Staré krabicové systémy už nestačí. Pelhřimovská platforma sbírá firmám data, která jim chyběla
Přehled o výrobní lince stále není standardem. Nenápadná pelhřimovská firma ukazuje, jak detailní sběr dat dokáže ušetřit obrovské peníze.
Baví vás články CzechCrunche?
Vídejte je na Googlu častěji.
Když do více než padesáti zemí světa vyvážíte oblíbené medové dorty nebo stojíte za produkcí klíčové zbrojní techniky, sebemenší zaškobrtnutí výrobní linky stojí obrovské peníze. Přesto se kolem úspěšných českých firem, jako jsou Marlenka, Madeta či holding CSG, stále častěji objevuje překvapivé jméno – nenápadná technologická společnost o třinácti lidech z Pelhřimova Better Industry.
České továrny sbírají data, problém ale začíná o krok dál. Podle Analýzy českého průmyslu, pro kterou Národní centrum Průmyslu 4.0 oslovilo 207 ředitelů výrobních podniků, sleduje své linky díky datům 83 procent velkých firem – ale jen 43 procent z nich je svádí do jedné databáze, kde by se z nich dalo něco vyčíst. U malých a středních podniků je propast ještě širší: data sbírá 55 procent, centralizuje 23 procent. Zbytek má čísla roztroušená po tabulkách, papírech a hlavách mistrů, kde se nedají porovnat vůbec.
„Firmy často překvapí, kolik informací o výrobě nemají k dispozici v reálném čase,“ říká Tomáš Krejčí, majitel a CEO společnosti Better Industry, která má dnes v portfoliu přes čtyřicet výrobních firem.
Výrobní podniky se dlouhá desetiletí spoléhaly na papír a excelové tabulky. Software, který tohle nahrazuje, má přitom v průmyslu vlastní termín MES, což je zkratka pro výrobní informační systém. Zjednodušeně řečeno jde o digitální nervovou soustavu továrny, která skrze chytré senzory monitoruje každou minutu práce všech strojů. Jen u ní ale Better Industry nechtěla zůstat. Dnes digitální platforma prodává modulární řešení: monitoring strojů, řízení údržby, energetický management a procesní poradenství. Zákazník si vybere, čím začne, a další moduly přikupuje podle toho, kde ho tlačí bota.
Systém sleduje každou minutu chodu stroje a k téhle časové ose přiřazuje další vrstvy: kdo zrovna obsluhuje, na jaké zakázce se dělá, kdy a proč stála výroba, jak dopadla kvalita série, jaká dokumentace k tomu patří… Teprve když se vrstvy překryjí, vyplave na povrch to, co se v měsíčním souhrnu ztratí – typicky že se pravidelně čeká na materiál, že jedna směna má systematicky vyšší zmetkovitost než druhá nebo že seřizování trvá déle, než kdokoli předpokládal.
Že zavedení měření bývá levnější než nákup nové techniky, potvrzuje i Jan Hroch, výkonný ředitel České společnosti pro údržbu, což je profesní sdružení odborníků v péči o hmotný majetek. „V některých případech se díky tomu ukáže, že není nutné pořizovat nové stroje, ale že stačí lépe využít kapacitu těch stávajících,“ říká.
Jen čistým zavedením monitoringu došlo k navýšení produktivity výroby o patnáct procent.
Z téhle mozaiky informací vzniká nástroj, díky kterému dokáže vedení podniku odhalit úzká hrdla výroby, přesně plánovat údržbu a najít místa, kde se zbytečně pálí peníze. V závislosti na vyspělosti firmy se dlouhodobý efekt na produktivitu podle Better Industry pohybuje mezi pěti a dvaceti procenty.
Jak to vypadá v praxi, ukazuje podnik, který má Better Industry doslova za humny. Ve Starém Pelhřimově sídlí Produktion Sito, závod se zhruba 190 zaměstnanci a obratem kolem 560 milionů korun, který lisuje houbičky, drátěnky a čisticí pady z polyuretanové a melaminové pěny – prostě zboží, které najdete v každé druhé kuchyni. Nic, u čeho by člověk čekal datovou vědu, jenže to by byla chyba. „Například u výrobce Sito došlo k navýšení produktivity výroby o patnáct procent jen čistým zavedením monitoringu,“ říká Krejčí. Jeho firma ale zaznamenala i případy, kdy produktivita vyskočila o třicet procent.
Podobnou zkušenost popisuje také největší český zpracovatel mléka. „Dnes díky business intelligence nástrojům vidíme data z výroby v reálném čase a máme mnohem lepší přehled o fungování linek. Pomáhá nám to přesněji plánovat výrobu a postupně zvyšovat její kapacitu,“ vysvětluje Tomáš Sviták, člen představenstva Madety.
Konec diktátu krabicových softwarů
Poslední dva roky přinesly firmě nejrychlejší růst v její historii a s ním i několik velkých zákazníků. Právě na jejich projektech si Krejčí a jeho lidé srovnali v hlavě, co vlastně prodávají. „Při realizaci nových projektů jsme pochopili, že nejde ‚jen‘ o MES, ale o komplexnější přístup k digitalizaci,“ popisuje. Better Industry se tak dnes vymezuje ne proti MES jako takovému, ale proti tomu, jak se dlouho dodával – jako hotová krabice, které se továrna musí přizpůsobit.
Pomáhá jí v tom, že její zakladatel seděl dlouho na druhé straně stolu. Krejčí se ve výrobním prostředí pohybuje od roku 2005, prošel si cestou od disponenta zásobování přes projektové řízení až k pozici jednatele výrobní firmy se čtyřmi sty zaměstnanci. Zákazníci už nechtějí program, kterému se ohýbají. Chtějí partnera, který pochopí jejich procesy a najde v nich rezervy bez ohledu na to, jestli zrovna řeší zmetkovitost, nebo rychlost logistiky.
Za proměnou tradičních českých výroben přitom nestojí žádný venture kapitál. Krejčí, který v mládí patřil mezi první freestyle barmany v Česku, buduje Better Industry pouze z vlastních zdrojů, tedy čistým bootstrappingem.
Začátky nebyly přímočaré a růst nejednou brzdily i interní spory s bývalým společníkem. Přesto firma od svého prvního celého roku fungování rostla v průměru o 45 procent ročně. Loni tým utržil 16 milionů korun a letos se soustředí na udržení tohoto výsledku a stabilizaci procesů. O vstupu strategického partnera neuvažuje a chce si udržet stoprocentní nezávislost.
