Roky dělal zahradníka, šperky ho totiž neuživily. Dnes stojí desítky tisíc a vynesla je Albright i Pavlová

Hanuš Lamr dnes vytváří šperky ze zlata a stříbra, vystavuje objekty na pomezí designu a volného umění a jeho tvorbu nosily Madeleine Albright nebo Eva Pavlová. Cesta k tomu ale trvala roky. Než se dokázal uživit vlastní tvorbou, pracoval jako zahradník, restaurátor nebo stavěl kulisy pro filmy. „Trvalo to třeba osm let, pocitově strašně dlouho,“ vzpomíná na své začátky.

Příroda, kolem které se dnes točí prakticky celá jeho tvorba, ho přitom provází od dětství. Narodil se v roce 1976 do umělecké rodiny: jeho otec Aleš Lamr byl malíř a grafik, matka Blanka Lamrová textilní výtvarnice a malířem je i jeho bratr Jan. Lamra ale jako dítě víc než otcovo umění zajímaly rostliny. Chodil do botanického kroužku a řadu z nich tak díky tomu znal pod latinskými názvy.

„Když mi táta pořád cpal Picassa, já jsem víc obdivoval staré mistry. Van Eycka, Hieronyma Bosche a další,“ vzpomíná. Postupně se vůči otcově tvorbě snažil vymezit a vrátil se právě k tomu, co ho bavilo odmala. „Našel jsem se zpětně v rostlinkách, které mě zajímaly celý život.“

Ke šperku ho nakonec nasměrovali rodiče. Lamr odmala vyráběl drobné věci, včetně jednoduchých šperků pro maminku, a právě práce v malém měřítku jim připadala jako něco, co by mu mohlo sedět. Šperkařství vystudoval na střední a později pokračoval na pražské UMPRUM, mnohem víc ho ale tehdy lákalo sochařství. Ani po absolvování vysoké školy neměl mezi oběma disciplínami úplně jasno. „Ten šperk je vlastně trošku malá sochařina,“ říká dnes.

Vlastní tvorba ho ale po škole ani zdaleka neuživila. Už během studií restauroval krápníkovou stěnu ve Valdštejnské zahradě, přes kterou se dostal k zahradničení, vedle toho stavěl kulisy pro filmový štáb. Těmito pracemi si vydělával ještě v dalších letech, a dokonce i dostal nabídku věnovat se zahradničení naplno. Tu však odmítl a rozhodl se zkusit cestu šperkaře. „Zahradničení člověk dělá za každého počasí, to se mi moc nepozdávalo,“ vzpomíná Lamr s úsměvem.

První šperky vyráběl pro kamarády a už tehdy do nich dostával přírodu. Otiskoval její struktury, pracoval třeba s cestičkami lýkožrouta nebo stonky rostlin. Jeho první kolekce byly výrazné a barevné a vznikaly hlavně z plastu, v obchodech se ale neprodávaly ani za víceméně nízké ceny. „Nešlo se tím uživit,“ říká.

Postupně proto přešel ke stříbru, zlatu a jemnějším šperkům a právě ty si začaly nacházet více zákazníků. Prodával je přes designové obchody, například DOX nebo Kubistu v Domě U Černé Matky Boží, a snažil se poutat pozornost na výstavách a designových akcích. Příjmy z vlastní tvorby tak postupně rostly, podle Lamra ale trvalo zhruba osm let, než ho začala skutečně živit. „Navíc jsem už měl i děti, což byl jeden z motorů, abych se uživil,“ dodává.

Zlom nakonec přinesla krátká zmínka v časopisu Respekt, díky které se Lamr dozvěděl o soutěži ministerstva zahraničních věcí na dárkové předměty. Přihlásil se, vyhrál ji a vytvořil tehdy 700 lipových nažek s kuličkami v barvách české trikolory. Spolupráce tím ale neskončila.

V roce 2011 ho ministerstvo oslovilo s další zakázkou: tentokrát měl vytvořit brož pro Madeleine Albright, která přijela do Česka na pohřeb Václava Havla. Bývalou americkou ministryni zahraničí Lamr předtím osobně neznal a při návrhu brože vycházel jen z vlastní představy o ní. Vznikla tak Hostina s motivy české přírody, ovocem ze syntetické pryskyřice a broukem.

„Byla docela odvážná,“ říká dnes o broži Lamr. Zakázka přitáhla pozornost médií a následně i další klienty. „To mi pomohlo v PR a od té doby se to začalo zlepšovat.“ Výdělky podle něj rostly postupně a až v posledních zhruba deseti letech se dostal do situace, kdy si vedle prodejnějších šperků může dovolit věnovat čas také experimentům a volnější tvorbě.

Další výrazný moment přišel v roce 2023. Krátce před finále prezidentských voleb Lamra oslovila návrhářka Štěpánka Pivcová, která oblékala Evu Pavlovou. Ta si na vyhlášení výsledků vzala jeho náušnice z kolekce Violet a originální brož s květem růžového kaštanu.

Dnes se cena jednoho Lamrova šperku může vyšplhat až na desítky tisíc korun, základ jeho tvorby přitom zůstává podobný jako na začátku. V přírodě hledá struktury a tvary, které otiskuje nebo odlévá, následně je brousí, řeže a skládá do nových podob. V posledních letech se zároveň stále víc vrací k tomu, co chtěl dělat už před nástupem na vysokou: k sochařství.

Právě tenhle posun bude vidět také na letošním Designbloku. Lamr pro něj připravuje instalaci Uranium Lunare postavenou kolem fiktivní rostliny, která má stát někde mezi dnem a nocí, rozkvétat za soumraku a být trochu halucinogenní. V Jízdárně Pražského hradu představí také větší objekty z pryskyřice a kovu i jejich drobnější nositelné varianty.

Přestože Lamrova tvorba dnes sahá od drobných náušnic až po výstavní objekty, samotný ateliér zůstává malý. Ve Valdštejnské ulici pracuje s jednou kolegyní na plný úvazek. Když ale započítá externisty, například člověka, který mu odlévá, nebo lidi kolem webu, prezentace a PR, dostane se tým podle něj na osm až deset lidí.

Většinu šperků navíc nevytváří na objednávku. Nejprve vzniknou a teprve potom si hledají majitele. Zakázkově dělá například brože na konkrétní téma nebo šperky ze zlata, nejprodávanější pak zůstává kolekce Violet s motivem fialek, jejíž náušnice vynesla právě i Eva Pavlová.

Jeho tvorbu dnes kupují především Češi, zákazníky má ale i v zahraničí, kde také opakovaně vystavoval. Právě na zahraniční trhy by se chtěl v budoucnu zaměřit víc, nejvíc ho přitom láká Japonsko, mimo jiné kvůli tamnímu vztahu k přírodě. „Tam pečují o každý strom. U nás se stromu trošku zlomí větev a hned ho pokácíme. Tam ho berou spíš jako bytost,“ uzavírá šperkař.