Vladislav Veselý z oken břeclavských kanceláří Gumotexu, výrobce nafukovacích člunů či součástek pro automobilový průmysl, určitý čas pozoroval, jak zaměstnanci hned po skončení směny spěchají z hal rovnou do vinic, aby ještě před západem slunce stihli obdělat vlastní vinohrady. Tomuto vábení jižní Moravy nakonec podlehl i on sám. Ve zvlněném kraji Modrých hor u Velkých Pavlovic tak vybudoval se skupinou Expandia vlastní vinařský resort Artevini, který ale nesází jen na víno.

Velmi záhy totiž zjistili, že jen samotná výroba a prodej lahvového vína peníze nevydělávají. „My na vinaření proděláváme docela dost peněz, řádově vyšší jednotky milionů ročně,“ připouští Veselý, šéf investiční skupiny Expandia, která kromě Gumotexu vlastní několik hotelů, administrativních center či logistických parků a dříve měla v portfoliu i internetovou banku, výrobce přízí Vlnap, textilku Vigona nebo nábytkářskou firmu Ton. „Nicméně do pár let bychom se v Artevini mohli dostat na mnohem lepší čísla,“ pokračuje.

Expandia totiž začala stavět na tom, co se kolem vína dá zažít. „Aby tato investice dávala byznysovou logiku, museli jsme na to jít jinak,“ vysvětluje Veselý. Místo sázky na samotné lahve se skupina, která předloni utržila přes tři miliardy korun, rozhodla postavit celý model na ubytování, gastronomii a relaxaci. Vinařskou značku, jež dříve působila pouze ve Znojmě bez možnosti navštívit sklepy či výrobu, proto skupina po její koupi přestěhovala na Velkopavlovicko, kde vyrostl nový resort s restaurací, degustacemi a wellness.

„Když jsem poprvé stál na svahu nad Velkými Pavlovicemi, bylo jasné, že si zaslouží víc než jen nové vinařství. Od začátku jsme hledali architekty, kteří budou krajině naslouchat, ne ji měnit,“ vzpomíná Veselý, když se díváme na rozlehlý komplex. Na jeho podobě se podepsalo studio Znamení čtyř. Vedoucí projektu architekt Juraj Matula zadání popisuje jako střet dvou poloh. Na jedné straně jsou technické nároky zemědělské stavby – technický dvůr, bláto, traktory, nerezové tanky nebo odpad, na straně druhé estetika hotového produktu. Třeba láhev doprovázená „poetickým textem o kyselinkách, cukru a bublinkách.“

Výroba vína je z větší části ukryta pod zemí, zatímco restaurace, ubytování i společné prostory se otevírají do vinic. „Nadzemní části staveb mají maximálně dvě podlaží a svým měřítkem zachovávají horizont krajiny. Výrazným motivem návrhu je také práce se střechami. Zvlněná střecha vinařství navazuje svým tvarem na okolní kopce a vinařské tratě, zatímco objekty ubytování v jemné křivce kopírují půdorysně tvar kopce a přirozeně tak navazují na okolní terén,“ líčí Matula.

Všemi objekty obloženými modřínem procházejí velkoformátová okna, která interiér propojují s okolními ořešáky a vinicemi na 21 hektarech půdy. Veškeré provozní technologie přitom architekti skryli do suterénu. Nejsou zde klasické klimatizační jednotky na střechách ani radiátory v pokojích. Místo toho stavba využívá aktivaci betonového jádra, kdy trubkami ve stropech proudí chladná nebo teplá voda napojená na soustavu 72 geotermálních vrtů 200 metrů pod zemí.

Teplo, které při výrobě vína vzniká, se tu ovšem neztrácí. Putuje do energetického systému areálu, odkud míří rovnou do střešního bazénu a vířivek ve wellness. Geotermální vrty se tak během roku regenerují střídáním chlazení a topení. Závlahu areálu i vinohradů zajišťují dvě podzemní retenční nádrže na dešťovku o celkovém objemu 300 kubických metrů a pět studničních vrtů.

Součástí hlavního objektu je restaurace Fonte pod vedením šéfkuchaře Martina Fischera, jejíž kuchyně odmítá mořské plody i další suroviny z daleka. „Určitě se u nás neobjeví kreveta, mořský vlk či další zvíře, které nepatří do české přírody,“ upozorňuje Federico Fabbri, provozní ředitel areálu. Inspiraci ze zahraničí ale kuchyně nezavrhuje – naopak si půjčuje postupy i recepty z italské nebo francouzské gastronomie a převádí je do místních poměrů.

Provoz v odlehlé lokalitě bez většího množství kolemjdoucích má svá rizika, především kvůli sezónnosti restaurace. Fabbri počítá s hlavní sezonou od dubna do září, na niž navazuje korporátní klientela – září až listopad je resort téměř plný a prosinec patří firemním večírkům. Slabší je období od ledna do března. „Ale i tady cílíme na klienty, kteří si firemní večírek raději přesunou na méně vytížené měsíce výměnou za lepší cenu,“ doplňuje. Cena ubytování se obvykle pohybuje od 3 200 do 4 800 korun za noc pro dvě osoby.

Expandia výhledově uvažuje o dalším rozšíření ubytování. Aktuálních 63 pokojů totiž podle Veselého představuje pro ekonomiku restaurace teprve spodní hranici. Každopádně rozsáhlejší práce teď nejsou na pořadu dne – původní rozpočet na výstavbu areálu Artevini činil 280 milionů korun, konečný účet se vyšplhal na 550 milionů.

Brzy ale přijde první sklizeň a výroba vína přímo tady ve Velkých Pavlovicích. Teprve pak se ukáže, jak bude celý areál fungovat v praxi. Víno tu nebude jen na stole v restauraci – hosté ho budou moci sledovat od výroby přes degustaci až k jídlu a vinice budou mít přímo před očima. „Chtěli jsme zkrátka zkusit vinaření a vytvořit místo, které sem přirozeně patří,“ zakončuje Veselý s tím, že kromě vína, jídla a wellness počítá resort také s různými zážitkovými programy, jako jsou lekce jógy nebo tradiční zabijačky.