Zápasit se u něj učí byznysmeni i Ben Cristovao, teď se po letech stěhuje – do sklepa plného medailí
Fernando Araujo a jeho klub Jungle BJJ jsou tuzemské ikony brazilského jiu-jitsu. Bojového sportu, kterému propadla řada podnikatelů i celebrit.
Baví vás články CzechCrunche?
Vídejte je na Googlu častěji.
Holešovická sportovní hala Fortuna je tréninkovou základnou hokejové Sparty. Kromě ní tam měl své zázemí dlouhé roky také vyhlášený klub čím dál populárnějšího brazilského bojového umění jiu-jitsu Jungle BJJ. Jenže kvůli chystané rekonstrukci stavby z 50. let se musel stěhovat a nakonec zakotvil tam, kde to všechno před čtvrt stoletím tak nějak začalo – v Karlíně.
Co spojuje pátého nejbohatšího člověka světa, zakladatele Facebooku Marka Zuckerberga s herci Keanu Reevesem, Jasonem Stathamem, Tomem Hardym a zpěvačkou Demi Lovato? Všichni propadli brazilskému jiu-jitsu. Bojovému umění blízkému judu. V Česku se mu věnují třeba Ben Cristovao nebo podnikatel André Dravecký.
Oba jsou přitom úzce propojení právě s pražským jiu-jitsu klubem Jungle BJJ, za nímž stojí Fernando Araujo. Ten už svým jménem nezapře, že jeho kořeny nejsou ve střední Evropě, nýbrž v Jižní Americe. Konkrétně v Brazílii. Do Česka se na přelomu milénia dostal víceméně náhodou. Neměl jasně dané, kde bude žít, věděl ale, že se chce věnovat jiu-jitsu a Prahu si zamiloval. A už v ní zůstal.
Nastartujte svou kariéru
Více na CzechCrunch Jobs„Když jsem přišel do Prahy, bydlel jsem i tady v Karlíně. To bylo ještě před povodněmi. Nebyla to moc hezká čtvrť,“ směje se. Naráží na to, že Karlín předtím, než se po roce 2002 postupně proměnil v nejžádanější pražskou adresu, byl jakousi vnitřní periferií. A lidé se mu spíš vyhýbali, než se do něj stěhovali.
„To se ale dost změnilo,“ dodává osmačtyřicetiletý bojovník, který v brazilském jiu-jitsu dosáhl téměř na vše, nač mohl: je mnohonásobným mistrem Evropy, Asie či Pacifiku a k úspěchům jako trenér dovedl i řadu studentů. Věhlasní jsou i další trenéři z Jungle BJJ, a to Daniel Holý a Eldar Rafigaev, které na sociálních sítích sledují stovky tisíc lidí.
Každopádně nynější stěhování do Karlína má ryze praktickou příčinu: sportovní halu, kde měli dosud svou základnu, čeká rekonstrukce. Nebýt toho, Araujo by v Holešovicích zůstal. „On se moc stěhoval nechtěl, já jsem ale nadšená,“ raduje se ovšem vedle stojící Agnieszka Sygulová.
Ta Fernandovi pomáhá a svérázný gym vedou spolu. Přešla do něj z korporátního prostředí, kde řadu let působila jako firemní psycholožka. „Trénuju tady malé děti,“ rozpřáhne rukama mnohonásobná medailistka.
Sklepní prostory u Lyčkova náměstí v Karlíně jsou všechno jen ne navoněná, moderní tělocvična, kterých v okolí vzniklo hned několik. V dochozí vzdálenosti jsou pobočky Železné koule, Next.Move nebo ToFitko. „Naše DNA je jiná, k nám by se to ani tolik nehodilo,“ říká Araujo a obratem doplňuje: „Neměli jsme ale ani moc času o tom přemýšlet, stěhování se seběhlo rychle.“
Tam, kde nyní začíná Jungle BJJ úřadovat, bylo dřív jiné fitness, Araujo a spol. si místo ale musí hodně upravit – vymalují, nosné sloupy obalí ochrannými matracemi, zkrášlí vstupní aulu. Ale přidají i novinky oproti tomu, nač bylo dosud jejich více než 250 členů zvyklých.
„Víc a víc se věnujeme dětem, je o to velký zájem. A zkoušíme také lekce kalisteniky,“ vysvětluje Agnieszka Sygulová s tím, že populární cvičení s vlastní vahou bude mít na starost kouč Jaroslav Vilda. „Je to takové logické spojení. Chodil jsem sem trénovat a napadlo nás, že by to mohlo lidi bavit. Uvidíme,“ říká zkušený trenér.
Tím, že Jungle BJJ je primárně sportovní klub, není možné do něj jen tak přijít a cvičit, výjimkou budou zmíněné lekce kalisteniky, které budou zatím probíhat dvakrát týdně v čase oběda. Ani na ně ale není třeba moc vybavení a žádné klasické stroje známé z posiloven.
Brazilské jiu-jitsu je úpolové bojové umění, blízké judu. Takže alfou a omegou je mít dost prostoru a žíněnek. „My toho vlastně zase tak moc nepotřebujeme,“ směje se Fernando Araujo a ukazuje na police plné pohárů a medailí, které ve světě posbíral on nebo jeho cvičenci.
Jiu-jitsu má zároveň pověst sportu, v němž hraje velkou roli disciplína a komunita. Také Araujo se Sygulovou zdůrazňují, že klíčové v jejich týmu je, aby zkušenější pomáhali mladším a méně protřelým.
Člověku to ale nedá se nezeptat, jestli hlavně mužští zápasníci nenahání někdy lidem, kteří by mohli mít zájem si přijít zacvičit, hrůzu. Přece jsou mezi nimi hromotluci, kteří by se snadno zaměnili s MMA bojovníky…
„Jiu-jitsu je sice bojové umění, ale neteče tu krev, nemlátíme se. Je to úpolový sport. Možná někdy vypadáme strašidelně, ale takoví nejsme. Násilníky tenhle sport naštěstí nepřitahuje,“ zdůrazňuje brazilský šampion.
