V popularizaci a edukaci veřejnosti o tom, jak důležitá je energetika a jakými proměnami prochází, patří Miroslav Hašek k nejvýraznějším zdejším postavám. Na sociálních sítích promlouvá k tisícům lidí a zároveň se i v byznysu díky silnému přesahu do IT světa podílí z první linie na digitální revoluci, kterou obor prochází. „Banky to mají za sebou, z těch už jsou dneska de facto digitální firmy. Energetika byla vždy konzervativnější a touto změnou prochází až nyní,“ říká v rozhovoru pro CzechCrunch.

Na sociální síti X byl Miroslav Hašek známější jako Karl von Bahnhof. Tento jeho účet sledovaly desítky tisíc uživatelů, před dvěma lety se ale stáhnul – odešel ze společnosti Unicorn, věnoval se rodině, sportoval, na LinkedInu stálo, že má sabatikl. „Už jsem zase zpět,“ směje se. A na LinkedInu mu svítí: Delivery Director ve společnosti Trask. Začal také publikovat odbornější texty na svém Substacku a znovu se věnuje popularizaci energetických témat.

„V Trasku mám na starosti digitalizaci a automatizaci v energetickém sektoru. Našim klientům, což jsou často velké energetické společnosti, pomáháme právě s digitální transformací,“ vysvětluje svou novou profesní misi. A dodává: „Energetika je o elektronech, dbá se v ní primárně na bezpečnost a nyní přichází i digitální transformace. S ní se k elektronům přidávají data.“

Hašek si zároveň pomáhá příměrem k automobilovému průmyslu, který – alespoň v Evropě – dostatečně nezachytil digitální trend a fakt, že s nástupem Tesly a čínské konkurence se auta začala víc a víc podobat iPhonům na čtyřech kolech. I proto se dnes energetické firmy aktivně zajímají o nové technologie a práci s daty. Vidí v nich nejen efektivitu, ale i nástroj, jak zůstat relevantní v měnícím se světě.

Hodně se tak nyní mluví o chytrém řízení zdrojů, o poskytování flexibility, agregaci, komunitní energetice a jejím sdílení. Nic z toho by nebylo možné bez sofistikovaných výpočetních algoritmů a „chytrých řešení“, která tuto revoluci pohánějí. A firmy, jako je Trask, s tím pomáhají. Právě o tom jsme si s Miroslavem Haškem povídali, ale došlo i na jadernou energetiku a nemohli jsme vynechat ani nedávný španělský blackout a ponaučení, která z něj (ne)plynou. Protože tohle všechno souvisí tak nějak se vším.

Od blackoutu ve Španělsku je to měsíc a kousek. Máme už dost informací, abychom si z toho začali brát nějaké lekce?
Jako první je potřeba říct, že zatím neexistuje finální zpráva o tom, co přesně se stalo. A dokud nebude, všechno jsou to víceméně spekulace. Něco se ale odvodit už dá. Takovéto události nikdy nemají jednu jasnou příčinu – je to spíš řetězec situací, které se sešly ve špatný čas na špatném místě.

Co už víme, je, že někdy kolem půl jedné odpoledne došlo v oblasti Granady k velkému výpadku výroby elektřiny. Proč přesně, to zatím není známé, mohlo jít o nějaké chybně nastavené zařízení nebo náhlé odpojení části sítě. Každopádně systém přišel asi o 2,2 gigawattu výkonu. To je hodně a okamžitě to ovlivnilo frekvenci celé sítě.

Foto: Depositphotos

Solární park

Co přesně znamená, že poklesla frekvence?
Frekvence je v zásadě rytmus, kterým bije srdce celé elektrické sítě. V Evropě je to 50 hertzů (3 000 otáček za minutu) – to znamená, že všechny synchronní generátory v síti se otáčejí stejně rychle, přesně v tomhle tempu. Když dojde k výpadku výkonu, jako se to stalo ve Španělsku, začne frekvence padat. A když klesne pod určitou mez, začnou se automaticky odpojovat jednotlivé části sítě, aby se ochránila před ještě větším průšvihem.

Celý ten blackout se odehrál během pár vteřin, myslím, že během čtyř až pěti sekund. Tím, že frekvence klesla, zafungovaly systémy ochrany a odpojily Pyrenejský poloostrov od zbytku evropské sítě. Zajímavostí je, že Gibraltaru se výpadek nedotkl, protože není synchronně připojen k evropské síti.

Klíčová věc je, že v danou chvíli ve španělské energetice naprosto dominovaly solární zdroje. Jenže ty, když vypadnou, tak vypadnou hned. To je jejich nevýhoda. Naproti tomu tradiční elektrárna i po vypnutí ještě nějakou chvíli dobíhá, jak se ze setrvačnosti točí generátory. A to dává celé síti šanci na reakci – dává to nezbytný čas.

Četl jsem, že ve Španělsku se teď začíná řešit, že by u obnovitelných zdrojů měla být nějaká točivá zařízení, která by pomohla chránit síť.
Ano, existují různá zařízení, jako jsou grid-forming invertory nebo jiné technologie, třeba i baterie, které dokážou zajistit stabilitu frekvence. Podíl setrvačnosti v soustavě je důležité téma. V kritickém okamžiku bylo na Pyrenejském poloostrově málo zdrojů, které by poskytly potřebnou setrvačnost. To znamená, že systém měl málo času na reakci a přijetí opatření, jako je zvýšení výkonu.

No a když frekvence klesne, generátory se automaticky snaží vyrovnat situaci, ale pokud není dostatek setrvačnosti, systém nestihne zareagovat a dojde k odpojování částí sítě. Elektrická energie se šíří téměř rychlostí světla, takže na reakci jsou jen sekundy.

Těch pět sekund je v kontextu toho, že se elektřina šíří rychlostí světla, vlastně strašně dlouhá doba.
Přesně tak a v té chvíli byl podíl obnovitelných zdrojů v síti až 70 procent. Nechci, aby to vyznělo jako kritika obnovitelných zdrojů. Je to jako s pistolí – sama o sobě není špatná, záleží na tom, jak ji používáme. Obnovitelné zdroje potřebují správné zajištění, aby fungovaly bezpečně.

Každopádně víme, že výpadek začal ve Španělsku ztrátou výkonu, pravděpodobně v Granadě, a že v té chvíli byl vysoký podíl obnovitelných zdrojů, což znamenalo nedostatek setrvačnosti. Zároveň bylo ze strany španělských autorit vyloučeno, že by šlo o kybernetický útok nebo extrémní počasí.

Takže se to postupně vypínalo, aby se zabránilo poškození zařízení v soustavě, protože kdyby se zničila, obnovení by trvalo delší dobu. A blackout by se počítal na mnohem déle než hodiny.
Ano, cílem bylo zabránit poškození. Ale je důležité říct, že evropská soustava je extrémně kvalitní. Příklad vidíme i na Ukrajině, kde i přes neustálé útoky infrastruktura funguje. Samozřejmě za obrovského nasazení lidí, ale ta soustava jako taková je robustní. A to platí i jinde.

Když AI mění energetiku rychleji než Miloš Zeman názory..

V Piešťanech mi byla položena rejpavá otázka.

„Jak jsou datacentra v Irsku relevantní pro ceny na CZ–SK trhu?“

Znělo to skoro jako výčitka. Mluvil jsem před tím o tom, že v tech zemích spotřebují datacentra víc…

— Mirek Hasek (@KvBahnhof) June 8, 2025

Dá se z událostí ve Španělsku už vzít nějaké poučení? I když ještě nevyšla finální zpráva?
Myslím, že ano, i když se pohybujeme částečně ve spekulacích. Zaznamenal jsem, že provozovatel sítě Red Eléctrica de España uvedl, že některé velké elektrárny nesplnily požadavky na poskytování podpůrných služeb, na které byly kontrahovány. To je zatím spekulace, ale určitě se bude analyzovat i jejich role.

Další věc je potřeba větší propojenosti a integrace sítí. Španělsko je relativně málo propojené s Francií, což se ukázalo jako problém. Portugalsko už vyzvalo Evropskou komisi, aby tlačila na Francii, aby zvýšila úsilí k propojení s Pyrenejským poloostrovem.

Ona to dosud Francie trošku blokovala, ne?
To propojení je relativně omezené. Když se podíváme na mapu, vidíme, že Pyrenejský poloostrov je propojený s kontinentální Evropou na velmi málo místech. Naproti tomu Česká republika je propojená všude možně – do Polska, Německa, Rakouska, na Slovensko. My máme to propojení intenzivní, kdežto oni jsou relativně omezení.

Takže jedním z potenciálních řešení je větší propojení uvnitř Evropy, aby v případě problému to dokázali sanovat ostatní.
Čím bude hustější propojení jednotlivých sítí a bude vysokokapacitní, tím víc si Evropa bude schopná vzájemně pomáhat. Větší propojení zvýší stabilitu. V energetice to tak prostě je.

Zároveň ten španělský scénář je v českých reáliích neproveditelný. U nás takový poměr výroby ze solárních zdrojů není a nemůže ani být…
Naše podmínky jsou jiné než ve Španělsku. Což ale neznamená, že u nás nemůže být blackout, jen by měl pravděpodobně jiný průběh nebo příčinu. Blackout může nastat kdekoliv. Česká republika má ovšem velmi dobrou a kvalitní elektrizační soustavu.

Když jsme se bavili o propojení sítí a rozvoji obnovitelných zdrojů, logicky z toho vyplývá i potřeba posilovat distribuční soustavu. A i když je ta naše současná síť relativně silná, přece jenom máme trochu manko, ne?
Rozvoj sítí je teď v evropské energetice obrovské téma. Energetika totiž prochází zásadní proměnou – rozhodli jsme se pro dekarbonizaci a zároveň pro větší elektrifikaci průmyslu i běžného života. A s tím přichází i zásadní změna struktury celé soustavy.

Dřív jsme byli zvyklí na model, kdy od centrální elektrárny vedl jeden směr – drát do domácnosti. Dneska máme decentralizaci. Nové, menší zdroje – solární, větrné, bioplynové – jsou rozeseté po celé zemi. A mění se i role spotřebitele, který se stává zároveň výrobcem. To klade na síť úplně nové nároky.

Nemůže být španělský blackout zároveň sice nepříjemná, ale celkem srozumitelná připomínka, že do budoucna budou muset hrát větší roli i moderní technologie, třeba flexibilita, agregace…
Stoprocentně. Já tomu říkám 3D – dekarbonizace, decentralizace a digitalizace. Ta je naprosto klíčová. Moderní elektrizační soustava už nebude jen o proudech a napětí, ale i o obrovském množství dat, která se v ní budou přenášet a pomáhat s jejím řízením. Bez digitalizace to prostě nepůjde. Už dneska se pracuje s predikcí spotřeby i výroby. A jak přibývá neřiditelných zdrojů, třeba solárů, které jsou závislé na počasí, tím víc potřebujeme přesné a rychlé predikční systémy. Nejen v rozsahu celé republiky, ale i lokálně, například podle toho, nad kterou ulicí je zrovna zataženo.

Foto: archiv Miroslava Haška

Miroslav Hašek

Ostatně když jste zmiňoval, že španělský blackout se odehrával v rozmezí jednotek vteřin, tak to je časový rámec, který je pro člověka a lidskou reakci neuchopitelný a příliš rychlý, ale digitální systémy něco takového zvládnou.
Jo, to je ono. Během blackoutu jsme viděli, že hrají roli doslova vteřiny. To je prostor, kde člověk nemá šanci zareagovat. Ale automatizace, predikce a v budoucnu i umělá inteligence, tyhle nástroje už dnes pomáhají a budou čím dál důležitější.

Umělá inteligence už dnes začíná hrát zásadní roli. Jednak pomáhá s modelováním predikcí a s tradingem, který pak ovlivňuje ceny, jednak datová centra, která pohání nástroje jako ChatGPT, dramaticky navyšují spotřebu. Co říkáte na to, že třeba Meta oznámila, že si na 20 let dopředu kupuje výkon z jaderky v Illinois? I Microsoft či Google si chtějí stavět svoje nukleární zdroje. Máme před sebou jaderný boom?
Jsem zastáncem jaderné energetiky. Když si vezmu třeba Billa Gatese, ve své knize How to Avoid a Climate Disaster to říká naprosto jasně. Počítal to zleva, zprava a vyšlo mu, že bez jádra to prostě nepůjde. A já to vidím podobně. Když se podíváme na to, co lidstvo vymyslelo, tak jaderná energie je pro mě jedna z největších vědeckých výher.

Samozřejmě, máme tady stíny minulosti – Fukušima, Černobyl, Three Mile Island. Ale když chceme elektrifikovat, když chceme dekarbonizovat, tak jádro má v tomhle jasné místo. Stačí se podívat na Francii, mají jednu z nejzelenějších sítí. Nebo na Švédsko, kde kombinují jádro i obnovitelné zdroje a funguje jim to perfektně. Navíc dneska přichází potřeba obrovského množství výpočetního výkonu a ten si žádá stabilní, čistý zdroj. A to právě jádro je.

Fascinuje mě, že třeba Microsoft nebo Google si chtějí stavět vlastní elektrárny. Můžou technologické firmy jádru dodat nový impuls?
Ony zatím nestaví, kupují si výkon. Tyhle firmy mají jinou dynamiku než státní správa. Jsou schopné rozhodovat rychle, investovat obrovské peníze a přitáhnout nové lidi i nápady. To, co vidíme teď, je možná začátek velké změny – stejně jako když SpaceX změnil přístup k vesmíru, teď se může změnit i přístup k jádru.

A vlastně k energetice jako takové. Byli jsme zvyklí na menší zdroje u průmyslových firem. Ale že by si soukromá firma „stavěla“ jadernou elektrárnu výhradně pro vlastní potřeby? To je úplná novinka. A myslím si, že to ještě uvidíme ve větším měřítku. Je to logické – výpočetní centra budou potřebovat stabilní a bezemisní energii.