Vyhledávač letenek Kiwi.com se po několika hubenějších letech vrací do byznysové kondice: za loňský rok dosáhl zisku EBITDA před daněmi a odpisy přes 30 milionů eur, tedy zhruba tři čtvrtě miliardy korun, a i letos plánuje růst. Navíc má za sebou dvě transformace a nyní už funguje jako mnohem štíhlejší a agilnější organizace, v čemž hraje velkou roli umělá inteligence. „Nejvíc to je znát v péči o zákazníky. Až 85 procent komunikace už dnes obhospodařuje AI,“ říká v podcastu Money Maker zakladatel firmy a její šéf Oliver Dlouhý.

Ten patří k nejznámějším a nejúspěšnějším technologickým podnikatelům Česka novodobé éry. Z Kiwi.com (původně Skypicker) se mu podařilo vybudovat globální značku, jež přitáhla zájem věhlasných mezinárodních investorů v čele s americkým fondem General Atlantic. Ne vždy to ale byla snadná cesta. „Můj mozek funguje jinak než u většiny lidí. Takže nejsem dobrý třeba pro nastavování procesů a jejich komunikování. Když jsem před dvěma lety předal provozní řízení svému kolegovi, hodně se mi ulevilo,“ přiznává.

V rozhovoru, který si můžete poslechnout ve všech podcastových aplikacích či v přehrávači níže, přišla řeč nejen na dopady AI na fungování Kiwi.com a na Dlouhého manažerské know-how, ale také na to, jak se vlastně k podnikání dostal či proč se s kamarády chystá otevřít pivovar v Jindřichově Hradci, kde dlouhodobě žije.

O novém pivovaru Jindra

Jsem jindřichohradecký patriot a pivovar bylo snad to poslední, co mi v našem městě chybělo. Když mě oslovil dlouholetý kamarád s tím, že je tu možnost jeden začít provozovat, strašně se mi to zalíbilo a pustili jsme se do toho. Jsem tam čistě finanční investor, nemám čas to řídit operativně. Ale jsem rád, že jsem mohl takový projekt podpořit. Jako vášnivý konzument se těším, že konečně nebudu muset přispívat konkurenčním městům a budeme pít naše vlastní produkty.

Jde o budovu černínského zámeckého pivovaru z patnáctého století. Až do šedesátých let ho provozovali komunisti, pak ho zavřeli. Dvakrát vyhořel a donedávna to byla vlastně jen zbořenina. Město se ale rozhodlo tu krásnou lokaci hned vedle zámku opravit zhruba za půl miliardy. Vypsalo soutěž na provozovatele, kterou jsme vyhráli. Mám zkušenosti s brandem a marketingem, takže jsem řešil název a identitu, ale samotné technologii absolutně nerozumím. Jediné, co mám slíbené, je, že jedenáctku si odladím čistě sám pro sebe.

O asynchronním modelu práce

Způsob, jakým v Kiwi.com pracujeme, se čím dál víc stává asynchronním. Člověk něco vytvoří, někomu to pošle, a když na to má dotyčný čas, vrátí mu to s odpovědí. Nemusíme se neustále synchronizovat, abychom byli přesně ve stejnou hodinu na callu. Mně osobně to vyhovuje mnohem víc a dlouhodobě je to i efektivnější.

Samozřejmě to vyžaduje disciplínu, všichni musí odpovídat v rozumném horizontu. Kdyby se na odpověď čekalo týden, nefungovalo by to a bylo by lepší jít na klasický meeting. My ale v asynchronním módu reagujeme v rámci minut, maximálně jednotek hodin.

O umělé inteligenci a soběstačnosti

Dřív jsem na realizaci každého nápadu potřeboval široké spektrum lidí. Žádal jsem o kapacitu designéra, aby to načrtl, analytiky, aby mi k tomu dodali data, a pak jsem musel dlouze sepisovat zadání, aby to všichni pochopili. Dnes si takovou věc dokážu udělat úplně sám. Na analytiku máme našeho interního AI agenta jménem Steven, který má přístup ke všem našim datům. Když mě něco napadne ve dvě ráno v sobotu, zeptám se ho a on mi dá všechny informace, které potřebuju. Nemusím čekat na analytický tým.

Následně mi Claude nebo ChatGPT na základě pár mých odrážek sepíše srozumitelný text. Mluvím sice o sobě, ale platí to pro nás všechny – každý z nás je teď mnohem nezávislejší a může se v přípravách a práci posunout podstatně dál i bez součinnosti kohokoliv dalšího. Je to obrovská změna.

O dozvucích pandemie a splácení úvěru

Covid byl pro celý travel byznys extrémně těžký a jeho dozvuky cítíme dodnes, zejména v reputaci. Zákazníkům zkrátka trvá déle, než zapomenou. Těsně po pandemii jsme si vzali půjčku, abychom mohli vyplatit zákazníkům finální refundace za letenky, peníze, které jsme už od aerolinek nedostali. Buď zkrachovaly, nebo v tom měly takový nepořádek, že to z nich zkrátka nešlo dostat. Tím jsme morálně napravili tehdejší průšvih.

Nyní samozřejmě platíme úroky a budeme muset ten úvěr splatit, ale s tím vším se počítá. Firmu postupně měníme a utváříme tak, aby mohla být dlouhodobě profitabilní a rostla. Ano, trvalo to možná o rok nebo o dva déle, než bych si přál, ale ta cesta je pevně řízená. Nikdy jsme nebyli ve stavu, že by nám docházela hotovost nebo že bychom dělali panická krizová rozhodnutí. Je to pod kontrolou.

O tom, čím je dnes Kiwi.com

Když jsme začínali, propojovali jsme lety společností, které spolu běžně nespolupracují. Tehdy to byla naše jediná přidaná hodnota. Dnes už děláme úplně všechny typy letů a snažíme se vytvořit univerzální platformu pro vyhledávání a rezervaci čehokoliv. Dříve jsme byli oportunističtí v tom, že na našem unikátním propojovacím modelu byly logicky největší marže, což nám umožnilo profitabilně vyrůst.

Dnes chceme plně uspokojit každého zákazníka. Ať už letí byznysově na druhý konec světa, s rodinou do Itálie, nebo s partnerkou na rychlý eurovíkend, chceme mu nabídnout výbornou cenu a zároveň doprovodné služby pro případy, kdyby byl let zrušený nebo opožděný. Náš obrovský benefit spočívá v tom, jaké máme provozní náklady vůči příjmům. To nám dnes už umožňuje držet ceny letenek níže než kdokoliv jiný v celém odvětví.

O prvním byznysu s borůvkami

To byla čistá arbitráž s vysokou marží a první reálné peníze, které jsem vydělal. V Jindřichově Hradci tehdy prodejna Jednota vykupovala od důchodců borůvky asi za padesát korun za kilo. Tak jsem si stoupl rovnou před Jednotu a nabízel jim o bůra víc. Následně jsem to vozil patnáct kilometrů do Nové Bystřice na hraniční přechod, kde jsem je prodával Rakušanům asi čtyřikrát dráž. Fungovalo to skvěle. Později už lidé k Jednotě ani nechodili, vybudoval jsem si vlastní síť dodavatelů, kteří mi ty borůvky vozili rovnou domů.