Miloš Cidlina je velkým nadšencem do tradičních českých hospod, k typickému štamgastovi má však daleko. Na jeho výpravy za zlatavým mokem ho totiž od mládí lákaly především příběhy a atmosféra míst, kde se pivo čepuje, a ne představa, že bude volný čas trávit nad půllitrem. Za léta putování po českých hospodách nasbíral nespočet příběhů, které pomáhaly utvářet českou pivní kulturu. Aby se o ně mohl podělit s ostatními, začal v roce 2020 pořádat speciální pivní zájezdy pro přátele a známé pod názvem Pivobus. Postupně se však vyvinuly v něco mnohem většího.

Začalo to tím, že si na Facebooku vytvořil komunitu lidí, s nimiž si zpravidla pronajal autobus a jako průvodce je vodil po českých pivovarech. „Nešlo o žádný byznys plán, ale čistě o způsob, jak se pobavit. Vždy jsem chtěl, aby se účastníci cítili dobře, dozvěděli se něco nového, něco ochutnali a třeba si cestou zahráli různé soutěže,“ líčí pro CzechCrunch.

Akce tohoto typu pořádá dodnes a kapacita se prý vždy zaplní během několika dnů, přestože jejich propagaci věnuje jen minimum času. Lidé se o zájezdech zpravidla dozvídají od známých nebo na základě osobního doporučení. „Koná se to zhruba jednou za rok. Prostě to vyhlásím a za pár dní je plno. Šuškanda funguje,“ směje se Cidlina.

Rok je ale dlouhá doba, a tak mezitím začal natáčet krátká videa ze svých soukromých návštěv hospod. Chtěl, aby stránka žila i v době, kdy se žádný zájezd nekonal. „Vždycky jsem vzal mobil do ruky nebo poprosil přítelkyni nebo kamaráda, aby mě natočili. Pak jsem k místu, kde jsme byli, z hlavy řekl pár zajímavostí. Zjistil jsem, že se to lidem líbí a že si videa dokonce mezi sebou sdílejí. A tehdy to zaujalo i moje děti, které mě přemlouvaly, ať zkusím dát něco na YouTube,“ vzpomíná.

Zpočátku se mu do toho nechtělo, ale prý ho nakonec doma „ukecali“, a tak mu loni v květnu syn založil youtubový kanál S Milošem na pivo. První video Cidlina natočil v Nepomuku, kde s přítelkyní procházel hospody po stopách kultovního filmu Černí baroni. „Strašně nás bavilo to vytvářet, a tak jsme si řekli, že budeme pokračovat,“ dodává. Dnes každé jeho video sledují desítky tisíc lidí.

Tvorba pražského řidiče tramvají si dokonce našla publikum nejen mezi českými milovníky piva, ale i v zahraničí. „Stává se mi, že mě lidé zastavují kvůli fotce nebo mi píšou, jestli bych s nimi nezašel na pivo. A nejsou to jen Češi. Když jsem byl v Plzni, oslovil mě divák z Anglie. Na Moravě mě zase nedávno požádal o selfie člověk z Maďarska,“ kroutí hlavou.

Ví, kam za geniem loci

Jeho nejúspěšnější video, v němž ukazuje nejlevnější pražské putyky, nasbíralo už více než 80 tisíc zhlédnutí, což je číslo, za které by se nemusel stydět ani ostřílený tvůrce. Zve tu například do Klášterní pivnice Prašivky na Letné, kde stojí půllitr piva 33 korun, ke Glaubicům na Malostranském náměstí, kde lze dostat skvěle načepovanou plzeň za cenovku pod padesát korun, nebo do legendární Branické formanky nedaleko Václavského náměstí, která čepuje Braník za 39 korun už od osmi hodin ráno.

V každé hospodě se snaží vyzpovídat výčepní a personál. Vedle vzpomínek tak získává i historky, které by jinak možná upadly v zapomnění. V Branické formance například zdobí stěnu nad stoly nástěnná malba. Podle majitele vznikla v roce 1993 přímo za provozu. Malíř ji údajně tvořil vestoje na stole, zatímco mu štamgasti nosili malá piva na posilněnou.

Neméně zajímavý je příběh pražské hospody U Dvou koček. Bystré oko si uvnitř všimne dvou záseků v dlaždici na podlaze vedle pípy. Jde prý o pozůstatek neobjasněné tragédie z osmdesátých let. Dva zloději se tehdy brzy ráno vloupali do hospody, kde je přistihl kuchař. Jeho odvaha se mu však stala osudnou. Jeden z pachatelů na něj zaútočil sekerou a setnul mu obě ruce. Policie případ později s černým humorem označila jako „Pacifik“.

Youtubový kanál je plný podobných historek a dnes už dokonce vydělává. „Nejsou to velké peníze, ale stačí na lepší kameru, mikrofon a občas zaplatí i pivo v hospodě,“ dodává tvůrce. Vedle hospodských příběhů nově vyráží také po stopách českých filmů. Pečlivě vyhledává natáčecí lokace, do videí vkládá filmové ukázky a porovnává, jak se jednotlivá místa v průběhu let proměnila.

V Praze si posvítil například na slavnou komedii Adéla ještě nevečeřela a zmapoval trasu, po které komisař Ledvina provázel detektiva Nicka Cartera. Zjistil přitom, že z mnoha míst se staly turistické atrakce, od středověké krčmy U Krále Brabantského až po suterén Obecního domu.

Pozornosti čtyřiapadesátiletého youtubera neunikají ani nádražní hospody. V pražské Hostivaři například ukázal výčep známý z filmu Pozor, vizita!, kde sedával Rudolf Hrušínský a za kterým v reálném životě stál otec šéfkuchaře Zdeňka Pohlreicha. Na starém Dejvickém nádraží pak připomněl Šakalí léta, kde Martin Dejdar alias Bejby učil okolí poslouchat rock’n’roll.

Cidlina jinak pracuje jako tramvaják ve směnném provozu. Ráno jezdí od šesti do jedenácti, pak má několik hodin pauzu doma a odpoledne znovu vyráží do provozu. Videa stříhá mezitím a po večerech. „Každý den si po práci sednu k počítači. Hraji si se střihem, vybírám hudbu a zkouším nové věci. Baví mě to,“ popisuje.

Scénáře si píše ručně na papír a před kamerou je často čte po jednotlivých větách. Díky střihu si toho divák většinou ani nevšimne. „Mám problém říct všechno najednou. A co teprve, když jsme už v šesté nebo sedmé hospodě,“ směje se. Právě tehdy podle něj vznikají takzvané pracovní úrazy, poznámky a vtípky ve videích, které se večer zdají skvělé, ale s vystřízlivěním své kouzlo ztrácí.

Nejlepším příkladem je prý natáčení v severních Čechách. Se známým tehdy vyrazili do Mostu a postupně obcházeli jednu hospodu za druhou. Místní je často pohostili pivem navíc a v legendární Severce se jim dostalo tak vřelého přijetí, že si dali hned čtyři. „Za celý den jsme vypili asi patnáct piv,“ vzpomíná. Hotové video pak ukázal dceři a přítelkyni. Obě reagovaly stejně: „To je strašný. To tam nedávej.“ A tak se dvojice vydala na sever znovu a část materiálu natočila ještě jednou. „Na videu to ale není poznat. Napodruhé jsme si pivo už nedali, takže je to takový malý podvod na diváka,“ přiznává.

Obsah má už teď naplánovaný až do konce roku. Chystá se do hospod v Karlových Varech, v Brně i na výlet po stopách Oty Pavla na Křivoklátsku. V plánu má ale také Slovensko a Maďarsko.

Do budoucna sní o tom, že propojí svůj YouTube kanál s Pivobusem a bude fanoušky osobně provázet po hospodách, které ve videích představuje. Zatím však naráží na limity času i zdravého rozumu. „Lidé mi píšou, že by se rádi přidali. Jenže kdybych měl vyhovět všem, trávil bych každý víkend po hospodách. A to by nebylo úplně zdravé,“ říká s úsměvem.

Za jeho videotvorbou se skrývá vážnější motivace. „Nerad sleduji, jak staré pražské hospody jedna po druhé mizí. Na jejich místech často vznikají kebaby nebo večerky a mladé lidi už tahle kultura tolik neláká. Přesto se na moje videa dívají, takže snad existuje způsob, jak pomoci uchovat příběhy hospod a lidí, kteří za nimi stojí,“ dodává.