Začínala za dvacet korun na hodinu, dnes má se šperky milionový obrat. Nejprodávanější vznikl z chleba
Šperkařka Eliška Lhotská vybudovala vlastní značku od nuly na obrat 7 milionů. Po 15 letech a vyhoření ji teď mění a část výroby přesouvá do Turnova.
Baví vás CzechCrunch?
Vídejte ho na Googlu častěji.
Šperk, který jí jde pořád nejvíc na odbyt, vznikl před patnácti lety z chleba. „Chlebová střídka symbolicky připomíná základní lidské hodnoty a to, co je skutečně důležité – třeba nakrmit svou milovanou osobu,“ vysvětluje šperkařka Eliška Lhotská, zakladatelka značky Lhotska Jewellery. Ačkoliv má dnes na kontě i ocenění Czech Grand Design, řeší teď úplně jiné otázky: jak značku nastavit tak, aby kvůli ní sama znovu nevyhořela.
Do světa řemesla se narodila. Ačkoliv skláři byli oba její rodiče, otec a dnes známý umělec Zdeněk Lhotský převzal v devadesátkách provoz v Pelechově a v podstatě se tam z Prahy odstěhoval. Lhotská tak jako dítě jezdila s bratrem na sever do sklárny, kde už od útlého věku viděla, že začátky podnikání vyžadují plné nasazení. U táty tehdy spávali přímo v budově, kde se sklo také vyrábělo.
Pro rodinu to mělo být odloučení jen na chvíli, Lhotský se ale z Pelechova už do hlavního města nevrátil. „Byla to pro mě škola. Věděla jsem, že jako žena musím své podnikání nastavit tak, aby se dalo kombinovat i s rodinným životem a nemusela jsem se mu zcela odevzdat,“ vzpomíná Lhotská.
Sama pak vystudovala sklářskou průmyslovku v Železném Brodě, Fakultu designu a umění Ladislava Sutnara v Plzni a Design kovu a šperku v Bratislavě. Ke šperku se přitom dostala náhodou – uvolnilo se tehdy místo po spolužačce, která přešla na rytí skla. „Přijde mi, že sama jsem se sklem podvědomě přejedla,“ vzpomíná.
Na šperku ji nakonec chytlo něco jiného než na volném umění, kterému se nějakou dobu věnovala i kurátorsky, v rámci galerií nebo designérských inkubátorů. Postupně jí ale začalo vadit, k jak málu lidem se podobné projekty dostávají. „Výstavy mě neuspokojovaly. Přišla rodina, přátelé, dali si víno a vidělo to hrozně úzké publikum. Šperk je naopak galerie, kterou si člověk vezme s sebou,“ říká Lhotská.
Dvacet korun na hodinu
Stejně důležitá pro ni byla i otázka, jak se šperkem uživit. Krátce po škole pomáhala s výrobou šperků z nerezové oceli, kde byla placená od kusu. Když si práci přepočítala, vyšlo jí to zhruba na dvacet korun za hodinu. „Došlo mi, že dluhy takovou hodinovkou nesplatím,“ vzpomíná. Tehdy se rozhodla, že nebude prodávat svůj čas, ale produkt, a nabídla svou první kolekci, kterou modelovala z chleba a následně odlévala do kovu. V té době už byla oblíbená mezi přáteli, organicky se šířila dál a položila základ její značce.
Jak říká, ani umělecká škola jí ohledně byznysu nic nedala, čísla se tam podle ní spíš přecházela. Zároveň ale neměla nic jen tak naservírované. „Naučila jsem se, že co si sama neobstarám, to prostě není. Myslím, že díky tomu je značka stabilnější, protože je budovaná od velké nuly. Zároveň mám praktickou školu už od dětství díky tátovi a vím, že nic není zadarmo.“
Skutečný obchodní zlom přišel před porodem prvního syna, kdy spustila e-shop. Na něm nabízí stříbrné i zlaté náušnice, řetízky i prsteny s diamanty nebo růženínem. Prodej z e-shopu pak vystřelil hned na začátku covidové karantény, kdy Češi začali výrazně víc nakupovat lokální design.
Značka Lhotska Jewellery postupně vyrostla a posledních několik let její tým stabilně tvoří čtyři až šest lidí, především zlatnice a lidé, kteří se starají o chod studia. Vedle nich spolupracuje také s externími řemeslníky a lidmi z marketingu. Příjmy dnes plynou zhruba rovným dílem z e-shopu a přímého prodeje v holešovickém studiu. Roční obrat značky se stabilně drží nad sedmi miliony korun. V příštím roce by se přitom Lhotská chtěla dostat na deset milionů a zároveň lépe stabilizovat náklady.
Vyhoření a mentor
Růst ale přinesl i další zkoušku. Před dvěma lety se Lhotská potýkala s vyhořením, kdy se potkaly náročné druhé těhotenství, hodně práce a série neúspěšných pokusů najít pro značku manažera. Navenek přitom všechno fungovalo dál. Chybějící roli sama pokryla a nedala najevo, že je značka v krizi. Nakonec si našla mentora, který jí pomohl zorientovat se v byznysové stránce značky a změnit způsob, jakým k práci přistupuje. „Zjistila jsem, že vám nikdo nezaplatí to, že do toho dáváte tisíc procent místo sta,“ vysvětluje.
Pomohly jí i děti. Prvního syna porodila v roce 2020, kdy také získala ocenění Czech Grand Design 2019 za kolekci SO. Zpětně teď říká, že díky mateřství nepodlehla pocitu, že musí úspěch za každou cenu dál zúročovat. Děti ostatně nevnímá jako překážku v práci. „Beru je jako obrovský inspirační zdroj, včetně porodů. Kdyby to šlo, jen bych rodila,“ směje se. „Díky nim celý byznys neskutečně posouvám. Je to úžasný restart – člověk najednou nemůže být u všeho a značka se musí naučit fungovat i bez něj.“
Teď se Lhotská, jejíž studio najdete v pražských Holešovicích, znovu vrací ke kolekci, která značku výrazně nastartovala. New Archeology vzniká ze skutečného chleba, jehož střídku šperkařka tvaruje do požadovaných motivů a ty následně převádí do podoby šperků. Kolekci nově rozšířila o náhrdelníky s písmeny, řetízkové náramky a kruhové náušnice. Iniciály pro ni fungují podobně jako tetování, jako připomínka blízkých lidí a zásadních životních okamžiků. „Je to ukotvení vlastní identity, nějaká sebeláska, postavení se sama za sebe,“ vysvětluje.
V kampani proto propojila své šperky ve tvaru písmen právě s textem a literaturou. Jejími tvářemi se tak staly zpěvačka a textařka Klára Vytisková, scenáristka Beata Parkanová, novinářka Adéla Šponerová a zakladatelka knihkupectví Book Therapy Petra Caudr Hanzlíková.
Značku teď navíc čeká ještě výraznější změna, protože se celá rodina i část výroby bude stěhovat do Turnova. Důvod je podle Lhotské prostý. „Chceme mít v životě více přírody, být blíž rodině a zároveň se strategicky přesunout do města šperku, kde má zlatnické řemeslo dlouhou tradici. V Praze je řemeslo rozhodně větší vzácností a najít dobré zlatnice je náročné,“ vysvětluje.
Na severu má vzniknout společné studio, které bude sdílet se svým manželem Ondřejem Vicenou. Ten se zase věnuje optice a dává starým brýlím nový život. Holešovické studio ale zůstane, mimo jiné kvůli snubním prstenům, u kterých se podle Lhotské s klienty zkrátka musí potkat osobně.
A co dál? Předávání značky dětem Lhotská neplánuje. „Nechci nikomu nutit pokračování, už na začátku jsem se smířila s tím, že by to se mnou případně odešlo,“ říká s tím, že si vzala poučení právě z generace svých rodičů. Po stěhování by chtěla rozjet rodinnou řemeslnou laboratoř a sama se postupně dostat především do role zakladatelky, která navrhuje a značku prezentuje.
Vedle toho chce dál rozvíjet charitativní přesah. Jednotlivé kolekce propojuje s konkrétními tématy a část výnosů směřuje na jejich podporu. V minulosti například opakovaně spolupracovala s Člověkem v tísni. Do budoucna by chtěla, aby podobný princip fungoval u každé kolekce. „Ten chleba si to tak nějak žádá. Nechci být milionář, mám pocit, že člověku stačí docela málo,“ uzavírá šperkařka.
Nepřehlédněte:
