Tvrdý šéf, nebo filantrop? Ani jedno. Příběh Bati, který utvářel Zlín, skrývá mnohem víc, říká expertka
Boty, domky, mrakodrap a Zlín. Když se řekne Baťa, většina lidí má v hlavě hotový obrázek. Gabriela Končitíková ale říká, že to je jen špička ledovce.
S Tomášem Baťou si lidé nejčastěji spojují boty, jeho firmu a Zlín. Je to obraz, který se opakuje v každém druhém článku a na každé turistické tabuli. Jeho myšlenky se navíc dnes objevují v různých motivačních příspěvcích, v koučovacích kurzech, v prezentacích o leadershipu. Skoro každý, kdo chce znít jako vizionář, si z něj něco půjčí. Jenže to, co se tímto způsobem šíří, jsou často jen vytržené věty bez kontextu.
„Pokaždé, když podobné věci slyším, uvědomím si, kolik práce je ještě před námi,“ říká Gabriela Končitíková, ředitelka Nadace Tomáše Bati ve Zlíně, která se studiem Baťova odkazu zabývá už přes patnáct let. Ostatně je i autorkou knih o jeho filozofii a způsobu řízení.
„Boty, domky i celé město byly důsledkem toho, jak Baťa věřil v lidi – v to, že se mohou rozvíjet, převzít odpovědnost za svůj život a být užiteční ostatním,“ upřesňuje a dodává, že zájem o osobnost a učení Tomáše Bati stále roste. „Upřímně si myslím, že je to dáno tím, jak přesně dokázal už před více než sto lety pojmenovat výzvy, kterým dnes čelíme. Mnoho věcí, které považujeme za moderní témata, řešil ve své firemní filozofii a systému řízení už tehdy.“
Než ale Baťa cokoliv postavil, byl jeho podnik na pokraji krachu. Rok po založení dílny v roce 1894 měla firma sourozenců dluhy přes 8 000 zlatých. Antonín odešel na vojnu a ve vedení zůstal sám devatenáctiletý Tomáš a pokoušel se krach odvrátit. Pomohly mu „baťovky“, lehké textilní boty, které firmu od roku 1897 postavily na nohy. Dostala se do zisku a o tři roky později patřila mezi osm největších obuvnických továren v Čechách a na Moravě.
Z tohoto příběhu se ale obvykle vypráví jen ta druhá půlka. A právě tady podle Končitíkové vznikají nejčastější omyly. „Jedním z mýtů je představa, že Tomáš Baťa uspěl především proto, že byl tvrdý a nekompromisní. Na opačné straně pak stojí názor, že byl především filantropem, který rozdával výhody a sociální benefity. Pravda je mnohem zajímavější,“ říká a dodává, že Baťa především chápal, že úspěch firmy a život jejích zaměstnanců jsou spojené nádoby.
Jedním z mýtů je představa, že Tomáš Baťa uspěl především proto, že byl tvrdý a nekompromisní.
„Snažil se člověka samotného chápat jako celek, že si od něj nelze vzít osm hodin denně pracovního výkonu a zbytek jeho života ignorovat. Baťa věděl, že pokud se člověk necítí dobře, pokud pouze hraje roli a snaží se naplnit očekávání svého okolí, stojí ho to obrovské množství energie. Velmi brzy si uvědomil, že člověk není stroj,“ doplňuje Končitíková.
Firma proto už tehdy zaměstnancům nabízela i spoustu dalších aktivit, například knihovnu, různé kurzy, bezplatné návštěvy kina, fungoval i závodní orchestr. „Příliš se neví, že už v roce 1932 měla firma pro své zaměstnance desítky vzdělávacích programů zaměřených na spánek a odpočinek,“ říká expertka. „Baťa totiž považoval právě spánek za jednu z nejdůležitějších věcí v životě – tvrdil, že ovlivňuje, jak se člověk cítí, kolik má energie a jak dobře pracuje.“
I sám Baťa nejenže dbal na spánek, ale chodíval každý den na dlouhé procházky do přírody. „Říkal, že člověk musí občas zůstat sám se svými myšlenkami, aby si je dokázal uspořádat. A s nadsázkou dodával, že když vydrží sám se sebou, vydrží s ním i lidé kolem něj,“ vysvětluje Končitíková.
Podobně zkreslená bývá i jeho lidská stránka. Baťa bývá vykreslován jako neúnavný vizionář, který si byl vším jistý a nikdy nezaváhal. Realita byla jiná, i on sám občas pochyboval o smyslu své práce a hledal cestu, jak ho znovu najít. Některá fakta či výroky o fungování jeho firmy jsou dnes navíc často úplně vytrženy z kontextu.
„Například neplatí, že by firma Baťa kategoricky nepřijímala vdané ženy. Existovaly případy, kdy vdané ženy ve firmě pracovaly. Toto téma má navíc mnohem hlubší souvislosti než jen otázku zaměstnávání žen. Baťa považoval například mateřství za plnohodnotné zaměstnání. Myslel si, že není udržitelné, aby žena strávila osm hodin v práci a pak ještě nesla celou domácnost. Nebylo to podceňování žen, ale naopak – jejich role v rodině měla podle něj mimořádnou hodnotu,“ říká Končitíková. Připomíná i zajímavý projekt, Baťovo takzvané Desatero ženám z roku 1927, které začíná větou: „Na první místo dejte si sebe.“
Baťa zemřel 12. července 1932 při letecké havárii v Otrokovicích ve věku 56 let. Firma ho přežila o desítky let, po válce byly baťovské podniky v Československu znárodněny a přejmenovány. Koncern přišel o skoro tři čtvrtiny svého majetku, ale v zahraničí pod vedením Tomáše Bati mladšího dál rostl a v 70. letech byl největší obuvnickou firmou na světě. Do Československa se Tomáš Baťa mladší vrátil pár dní po sametové revoluci. O devět let později se otevřela zrekonstruovaná vila Tomáše Bati a vznikla nadace, kterou dnes Gabriela Končitíková vede. Letos navíc slaví 150 let od narození zlínského podnikatele.
