Proteinové výrobky už dávno nejsou jen doménou kulturistů a sportovců. Staly se běžnou součástí jídelníčku většiny lidí stejně jako regálů obchodů s potravinami. Nabídka už ale nestíhá rostoucí poptávku a zejména v USA proteinové produkty meziročně zdražují až o 100 procent. To se propisuje i v Evropě a v Česku, kde protein zdražil už o přibližně dvacet procent. Čeští výrobci ale mají ještě na skladech levněji nakoupené zásoby, které jim dojdou okolo konce roku. Pak se budou muset nové ceny přizpůsobit dražším syrovátkám.

Vyšší cena se týká především osmdesátiprocentního syrovátkového koncentrátu (WPC 80), který se používá při výrobě většiny potravin obohacených o bílkoviny. Ten meziročně zdražil až o 150 procent. Jeho výroba vyžaduje továrny s komplexní filtrační technologií, jejichž výstavba je finančně i časově náročná. Nabídka tak nedokáže držet krok s trendem posledních let a protein zdražuje.

„Výraznější růst cen vstupní suroviny evidujeme minimálně od poloviny roku 2024, avšak období posledních dvanácti měsíců je z pohledu cen opravdu extrémní, protože došlo k více než stoprocentnímu navýšení,“ uvedl pro CzechCrunch Daniel Sitek, mluvčí prodejce sportovní výživy Nutrend. „S cenou pracujeme v průběhu celého roku, protože nelze dělat skokové navýšení. Poslední úprava cen v srpnu byla v rozmezí 20 až 30 procent,“ dodal.

Kromě rostoucí popularity produktů s vyšším procentem bílkovin poptávku podle Potravinářské komory České republiky zvyšuje i trend GLP-1 diet. Tedy režimů, kdy lidé berou léky, u nichž se dramaticky hubne, a je proto potřeba držet vysoký příjem bílkovin, aby nedocházelo ke ztrátě svalů.

Ve Spojených státech dokonce mají některé obchody podle zprávy amerického ministerstva zemědělství proteinové výrobky vyprodané až do konce roku. Podle českých prodejců u nás zatím prázdné regály nehrozí.

„Osmdesátiprocentním syrovátkovým proteinem, kterého spotřebujeme nejvíce, jsme díky velkému kontraktu zásobeni minimálně do konce roku a až dvojnásobnému zdražení vstupní suroviny jsme se úspěšně vyhnuli. Děláme maximum pro to, abychom výpadkům předešli, nicméně je realitou, že další vlnu nákupů už budeme dělat v úplně jiných cenových hladinách,“ komentoval pro CzechCrunch situaci co-CEO Mixitu Martin Wallner.

Na zdražování a případný nedostatek pak mohou výrobci reagovat například i změnou složení jednotlivých produktů. „Je pravděpodobné, že se na trhu začnou čím dál častěji objevovat alternativy založené na jiných zdrojích bílkovin, od rostlinných a kolagenových až po různé typy vícesložkových proteinových směsí,“ nastínil vedoucí produktového oddělení obchodu se sportovní výživou Vilgain Tomáš Novotný. „Vedle ceny bude dávat stále větší smysl sledovat i použitý zdroj bílkovin a jejich skutečné zastoupení ve finálním produktu,“ dodal s tím, že rostlinné bílkoviny nedokáže lidské tělo zpracovat s takovou efektivitou jako živočišné, a je tak potřeba jich sníst víc.

Zdroje bílkovin může zákazník samozřejmě hledat také v běžných potravinách, které, i když na sobě nemají magické označení „vysoký obsah bílkovin“, jich mají hodně. Mezi ty patří vedle masa a vajec především mléčné výrobky jako sýry, jogurty nebo tvaroh a také luštěniny, například cizrna. Prodejci si u nich navíc díky absenci zmíněného štítku neúčtují přirážku.

Zdražení však v Česku nezůstane izolované jen v odvětví sportovní výživy. Podle mluvčího Potravinářské komory České republiky Marka Zemánka zasáhne i širší potravinářský trh včetně například kojenecké výživy „Zdražování proteinů na českém trhu je dlouhodobý trend, přičemž ani v nejbližší době nelze očekávat obrat. Pokud se situace s globálním nedostatkem syrovátky a vysokou poptávkou neuklidní, ceny finálních produktů pro zákazníky mohou nadále růst,“ vysvětluje Zemánek.

Američtí i asijští prodejci navíc kvůli vlastním nedostatkům stále více nakupují v Evropě, a jelikož za produkty nabízí víc než evropští, ti je pak musí cenou dorovnávat. V Česku syrovátkový koncentrát nikdo nevyrábí, protože na to zde není potřebná mikrofiltrační technologie. Na výrobu jednoho kilogramu kvalitního syrovátkového proteinu je potřeba okolo 130 litrů tekuté syrovátky. Aby se taková výroba zaplatila, musí továrna nepřetržitě fungovat a mít přísun surovin na výrobu. V Česku na to podle Zemánka ale není dost velký průmysl.

„Česká syrovátka se z drtivé většiny využívá v potravinářství, jako krmiva, nebo se suší na základní sušenou syrovátku, ta má ale jen kolem 12 až 13 procent bílkovin a hodně laktózy. Výstavba nových specializovaných továren na výrobu je finančně náročná a trvá roky, což brání rychlému rozvolnění trhu,“ uvedl Marek Zemánek. Čeští výrobci stojí až za sekundární výrobou. To znamená, že nakoupí čistý, neochucený, surový protein a ten smíchají dohromady se sladidly, aromaty a trávicími enzymy.

Podle informací deníku Washington Post už začali američtí výrobci stavět nové továrny, ale ty nebudou dokončeny dřív než v roce 2027. Někteří tamní výrobci tak omezili vývoz do zahraničí, především do Číny, kde se v poslední době výrazně zvýšila poptávka. V blízké době tak ceny proteinu v Česku nespadnou.