Z pohlednic na Staromáku vybudoval dvoumiliardové Albi. Pak se nudil a otevřel Antonínovo pekařství
Od studentských začátků přes deskové hry až k chlebu. Zakladatel Albi Antonín Kokeš popisuje, co ho naučily tři desítky let podnikání.
Baví vás články CzechCrunche?
Vídejte je na Googlu častěji.
Když Antonín Kokeš se spolužákem Jaromírem Kovaříkem začínal na Staroměstském náměstí prodávat pohlednice, žádný podnikatelský plán neměli. Z nápadu, který zrealizovali hned druhý den, vyrostlo Albi s aktuálním obratem blížícím se dvěma miliardám korun. Kokeš je jediným majitelem, firmu ale už dnes řídí profesionální šéf a on sám mezitím rozjel síť Antonínových pekařství i módní značku Kinoko.
„Když někdo chce podnikat a nejde mu o peníze, ať ani nezačíná podnikat. To nejde. Podstatou podnikání je vydělávat peníze, ale nemůže to být absolutně primární cíl,“ říká Kokeš v podcastu Money Maker. Popisuje v něm, kdy poprvé držel v ruce vlastní produkt, proč se Albi v Polsku nevzdalo, proč je majitel někdy brzdou nebo proč jeho módní značka zatím moc nevychází. Celý rozhovor si můžete pustit v přehrávači níže nebo ve všech podcastových aplikacích. Zde vybíráme ty nejzajímavější pasáže.
Začátky Albi
Pražské pohlednice jsme sami nevydávali, prodávali jsme je od někoho cizího. Jenže přišla zima, turisté odjeli a my potřebovali něco pro Čechy – byly Vánoce, vánoční trhy. Tak nás hned napadl Josef Lada, vánoční pohlednice, a k tomu jsme začali vyrábět vlastní, říkali jsme jim staročeské pohlednice.
Oběhl jsem antikvariáty se starými prvorepublikovými pohlednicemi, udělaly se reprodukce s novými texty a stal se z toho bestseller. Pamatuju si ten moment, dokonce vím, kde to bylo: stánek na Jiřího z Poděbrad, kde měli vystaveny naše pohlednice. A já si říkal: „Ty jo, to je naše.“ Do té doby jsme jen kšeftovali – něco nakoupili, prodali – a teď jsme poprvé měli vlastní produkt.
Polsko jsme nevzdali
Odemkli jsme ho produktem. To byl klíč k úspěchu: Kouzelné čtení je tak dobrý produkt, že tam rozrazil dveře. Samozřejmě pomohlo, že jsme tam byli dobře zavedení, měli jsme dobré kontakty se zákazníky a dobrý tým, který se tam dlouho budoval. A že jsme měli výdrž.
Pamatuju si nespočet diskuzí: „Pojďme už to Polsko zavřít, k ničemu to nevede.“ Pravda je, že firem, které se tam spálily, není málo, a ještě před deseti lety jsme mezi ně v podstatě patřili. Jen jsme to nevzdali. Čekali jsme, že to přijde, a naštěstí to přišlo.
Majitel je někdy brzdou
Dodnes chodím do firmy a mluvím s různými lidmi, nejen s top managementem, protože mi jde o to, aby se DNA neztratila. A to z různých úhlů. Zaprvé, aby se neztratil drive, což se někdy stává – majitel má roli toho, kdo rozkopává dveře a rozjíždí věci. Vždycky jsem si říkal, že to je moje role: lokomotiva, která vlak rozjede, a když už jede, snaží se ho předat.
Na druhou stranu to na sobě cítím: majitel je někdy brzdou. Často tam jsou lidé, kteří věci rozumějí víc a mají třeba i větší drive. Je bohužel těžké potlačit v sobě ego a říct si: Tak to bude trochu jinak, než bych to dělal já. V některých případech to bude samozřejmě horší, ale v některých lepší. Najít tohle a mít důvěru, že to tak bude, není jednoduché.
Proč v Praze chyběl chleba
Říkal jsem si, že Češi se naučili pít kafe, najednou vznikly kavárny, máme v sobě schopnost se takovou věc naučit. A dobrý chleba je nám blízký, jenže se nedá nikde koupit, všechno je jen divná hmota v supermarketu. Přitom v Německu jsem viděl v každém městečku dobré pekařství, ve Francii boulangerie. A říkal jsem si: Jak to, že to tady není? Pak mi došlo, že velcí hráči s výrobními linkami nemají důvod to dělat a pro malé je těžké takovou věc vybudovat.
Chleba má větší magii
Pekařství má rozhodně větší magii. Od té doby, co mám pekárny, to slyším pořád: „Jo, ty máš pekárny!“ Já říkám: „A Albi.“ „Albi? Aha.“ Chleba je nějakým způsobem magický.
Chci říct, že je to relativně rychlý proces: kempingový salát nebo dobrý recept se dá vymyslet za pár týdnů. V Albi je to těžší, všechno trvá rok, dva. Úspěch Kouzelného čtení dnes vypadá jako pohádka, ale začátky rozhodně jednoduché nebyly. Koneckonců ani společenské hry neměly jednoduchý začátek. Pamatuju si, když jsme přinesli na trh Carcassonne a vůbec se neprodávalo. První rok vůbec.
Kinoko zatím nevyšlo
Kinoko je zatím pidi. Letos neuděláme ani deset milionů. Tohle je bohužel věc, která se zatím nepovedla. Říkám zatím, protože tomu pořád dávám šanci. Je to trochu podobný příběh jako s Polskem a Albi. V Polsku jsme drželi patnáct let. U Kinoka říkám, že to musíme otočit rychleji. Pět let se to nepodařilo, tak třeba po deseti letech to vyjde.
