, napíšou sami. Většina těhle nabídek přicházela přes komunitní portál Dribbble, kde se drží největší počet kvalitních designerů na světě. Problém u mě je jen v tom, že si hodně rád vybírám – mám rád, pokud si firma váží mojí práce a dá na moje slovo při rozhodovacím procesu, v tom jsou startupy totálně odlišné, to se u těch větších korporátních organizací zažít nedá.

I právě proto jsem odmítal nabídky ze společností jako Skyscanner nebo Yahoo, i když mi připravili projekt zcela na míru, který bych měl na starosti.

Kromě štěstí v tom ale určitě hrála roli snaha, kdy jsem prakticky i 14 hodin denně seděl za počítačem nebo s tužkou v ruce a něco vymýšlel. Neuvěřitelný posun pro mě byla právě spolupráce s někým lepším, kdo seděl vedle mě a když jsem se mohl učit a snažit se ho “dohánět”. Pokud jste v místnosti a cítíte, že se nikam týdny neposunujete, odejděte.

Na Behance jsi před několika dny dosáhl 100 000 views všech projektů, vidíš v Behance efektivnější nástroj pro prezentaci, než třeba v Dribbble? Ozývají se ti reálně potencionální klienti z těchto platforem?

Dribbble je úžasnej v tom, že když se člověk dostane do Popular (dočasně nejoblíbenějších náhledů), je to nekonečná zásobárna poptávek od klientů. Na druhou stranu je hodně důležitý vyhrát si s vizuálem, oproti složitým popisům, který moc lidí číst nechce.

Zakázky chodí zhruba v poměru 1:5 k Dribbble. Takže prozatím vidím lepší zdroj právě v něm, ale může to být i tím, že na Behance nejsem tak aktivní a dávám tam jen celistvější projekty a studie. Dá se říct, že měsíčně mi přijde okolo 20 poptávek, kde většinu z nich bohužel musím odmítat.

Na Dribbble je mezi Čechy obecně zvláštní komunita. I když se spousta z nich mezi sebou tak zdravě nesnáší, podporují se navzájem lajkováním a sdílením příspěvků. Je to jeden ze způsobů jak komunitě něco vracet.

Momentálně se naplno věnuješ projektu Tapdaq, který máš takřka kompletně na starosti po stránce designu. Jak probíhal proces, než tě přijali do svých řad? Na čem tam aktuálně pracuješ? Bude ještě Tapdaq hledat další posily?

Tapdaq si dal opravdu záležet na přijímacím pohovoru, věděli skoro vše o mých zájmech, měli nastudováno koho sleduju, můj styl, můj proces designování. Nikdy jsem se s podobným procesem nesetkal, protože povětšinou se setkáváte s HR co ví tak možná vaše jméno a kde aktuálně pracujete.

V Tapdaq momentálně dělám ještě s dalším Čechem, developerem Honzou Štěpanovským, který má na starosti veškerou magii okolo front-endu.

Během čtyř měsíců jsme dokázali kompletně redesignovat identitu, materiály, web a vše připravit ke spuštění trochu okleštěné verze, která nyní běží. Nyní plánujeme vypustit několik nových featurek, které po nás klienti vyžadují. Hodně z nich tedy stále čeká, až všechny funkce implementujeme, než začnou produkt naplno používat.

Po spuštění nové verze jsme zaznamenali zhruba 200% nárůst registrací do platformy, což je skvělé číslo. Nikoho dalšího dost pravděpodobně hirovat zatím nebudeme, protože zvládáme veškerou práci v menším týmu.

tapdaq-messages-shot

Vidíš problém v aktuální generaci designerů, kteří si představujou celou práci jako hraní v malování nebo máš spíš pocit, že čím dál víc roste komunita těch kvalitnějších lidí z oboru?

Design se pořád vyvíjí, neustále roste designerská komunita, ale těch opravdu kvalitních designerů se jde v ČR dopočítat hodně snadno a to není úplně dobře. Je jich tu tak málo, že si je vlastně jen firmy přetahujou mezi sebou a ti, kteří vzali rozum do hrsti a vypilovali skill na maximum, už dávno v ČR nejsou.

To je podle mě tím největším problémem tady. Nemožnost se setkat s lidmi s naprosto jiným skillsetem kteří by vás posunuli na uplně jinou úroveň. Do Česka prostě lidi z okolního světa za prací nejezdí. Z Česka se jezdí jen ven.

Obecně se dá ale říct, že se v ČR i na Slovensku rodí dost kvalitních talentů a je jen otázkou, jak se jim podaří usadit v rybníčku, aby neskončili u toho, že zapomenou na svůj potenciál a zabřednou na místě.

Jak by jsi obecně těmhle lidem radil v tom, jak se zlepšovat, aby se prorvali k lepším zakázkám?

Nebát se o sobě mluvit! Sdílet emoce a sdílet to, co dělají, aby to bylo vidět a aby mohli sbírat feedback – jedno jestli negativní nebo pozitivní, vše posouvá kupředu. S nadsázkou být tak trochu egohonič, ale zase všeho s mírou. Žít svůj sen a makat na něm.

Většinou ten, kdo hledá zkratky a chce hned začít na těch nejlepších pozicích nebo zakázkách, časem narazí a uzavře si cestu k cíli. Pokud ovšem takový cíl vůbec má. Výměnou za nepohodlný a postupný začátek je sladká odměna a neuvěřitelnej progress. Tak to funguje ve většině oborů i v podnikání.

Pustil ses už do nějakých vlastních projektů? Případně zvažoval by jsi nabídku jít do něčeho za equity výměnou za UX a design?

Dokud nebude trochu volněji, tak se do žádného nového projektu pouštět nechci. Momentálně jsem v situaci, kdy nekoukám za peníze, takže by mi odměna formou equity vyhovovala. Projekt by mě ale musel opravdu přesvědčit, abych se do něčeho naplno pustil.

Co plánuješ na tento rok? Budeš cestovat?

Momentálně mám naplánovanou tříměsíční cestu po Asii, kterou jsem zvažoval už dlouho. V plánu je Thajsko a Indonésie, pokud k tomu budou ideální podmínky, tak podniknu i cestu do Austrálie.

Chtěl by jsi něco dodat na závěr? Třeba nějakou motivaci pro ty, co pochybují o svých schopnostech a možnostech v životě. Pochyboval jsi někdy ty sám?

Pochyboval jsem hodněkrát, možná i proto často měním firmy, protože jakmile se překlopí ta prvotní zábavná fáze na vývoji konceptů a přejde do té interakční, kdy se ladí do nekonečna maličkosti, přestává mě to bavit. Potřebuji nějakou novou výzvu, třeba i maličkost, která by mě odreagovala. Ale vše je ovlivněno týmem ve kterém jste. Pokud cítíte ten stejný tah na bránu motivuje vás to k jiným výkonům.

studyfi

Přečtěte si takéNebaví vás učení? Kámoši z fitka vytvořili appku, jež vám pomůžeNebaví vás se zdlouhavě učit? Přátelé z fitka vytvořili aplikaci, která má pomoct. A umí i podcasty

I když jsem se zmiňoval, že mi třeba v Yahoo nabídli zajímavou pozici, kde bych měl na starosti svůj projekt, odmítl jsem. Zabředl bych do spirály deadlinů a korporátních postupů a velmi brzo bych to vzdal.

Nebát se, měnit prostředí, potkávat nové lidi, protože nikdy nevíte kdo vás přivede na uplně jinou cestu životem.