Po 24 hodinách ve vládním speciálu s Bartošem jsme byli všichni nejlepší kámoši, vzpomíná zakladatel Worldee

Na Karlínských 20 tentokrát odpovídá Tomáš Zapletal, zakladatel startupu Worldee, který vzpomíná třeba i na neuvěřitelný zážitek z letu do Paříže.

zapletal-fnlRozhovor

Foto: Worldee / Archiv VzS AČR / CzechCrunch / Canva Pro

Tomáš Zapletal, zakladatel Worldee

0Zobrazit komentáře

Jaká byla jejich první dovolená? Do jakých zemí s chutí vyrážejí dnes? Kolik je cestování stojí a jak vyzrávají na levné letenky? Na toto a mnohem více se v rámci letního formátu Karlínských 20 ptáme zajímavých osobností nejen českého byznysu. Sled otázek a odpovědí přibližuje ty, o kterých se u nás můžete běžně dočíst, v netradičním světle a dává nahlédnout pod pokličku jejich turistických zážitků.

Tentokrát na Karlínských 20 v cestovatelské edici odpovídá Tomáš Zapletal, zakladatel platformy Worldee, která sdružuje komunitu zkušených cestovatelů. Proč každý den sleduje aktivity SpaceX? Jak se mu vymstilo, že do letadla vždy nastupuje až jako poslední, a kde zažil největší šok?

***

Vzpomínáte si na svou první dovolenou? Jaká byla?
Svoji první pravou cestovatelskou „dovolenou“ jsem zažil, když mi bylo 12 let. Naše škola pořádala poznávací zájezdy autobusem po Evropě. Každý rok někam jinam, jednou na sever do Švédska, jindy na jih do Itálie. Museli spojit několik škol, aby dali dohromady autobus dětí, které měly to privilegium, že si jejich rodiče takovou cestu mohli dovolit. Já jsem vděčný mým rodičům za to, že jsem mohl být jedním z nich. Byly to totiž okamžiky, které zažehly mou cestovatelskou vášeň.

Jak nejčastěji vypadala vaše dovolená s rodiči?
Naprostá klasika, all inclusive zájezd do Egypta, Tuniska, Turecka. Bylo to super.

Který svůj pobyt v zahraničí považujete za nejlepší v životě a proč?
Každá cesta do zahraničí je nejlepší v životě. Cestování nás posouvá, bourá stereotypy, učí nás žít život skrze prožitek, prakticky nás vzdělává. Najdeme díky němu své silné a slabé stránky. Každá cesta stojí za to a žádné své cesty do zahraničí nelituji.

Kolikrát do roka si odpočinek v zahraničí dopřáváte?
Cestování je pro mě odpočinek, především mentální. Cestování v tom pravém slova smyslu je fyzicky náročné, ale za naplňující pocit večer na hotelu, poté co jste toho tolik zažili, to stojí. Tento mentální odpočinek zažívám minimálně čtyřikrát do roka.

worldee-investice-20246-min

Foto: Worldee

Tomáš Zapletal a Tomáš Nakládal z Worldee

Zájezd, nebo dovolená ve vlastní režii?
Na zájezd s cestovkou jsem nejel opravdu hodně dlouho. Jezdím ve vlastní režii a pomáhá mi s tím Worldee. Protože to je přesně ta příjemná kombinace mezi cestováním s cestovní kanceláří (je to jednoduché) a individuálním cestováním (je to to pravé, autentické cestování).

Raději do hor, nebo k moři?
Raději do hor a k moři. Mnoho destinací je jejich kombinací. Moc rád chodím po horách (ferraty a lezení jsou má vášeň) a moc rád si lehnu na prázdnou pláž. Naposledy jsme tak byli například na Srí Lance, která má krásná pohoří i pláže.

Odpočinek, nebo aktivní dovolená plná zážitků?
Jak jsem už řekl.

Jaký je váš průměrný rozpočet na dovolenou?
Jako správný startupista se snažím dostat co nejvíce za co nejméně. Mám rád krásná, zážitková ubytování, která ale nemusí stát majlant. Například na Bali jsme spali v „ptačím hnízdě“, kde spíte v sedmi metrech v napůl otevřeném „košíku“ spleteném z bambusů. Asi tři roky poté se toto ubytování objevilo na Netflixu v seriálu o nejzajímavějších ubytováních na světě. Stálo v přepočtu na noc 800 korun, ale po Netfixu si tam rezervaci už asi neuděláte. U většiny mých cest se vejdu do cca 50 tisíc korun na osobu i s letenkou.

ladislav-zibura

Přečtěte si takéNejhorší jídlo? Ježek v Náhorním Karabachu, říká cestovatel ZiburaNejhorší jídlo? Ježek v Náhorním Karabachu, vzpomíná cestovatel Zibura, kterého děsí ležení na pláži

Máte nějaký tajný dovolenkový hack, kde třeba ušetřit?
Worldee má technologii, která itineráře cest napojuje na reálné služby (letenka, ubytování, pronájem auta…), a když spíte, neustále všude po internetu hledá, ve který termín byste se na daný výběr měli vydat, aby vás to stálo co nejméně. Přímo na Worldee si pak celý itinerář můžete koupit jako balíček služeb. To je ten největší dovolenkový hack.

Auto, letadlo, loď, nebo vlak?
Budu se opakovat, ale auto, letadlo, loď i vlak. Autem na road trip po Evropě. Letadlem do vzdálených destinací. Lodí (katamaránem) s Yachters Baby do Řecka na Lefkádu. A vlakem dvakrát týdně z Olomouce do Prahy a zpět.

Máte nějaký trik spojený s nákupem letenek?
To vyloženě nemám.

Váš nejdelší let a co vám pomohlo jej přežít?
Můj rozhodně nejdelší let trval přes 24 hodin, bylo to kvůli mé účasti na vládní a podnikatelské misi do Japonska a Jižní Koreje za přítomnosti vicepremiéra Ivana Bartoše. Letěli jsme vládním speciálem, Airbusem A319 s ne moc dlouhým doletem. Let z Prahy do Tokia trval přes 24 hodin a třikrát jsme stavěli na dotankování. Byla to fakt sranda, po dosednutí jsme byli všichni nejlepší kámoši.

tomas-zapletal

Foto: Worldee

Tomáš Zapletal, spoluzakladatel startupu Worldee

Jak bojovat s jet lagem?
Dám vám doporučení na super knížku pro všechny startupisty: Nástroje titánů. Tam se to dozvíte.

Řešíte, se kterou leteckou společností poletíte?
Ne, chci se na místo dopravit co nejlevněji.

Největší dovolenkový fuck-up?
Letěli jsme do Paříže do Disneylandu. V naprosto stejný čas odlétala do města dvě letadla. Toho jsme si nevšimli. Jedno z letadel mělo mírné zpoždění – to bylo to, u jehož gateu jsme čekali. Já chodím do letadla klasicky poslední, abych ve frontě nemusel stát. A tenkrát se mi to vymstilo. Když jsme jako poslední ve frontě přišli k obsluze, která kontroluje občanku a oskenuje letenku, bylo nám sděleno, že letenku do tohoto letadla nemáme. Sprintem jsme to vzali ke správnému gateu, ale kvůli zpoždění prvního letadla byl už zavřený. Takže jsme o několik hodin později letěli ultra drahým letem s přestupem. Poučení? Pořád chodím do fronty poslední, ale vždycky kontroluji i číslo letu.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

Kdy jste se na dovolené nejvíce bál?
Jeden z nejméně příjemných zážitků byl, když jsem v Nairobi navštívil slum Kibera. Žije tam milion lidí, není tam kanalizace, jsou to ty nejotřesnější podmínky pro život v jedné z nejchudších zemí. Chodíte po nánosech odpadků a vedle vás teče potůček smrti, ve kterém děti umývají nádobí. Já jsem se do slumu dostal díky člověku, který v něm za mlada žil, ale podařilo se mu z něj dostat. Najal si asi 10 kamarádů jako ochranku a díky nim jsme měli příležitost zažít, jaké je ve slumu bydlet nebo chodit do školy. Byl to šokující zážitek.

Nejlepší a nejhorší jídlo na dovolené?
Nejlepší jídlo mají v Itálii. Moc rád se vracím k Lago di Como. Nejhorší jídlo jsem jedl na Rusinga Island v Keni, kde jsem 14 dní pobýval. Dva týdny v kuse jsem jedl ugali. To je základní pokrm ve východní Africe, včetně Keni. Je to bílá hmota bez chuti, vyrobená z kukuřičné mouky.

Země, kde byste si dokázal představit žít mimo Česko?
Náš startup plánuje atakovat americký trh ve velkém. Takže bych chtěl minimálně nějakou dobu žít v USA a budovat tam náš byznys. Stáří chci strávit u Lago di Como.

eiselt

Přečtěte si takéLetenky kupuju impulzivně na základě cen, nikoliv místa, říká EiseltLetenky nakupuju impulzivně podle ceny, ne termínu nebo místa, říká David Eiselt z Cestujlevně

Kam se chystáte na příští dovolenou?
V září poletím na krátký trip do Texasu, kde SpaceX vyvíjí Starship. Je to raketa, která chce udělat z vesmírné turistiky dosažitelnou věc. Už několik let každý týden sleduji vývoj této rakety a neskutečně se těším, až proces výroby i samotný start uvidím naživo. A třeba potkám i Elona.

Vytoužená destinace, kam byste se jednou chtěl podívat?
Jsem přesvědčen o tom, že za mého života bude pro běžného smrtelníka možné podívat se do vesmíru. Těším se na oběžnou dráhu, až uvidím planetu Zemi v celé své kráse. A tajně doufám, že to vyjde i na Měsíc.

Rubriku Cestování podporujílogo-cedok-modre

Přešel Nový Zéland i USA. Pacifická hřebenovka je jako Big Mac menu, má všechno, říká dálkový chodec

Že se dají po oficiálních cestách od severu k jihu přejít USA, se ví. Obdobná stezka vede i Novým Zélandem a Tim Voors o ní napsal knihu.

voors-1Rozhovor

Foto: Archiv Tima Voorse

Nizozemský chodec Tim Voors na Novém Zélandě

0Zobrazit komentáře

Tim Voors má v nohách rozhodně už víc než tisíc mil. A i když jeho fyzické stopy déšť a vítr dávno smyl, všechny ostatní si s sebou tento dvaapadesátiletý dálkový chodec z Nizozemska nese dál. „Samozřejmě, že to bolí, ale neustále cítíte, že chcete víc. Váš život se smrskne na velice jednoduchou rutinu, která vám dá neuvěřitelnou svobodu. A to je velice návykové,“ říká pro CzechCrunch muž, který se velkým trailům věnuje posledních zhruba deset let a pomalu se jimi prý už začíná i živit – mimo jiné díky poutavým knihám, které o nich píše. Jedna z těch posledních nedávno vyšla i v češtině a je o jeho pouti po jedné z nejmladších cest světa, stezce Te Araroa napříč Novým Zélandem.

Doma je v Amsterdamu, kdykoliv to ale jde, rád vyrazí na túru aspoň po okolí. To ostatně doporučuje každému, kdo by s velkými trasami rád začal – prostě si sbalte batoh, vezměte si pár dní volna a jděte. V rodině Tima Voorse, který dlouhá léta pracoval v reklamě a s manželkou vedou ještě dva penziony, to tak dělají už dlouho, s „drobnou“ výjimkou toho, že on i jeho žena si občas vezmou volno o něco delší a vyrazí i na delší trail. Ovšem zatímco Timova žena prý opakovaně chodí do galicijské Compostely – však také správná svatojakubská cesta začíná na každém prahu –, její muž se vydává ještě dál.

Přešel tak už Pacifickou hřebenovku i Stezku kontinentálního rozvodí, buddhistickou cestu po japonském ostrově Šikoku, ale i mnoho kratších cest, jako třeba portugalskou Rybářskou stezku a další. O svých zážitcích píše, na kontě má už pět knih a na šesté právě pracuje. S čtivou lehkostí v nich popisuje nejen to, co vidí a koho potká, ale třeba i to, jak moc smrdí, kde všude narazil na krysy nebo jak vypadají puchýře na jeho nohou. Celosvětově se jich mělo prodat přes 100 tisíc a kromě psaní vede třeba i kurzy kreslení.

„Je to, jako když se poprvé rozjedete na kole. Najednou máte pocit, že zvládnete všechno,“ říká Voors o zdolávání velkých délek v rozhovoru o jeho knize Nesamota, která vyšla před létem v češtině a v níž zachycuje svou pouť novozélandskou stezkou Te Araroa. To v maorštině znamená dlouhá cesta a jde o trasu, která oficiálně vznikla teprve v roce 2011, měří lehce přes tři tisíce kilometrů a ročně ji podle organizace, která ji spravuje, projdou zhruba dvě tisícovky lidí.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

Co právě teď děláte, chystáte se někam?
Teď ne, momentálně píšu knihu o treku v Japonsku.

Vaše kniha o Pacifické hřebenovce je jednoduše o chození, takový sympatický deník se spoustou fotek a vašich kreseb, a Nesamota je stejná. Bude i ta nová?
Bude, vždycky vlastně píšu o tom, že jdu z bodu A do bodu B. O věcech, které mi při tom běží hlavou, a o lidech, které tam potkávám.

Pojďme si popovídat o treku, který v Nesamotě popisujete, tedy o Novém Zélandu. Vyrazil jste rok poté, co jste se vrátil z hřebenovky. Co vás tam táhlo?
Popravdě jsem nevydržel doma, cítil jsem, že potřebuju ještě na další cestu, že ten zážitek není kompletní. Na hřebenovce jsem totiž úplně propadl životnímu stylu, který k trekům patří… Je to zvláštní, ale tyhle pochody vůbec nejsou o chůzi. A nejde ani o přírodu. Jde o lidi, které potkáváte a kteří jsou stejně naladění jako vy. Tvoříte s nimi něco jako kmen a to mi hrozně chybělo.

Jak to myslíte, kmen?
Nejsou to vaši přátelé ani známí, a přesto to jsou lidi, se kterými máte hodně společného. Vzniká mezi vámi zvláštní důvěra. Díky tomu vím, že pokud pojedu na Nový Zéland nebo kamkoliv jinam, potkám na trailu pořád stejně smýšlející lidi. Je to o sounáležitosti, prostě kmen.

tim-voors-vodka

Foto: Archiv Tima Voorse

Tim Voors o svém putování Novým Zélandem napsal knihu Nesamota

A dokážete ho – ten kmen – nějak definovat? Co máte společného?
Prvně to, že jde o úplně obyčejné lidi, jako jsem já nebo vy. Nemají patent na rozum, často ani kdovíjakou fyzičku, ale rozhodli se něco udělat a jdou si za tím. Jsou pozitivní a připraveni na dobrodružství, má to ohromný náboj. Proto jsem jel, ne pro chůzi jako takovou, ta samozřejmě bolí a zažíváte nejrůznější nepohodlí.

Takže vlastně proto, že vás to vytrhne z vašeho běžného života…
Je to tak. Život na treku je velice jednoduchý, což je velké lákadlo. Tady v Evropě je naopak dost roztříštěný, máte práci, rodinu, přátele, sport a všechno ostatní, nevíte, na co myslet dřív… Jsem samozřejmě velice rád za to, že žiju, kde žiju, někdy je to ale vysilující a treky mě dokážou nabít. Jen chodíte a spíte, chodíte a spíte… Pamatujete si na své první kolo?

Pamatuji, bylo žluté a říkala jsem mu Kitt, podle auta z Knight Ridera.
Vidíte, o to mi jde. Když se naučíte jezdit na kole, tak je to velmi silný zážitek, který ve vás zůstane. Najednou můžete jet, kamkoli chcete, máte rychlost, sílu, jste svobodná. A ve mně podobný pocit vyvolávají dlouhé treky. Je to návykové, neustále chcete víc.

Váš život se extrémně zjednoduší, prostě jen vstanete a jdete, sledujete cestu před sebou, nepotřebujete vědět, co je za den. To miluju.

Byl trek po Novém Zélandu výrazně jiný než vaše jiné cesty?
Nikdy předtím jsem tam nebyl, takže už jen proto byl pro mě velice exotický. V hlavě jsem měl neustále Pána prstenů, rozlehlost a divokost a zároveň jsem si připadal jako v Anglii těsně před válkou, přišlo mi totiž, jako by se tam mimo velká města zastavil čas. Lidé nikam nespěchali, klidně mi jen tak nabídli kafe. Vypadali jako Evropané, jezdili ve stejných autech, ale všechno se to odehrávalo mezi palmami a jinými tropickými rostlinami, celkově to byla velmi zvláštní kombinace.

Prvních pár týdnů jsem byl ale trochu zmatený, protože země, kterou jsme procházeli, byla sice velmi různorodá, ale bylo to hlavně pole, pak les, pole, les. Říkal jsem si, kde je ta nekonečná divočina? Myslím, že jsem měl v hlavě stále Ameriku, která je tak velká a krásná… a tohle bylo jiné. Musel jsem se trochu přeprogramovat, abych to nesrovnával a přijímal tak, jak to bylo. A nakonec mě spíš překvapila laskavost lidí než příroda.

Takže hřebenovka byla podle vás lepší?
Pacifická hřebenovka je jako Big Mac menu, má prostě všechno – poušť, hory, sníh, vodu. Ale není to tak, že by byl jeden trail lepší. Každý je jiný. A vnímat to tak se naučíte, právě když hodně chodíte. Nejprve porovnáváte, pak si ale uvědomíte, že s tím musíte přestat, protože jinak se zblázníte. Jinak se život stane jedním velkým zklamáním a nic není tak dobré jako poprvé. Myslím, že by to bylo velice zdravé pro každého z nás, abychom se to naučili aplikovat na všechno, dnes a denně. Mně s tím traily hodně pomáhají.

A co byl tedy váš nejsilnější zážitek?
Jednoznačně skutečnost, že jsem velkou část cesty absolvoval se dvěma ženami, o kterých píšu v knize. Seznámili jsme se až tam, na ničem jsme se nedomlouvali, a přesto jsme se neustále potkávali a byli i nebyli skupina. Rozuměli jsme si a bylo nám spolu dobře, ale nepotřebovali jsme na sebe čekat. Přitom jsme velkou část stezky ušli spolu. Bylo to velice zvláštní a jinde než na trailu bych to, myslím, nezažil. To je ten kmen.

A pak taky samozřejmě flow, do kterého se dostanete, když jdete tak dlouho, až se ztratíte v prázdnotě. Někde na Jižním ostrově – šel jsem ze severu – jsem se tam konečně dostal. Váš život se extrémně zjednoduší, prostě jen vstanete a jdete, sledujete cestu před sebou, nepotřebujete vědět, co je za den. To miluju.

Co vám naopak nejvíc vadilo?
Silnice. Te Araroa je mladá, vznikla teprve v roce 2011, i když snahy o její ustavení tehdy trvaly už asi dvacet let. A část vede přes soukromé pozemky, kde s tím musí majitelé souhlasit. Hodně jich souhlasí, zdaleka ale ne všichni, a tak někdy musíte jít třeba po silnici, dokonce i po dálnici, abyste obešli něčí pole. To je hodně nepříjemné, ale správci prohlašují, že neustále pracují na tom, aby bylo úseků po silnici méně a méně, tak snad se jim to povede.

cestovatelska-hackerka5

Přečtěte si takéCestovatelská hackerka radí, jak levně objevovat cizí zeměNa dva měsíce ve Francii jí stačilo 10 tisíc. Cestovatelská hackerka radí, jak levně objevovat cizí země

O hřebenovce jste říkal, že na ni není podle vás potřeba se nějak zvlášť fyzicky připravovat, platí to i o stezce Te Araroa? 
Platí. Jsem přesvědčen, že většina lidí, pokud jste tedy relativně fit, to zvládne. Stačí, když to ze začátku vezmete pomalu, dost tréninku pak uděláte po cestě.

business-mvp-x

Přečtěte si takéAI řídila byznys. Byla ve ztrátě, halucinovala a zažila krizi identityUmělá inteligence dostala za úkol řídit malý byznys. Jak to šlo? Prodělala a zažila krizi identity

Na kolik vás cesta vyšla?
Už je to šest let, co jsem se z Nového Zélandu vrátil. Ale myslím, že tehdy to bylo něco mezi 8 a 10 tisíci eur, včetně letenek a pojištění. Ale vybavení jsem už doma měl, takže jsem ušetřil na něm. Nejdražší asi bylo to, že jsem v té době nepracoval a nevydělával.

Jak jste říkal, z Nového Zélandu jste se vrátil už před lety, co jste absolvoval od té doby?
V roce 2022 jsem přešel Kontinentální rozvodí, což je zase cesta od jihu na sever USA a je to vůbec nejdelší cesta napříč jednou zemí, má pět tisíc kilometrů. Předtím byl covid, takže to nebylo tak jednoduché, ale chodil jsem hodně po Holandsku, kde jsou taky pěkné cesty. A relativně nedávno jsem objevil Rybářskou stezku v Portugalsku. To je skvělý trek, který můžu doporučit asi všem. Není dlouhý ani příliš náročný, ale krásný a hotový ho máte za pár dní. Ideální na dovolenou, řekl bych.

Rubriku Cestování podporujílogo-cedok-modre