Řídil jsem nový elektrický Rolls-Royce a pochopil, jak funguje luxus aneb Když je barva víc než motor
O výkonu, podvozku i budících rozhodli inženýři v Goodwoodu. Barva zbývá na zákazníky, a tak nad ní někdo stráví i tři měsíce. Proč?
Baví vás články CzechCrunche?
Vídejte je na Googlu častěji.
Designové detaily obvykle nijak zvlášť neprožívám a nad odstínem laku bych u většiny aut jen pokrčil rameny. Když mi proto zástupci Rolls-Royce ve Stockholmu dlouze a s nadšením vyprávěli o nových barvách elektrického kupé Spectre Series II, u jakékoli jiné automobilky bych nad tím kroutil hlavou. Pak jsem auto v novém laku uviděl naživo a začal jsem si klást otázku, na které nakonec stojí celý tenhle text. Proč si člověk, který za auto zaplatí i přes deset milionů korun, nechává nejvíc času právě na výběr barvy?
Gradient Two-Tone, jak Rolls-Royce nový dvoubarevný přechodový lak nazývá, totiž rozhodně nepůsobí obyčejně. Podle toho, z jakého úhlu se díváte a jak na karoserii dopadá světlo, vypadá auto jednou skoro černé a za chvíli výrazně modré. Přechod navíc není pravidelný, na některých místech se jedna barva láme do druhé níž, jinde zase výš. Výsledek působí téměř jako umělecké dílo. Automobilka uvádí, že vývoj laku trval přes půl roku a nalakovat jedno auto zabere až čtyři dny.
S první generací elektrického Spectre ve verzi Black Badge jsem jezdil na začátku roku. Na novinářskou jízdu, kterou značka uspořádala ve Stockholmu a okolí, jsem proto jel s otázkou, jak moc si budu muset svůj názor a zkušenosti poupravit. Auto se chová velmi podobně a to nejzajímavější, co jsem si ze Švédska odvezl, se netýká baterie a vlastně ani jízdních vlastností. Paradox, ale pro Rolls-Royce více než přiléhavý.
Britskou automobilku, která patří už přes dvacet let do skupiny BMW, vnímám především jako luxusní značku, která shodou okolností vyrábí automobily, respektive sakra dobré automobily. Její zákazníci neřeší jen výkon, dojezd nebo pohodlí, kupují si i možnost vytvořit něco vlastního, osobního a pokud možno jedinečného. Barva karoserie spolu s interiérem je nejviditelnějším projevem téhle filozofie. Pro mnoho lidí může být úsměvné, že hlavní starostí těch, co si kupují Rolls-Royce, je vybrat barvu, ale dává to smysl. I proto, že de facto o všem ostatním za ně rozhodne značka. Vybrat si mohou Spectre, Ghost, Cullinan nebo Phantom a pak už hlavně odstín.
Při jedné z testovacích jízd nám to potvrdil Andi McCann, globální produktový expert a velezkušený instruktor řidičů Rolls-Royce, který nás po švédských silnicích provázel. Když nám vykládal o nové technologii baterií a podvozku, hned s úsměvem dodal: „Většina zákazníků se o nic z toho nestará. Prostě nasednou, jedou a řeknou: ‚Jo, jede to líp, beru. Jakou barvu si dám tentokrát?‘ A to je asi jejich největší rozhodnutí.“ Podle něj se lidé víc trápí tím, jakou barvu zvolí, než tím, jestli další auto vůbec potřebují.
Rolls-Royce Spectre Series II
- Cena: zhruba od 10 milionů korun
- Výkon: 442 kW a 1 015 Nm / Black Badge 500 kW a až 1 100 Nm
- Pohon: dva elektromotory (vpředu a vzadu), baterie s čistou kapacitou 112,4 kWh
- Zrychlení 0–100 km/h: 4,5 s / Black Badge 4,3 s
- Dojezd: 582–628 km podle WLTP, zhruba o 18 % víc než u první generace
- Nabíjení: z 10 na 80 % za 28 minut při maximálním výkonu 195 kW
- Rozměry: délka 5 490 mm, šířka 2 015 mm (bez zrcátek), výška 1 585 mm, rozvor 3 210 mm
- Hmotnost: 2 925 kg
- Design: dvoudveřové kupé s linií fastback, tvar beze změny, nově dvoubarevný přechodový lak Gradient Two-Tone a odstín Ethereal Blue, 23palcová kovaná kola
- Interiér: soška Spirit of Ecstasy ve vitríně na palubní desce, hodiny inspirované leteckými přístroji, nové materiály včetně látky z bambusového rayonu
Jak taková volba vypadá, popisuje McCann přes šatník. U interiérů se klientů ptá, jestli by danou barvu byli ochotní nosit. Mandarinkově oranžová může v showroomu vypadat krásně, ale když zákazník přizná, že doma ve skříni žádné oranžové oblečení nemá, zato kabelku nebo řemínek k hodinkám ano, skončí oranžová v prošívání a detailech. Ptá se i na barvu ložnice, povlečení nebo umění, které mají lidé doma. Nejkratší konfiguraci podle svých slov zvládl s pánem z Monaka za dvacet minut, jiný klient se rozhodoval asi tři měsíce.
Jedna zákaznice mu prý dokonce řekla, že svatební šaty vybírala kratší dobu než svůj první Rolls-Royce. „Radši jsem se nepouštěl do debaty o tom, co z toho je důležitější,“ směje se muž, který pro britskou automobilku pracuje už přes patnáct let a školí šoféry po celém světě. Řídit Rolls-Royce totiž není jen tak. A nakonec ani vybrat si, jak bude vypadat, není jen tak, protože variant je opravdu nekonečně mnoho a žádné dva vozy nemusí být stejné.
Spectre je podle automobilky hned po Phantomu modelem, u kterého si klienti nejčastěji objednávají zakázkové úpravy, jimž značka říká Bespoke. Někteří jich požadují přes dvacet. Jako příklady značka uvádí hvězdné nebe ve stropě v konstelaci ze dne, kdy se pár poprvé potkal, nebo případ klienta z Koreje, který si pro svůj Spectre zřídil doma galerii. Pak najednou začne dávat smysl i to, že lakovna stráví nad jedním vozem až čtyři dny.
Barva je totiž pro spoustu majitelů skutečně charakterická. Podle McCanna první měsíce druhé generace elektrického modelu ukazují, že majitelé první série Spectre přecházejí na tu druhou poměrně rychle. „Nejvíc je baví, že můžou vyměnit auto, mít úplně stejnou barvu a většina lidí si toho ani nevšimne,“ říká. Jeden zákazník se podle něj do Spectre zamiloval natolik, že má tři na třech různých místech, všechny v identickém odstínu. „Barva je pro tyhle lidi podpis, se kterým se žije roky,“ dodává instruktor.
Nastartujte svou kariéru
Více na CzechCrunch JobsS tím vším souvisí i to, co jsem psal už o své první zkušenosti se Spectre – totiž že nemusíte změnit ani styl a barvy budíků, protože Rolls-Royce ví, jak mají vypadat. Zatímco v jiných luxusních autech můžete trávit dlouhé minuty nastavováním jízdních režimů a podvozku, tady si sednete, upravíte sedačku a zrcátka a jedete. Všechno ostatní za vás naladili inženýři v Goodwoodu. Je to záměr, zákazník nad nastavením auta přemýšlet nemá.
Už u první generace jsem Spectre trochu poměřoval s BMW i7 a teď jsem měl znovu poměrně přímé srovnání. Zrovna totiž testuji nejnovější BMW řady 7, které patří do stejného koncernu jako Rolls-Royce a samo je vrcholem automobilového luxusu. Přesto je Spectre úplně jiná třída a poznáte to prakticky okamžitě. Jízda je mimořádně pohodlná, opravdu jako na obláčku. U některých aut mi takhle měkké naladění nesedí, tady funguje dokonale. Všechno je precizně seřízené, nic nevrže, neklepe ani neruší. Což je přesně to, co od auta téhle kategorie čekáte, nic jiného si Rolls-Royce dovolit nemůže.
Že sedíte v druhé sérii, ale za volantem hned nepoznáte. Změny jsou v některých situacích znát, nejsou ale tak výrazné. Je to v zásadě součást filozofie značky, která svůj charakter spíš postupně ladí, než aby ho s každou verzí měnila. Na papíře se přitom posunulo dost: výkon ze 430 na 442 kilowattů, točivý moment z 900 na 1 015 newtonmetrů a dojezd podle normy WLTP až o 18 procent na 628 kilometrů. Vyšší dojezd je samozřejmě fajn a v praxi ho můžete pocítit.
Za tím stojí přechod z prizmatických článků na válcové bateriové články s vyšší hustotou energie. Nabití z deseti na osmdesát procent podle automobilky zabere 28 minut, což ocení hlavně ti, kdo nenabíjejí doma, a těch je mezi klienty podle značky málo. Baterie v podlaze mi zároveň vysvětlila, proč mě stejně jako poprvé překvapilo, jak dobře Spectre maskuje rozměry. Na skoro pět a půl metru a 2 925 kilogramů je v zatáčkách nečekaně hbitý. Podle inženýrů leží velká část hmotnosti auta doslova pod vašima nohama – a je to znát.
Ještě víc mě bavilo srovnání dvou verzí. Řídili jsme klasický Spectre i Black Badge, který podle automobilky ve speciálních režimech nabídne až 500 kilowattů a 1 100 newtonmetrů. Black Badge působí dynamičtěji, ostřeji a rychleji reaguje na pokyny řidiče. Když přesednete z jednoho auta rovnou do druhého, rozdíl poznáte okamžitě. Kdybyste ale jezdili jen s jednou variantou, nejspíš by vám dramatický nepřišel. Technika je přitom do velké míry stejná, jiný charakter vzniká hlavně naladěním. Stejně jako u laku tu Goodwood piplá nuance, kterých si většina lidí ani nevšimne.
A kdo si takové nuance vlastně užívá? Podle automobilky je Spectre typicky druhým Rolls-Roycem v garáži se sedmi auty, majitelé s ním ročně najedou kolem 6 500 kilometrů a nejčastěji ho řídí sami, bez spolujezdce. McCann tvrdí, že i u Phantomu dnes většina majitelů sedí vepředu. A přidává postřeh, který platí i pro Česko: v Americe chtějí lidé úspěch ukázat, v Evropě jsou zdrženliví a koupi Rolls-Royce si možná musí nejdřív dovolit sami před sebou.
Já typickým zákazníkem této značky pochopitelně nejsem, ale kdybych byl, jedna věc by mě asi nenechala spát. Rolls-Royce stejně jako většina tradičních automobilek zatím nedokázal vyladit infotainment tak, jak by si rok 2026 žádal. A zejména vestavěná navigace, kterou jsme při testování využívali, nás několikrát vypekla. Ne že by ukazovala špatně, ale je prostě nepřehledná a ve srovnání třeba s Google Maps prohrává na plné čáře. To ale platí skoro o všech vestavěných systémech a je dobře, že i v Rolls-Roycu můžete zapnout Apple CarPlay.
Pro koho tedy Spectre Series II je? Kdo auta vybírá podle tabulek s parametry, tady odpověď hledat nebude, vozy téhle značky stojí mimo ně. Je pro toho, kdo už jeden Rolls-Royce v garáži má, chce za volant sám a ročně s ním najede pár tisíc kilometrů. Kdo už první sérii vlastní, nedostane dramaticky jiné auto a rozdíl pocítí spíš při přímém srovnání. Musí si jen vyhodnotit, zda má zrovna volných dalších zhruba deset milionů korun, na kterých cena Series II v Česku startuje, a podle zvolených úprav i víc. A pak si ještě rozmyslet, jakou že barvu si vybere.
