Z Primy se stal velký korporát plný meetingů a schvalování, říká. A tak práci vyměnil za vysněné metro
„Seknout jsem s tím chtěl mnohokrát. I teď si občas postesknu po korporátu. Ale nikdy nelituji,“ říká Dominik Vojta o rozhodnutí splnit si herní sen.
Spousta meetingů, zástupy šéfů, nekonečná schvalování a zásahy do práce… Taky poznáváte klasické problémy korporátu? Dominik Vojta se s nimi ve známé televizní stanici sám potýkal, ale pak už toho na něj bylo moc. A korporátní prostředí vyměnil za jeho úplný opak – za práci na vlastní pěst a na vlastním vysněném projektu.
Začínal jako grafik v reklamní agentuře, pak zamířil na Primu, kde dokonce vedl tým designérů. Ve službách televizní stanice strávil bezmála devět let. Jenže tuhle vlastně docela rozjetou kariéru Dominik Vojta nechal za sebou. „Prima se za tu dobu proměnila z relativně malé firmy, kde se všichni znali, na velký korporát,“ vysvětluje pro CzechCrunch.
„Znamenalo to hromadu meetingů na každý detail, zástupy šéfů, kteří do naší práce zasahovali, a nekonečná kolečka schvalování každého obrázku,“ přidává neduhy. Přitom na svou dřívější štaci má Vojta i pěkné vzpomínky. „Na začátku mě bavilo, jak rychle a efektivně jsme dokázali tvořit zajímavé a hezké věci. To se ale časem úplně vytratilo. Proběhly tam také změny v marketingu, kde jsem pracoval, a naše parta se pomalu začala rozpadat“ dodává. A tak přehodil pracovní výhybku, aby ztracené nadšení znovu objevil.
To slovo výhybka mimochodem používáme schválně. Vojtovou novou vášní je totiž vcelku neobvyklá videohra – simulátor realisticky zpracovaného pražského metra. „Už když mi bylo dvanáct, tak jsem v modelovacích programech tvořil stanice metra. A herní vývojáře jsem prosil, aby z nich udělali hru,“ popisuje počátek své cesty. „Ale vytvořit úplně vlastní hru bylo už od malička takovým mým snem,“ dodává Vojta.
Aby si ho splnil, zamířil už před dvěma lety a ještě coby pracovník Primy na Startovač. Kde jeho nápad ostatní giganticky nadchl. Hra nazvaná Back in Service fanoušky zlákala svým autentickým zpracováním pražských souprav i stanic a vybrala téměř 700 tisíc korun. „Úspěch na Startovači jsem tak bral jako jasné znamení, že je čas se posunout,“ říká. Ale ten posun nepřišel jen tak.
„V určitý moment jsem si uvědomil, že tlačit současně vývoj hry a práci na plný úvazek nejde. Hlavně kvůli zdraví a nějaké psychické rovnováze. Denně jsem trávil u počítače třeba šestnáct hodin,“ prozrazuje grafik a vývojář. „Vývoj hry, marketing, komunikace, grafika, trailery… To všechno je hodně časově náročné a bylo mi i líto, že jsem tomu nemohl věnovat tolik času, kolik by si to zasloužilo,“ popisuje.
A tak dal Primě sbohem. „Určitě toho nelituji, bylo to dlouhodobě neudržitelné. Jediné, co mi občas chybí, je to setkávání s kolegy osobně,“ říká Vojta. Nicméně i když o jedny kolegy přišel, další zakrátko získal. Back in Service začalo jako sólo projekt, ale k autorovi se brzy přidalo pár podobně nadšených fanoušků městské hromadné dopravy. A s růstem ambicí rostly i tržby. I když ne tak rychle, jak by si vývojáři přáli.
„Jednoduchou hru s AI dnes není moc těžké vytvořit. Pokud ale jdete do 3D grafiky, začne se to nabalovat. Vytvořit optimalizované modely, hezké textury, realistický vzhled, to už není snadné. S kódem to také není tak jednoduché. S jednoduchou plošinovkou by mohlo AI pomoci, ale když tvoříte složité systémy, které na sebe odkazují a navazují, musíte se spolehnout hlavně na vlastní logické myšlení. Já jsem AI k programováni nepoužil vůbec, vždy mi radilo špatně. Nicméně je to běh na dlouhou trať a musíte mít odhodlání, nadšení a vytrvalost. Těch problémů totiž budou stovky, ale člověk se jimi nesmí nechat odradit.“
„Za ty dva roky od první verze hry jsou tržby nad šedesát tisíc dolarů,“ prozrazuje vývojář částku, která v přepočtu na koruny dá něco nad 1,2 milionu. „Když se sečtou všechny náklady třeba právě na externisty a odvody, na úplné uživení by to nestačilo, takže je to jeden z vícero projektů, kterým se věnuji. Ale určitě mu věnuji nejvíc času ze všech,“ přibližuje své finanční nastavení.
Nutno dodat, že Back in Service není hotová hra. Na sice nižší než vysněné, ale stále zajímavé tržby dosahuje coby teprve vyvíjený titul. Neustále se rozšiřuje o nový obsah, který láká další hráče – jen před pár dny do hry například přibylo Depo Hostivař. „Když vyjde nová aktualizace, tržby se zvednou, do toho jsme spustili Patreon, který nám v růstu taky pomůže,“ popisuje Vojta. Přesto se nejde nezeptat, jestli ta výměna jistoty ve velké firmě za vlastní počin stála za to…
„Seknout jsem s tím chtěl mnohokrát. A i teď si občas postesknu po té práci někde v korporátu, kdy člověk přijde domu a má většinou klid i jistotu. Sólo herní vývoj je tak trochu nonstop práce,“ přiznává autor Back in Service. „Nikdy toho ale nelituji. Je to splněný sen a celé mě to pořád hodně baví, i když bych se rád posouval rychleji,“ dodává. A posouvat chce nejen svůj simulátor pražského metra.
„Snažím se myslet i na budoucnost a část peněz připravuji na další možnou hru. V metru se točím už hodně dlouho a chtěl bych otevřít nové téma, ačkoliv na Back in Service je ještě hodně práce,“ říká. „A taky nechci opouštět něco, co víme, že funguje. Myslel jsem si, že téma pražského metra nebude tolik táhnout. Ale zájem o Back in Service mě přesto překvapil,“ uzavírá vývojář Dominik Vojta.
