Kilometry pásového dopravníku vedou z lomu na okraji Čížkovic přímo do cementárny. Vozí ale jíl, ne vápenec, a právě to je na celé věci nové. Holcim Česko ve středu v závodě na Litoměřicku oficiálně spustil výrobní linku na kalcinované jíly, první svého druhu ve střední a východní Evropě. Cement, který na ní vznikne, má mít zhruba o 30 procent nižší uhlíkovou stopu než ten dosavadní, aniž by ztratil své technické vlastnosti. Za linkou stojí investice ve výši přibližně miliardy korun, největší v historii českého Holcimu, z níž 330 milionů poskytl Modernizační fond ministerstva životního prostředí.

Cementářství patří k nejemisnějším odvětvím vůbec a odpovědný je za to slínek, tedy hlavní pojivá složka cementu. Vyrábí se výpalem vápence při teplotách kolem 1 400 stupňů Celsia a oxid uhličitý při tom vzniká hned dvakrát: jednou ze spalování paliva, podruhé chemickým rozkladem samotného vápence. Kalcinovaný jíl se naproti tomu zpracovává při teplotě zhruba poloviční, kolem 800 stupňů, a po výpalu se z něj stává reaktivní materiál, který dokáže část slínku plnohodnotně nahradit. Technologii si patentovala mateřská švýcarská skupina, první evropskou linku spustila v roce 2023 ve francouzském závodě Saint-Pierre-la-Cour a zkušenosti odtud teď přenáší dál. Cement je základní součástí betonu.

Kromě emisí řeší cementárna ještě jeden, méně viditelný problém. Do cementu se dnes běžně přimíchává vysokopecní struska z hutí a popílek z uhelných elektráren, tedy vedlejší produkty odvětví, která v Evropě utlumují provoz. S koncem uhelné energetiky tyto suroviny z trhu postupně mizí a výrobci cementu za ně musejí hledat náhradu. „Jednou z našich hlavních výhod je, že máme kvalitní jíl ve vlastním lomu jen asi tři kilometry od cementárny a do závodu jej dopravujeme pásovým dopravníkem. Díky lokální surovině snižujeme riziko budoucí závislosti na dovozu,“ říká Milan Kadlec, nastupující generální ředitel Holcim Česko.

Roční úspora nové linky má dosáhnout zhruba 45 tisíc tun oxidu uhličitého, což firma přirovnává k vysazení dvou milionů stromů. V měřítku celého odvětví jde o dílčí, ale ne zanedbatelný krok: v Česku se ročně spotřebuje kolem 3,5 milionu tun cementu a tuzemská výroba domácí poptávku plně pokrývá. Tlak přitom sílí z obou stran. Evropská unie zpřísňuje požadavky na uhlíkovou stopu budov v celém jejich životním cyklu a developeři i investoři začínají environmentální parametry staveb sledovat sami od sebe. „Umožní nám snížit uhlíkovou stopu našich produktů a zároveň zachovat stabilní dodávky vysoké kvality pro české stavebnictví,“ komentuje spuštění linky Angela Wenger Bachmann, ředitelka Holcim pro střední Evropu.

Čížkovická cementárna se přitom obměňuje už poněkolikáté a její historie sahá hluboko do rakousko-uherských časů. Základní kámen byl položen v roce 1898, výroba se rozjela hned o rok později a závod od té doby přečkal všechny režimy, které se v Ústeckém kraji vystřídaly. Zásadní přestavbou prošel v roce 1975, kdy vyrostl zcela nový výrobní komplex, další velká modernizace přišla v polovině devadesátých let. Dnes už závod pálí zhruba 98 procent potřebného tepla z alternativních paliv namísto uhlí a ročně zpracuje kolem 250 tisíc tun druhotných surovin, mimo jiné odpady z papírenského, ocelářského či textilního průmyslu nebo z demolic starých budov. Objem odpovídá tomu, co za rok vyhodí asi 80 tisíc domácností.