Twitter řeší shakespearovské dilema: Jak moc válčit s Muskem? A soudit se, nebo riskovat nejistotu?

Právně vzato jsou ve složitém sporu trumfy na straně sociální sítě, jenže vleklý a nepříjemný soud by ji dále oslabil. Dojde na něj?

Luboš KrečLuboš Kreč

twitter-elonmuskKomentář

Foto: Depositphotos/CzechCrunch

Elon Musk, šéf Tesly a SpaceX

0Zobrazit komentáře

Pár dní poté, co Elon Musk v dubnu oznámil, že chce za 44 miliard dolarů koupit Twitter, mu přišel povzbuzující rozsudek. Zprostil ho obžaloby kvůli tomu, že Tesla v roce 2016 koupila spřízněnou fotovoltaickou společnost SolarCity. Akvizice se části akcionářů nelíbila a chtěli po Muskovi a spol. dvě miliardy dolarů. Jenže neuspěli před soudním dvorem ve státě Delaware. A nejbohatší muž světa k němu podle všeho míří znovu – kvůli Twitteru.

V pátek 8. července nastalo to, co po týdnech náznaků, spekulací a více či méně zjevných příprav přijít muselo: Elon Musk zastoupen elitní právní kanceláří Skadden, Arps, Slate, Meagher & Flom napsal americké komisi pro cenné papíry, že odstupuje od plánu převzít známou sociální síť. Ta obratem reagovala, že to tak nenechá a že se bude u soudu v Delaware domáhat toho, aby transakce proběhla tak, jak se obě strany dohodly.

Soudní dvůr v Delaware je ve světě obchodního práva proslulý, protože jsou proslulé zákony a pravidla tohoto maličkého státu na severovýchodě USA. V zakládacích listinách jej zmiňuje více než polovina firem obchodovaných na burzách v New Yorku a tamní jurisdikci podléhá většina společností z indexů jako S&P 500 nebo Fortune 500. Je oblíbený i v zahraničí, často bývá označovaný za takzvaný offshore, tedy daňový ráj. Jenže nejde zdaleka o daně, klíčová je jednoduchost, rychlost, předvídatelnost a spolehlivost tamního právního systému.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

Musk v dopise píše, že „Twitter nedostál svým smluvním závazkům“. Argumentuje pak třemi směry. Zaprvé, že mu společnost s modrým ptáčkem ve znaku nedodala dost informací, aby si mohl udělat patřičnou analýzu její kondice. Zadruhé, že množství falešných účtů je mnohem větší, než firma tvrdí. A zatřetí, že vedení Twitteru nekonzultovalo s Muskem odchod dvou vysoce postavených manažerů a propuštění několika dalších lidí.

Často se zmiňuje, že když představenstvo Twitteru a Musk podepsali smlouvu o koupi, zapracovali do ní klauzuli, podle níž zakladatel Tesly a SpaceX zaplatí miliardu dolarů, když z obchodu sejde. A že tedy teď ji vyplázne a je hotovo. Jenže tak snadné to není. Ani pro jednu stranu. Rýsuje se tu nehezká právní bitva plná špíny a útoků. Ledaže by ne…

Celkem věrně to vystihují hlasy dvou expertů na obchodní právo, které oslovily deníky Financial Times a The Wall Street Journal. Oba jsou ze slavné univerzity Columbia Law School. Nejprve John Coffee: „Konečně uvidíme, jestli Elon Musk ční nad právo. Jsem si celkem jistý, že před soudem v Delaware ne. Zákon je poměrně jasný v tom, že z obchodu nemůžete vycouvat způsobem, jakým to zkouší.“ A teď Zohar Goshen: „Co se ale stane, když budou mít v ruce rozsudek, jenže on řekne, že Twitter stejně nekoupí? Nemají nástroje, jak ho přinutit. Lidi nechodí do vězení kvůli tomu, že něco nechtějí koupit.“

twitter-1

Foto: Twitter

Twitter je na burze od roku 2013

Goshen připouští, že Twitter tahá v souboji za delší část provazu a pokud by se jeho vedení rozhodlo uhájit deal za každou cenu, asi by to bylo možné. Mimo jiné proto, že Muskovy argumenty stojí spíš na vodě než na pevné zemi. Dat a informací zevnitř společnosti dostal nevypočitatelný miliardář víc než dost a ta, která před ním zůstala uzavřena, byla chráněna například pravidly o nakládání s osobními údaji. Problémy s boty a spamem jsou pak možná větší než Twitterem zmiňovaných pět procent, ale jen stěží jde o tak velký trabl, že by mohl u soudu obstát jako zásadní důvod, proč akvizici zrušit.

„Tohle je ta nejsilnější část,“ okomentoval Goshen třetí Muskovu výtku týkající se personálních otázek. I tak je to podle něj ale hodně daleko od jisté a přesně mířené střely. Ostatně případů, kdy soud dovolil jedné ze stran vycouvat z podepsaného nákupu jiné firmy, moc není. Vlastně v Delaware si vzpomínají jen na jeden: v roce 2018 se zdravotnický konglomerát Fresenius SE vymotal z převzetí společnosti Akorn, a to kvůli únikům citlivých dat.

ji

Přečtěte si takéSpoluzakladatelka Binance: Chceme v Česku investovatBinance chce investovat v Česku, říká spoluzakladatelka kryptoburzy. Regulace je prý nutná

Jenže pro Twitter nejsou vyhlídky i přes o něco větší soudní šance nijak růžové. Firma je momentálně hodně rozkolísaná, panuje v ní mizerná atmosféra, protože není jasné, kterým směrem se do budoucna bude ubírat. Vleklý soudní spor, který by po měsíce nasvětloval kdejakou interní nechutnost a obtíž, by jí dále ublížil. A že by přesně to Musk dělal, je celkem nasnadě, protože už nyní si nebral servítky, na svém twitterovém účtu pálil nejen do šéfa sítě Paraga Agrawala hodně ostře a před soudem by byl nepochybně ještě tvrdší.

Ne náhodou drtivá většina obdobných sporů končí dohodou. Možností, jak by smír v tomto případě mohl vypadat, je víc. Proč chce vedení Twitteru deal dotáhnout, je zřejmé – Musk se zavázal zaplatit cenu, která je dnes z pohledu akcionářů extrémně výhodná. Nabídl 54,2 dolaru za akcii, přičemž na trhu se nyní obchodují za 37 dolarů. To je bezmála padesátiprocentní prémie. Kdo by něco takového nechtěl?

Přece ten, kdo kupuje, tedy Elon Musk. Jak je to možné, když na konci ledna, kdy do Twitteru poprvé investoval, byla cena stejná a tehdy hovořil o jeho potenciálu? Protože mezitím vystoupala a krátce poté, co s nabídkou přišel a s Agrawalem a spol. se na ní i domluvil, začal akciový trh rychle padat. Hlavně technologické tituly šly dolů opravdu výrazně, takže se v zásadě sešly dvě věci: jednak hodnota Twitteru byla rázem nižší, než když se obchod dohadoval, jednak Musk zchudl, protože dost klesla i cena akcií Tesly, v nichž má skoro všechen svůj majetek.

Aby toho nebylo málo, jak začala americká centrální banka kvůli inflaci zvedat úrokové sazby, prodražilo se Muskovi financování koupě, na kterou měl předjednaný od bank z Wall Street úvěr ve výši 13 miliard dolarů. Zbytek peněz měl získat od jiných investorů včetně Larryho Ellisona či kryptoburzy Binance a také prodejem některých akcií Tesly.

Takže se nabízí dva základní scénáře v případě, že se Twitter a Musk mimosoudně dohodnou. První varianta je, že najdou kompromis ohledně kupní ceny. Tedy že zakladatel Tesly se opravdu stane majitelem Twitteru, ovšem ne za 44 miliard dolarů, ale třeba za 30 miliard dolarů. Pro srovnání: hodnota Snapchatu letos poklesla o 70 procent, Facebooku, respektive jeho matky Meta, o 50 procent, Apple je dole o 20 procent a Twitter? Jen o 13 procent.

Sešly dvě věci: hodnota Twitteru byla rázem nižší, než když se obchod dohadoval, a Musk zchudl, protože dost klesla i cena akcií Tesly.

Jenže to není dané tím, že by to byla výjimečně dobře řízená a mimořádně profitabilní firma, ale protože po oznámení, že ji Musk koupí, její akcie vystřelily nestandardně nahoru a pak klesaly z rekordních výšek. Zatímco graf vývoje ceny akcií Snapchatu nebo Mety letos ukazuje setrvalý pokles, u Twitteru je vidět jakýsi jarní zub, kdy vystoupaly z 33 na 52 dolarů. Z těchto maxim už ale zase spadly o více než 30 procent. Nebýt Muska, obchodovaly by se dnes kolem 30 dolarů, možná ještě níž.

Druhou možností je, že z obchodu sejde, ale obě strany se dohodnou na kompenzaci, která bude mnohem vyšší než ona miliarda dolarů. Akcionářům by se tak mohl aspoň částečně kompenzovat nerealizovaný obchod a představenstvo Twitteru i Musk by si tak zachovali svou tvář.

Pro nejbohatšího muže světa bude tohle asi preferované řešení, protože za posledních pár měsíců se situace v byznysu dost změnila a on si zřejmě nechce na krk vázat další problém k řešení, což by nahlodaný Twitter jistě byl. Jenže pro sociální síť je takové vyústění krokem do neznáma a bude pak jen otázkou času, kdy se ozve někdo další, kdo by oslabenou a pošramocenou firmu chtěl ovládnout. Jenže za úplně jinou cenovku a za úplně jiných podmínek…

CzechCrunch Jobs

CzechCrunch Weekly

V newsletteru Weekly vám každou neděli naservírujeme porci těch nejdůležitějších zpráv, které by vám neměly uniknout.

Nový trend zvaný low-code. Proč ve vaší firmě (ne)začnou kódovat i recepční a jaká to má úskalí?

Pavlína Uchytilová z Trasku vysvětluje, co znamenají fenomény low-code či no-code a jak se díky nim může řešit nedostatek IT pracovníků.

pav-uchytilovaKomentář

Foto: Trask

Pavlína Uchytilová, konzultantka ze společnosti Trask

Umění programovat je obvykle výsadou těch, kteří se mu profesně dlouhé roky věnují a zdokonalují se v něm, tedy programátorů. Do technologického světa ale stále více promlouvají řešení, díky kterým je možné vytvořit třeba jednoduchou aplikaci, aniž byste museli vědět, v jakém programovacím jazyku tak činíte.

O rychle rostoucích trendech zvaných low-code či no-code, které představují nástroje a řešení, pro jejichž ovládání potřebujete mnohdy minimální znalost programovacího řemesla, píše v komentáři pro CzechCrunch Pavlína Uchytilová z tuzemské technologické společnosti Trask. Co mohou do světa IT přinést?

***

Nové low-code a no-code platformy slibují ohromující budoucnost. Chtějí zpřístupnit programování širšímu okruhu uživatelů, než jsou IT profesionálové. A dávají firmám naději, že snáz zvládnou rostoucí tlak na digitalizaci všech procesů. Jejich používání ale není univerzální a může způsobit i nesnáze.

Low-code platformy umožňují svým uživatelům snadno a rychle vyvíjet digitální řešení pro konkrétní zadání, a to i při nižší či nulové znalosti programování a jeho zákonitostí. Low-code nástroje nabízejí různé možnosti a přístupy, které často mají podobu „drag and drop“ editorů a dalších zjednodušujících nástrojů.

Obvykle spolupracují se standardními programovacími jazyky, jedním z nejpopulárnějších je v tomto směru JavaScript. Každopádně je low-code rychle nastupujícím trendem. Podle výzkumu společnosti Gartner používají dnes největší světové společnosti obvykle více než čtyři low-code platformy najednou. A jejich další rozšíření je otázkou blízké budoucnosti.

No-code vs. low-code

Prodejci některých platforem nedávají svým produktům nálepku low-code, ale dokonce no-code. No-code je hlavně marketingový termín. Má označovat fakt, že platforma je určena neprofesionálním vývojářům a že se při jejím použití uživatel nemusí kódováním vůbec zabývat.

Programování a kódování má být stále přístupnější

Tato řešení fungují často na principu WYSIWYG (akronym anglické věty „what you see is what you get“, v češtině tedy „co vidíš, to dostaneš“), který při tvorbě aplikací místo s kódem pracuje s jasnou vizuální reprezentací toho, co uživatel vytváří. Platforma mu nabízí předvytvořené bloky, které se dají spojovat dle požadovaného algoritmu.

Low-code platformy naproti tomu umožňují přizpůsobit si kód samotné platformy a pracovat s ním.

Demokratizace IT

Velkou výhodou, kterou low-code a no-code platformy přinášejí, je rozšíření počtu lidí, kteří mohou doručovat technologická řešení. Při akutním nedostatku IT odborníků je nabídka delegovat část jejich práce na jiné lidi mimořádně lákavá.

Ve firmách tak vznikají pozice obecně označované jako „business technologists“ nebo „technology producers“, které mají za úkol v podobných platformách pomocí předem připravených bloků řešit konkrétní specializované požadavky. Mnohdy přitom tito specialisté ani nepatří pod IT oddělení.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

Low-code a no-code snižuje počet rolí a pozic potřebných ke komunikaci kolem vzniku nových aplikací. To se vyplatí především u malých aplikací, jejichž vznik dokážou zautomatizovat, nebo dokonce zrobotizovat. Ušetří tím množství času a peněz. Zaučit specialistu pro práci s low-code aplikací může trvat jen několik málo týdnů a takový člověk pak může sám tvořit řešení, která by jinak vytížila celý tým.

Na co si dát pozor

Je zřejmé, že programování pomocí předchystaných bloků je vhodné obvykle jen pro konkrétní, specifické zadání. Použití low-code řešení proto ještě velmi dlouho nebude možné všude.

Při práci s novými platformami, jejich uzpůsobováním a napojováním na stávající firemní systémy hrozí výrazné zvýšení technologického dluhu, který může vést až k dysfunkčnostem či zhroucení systému. Proto je dobré před nákupem a použitím každé low-code či no-code platformy dodržet několik základních principů:

  • Ujistěte se, že řešení, o kterém uvažujete, bude kompatibilní s vašimi stávajícími systémy, standardy a SDLC (software pro vývoj životního cyklu). Jinak může vzájemná integrace působit spíš problémy než reálně pomáhat.
  • Buďte opatrní při používání řešení, která jsou příliš specializovaná, špatně se integrují a dále vyvíjejí.
  • Ověřte si, že znalosti a dovednosti vašich lidí odpovídají úrovni, kterou ovládání platformy vyžaduje. Nálepka no-code neznamená, že uživatelé platformy nemusejí mít žádné technologické schopnosti.
  • Minimalizujte technologický dluh a dbejte na jeho snižování i při používání platformy.
  • Čím více budete používat low-code/no-code platformy, tím důležitější je pravidelně jejich fungování kontrolovat, nejlépe pomocí adaptivního testování.
  • Pro low-code metody je klíčovou podmínkou IT governance, díky níž se vyhnete úskalím, která s sebou přináší lavina řešení bez IT standardů, a nastavíte své mantinely včas.

Partnerem článku je společnost Trask. V rámci CzechCrunch Premium spolupracujeme s vybranými partnery, se kterými připravujeme obsah na míru. Více najdete zde.