Britsko-nizozemský gigant Shell je známý především jako jeden z nejvýznamnějších těžařů ropy a zemního plynu na světě, spolu s tím je ale také velkým producentem skleníkových plynů. Tato pověst mu nicméně nebrání se stále více pouštět do ekologických a energetických iniciativ, které myslí na budoucnost. Teď oznámil, že postaví vůbec největší evropskou továrnu na ekologicky vyrobený vodík. Spustit ji chce už za tři roky.

Výroba vodíku, který se následně dá používat například na pohánění aut, je zatím poměrně nákladná, a to přesto, že základní technologie je po staletí známá – prostá elektrolýza vody, při které se na elektrodách tvoří atomy vodíku. Problém je obvykle ve škálovatelnosti, nicméně projekty, jako je ten z laboratoří Shellu, by mohly přispět k řešení.

Elektrolyzér o výkonu 200 MW, nazvaný Holland Hydrogen I, bude schopný vyrobit 60 tun vodíku denně. Podstatné je, že jeho výroba bude ekologická – zatímco elektrolyzér sám bude usazený v rotterdamském přístavu, energii mu bude dodávat větrná farma Hollandse Kust, částečně vlastněná společností Shell a usazená nedaleko nizozemského pobřeží.

„Holland Hydrogen I ukazuje, jak mohou nová energetická řešení uspokojit společenskou poptávku po čistší energii. Je také dalším příkladem úsilí společnosti Shell stát se do roku 2050 uhlíkově neutrálním podnikem,“ uvedla Anna Mascolová, výkonná viceprezidentka pro nová energetická řešení v Shellu.

Foto: Depositphotos

Čerpací stanice Shell

Nově vyrobený vodík chce Shell používat pro své vlastní účely a částečně tak napájet jeho nedaleký závod vyrábějící biopaliva. Ten je dnes napájen takzvaným šedým vodíkem, respektive vodíkem vyrobeným za pomocí spalování fosilních paliv. Shell podle svých slov provozuje přibližně deset procent globální kapacity instalovaných vodíkových elektrolyzérů, včetně 20MW parku v Číně a 10MW parku v Německu. Ty mohou ročně vyrobit tři tisíce, respektive 1,3 tisíce tun vodíku.

Ačkoliv nový projekt Shellu bude svého druhu největším v Evropě, ve světě již podobně velké stavby existují, nebo jsou v plánu. Například v Egyptě se již mezinárodní konsorcium chystá postavit elektrolyzér s výkonem 100 MW. Jeho tvůrci slibují vyrobit až 246 tun vodíku denně, tedy 90 tisíc tun ročně. Ve zcela jiných řádech se pohybuje megalomanský projekt chystaný v Texasu. Za pomocí výkonu 60 GW ze slunečních a větrných elektráren by zde mohlo v roce 2026 vznikat 2,5 milionu tun zeleného vodíku ročně. K výrobě i následnému skladování tu chce navíc firma Green Hydrogen International využít i solné jeskyně.

O něco skeptičtěji se v nedávném rozhovoru pro CzechCrunch vyjádřil energetický magnát a miliardář Pavel Tykač. Ačkoliv vodíku fandí, vyrábět jej podle něj lze hlavně ve chvíli, kdy je přebytek energie z větrných či slunečních elektráren. A to minimálně v tuzemských podmínkách není často.

„Nedává příliš velký ekonomický smysl stavět elektrolyzéry na pár set hodin v roce, kdy je elektřiny nadbytek. Česko tak v podstatě nemá podmínky na výrobu vodíku, protože tu svítí i fouká málo. I Německu bude trvat, než dokáže postavit tolik větrníků, že budou schopné uspokojit tamní spotřebu a ještě ve velkém vyrábět vodík,“ vysvětlil Tykač. Produkci zeleného vodíku se nicméně věnuje v Chile například i česká firma Solek a ze shora ji chce podpořit i český ministr zahraničí Jan Lipavský.

S využitím zeleného vodíku z nově vznikajících továren přitom nejspíš nebude problém. Mimo průmyslu se postupně prosazuje i ke konzumní spotřebě – ačkoliv vodíkových aut zatím v Česku moc nejezdí, v Ostravě se už otevřela první veřejná vodíková čerpací stanice.